Mozarteum (Praha)
| Mozarteum | Urbánkův dům | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
Prodejní, kancelářské a bytové prostory | |
| Základní informace | |
| Sloh | kubistický, modernistický |
| Architekt | Jan Kotěra |
| Výstavba | 1913 |
| Stavebník | Mojmír Urbánek |
| Poloha | |
| Adresa | Jungmannova 748/30, Praha 1, Nové Město,  Česko |
| Ulice | Jungmannova |
| Souřadnice | 50°4′55,86″ s. š., 14°25′20,92″ v. d. |
  Mozarteum | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39944/1-1124 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mozarteum je činžovní dům, který stojí v Jungmannově ulici číslo 30, v Praze - Novém Městě.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Dům Mozarteum stojí na místě dřívějšího klasicistního domu se dvorem. Projekt vypracoval architekt Jan Kotěra v duchu moderního klasicismu pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka. Součástí projektu se stal i koncertní sál s kapacitou 400 posluchačů. Od počátku své existence bylo Mozarteum místem vynikajících hudebních výkonů v orchestrálním nebo sólovém provedení. Při slavnostním otevření v roce 1913 zde zpívala Ema Destinnová, později vystupovalo České kvarteto, americký klavírista Arthur Rubinstein či venezuelská sopranistka Teresa Carreno. Pražské premiéry se tady dočkal Janáčkův Zápisník zmizelého. Probíhaly zde rovněž přednášky nebo veřejná čtení, třeba architekta Le Corbusiera a spisovatele Franze Werfla. V rámci festivalu pro soudobou hudbu se zde konala veřejná prezentace čtvrttónového klavíru firmy August Forster, postaveného podle skladatele Aloise Háby. Později zde sídlilo divadlo D 34.[1] V 70. letech 20. století byl sál přestavěn na na svou dobu moderní nahrávací studio firmy Supraphon,[2] které sloužilo do restituce v roce 1991[3] a následné rekonstrukci zpět na koncertní sál.
Popis průčelí
[editovat | editovat zdroj]Půdorys domu je rozdělen na pětipatrové uliční křídlo a nižší křídlo ve dvoře. Obě křídla jsou spojená chodbou a dvouramenným schodištěm. Ze zadního křídla vybíhá do Františkánské zahrady jednopatrová stavba koncertního sálu, později i divadelního. V přízemí do ulice mezi pilíři zdobenými polofigurami od Jana Štursy je velká výkladní skříň, po stranách jsou portály vstupů. V prvním patře je pásové okno přes celou šíři fasády. Další patra jsou tříosá, fasáda je z neomítnutých cihel, po celé ploše rámovaná římsami. Střechy jsou ploché s výjimkou středu, kde je umístěn trojúhelníkový štít. V prostoru vestibulu jsou zachovány některé původní detaily, především kryty topení, zábradlí a osvětlení.[4][5]
Současné využití
[editovat | editovat zdroj]V současné době sídlo mnoha firem. V přízemí sídlí hodinářství Clock Gallery a prodejna bytových doplňků Le Patio.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Polopostava od Jana Štursy na průčelí -
Veřejné hodiny na průčelí Mozartea -
Pohled na průčelí Mozartea
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Urbánkův dům a Mozarteum - centrum kulturního života 1913-1939. 1. vyd. Praha: Galerie Jiří Švestka, 1997.
- ↑ A.S, SUPRAPHON. Historie společnosti. supraphon.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Mozarteum | Design Cabinet CZ. www.designcabinet.cz [online]. [cit. 2023-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog
- ↑ WITTLICH, Petr; MALÝ, Jan. Secesní Prahou. první. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 135 s. ISBN 80-246-0847-2. S. 106.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mozarteum na Wikimedia Commons - Clock Gallery Snídaně, podcasty z budovy Mozartea