Michael Weisse

Michael Weisse
Michael Weisse
Narození	1488; Nisa
Úmrtí	19. března 1534 (ve věku 45–46 let); Lanškroun
Povolání	básník, spisovatel a spisovatel hymnů
Významná díla	O lieber Herre Jesu Christ; Gelobt sei Gott im höchsten Thron
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Michael Weisse (kolem 1488, Nisa, Niské knížectví ‒ březen 1534, Lanškroun) byl františkánem, římským a bratrským knězem a redaktorem nejstaršího německojazyčného tištěného kancionálu Jednoty bratrské.

Život

Pocházel z Horního Slezska, v roce 1504 byl zapsán na univerzitě v Krakově^[1] a stal se členem františkánského konventu ve Vratislavi. Kolem roku 1518 z nejasných důvodů uprchl společně se svým řádovým druhem Janem Čížkem do Čech a v Litomyšli, zřejmě pod vlivem Vavřince Krasonického, přistoupil k Jednotě bratrské. Mezi lety 1522‒1524 se spolu s Janem Rohem účastnil pěti poselstev k Martinu Lutherovi. V roce 1531 byl ordinován ke kněžskému úřadu a stal se duchovním správcem sboru v Lanškrouně, kde pobýval snad již dříve.^[2] V roce 1532 byl na synodu v Brandýse nad Orlicí zvolen do úzké rady. V závěru svého života se však ‒ částečně z věroučných důvodů (byl člověk tvrdý, počal byl zase proti bratřím povstávati a s kněžími se přízniti) ‒ s vedením Jednoty dostal do konfliktu, přičemž se sblížil s Vojtěchem z Pernštejna.^[3] Ten byl podle bratrských pramenů zároveň příčinou Weisseho smrti (nakrmil ho vlkem), k níž došlo v Lanškrouně.^[3]

Dílo

Vedení Jednoty pověřilo Michaela Weisseho redakcí německého kancionálu, který měl být určen německojazyčným bratrským sborům. Byl vytištěn pod názvem Ein New Gesengbuchlen v roce 1531 u Jiříka Štyrsy v Mladé Boleslavi. Jde o první německý protestantský tištěný kancionál a první český hudební tisk, vysazený pohyblivými notovými typy. Je uveden předmluvou, v níž je dílo věnováno sborům v Lanškrouně a ve Fulneku, v nichž žily početné německojazyčné komunity, které se vytvořily příchodem braniborských valdenských do Čech v 80. letech 15. století. Poté následuje přehled jednotlivých částí (odrážejících bratrský věroučný systém), do nichž byly písně rozčleněny, abecední přehled všech písní a veršovaný úvod s napomenutím ke čtenáři. Textová část obsahuje 157 zpěvů a písní (většinu textů složil sám Weisse) se 112 nápěvy, jimž byly předlohou starší psaný německý kancionál a tištěný český bratrský kancionál, čtyři písně pocházejí z okruhu moravských křtěnců. Závěr kancionálu tvoří veršovaný doslov.

Po roce 1531 vyšel Weisseho kancionál v několika reedicích, než byl v roce 1544 nahrazen novým německojazyčným bratrským kancionálem, připraveným k vydání Janem Rohem. Vysoký počet vydání zaznamenaly malé výběry jeho písní (zpravila po dvou až osmi textech), které vycházely v Říši v drobných laciných tiscích určených širšímu publiku zejména v první polovině 16. století. Reedice Weisseho kancionálu:

Ein hubsch new Gesangbuch, darinnen begrieffen die Kirchenordnug vnnd geseng, die zur Lantskron vnnd Fulneck inn Behem, von der Christlichen Bruderschafft den Piccarden, die bißhero für vnchristen vnd Ketzer gehalten, gebraucht vnnd teglich Gott zu ehren gesungen werden. (Ulm 1538)
Das Picardisch Gesangbuch, oder Kirchenordnung der Christlichen Bruderschafft Picarden genant, darinn die gantze summ des Newen Testaments begriffen. (Ulm 1539)
Ein hübsch Christlich gesangbuchlen, darinnen kirchen ordnung vnd gesenge so jetzund in allen orten da die warheit Jhesu Christi klar lauter vnd rein verkündiget vnd gepredigt wird, von den Christgleubigen gebraucht vnd teglich Got dem aller höchsten zu ehren gesungen werden. (Ulm 1539/1541)

