Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Miroslav Schubert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miroslav Schubert
Generální konzul v Mnichově
Ve funkci:
1947 – 1948
Zástupce vyslance v Berlíně
Ve funkci:
1934 – 1939
Vyslanec v Teheránu
Ve funkci:
1927 – 1932

Narození2. března 1895
Havlíčkův Brod
Úmrtí5. října 1991 (ve věku 96 let)
Profesespisovatel a diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Jiří Schubert (2. března 1895 Havlíčkův Brod5. října 1991 Laguna Hills, USA) byl československý diplomat. Do diplomatických služeb vstoupil již za Rakouska-Uherska, po rozpadu monarchie přešel pod československé ministerstvo zahraničí. Jako konzul strávil několik let v Evropě i v zámoří a v letech 1927–1932 byl prvním československým vyslancem v Íránu. Jako zástupce vyslance působil poté v Berlíně (1934–1939) a po druhé světové válce byl generálním konzulem v Mnichově (1947–1948). Po komunistickém převratu v roce 1948 byl odvolán a odešel do exilu v USA.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v rodném Německém Brodě, maturoval v roce 1912, poté krátce studoval na filozofické fakultě Vídeňské univerzity a nakonec absolvoval konzulární akademii. Těsně před koncem první světové války byl v srpnu 1918 přijat do zaměstnaneckého poměru na rakousko-uherské ministerstvo zahraničí a přidělen jako atašé ke konzulátu v Brémách. Po vzniku Československa vstoupil do československých diplomatických služeb, jako vicekonzul působil v Berlíně (1918–1919) a Drážďanech (1919–1920), současně byl pověřen likvidací rakousko-uherských konzulátů v Německu. V letech 1920–1921 na pozici vicekonzula vystřídal v rychlém sledu působiště v New Yorku, Washingtonu a Chicagu. Jako vicekonzul poté v letech 1921–1926 působil v Rio de Janeiru. V roce 1926 se vrátil do Prahy, kde působil na finančním odboru ministerstva zahraničí.

V letech 1927–1932 vedl nově zřízené československé diplomatické zastoupení v Teheránu, kam byl delegován nejprve jako konzul, v roce 1928 mu byl udělen titul chargé d'affaires a nakonec byl v roce 1930 jmenován vyslancem.[1] V srpnu 1932 se vrátil do Prahy a znovu působil na ministerstvu zahraničí. V letech 1934–1938 byl velvyslaneckým radou v Berlíně, kde byl zástupcem Vojtěcha Mastného. Když byl Mastný v září 1938 vyslán jako československý zástupce k jednáním v Mnichově, vedl Schubert fakticky zastupitelský úřad v Berlíně. Setrval zde až do okupace Československa v březnu 1939, kdy bylo vyslanectví uzavřeno. Po návratu do Prahy byl přidělen ke kanceláři prezidenta Emila Háchy, ale již v červenci 1939 byl odeslán na dovolenou, nakonec sám k datu 31. října 1939 požádal o uvolnění do výslužby.

Po dobu druhé světové války pracoval jako obchodní referent u firmy Baťa a v roce 1945 se vrátil do diplomatických služeb. Znovu působil na ministerstvu zahraničí a v letech 1947–1948 byl generálním konzulem v Mnichově.[2] Z funkce byl odvolán okamžitě po komunistickém puči v únoru 1948.[3] Návrat do Československa odmítl a s rodinou odcestoval do Rakouska, kde získal vystěhovalecký pas od amerických okupačních úřadů a odešel do exilu v USA.

Jeho vzpomínky na léta působení v Íránu byly vydány v Česku v roce 2020 z iniciativy Masarykova historického ústavu.

S diplomatem v Orientu. Pět let u Pávího trůnu; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; 213 s. ISBN 978-80-88304-13-5

  1. NOVÁKOVÁ, Klára: Československo-íránské vztahy; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2014; s. 17–20 (diplomová práce) dostupné online
  2. Diplomatické zastoupení Československa v Německu na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky dostupné online
  3. KOUTSKÁ, Ivana: Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí in: Paměť a dějiny, 2008/1; s. 43 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEJMEK, Jindřich a kolektiv: Diplomacie Československa. Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992); Academia Praha, 2013; s. 215 ISBN 978-80-200-2285-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]