NGC 2353
| NGC 2353 | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | II2p[1] |
| Objevitel | William Herschel |
| Datum objevu | 10. ledna 1785 |
| Rektascenze | 7h 14m 30,3s[1] |
| Deklinace | -10°15′57″[1] |
| Souhvězdí | Jednorožec (lat. Mon) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,1[1] |
| Úhlová velikost | 18′[1] |
| Vzdálenost | 1 119 pc |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Odhadované stáří | 120 milionů[2] |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2353 |
| Collinderův katalog | Collinder 130 |
| Melottův katalog | Melotte 62 |
| Jiná označení | NGC 2353,[3] Cr 130,[4] Mel 62,[5] OCl 567[1][6] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2353 je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Jednorožce. Od Země je vzdálená asi 3 800 světelných let a její stáří se odhaduje na 120 milionů let.[2] Objevil ji William Herschel 10. ledna 1785.[6]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Tato hvězdokupa leží 10° severovýchodně od Siria a 6° západně od α Mon v oblasti oblohy bohaté na malé hvězdokupy a mlhoviny. Vyniká v ní hvězda 6. hvězdné velikosti, která s ní ovšem není fyzicky vázaná.[7] Zbytek hvězdokupy se rozprostírá severně od této hvězdy a je tvořen hvězdami od deváté hvězdné velikosti, takže pro plné rozlišení jejích členů je potřeba alespoň malý dalekohled o průměru 70 mm. Přesto je viditelná i triedrem, ovšem pouze jako slabá světlá skvrna. Dalekohled o průměru 150 mm ji dokáže zcela rozložit na asi třicítku hvězd.
Hvězdokupa leží velmi blízko nebeského rovníku a její poloha mírně zvýhodňuje pozorovatele z jižní polokoule, ale cirkumpolární je tam až ve velmi vysokých zeměpisných šířkách. Na severní polokouli je její pozorování ztíženo až v oblastech položených ve vysokých severních zeměpisných šířkách, takže je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí na Zemi.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Hvězdokupu objevil William Herschel 10. ledna 1785[6] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce. Jeho syn John ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 1506.[9]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]NGC 2353 je středně mladá hvězdokupa, která dobře vyniká na bohatém hvězdném poli v pozadí. Od Země je vzdálená asi 3 800 světelných let,[2] a patří tak do ramena Orionu, kam patří i reflexní mlhovina označená IC 2177.
Výzkum z roku 2011 zvýšil odhad jejího stáří na 120 milionů let a potvrdil, že hvězdokupa není součástí OB asociace s názvem Canis Major OB1.[7] Ta má stáří nanejvýš 3 miliony let a mohla se utvořit vlivem výbuchu supernovy patřící do NGC 2353.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2353 na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2353 [online]. SEDS.org [cit. 2022-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky)
- ↑ a b c DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2022-07-01]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2353 [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2022-07-01]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2022-07-01]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2353 (= OCL 567) [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LIM, Beomdu; SUNG, Hwankyung; KARIMOV, R.; IBRAHIMOV, M. Sejong Open Cluster Survey. I. NGC 2353. S. 39–848. Journal of The Korean Astronomical Society [online]. Duben 2011 [cit. 2022-07-01]. Roč. 44, čís. 2, s. 39–848. Dostupné online. arXiv 1103.4927. DOI 10.5303/JKAS.2011.44.2.39. Bibcode 2011JKAS...44...39L. (anglicky)
- ↑ Deklinace 10° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 80° od jižního nebeského pólu. Jižně od 80° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 80° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ Katalog NGC 2353 [online]. Pedagogická fakulta ZČU [cit. 2022-07-01]. Dostupné online.
- ↑ FITZGERALD, M. Pim; HARRIS, Gretchen L.; REED, B Cameron. The Moderately Young Open Cluster NGC 2353. S. 856. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. Srpen 1990 [cit. 2022-07-01]. Roč. 102, s. 856. Dostupné online. DOI 10.1086/132711. Bibcode 1990PASP..102..865F. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Obecné kapitoly
[editovat | editovat zdroj]- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky)
- DE BLASI, A. Le stelle: nascita, evoluzione e morte. Bologna: CLUEB, 2002. ISBN 88-491-1832-5. (italsky)
Mapy hvězdné oblohy
[editovat | editovat zdroj]- TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8.
- TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2353 na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2353 [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Jednorožec [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online.
- FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2353 [online]. SEDS.org [cit. 2022-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky)
- SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2353 (= OCL 567) [online]. [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. (anglicky)