Mistr Eckhart

Mistr Eckhart
Mistr Eckhart
Rodné jméno	Eckhart
Narození	1260; Nessetal nebo Tambach-Dietharz
Úmrtí	1328 (ve věku 67–68 let); Avignon
Povolání	filozof, teolog, vysokoškolský učitel a theology teacher
Alma mater	Pařížská univerzita
Témata	teologie
Partner(ka)	Alžběta Balcarová
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mistr Eckhart (1260, Waldenfels u Gothy – 1327, Avignon) byl německý teolog, filosof a dominikán, známý především jako mystický spisovatel a představitel platonizující metafyziky. Jeho německá kázání, určená zejména řeholnicím, měla velký vliv na městskou zbožnost pozdního středověku i na vývoj německého jazyka.

Jméno

Eckhartovo jméno se někdy uvádí rozšířené jako Johannes Eckhart, popř. ještě s přídomkem von Hochheim. Jméno Johannes však není doloženo a přídomek „z Hochheimu“ po otci Eckhart jako řeholník nikdy nepoužíval.^[1] V Eckhartově době nebyl německý pravopis ještě zdaleka ustálen, a tak se v dobových pramenech objevují i varianty Eckart, Eckehart i Eychardus.^[2]

Život

O Eckhartově mládí víme velmi málo: narodil se na hradě Waldenfelsu u Tambachu, asi 20 km od Gothy, kde byl jeho otec Eckhart z Hochheimu správcem. Někdy po roce 1275 vstoupil do kláštera dominikánů v Erfurtu (Evangelische Predigerkirche zu Erfurt) a studoval patrně na řádovém učilišti v Kolíně nad Rýnem. V Erfurtu se pak věnoval hlavnímu poslání svého řádu, totiž kázání, a to hlavně řeholnicím, jimž musel kázat německy. Jeho zachovaná německá kázání jsou patrně jejich zápisy.

Z roku 1298 pochází jeho první spis, Kniha naučení, kde se uvádí jako novicmistr, kněz pověřený výchovou noviců. V letech 1300 až 1302 přednášel na řádové koleji v Paříži a získal titul magistra. Roku 1303 se stal představeným „saské“ provincie svého řádu, která zahrnovala celé severní Německo až do Pobaltí a měla přes sto klášterů, které představený musel navštěvovat. 1307 se stal představeným nově zřízené české provincie s asi 25 kláštery a usadil se v Praze. Roku 1311 byl ustanoven představeným řádu pro celé Německo, zároveň ale povolán podruhé do Paříže, což bylo výjimečné vyznamenání. V roce 1313 se vrátil jako zástupce představeného do Štrasburku a od roku 1323 přednášel na řádovém učilišti v Kolíně nad Rýnem.

Kolínský arcibiskup tehdy ostře pronásledoval některé beghardy, příslušníky zbožných laických komunit hlavně ve flanderských a německých městech. S jejich mystickými názory se Eckhart setkal i v ženských klášterech a z jeho kázání je patrné, že mu nebyly cizí. Zejména v německých městech probíhal tehdy spor mezi faráři a řeholníky kvůli nejasným kompetencím, jehož ozvuky jsou patrné i v kázáních Mistra Jana Husa. Na stížnosti farářů a biskupů ustanovil papež roku 1323 dva vážené mnichy a pověřil je kontrolou německých klášterů; jedním z nich byl Eckhart. Ti pak za různé přestupky trestali představené klášterů sesazením nebo i vyloučením z řádu.

Dva z takto postižených dominikánů patrně u kolínského arcibiskupa žalovali na Eckharta, že káže bludné názory. Obžalovací spis z roku 1326 uvádí 108 vět, vybraných většinou z Eckhartových německých kázání, které byly blízké beghardské mystice. Eckhart sepsal obšírnou obhajobu, ale jako mistr pařížské univerzity arcibiskupovi nepodléhal a odvolal se k papeži. Ve slavnostním prohlášení v kolínském kostele prohlásil, že nic nesprávného neučil, ale pokud by to někdo prokázal, že sám veřejně odvolává.

Roku 1327 odešel do Avignonu, aby se tam osobně hájil. Z procesu se zachoval posudek jiného významného teologa a filosofa, františkána Williama Ockhama, Eckhartovi krajně nepříznivý a dokonce posměšný. V konečném posouzení bylo vybráno 28 Eckhartových vět, které soudci pokládali za podezřelé nebo bludné, a papežskou bulou z 27. března 1329 odsouzeno. Mezitím ale Eckhart zemřel a byl pochován ve štrasburském kostele. Jeho dílo bylo sice odsouzeno, ale mimo hranice kolínského arcibiskupství se zachovalo překvapivě mnoho rukopisů, hlavně jeho kázání.

Dílo

Eckhartovo poměrně rozsáhlé dílo se skládá jednak z latinských teologických spisů, které měly blíže scholastickému myšlení a nebyly příliš vlivné, a z daleko vlivnějších spisů německých: čtyř traktátů a přes 100 kázání, která se hojně opisovala a četla. Jedním z jejich pilných sběratelů a čtenářů byl Mikuláš Kusánský. Roku 1521 pak tato kázání poprvé vyšla pod jménem Eckhartova následovníka Jana Taulera.

