Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Paris 1919

Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Paris 1919
InterpretJohn Cale
Druh albastudiové album
Vydáno1. března 1973
Nahráno1972–1973
Žánryart rock, barokní pop
Délka31:30
Jazykangličtina
VydavatelstvíReprise Records
ProducentChris Thomas
Profesionální kritika
John Cale chronologicky
The Academy in Peril
(1972)		 Paris 1919
(1973)		 June 1, 1974
(1974)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paris 1919 je třetí sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, vydané v březnu roku 1973 prostřednictvím hudebního vydavatelství Reprise Records. Spolu s albem The Academy in Peril vydaným v předchozím roce jde o jediné Caleovo album vydané touto společností; později přešel k vydavatelství Island Records. Celé album pojednává o tom, jak mu chyběla Evropa.[5][6] Texty písní jsou složité a obsahují řadu metafor.[7] Album Paris 1919 bývá kritiky označováno za vůbec nejlepší Caleův sólový počin. Obsahuje celkem devět písní s celkovou stopáží třicet jedna a půl minuty, producentem alba byl Chris Thomas, který později působil coby klávesista v Caleově doprovodné skupině. O hudební doprovod se na albu postarala skupina Little Feat a orchestr složený ze studentů Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Před vydáním

[editovat | editovat zdroj]

Když John Cale v roce 1972 uslyšel koncertní album Live in Concert with the Edmonton Symphony Orchestra anglické progresivní rockové skupiny Procol Harum, udělalo na něj dojem.[p 1] Nedlouho poté kontaktoval Chrise Thomase, producenta tohoto alba, s dotazem, zda by nechtěl produkovat jeho nové album. Thomas nabídku přijal, a tak koncem roku 1972 John Cale s Thomasem začal za doprovodu členů skupiny Little Feat (skupinu navrhl producent Ted Templeman,[9][10] který s Calem v té době produkoval album Chunky, Novi & Ernie stejnojmenné skupiny), baskytaristy Wiltona Feldera a symfonického orchestru pracovat na svém třetím sólovém albu; nahrávalo se ve studiu Sunwest Studios v Los Angeles.[11] O zvuk se při nahrávání staral Phil Sheer, který dříve působil jako manažer při turné skupiny The Velvet Underground.[9][12]

Přestože Cale po zkušenostech s předchozím albem The Academy in Peril nechtěl na Paris 1919 využít orchestr, nakonec tak na Thomasův podnět učinil.[13] John Cale později přiznal, že písně pro většinu svých alb píše přímo až v nahrávacím studiu, ale u Paris 1919 tomu bylo jinak: do studia šel s kompletně připravenými písněmi.[5][14][15] Později také řekl, že si nemohl dovolit použít klasický orchestr a tak do nahrávání zapojil studentský orchestr.[16]

Vydání

[editovat | editovat zdroj]
John Cale (1977)

Album Paris 1919 vyšlo 1. března roku 1973 v hudebním vydavatelství Reprise Records.[17] Obal alba zdobí Caleova fotografie.[18] Jeho název odkazuje na Pařížskou mírovou konferenci, kterou v roce 1919 pořádaly vítězné strany první světové války.[p 2] Ve stejný rok vydal Lou Reed, Caleův bývalý spoluhráč ze skupiny The Velvet Underground, album Berlin, které je také zaměřené na evropská témata.[11][18] Píseň „Paris 1919“ ještě toho roku vyšla na propagačním albu Appetizers společnosti Warner Bros. Records.[19] Na CD bylo album publikováno již v roce 1993; o remastering se postaral Lee Herschberg.[20] V roce 2006 vyšlo album v reedici doplněné o dvanáct dříve nevydaných nahrávek; jde převážně o alternativní verze písní z původního alba, ale nachází se zde také „Burned Out Affair“, která nikdy dříve nevyšla.[4]

Skladby

[editovat | editovat zdroj]

Album otevírá bezmála tříapůlminutová píseň „Child's Christmas in Wales“, inspirovaná sbírkou prózy Dylana Thomase nazvanou A Child's Christmas in Wales.[21][22][p 3] Právě podle části textu této písně bylo pojmenováno Caleovo kompilační album Seducing Down the Door.[24] Jde o píseň v uptempové náladě s výrazným klavírem a varhanami doplněnými slide kytarou,[7] ve které Cale vzpomíná na své dětství ve Walesu.[18] Následuje krátká baladická píseň „Hanky Panky Nohow“ s výraznými orchestrálními aranžemi a akustickou kytarou; naopak málo je zde perkusních nástrojů. Na třetí pozici je umístěna „The Endless Plain of Fortune“, kterou otevírá Caleova hra na klavír a později je opět výrazně využit orchestr.[7] Následuje další balada v podobě písně „Andalucia“. Poslední pozici na první straně původní gramofonové desky vyplňuje tříminutová píseň „Macbeth“; jde o svižnou píseň v boogie stylu.[25]

