MiG-27
MiG-27 | |
---|---|
Sovětský MiG-27 | |
Určení | útočný letoun |
Původ | Sovětský svaz |
Výrobce | „Znamja Truda“ Závod č. 99 Závod č. 39 |
Konstruktérská skupina | Mikojan |
První let | 20. srpna 1970 |
Zařazeno | 1975 |
Vyřazeno | 1993 (Rusko) 2019 (Indie) 2023 (Kazachstán) |
Charakter | Vyřazen |
Uživatel | Sovětské letectvo (dříve) Ruské letectvo (dříve) Indické letectvo (dříve) |
Výroba | 1970–1986 |
Vyrobeno kusů | 1 075[1] |
Vyvinuto z typu | MiG-23 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mikojan-Gurevič MiG-27 (v kódu NATO: „Flogger-D/J“) byl sovětský útočný a bitevní letoun s měnitelnou geometrií křídel uzpůsobený k činnosti v malých výškách a k vedení útočného boje proti pozemním cílům.
Původně vznikl v konstrukční kanceláří Mikojan-Gurjevič v Sovětském svazu a později byl vyráběn v licenci v Indii společností Hindustan Aeronautics jako Bahadur ("Odvážný"). Vychází ze stíhacího letounu MiG-23, ale je optimalizován pro pozemní útoky. Na rozdíl od MiGu-23 nezažil MiG-27 rozšířené použití mimo Rusko, protože většina zemí se místo toho rozhodla pro MiG-23BN nebo Suchoj Su-22. Ke konci roku 2023 byly už všechny ruské, indické, srílanské, ukrajinské a kazachtánské MiGy-27 vyřazeny, čímž skončila služba tohoto typu.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]MiG-23BN, útočná varianta sovětského stíhacího letounu MiGu-23, byl jen přechodným řešením, které nesplnilo očekávání jak konstruktérů, tak ani zákazníků. Sovětské letectvo mělo mnohem vyšší požadavky, hlavně co se týče nosnosti a rozmanitosti integrované výzbroje. Zvýšené nároky byly rovněž na vzletové a přistávací charakteristiky, ale také jednoduchost pilotáže. Šéfkonstruktérem projektu vývoje nového letadla se stal G. A. Sedov a stroj dostal označení MiG-23BM (M jako modernizovaný). První dva prototypy byly postaveny na bázi MiG-23B s motory AL-21F-3. Letadla prošla značnými úpravami, z nichž nejvýznamnější byly konstrukční změny podvozku a přívodů vzduchu do motoru.
Na konstrukčních pracích se započalo roku 1969, roku 1970 vzlétl první prototyp a o rok později začala sériová výroba. I když se jednalo o podobný stroj, jakým byl sovětský letoun Suchoj Su-17, byl i tento stroj z politických důvodů souběžně též vyráběn. Od 1988 byl MiG-27 vyráběný v licenci v Indii, kde bylo vyprodukováno 165 kusů. Tyto stroje dostaly název MiG-27 Bahadur, jejich část byla vyexportována na Srí Lanku.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Měnitelná geometrie křídel umožnila letadlu, aby dosahovalo požadované vlastnosti při letech v nízkých výškách, což bylo pro přímou podporu pozemních jednotek klíčové.
Pohon MiGu-27 zajišťuje motor R-29B-300 o tahu 78,5 kN, resp. 112,8 kN za použití přídavného spalování. Letadlo dosahuje na úrovni moře rychlost 1350 km/h (Mach 1,09), přičemž jeho maximální rychlost ve výšce 8000 m je 1 810 km/h (Mach 1,5). Stoupavost stroje je 200 m/s a jeho dostup 15 600 m. Bojový rádius letounů MiG-27 je 780 km.
MiG-27K je vyzbrojen neřízenými raketami S-5, S-8, S-13, S-24. Z řízených střel typu vzduch-země může nést následující:
- Ch-23M s rádiově povelovým naváděním a dosahem 2-10 km,
- Ch-25ML s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 2,5-10 km,
- Ch-29L s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 10 km nebo Ch-29T s elektrooptickým naváděním a dosahem 12 km,
- Protiradiolokační střelu Ch-27PS
- Ch-31P s pasivním radiolokačním naváděním a dosahem 110 km.[2]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- MiG-27BM – základní verze
- MiG-27BK – vylepšená verze s navigačním systémem
- MiG-27M – verze vybavená inovovaným zaměřovacím a navigačním systémem a novým laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů
- MiG-27D – verze MiG-27BM modernizované na standard MiG-27M.
- MiG-27L – exportní úprava verze M
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Bývalí
[editovat | editovat zdroj]- Indické letectvo: poslední stroje vyřazeny v prosinci 2019.[3]
- Kazašské letectvo: 12 letadel,[4] v roce 2023 vyřazeny, uvedeny do aukce a prodány v dubnu 2024.
- Sovětské stroje přešly na nástupnické země.
- Ruské letectvo z prvních linií stroje vyřadilo
- Ukrajinské letectvo své letouny vyřadilo.[5]
Specifikace (MiG-27K)
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Délka: 17,1 m
- Rozpětí:
- maximální – rozložené (16°): 13,97m
- minimální – složené (72°): 7,78m
- Výška: 4,5 m
- Nosná plocha:
- rozložené : 37,35 m²
- složené: 34,16 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 11 908 kg
- Max. vzletová hmotnost: 20 670 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor Chačaturov R-29B-300 s příd. spalováním
- Suchý tah: 78,5 kN
- Tah s přídavným spalováním: 112,8 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: Mach 1,10 (1 350 km/h) na úrovni mořské hladiny, Mach 1,77 (1 885 km/h) v 8 000 m
- Bojový rádius:
- 540 km (s dvěma raketami Ch-29 a třemi příd. nádržemi)
- 225 km (s dvěma raketami Ch-29 bez příd. nádrží)
- Přeletový dolet: 2500 km
- Dostup: 14 000 m
- Stoupavost: 200 m/s
- Plošné zatížení: 605 kg/m²
- Poměr tah/hmotnost: 0,62
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1× kanón GŠ-6-300A ráže 30 mm, možno navěsit 4 000 kg podvěsné raketové nebo pumové výzbroje na sedmi závěsnících
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ "MiG-27 Flogger/Q-6."
- ↑ MiG-27K (MiG 23) Flogger Fighter Bomber, Russia
- ↑ ALLPORT, Dave. India retiring final MiG-27s. AirForces Monthly. Leden 2020, čís. 382, s. 26. (anglicky)
- ↑ World Air Forces Review 2017
- ↑ Міністерство [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GORDON, Yefim; DEXTER, Keith, 2005. MiG-23/27 Flogger: Soviet swing-wing fighter/strike aircraft. Hinckley, England: Midland Publishing. 175 s. (Aerofax). ISBN 1-85780-211-X. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu MiG-27 na Wikimedia Commons
- Mikojan-Gurjevič MiG-27M (‘Flogger J’)