Nikolaj Ivanovič Andrusov

Nikolaj Ivanovič Andrusov
Nikolaj Ivanovič Andrusov
Narození	7.jul. / 19. prosince 1861greg.; Oděsa
Úmrtí	27. dubna 1924 (ve věku 62 let); Libeň
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Oděská univerzita
Povolání	objevitel, paleontolog, vysokoškolský učitel, geolog a botanik
Zaměstnavatelé	Kyjevská univerzita; Tartuská univerzita; Imperátorská novoruská univerzita; Univerzita Karlova; Geological Committee
Ocenění	Konstantinova medaile; Medaile Nikolaje Prževalského
Choť	Nadeschda Schliemannová
Děti	Dimitrij Andrusov; Vadim Nikolajevič Andrusov
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Andrusov (rusky Николай Иванович Андрусов, ukrajinsky Микола Іванович Андрусов; 19. prosince 1861, Oděsa – 27. dubna 1924, Praha^[1]) byl ukrajinský geolog, stratigraf a paleontolog, člen Ruské akademie věd.

Život a činnost

Narodil se v Oděse, tehdy součásti Ruského impéria. Studoval geologii a zoologii na Novoruské univerzitě v Oděse. Poté cestoval po Rusku a Střední Evropě, kde sbíral fosilie.

Při expedici „Challenger“ v letech 1872–1876 studoval procesy na mořském dně. V roce 1889 vydal zápisky z této expedice v Gorném žurnalu (Hornické listy). Později se věnoval studiu geologie a sedimentů v Pontokaspické stepi.^[2]

V letech 1890–1891 se účastnil expedice Ruské zeměpisné společnosti, která se zabývala výzkumem v hluboké vodě Černého moře. Tato expedice odhalila výskyt sulfanů v nižších polohách Černého moře. Andrusov jako první přišel s myšlenkou, že tato substance vznikla biologickým rozkladem živých mikroorganismů (bakterií) obsahujících siřičité sloučeniny.

V roce 1899 se oženil Nadeždou Genrichovnou Schliemannovou, dcerou slavného archeologa Heinricha Schliemanna. V roce 1905 se stal profesorem Kyjevské univerzity. V roce 1914 se stal členem Ruské akademie věd.

Závěr života

Když se v roce 1919 se dověděl o úmrtí svého staršího syna utrpěl mozkovou mrtvici, která způsobily ochrnutí jedné strany těla. V roce 1920 odjel na léčení do Francie, kde také převzal dědictví po svém tchánovi. V roce 1922 se z materiálních důvodů přestěhoval do Prahy, kde roku 1924 zemřel. Byl pochován na pravoslavném hřbitově v Praze-Olšanech.

Odkaz

Také jeho syn, Dimitrij Andrusov, se stal významným geologem a členem Slovenské akademie věd.

Po Andrusovovi je pojmenováno dorsum Dorsa Andrusov (systém hřbetů a vrás) na povrchu Měsíce a Andrusovův hřbet ve Středočernomořské výšině.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolai Ivanovich Andrusov na anglické Wikipedii.

↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 14
↑ Bio summary, webový portál ukrajinské vlády. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. března 2016.

Literatura

TIKHOMIROV, V.V. Dictionary of Scientific Biography. Andrusov, Nikolai Ivanovich. New York: Charles Scribner's Sons, 1970. ISBN 0-684-10114-9. S. 161–163.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Andrusov na Wikimedia Commons

[matrikaZ-1] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 14

[2] Bio summary, webový portál ukrajinské vlády. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. března 2016.

[1]

[2]