Prvním Eckhartovým spisem je nejspíše Kniha naučení, soubor krátkých promluv o věcech náboženského a klášterního života, patrně záznamy promluv k novicům v erfurtském klášteře. Mírným a laskavým tónem zde Eckhart poučuje a pobízí mladé mnichy k náboženské horlivosti a k askezi. Z jeho pařížských pobytů se zachoval záznam tří přednášek a disputací. Z doby jeho působení v Praze patrně pocházejí dva německé traktáty, Kniha božské útěchy a O ušlechtilém člověku, psané pro uherskou královnu Anežku, která právě ovdověla. Z jeho kolínského působení pochází patrně několik učených disputací a šest zachovaných latinských komentářů k biblickým knihám, které měly tvořit část rozsáhlého Trojdílného spisu, Eckhartovy Summy, z níž se jinak zachoval jen úvod.

Česky vyšel málo spolehlivý překlad několika textů a úryvků ve výkladové knize K. Weinfurtera (1934), a rozsáhlý výbor z Eckhartova díla v knize Jana Sokola Mistr Eckhart a středověká mystika (všechny traktáty, 22 kázání a ukázky z latinských spisů).

Působení a vliv

Z Eckartových následovníků vynikl už zmíněný kazatel Jan Tauler a dominikán Heinrich Suso (Seuse), kteří se s ním ovšem nikdy nesetkali. Kromě toho se zachoval soubor pozoruhodných lidových „legend“, které svědčí o jeho popularitě. Významnou roli v tradování Eckhartova díla sehrál Mikuláš Kusánský, který je pilně četl a využíval jeho motivy (což ovšem musel činit s opatrností, aby nebyl nařčen z šíření bludného učení). Na Eckhartovu zbožnost v mnohém navázalo hnutí hluboké vnitřní zbožnosti Devotio moderna, jehož kořeny jsou v dnešní Belgii a Holandsku, ale také v Praze, kde dva jeho zakladatelé pobývali a studovali. Z tohoto prostředí pochází anonymní německý spis Theologia deutsch, který se velmi zalíbil Martinu Lutherovi a dočkal se mnoha vydání.

Na Eckharta pak výslovně navazovali tak rozmanití myslitelé, jako byl Jakob Böhme, Hegel, Schelling, Heidegger a Erich Fromm. Počátkem 20. století se v Německu objevilo několik pokusů o nacionalistický výklad, který se s jeho postoji ovšem zcela míjel, nacistům už Eckhart nevyhovoval vůbec. Od sedmdesátých let 20. století zažívá Eckhart vlnu popularity, ale také vážného zájmu vědců i věřících, kteří u něho hledají, co jim jinde chybí.

Odkazy

Reference

↑ Sokol, Mistr Eckhart. [1]
↑ KOCH, Josef. Meister Eck(e)hart [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. ; RÖD, Wolfgang. Der Weg der Philosophie von den Anfängen bis ins 20. Jahrhundert: Altertum, Mittelalter, Renaissance. [s.l.]: C.H.Beck 532 s. Dostupné online. ISBN 9783406459306. (německy)

Literatura

Jan Sokol (vyd.): Mistr Eckhart a středověká mystika. Překlad L. Karfíková, M. Dostál, J. Sokol. 360 str. Vyšehrad, Praha 1993, 2004, 2009, 2013, 2019.
G. Wehr: Mistr Eckhart. Votobia, Olomouc 1999. 173 s. ISBN 80-7198-411-6.
Mistr Eckhart. Mystická nauka mistra Eckeharta z Hochheimu. Překlad Karel Weinfurter. Praha: Psyché, 1934.
Mistr Eckhart. Kázání. Překlad Vilém Konečný, Martin Mrskoš, Petr Snášil. Brno: Horus, 2019. ISBN 978-80-901884-8-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistr Eckhart na Wikimedia Commons
Autor Mistr Eckhart ve Wikizdrojích
Dílo Sermons (Meister Eckhart) ve Wikizdrojích (anglicky)

Osoba Mistr Eckhart ve Wikicitátech
Dokument ČT Mistr Eckhart (2010)
Bibliografie 1800-1997 a [2]
(anglicky) Heslo ze Stanford encyclopedia
(anglicky) The Eckhart Society
(německy) Meister Eckhart in Erfurt
(německy) Život a dílo, některé texty
(německy) Meister-Eckhart-Gesellschaft (bibliografie, texty)
(francouzsky) Maître Eckhart et la mystique rhénane
(česky) Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti (úryvek) Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
(česky) Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku (úryvek) Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine.
(česky) Mistr Eckhart: Kázání o pannách (úryvek)
(česky) Mistr Eckhart: O odloučenosti
(česky) Mistr Eckhart, O vznešeném člověku - český překlad textu

[1] Sokol, Mistr Eckhart. [1]

[2] KOCH, Josef. Meister Eck(e)hart [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-04-23]. Dostupné online. ; RÖD, Wolfgang. Der Weg der Philosophie von den Anfängen bis ins 20. Jahrhundert: Altertum, Mittelalter, Renaissance. [s.l.]: C.H.Beck 532 s. Dostupné online. ISBN 9783406459306. (německy)

[1]

[2]