Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Opalenica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Opalenica
radnice
radnice
Opalenica – znak
znak
Opalenica – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíVelkopolské
Okresměstský okres
Opalenica
Opalenica
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha6,42 km²
Počet obyvatel9 360 (31. 3. 2021)
Hustota zalidnění1 457,9 obyv./km²
Správa
StarostaTomasz Szulc
Oficiální webwww.opalenica.pl
Adresa obecního úřaduul. 3 Maja 1
64-330 Opalenica
Telefonní předvolba+48 61
PSČ64-330
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opalenica je město v okrese Nowy Tomyśl ve Velkopolském vojvodství v Polsku. Je sídlem městské a venkovské gminy Opalenica. Nachází se na řece Mogilnica, 40 km západně od Poznaně. V roce 2020 zde žilo přes 9 500 obyvatel.[1]

Místo je poprvé písemně zmíněno v roce 1393 v listině vydané polským králem Vladislavem II. Jagellem.[2] Městská práva získala Opalenica v letech 1399 až 1401. Tehdy ji vlastnil Ticz Bar de Opalenicza (Tietz-Dietrich Bär), představitel pomořanského rytířského rodu.

V roce 1445 se město stalo majetkem poznaňského biskupa Andrzeje z Bnina, který jej předal svému bratranci Piotrovi z Bnina. V roce 1453 Piotr jako první přijal příjmení Opaleński, brzy změněné na Opaliński. V majetku tohoto šlechtického rodu, jednoho z nejvýznamnějších v tehdejší Polsko-litevské unii, zůstala Opalenica po tři staletí, až do smrti Leona Wojciecha Opalińského v roce 1775.[2]

Opalenica v období dělení Polska

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1793 a 1807 byla Opalenica, v důsledku druhého dělení Polska, pod pruskou nadvládou. V letech 1807–1815 se město ocitlo v departementu Poznaň v rámci Varšavského knížetcví. Po Vídeňskému kongresu byla Opalenica v roce 1815 vrácena Prusku (provincie Posen), kde byla spravována jako součást okresu Buk a od roku 1887 okresu Grätz.

Dynamický rozvoj Opalenice a celého regionu úzce souvisí s výstavbou železnice. V roce 1870 byla otevřena železniční trať spojující Poznaň s Berlínem a v roce 1881 byla železniční síť rozšířena o spojení s městem Grodzisk Wielkopolski.

V tomto období bylo rozhodnuto o výstavbě cukrovaru – prvního a zároveň největšího průmyslového závodu v oblasti. Zřízením cukrovaru vznikla potřeba zásobovat jej surovinou pro výrobu cukru (cukrovkou). V důsledku toho byla v roce 1886 vystavěna první úzkokolejka ve Velkopolsku.

Během doby, kdy byla pod cizí nadvládou, měla Opalenica vždy jednoznačně polský charakter. Působilo zde mnoho národních organizací a zvláštní pozornost si zaslouží činnost kněží (Wacław Karwowski, Antoni Gustowski a Mieczysław Chudziński), kteří se aktivně účastnili bojů s Prusy.

Opalenica se osvobodila z pruské nadvlády během Velkopolského povstání 28. prosince 1918. Více než 200členná rota Opalenica pod velením Edmunda Klemczaka se mimo jiné zmocnila železniční stanice v Opalenici a odzbrojila německý vojenský transport mířící do Poznaně.[3]

V meziválečném období se ve městě rozvíjelo především zemědělství a řemeslná výroba. Opalenica byla místem, kde byl v letech 1929–1932 vyroben první polský motocykl „LECH“.

1. září 1939 začala nacistická okupace bombardováním evakuačního vlaku na vlakovém nádraží. Mnoho obyvatel zemřelo nebo bylo deportováno, což vedlo k populačnímu poklesu o více než 800 lidí na 4 366 v roce 1946.

Po roce 1945 se Opalenica stala důležitým průmyslovým a zemědělským centrem.

Sport, fotbalový stadion

[editovat | editovat zdroj]

Na okraji Opalenice se nachází fotbalový stadion Městského sportovního klubu Promień Opalenica s hotelem Remes. Do roku 2010 se v Opalenici každoročně konal Remes Cup, největší mládežnický fotbalový turnaj v Polsku. Během mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012 bydlela v hotelu Remes portugalská fotbalová reprezentace, kterou doprovázela fotbalová legenda Eusébio.[4] V roce 2021 zde měla Polská fotbalová reprezentace tréninkový kemp před mistrovstvím Evropy.

Kulturní památky

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel svatého Matoušepozdně gotický římskokatolický kostel v ulici Farna.
  • Hřbitovní kaple v manýristickém stylu z 1. poloviny 17. století.
  • Neoklasicistní fara, nacházející se v parku u kostela svatého Matouše. Svým tvarem odkazuje na šlechtická sídla – má třísloupový portikus a sedlovou střechu se štíty. Stavba byla postavena na místě dřívější dřevěné fary z počátku 17. století.
  • Radnice z roku 1897. Postavil ji architekt Dolcius z Grodziska Wielkopolského ve stylu eklektického historismu.
  • Kostel svatého Josefa byl postaven v roce 1900 jako evangelický kostel (architekt: Ludwig von Tiedemann). Novogotickou stavbu převzala katolická církev v roce 1945.
  • Zničené památky – větrné mlýny. V blízkosti silnice vedoucí do Grodzisku, na ulici Młyńska, stávaly tři dřevěné větrné mlýny. Jeden z nich, po údržbě provedené koncem 70. let, zapálil pyroman v roce 1983. Druhý větrný mlýn byl zbořen, protože hrozilo jeho zřícení. Třetí větrný mlýn vyhořel v roce 2004.

Přírodní zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

V Kopankách, vesnici ve vzdálenosti 6 km od Opalenice, se v podkroví budovy školy nachází netopýří pozorovatelna „Batmanówką”. Je přístupná veřejnosti a umožňuje na jaře a v létě pozorovat kolonii netopýra velkého, aniž by byla zvířata rušena. Škola má také speciální místnost s expozicí věnovanou netopýrům.[5][6]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. GUS. Ludność. Stan i struktura ludności oraz ruch naturalny w przekroju terytorialnym (stan w dniu 31.12.2020). stat.gov.pl [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (polsky) 
  2. a b ŁUCZAK, Czesław. Dzieje Opalenicy. Poznań: ABOS, 1993. ISBN 83-85811-03-6. 
  3. URZAD. NARODOWE ŚWIĘTO NIEPODLEGŁOŚCI [online]. [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. (polsky) 
  4. Eusébio skončil během Eura v nemocnici v Poznani - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. 
  5. obszary Natura 2000. www.ine.eko.org.pl [online]. [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  6. „Batmanówka” w Kopankach. magazyn.salamandra.org.pl [online]. [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]