Weissovy písně vysoce oceňoval Martin Luther, což přispělo k jejich rozšíření prostřednictvím evangelických kancionálů. Staly se základem německého protestantského písňového repertoáru a v evangelických sborech se při bohoslužbách zpívají dodnes, např. Gelobt sei Gott im höchsten Thron či Der Tag bricht an und zeiget sich. Weisseho písňová tvorba se dočkala pozornosti zejména moderní německé hymnografie, české odborné veřejnosti zpřístupnil Weisseho dílo vydáním faksimile jeho kancionálu z roku 1531 Zdeněk V. Tobolka.

Odkazy

Reference

↑ FORNAÇON 1954, 35.
↑ Podle některých údajů dokonce již v roce 1522 (FORNAÇON 1954, 36‒40), avšak Weisseho působení jako duchovního správce lanškrounského sboru před jeho kněžskou ordinací, k níž došlo až v roce 1531, není dostatečně doloženo prameny; srov. MÜLLER 1931, 28.
↑ ^a ^b FIEDLER (ed.) 1863, 227.

Edice

AMELN, Konrad (Hg.). Michael Weisse. Gesangbuch der Böhmischen Brüder 1531 in Originalgetreuem Nachdruck. Kassel-Basel 1957.
FIEDLER, Joseph (ed.). Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder. Fontes rerum Austriacarum. Oesterreichische Geschichts-Quellen. Abt. 1. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863, 227 (životopisné údaje podle bratrského Nekrologia).
LEHMANN, Emil (Hg.). Michael Weisse. Auswahl aus seinem Landskroner Liederbuch von 1531. Zur Fünfzigjahrfeier des Landskroner Gymnasiums. Landskron 1922 (Landskroner Heimatbücherei, 10).
MÜTZELL, Julius (Hg.). Geistliche Lieder der Evangelischen Kirche aus dem sechszehnten Jahrhundert. Bd. 1. Berlin 1855.
THOMAS, Wilhelm (Hg.). Michael Weiße. Gesangbuch der Böhmischen Brüder vom Jahre 1531. Kassel 1931.
TOBOLKA, Zdeněk Václav (ed.). Ein New Gesengbuchlen. Praha 1931 (Monumenta Bohemiae typographica, 10).
WACKERNAGEL, Philipp (Hg.). Das deutsche Kirchenlied von der ältesten Zeit bis zu Anfang des XVII. Jahrhunderts. Bd. 3. Das deutsche Kirchenlied von der ältesten Zeit bis zu Anfang des XVII. Jahrhunderts mit Berücksichtigung der deutschen kirchlichen Liederdichtung im weiteren Sinne und der lateinischen von Hilarius bis Georg Fabricius und Wolfgang Ammonius. Leipzig 1870.

Literatura

AMELN, Konrad. Luthers Anteil an dem Liede „Nun laßt uns den Leib begraben“. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 3 (1957), 108–112.
DOLEŽIL, Hubert. Česká píseň reformační a vývoj protestantského chorálu. In: Co daly naše země Evropě a lidstvu. Vyd. Vilém Mathesius. Praha 1940, 96–101.
FORNAÇON, Siegfried. Michael Weiße. In: Jahrbuch für schlesische Kirche und Kirchengeschichte. Neue Folge 33 (1954), 35–44.
GIERACH, Erich (Hg.). Sudetendeutsche Lebensbilder. Bd. 1. Reichenberg 1926.
HLAVÁČEK, Petr. Die Franziskaner-Observanten zwischen böhmischer und europäischer Reformation. In: Kirchliche Reformimpulse des 14./15. Jahrhunderts in Ostmitteleuropa. Hg. von Winfried Eberhard u. Franz Machilek. Köln u.a. 2006, 321‒322.
HREJSA, Bohuš. Kancionály v Jednotě bratrské. In: Reformační sborník 4 (1931), 11–47.
KOCH, Eduard Emil. Geschichte des Kirchenlieds und Kirchengesangs der christlichen, insbesondere der deutschen evangelischen Kirche. Hauptteil 1. Die Dichter und Sänger. Bd. 2. Stuttgart (3. vyd.) 1867.
KULP, Johannes. Michael Weiße 1534 †. In: Musik und Kirche 6 (1934), 98–100.
KULP, Johannes. Das älteste Gesangbuch der Böhmischen Brüder. In: Monatschrift für Pastoraltheologie 43 (1954), 177–179.
MALURA, Jan. Moravské kancionály v kontextu kulturních proudů předbělohorské epochy. In: Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis. Moravica 1 (2004), 152.
MATUSIK, Leokadia. Michał Weisse. In: Sobótka. Śląski kwartalnik historyczny 14 (1959), 457–486.
MOESERITZ, Annekathrin. Die Weisen der Böhmischen Brüder von 1531. Eine stil- und quellenkritische Untersuchung der nichtliturgischen Melodien des Gesangbuches von Michael Weiße. Bonn 1990.
MOLNÁR, Amedeo. Příspěvky k dějinám ekumenického působení Jednoty bratrské. In: Theologická příloha Křesťanské revue 24 (1957), 24–30.
MÜLLER, Joseph Theodor. Geschichte der Böhmischen Brüder. Bd. 2. Herrnhut 1931, 28‒32 (a dále podle rejstříku).
PELIKAN, Jaroslav. Obedient rebels : Catholic substance and Protestant principle in Luther's Reformation. New York: Harper & Row, [1964]. 212 s. Dostupné online.
SCHOENBAUM, Camillo. Die Weisen des Gesangbuchs der Böhmischen Brüder von 1531. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 3 (1957), 44–61.
STÄBLEIN, Bruno. Die mittelalterlichen liturgischen Weisen im Gesangbuch der Böhmischen Brüder von 1531. In: Die Musikforschung 5 (1952), 138–144.
THOMAS, Wilhelm. Deutscher Brüdergesang in Böhmen vor 400 Jahren. In: Musik und Kirche 2 (1930), 209–214.
THOMAS, Wilhelm ‒ AMELN, Konrad. Das Morgenlied. 53 deutsche geistliche Morgenlieder, größtenteils mit eigenen Weisen, aus dem 16., 17. und. 18. Jahrhundert. Kassel 1928.
TOBOLKA, Zdeněk Václav. Michaela Weisse-ho Ein new Gesengbuchlen z r. 1531 a jeho tiskař Jiří Štyrsa. Michael Weisse’s Ein new Gesengbuchlen aus dem Jahre 1531 und sein Drucker Georg Štyrsa. Praha 1931 (Monumenta Bohemiae typographica, 10. Beilage).
WALTER, Rudolf. Das New Gesengbuchlen der Böhmischen Brüder von Michael Weisse. In: Oberschlesische Dichter und Gelehrte vom Humanismus bis zum Barock. Bielefeld 2000, 393‒406.
WINTERFELD, Carl von. Der evangelische Kirchengesang und sein Verhältnis zur Kunst des Tonsatzes. Bd. 1. Der evangelische Kirchengesang im ersten Jahrhunderte der Kirchenverbesserung. Leipzig 1843.
WOLKAN, Rudolf. Das deutsche Kirchenlied der Böhmischen Brüder im XVI. Jahrhunderte. Prag 1891.
WOLKAN, Rudolf. Böhmens Antheil an der deutschen Litteratur des XVI. Jahrhunderts. Bd. 3. Geschichte der deutschen Litteratur in Böhmen bis zum Ausgange des XVI. Jahrhunderts. Prag 1894.

[1] FORNAÇON 1954, 35.

[2] Podle některých údajů dokonce již v roce 1522 (FORNAÇON 1954, 36‒40), avšak Weisseho působení jako duchovního správce lanškrounského sboru před jeho kněžskou ordinací, k níž došlo až v roce 1531, není dostatečně doloženo prameny; srov. MÜLLER 1931, 28.

[#1-3] FIEDLER (ed.) 1863, 227.

[1]

[2]

[3]