Na první pozici druhé strany desky je obsazena píseň „Paris 1919“. Její stopáž šesti sekundami přesahuje čtyři minuty a provází ji výrazný klavír.[26] Tříminutová píseň „Graham Greene“, pojmenovaná podle stejnojmenného anglického spisovatele, je hrána v téměř funkovém stylu a má výrazně surrealistický text.[7] Předposlední místo zaujímá další balada; její název zní „Half Past France“ a výraznými nástroji jsou v ní elektrická kytara a varhany.[7] V závěrečné písni „Antarctica Starts Here“ Cale šeptem vypráví o filmové královně a o filmu Sunset Boulevard režiséra Billyho Wildera.[10][27] V písni je Caleův hlas doprovázen elektrickým pianem a akustickou kytarou.[7] Tato píseň později v alternativní verzi vyšla také na Caleovo albu Antártida z roku 1995, které je soundtrackem ke stejnojmennému filmu. Stejná píseň také inspirovala britského hudebníka Roberta Hampsona k napsání písně „Antarctica Ends Here“ v roce 2012.[28]

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Album jako celek bývá všeobecně často označováno za nejlepší či jedno z nejlepších sólových alb Johna Calea.[2][29][30] Publicista Stephen Holden album v dobové recenzi alba Paris 1919 pro časopis Rolling Stone označil za „mistrovské dílo popu“.[31] V časopise Billboard bylo album popsáno jako „mimořádně odvážný set kombinující rockové rytmy a Caleovy chytré texty za zvuků symfonického orchestru UCLA.“[32] Jason Ankeny, který ve své recenzi pro server Allmusic album ohodnotil čtyřmi a půl z pěti možných hvězdiček a označil je za jedno z nejlepších Caleových děl, o němž napsal, že obsahuje bohatě poetické písně.[1] Matthew Murphy o albu na portále Pitchfork Media napsal, že se z něj i přes různé výstřednosti, jako jsou například historické a literární narážky a nesrozumitelná lyričnost, stalo Caleovo nejpřístupnější album.[4] Dave Simpson z deníku The Guardian o albu řekl, že zní svěže a je ideálním bodem pro nové lidi, kteří se s Calem chtějí hudebně seznámit.[2] Publicista Robert Christgau kritizoval, že je na albu až příliš půvabných věcí, utěšující melodie, melodický zpěv a jednoduché rýmy jako například „Andalucia“ a „see ya“.[3][p 4] Německý kritik Diedrich Diederichsen o albu řekl, že jde o nejlepší písňový cyklus od Zimní cesty skladatele Franze Schuberta.[33]

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]
John Cale (2011)

Album je jediným Caleovým albem, které je zařazeno v knize 1001 alb, která musíte slyšet, než umřete. Úvodní píseň „Child's Christmas in Wales“ je pak zařazena v podobné knize věnující se písním: 1001 písní, která musíte slyšet, než umřete.[21] Magazín Uncut desku v únorovém čísle roku 2016 zařadil na 99. příčku v žebříčku 200 nejlepších alb všech dob.[34] Písně z alba nahrála řada hudebníků, mezi které patří mimo jiné Owen Pallett („Paris 1919“), David J („Antarctica Starts Here“) nebo skupiny Manic Street Preachers („The Endless Plain of Fortune“),[35] Superchunk („Child's Christmas in Wales“)[36] a Yo La Tengo („Hanky Panky Nohow“[37][38] a „Andalucia“).[39] Americký zpěvák Mark Lanegan album zařadil mezi svá vůbec nejoblíbenější alba.[40] Rovněž řekl, že je to jedna z desek, které bude poslouchat navždy.[41] Za oblíbenou nahrávku album označil rovněž Jeff Tweedy, leader skupiny Wilco.[42] Hudebník Peter Hook, člen kapel Joy Division a New Order, desku označil za „impozantní dílo“.[43]

Koncertní program

[editovat | editovat zdroj]

Přestože John Cale plánoval odehrát turné na podporu alba již v roce 1973, nakonec se tak nestalo.[44] Nakonec jej při koncertech v celém svém rozsahu několikrát představil až v letech 2009 až 2014 pod titulem „When Past and Future Collide“. O orchestrální aranžmá všech písní z alba se postaral Randall Woolf, který s Calem již v minulosti spolupracoval například na hudbě k filmu Americké psycho a dalších projektech.[45] Poprvé se tak stalo 21. listopadu 2009 v Cardiffu v Caleově rodném Walesu; vedle tříčlenné doprovodné skupiny (kytara, baskytara, bicí) jej zde doprovodil devatenáctičlenný orchestr.[46] Celá akce se opakovala dne 5. března 2010 v Londýně, kde jej vedle kapely doprovodil orchestr Heritage Orchestra.[47] Stejný orchestr jej doprovodil také o devět dní později v Norwich. Za hranicemi Spojeného království s tímto programem vystoupil poprvé 5. září 2010, a to v Paříži, kde jej doprovodil orchestr Orchestre d'Île-de-France.[48] Dne 11. září téhož roku pak vystoupil v italském městě Brescia, kde se o doprovod postaral Orchestra da Camera di Brescia.[16]

Později se z Evropy přesunul do Ameriky, kde program představil v sále Royce Hall v kampusu Kalifornské univerzity v Los Angeles;[49] při tomto koncertě se jako hosté představili Mark Lanegan a Ben Gibbard.[50] Následoval další přesun na jiný kontinent – tentokrát do Austrálie, kde Cale vystoupil 16. října 2010 v Melbourne za doprovodu orchestru Orchestra Victoria.[51] Po delší odmlce album v koncertní verzi představil dne 28. května 2011 na festivalu Primavera Sound ve španělské Barceloně.[52] Po několikaměsíční přestávce pak 6. října 2011 vystoupil v německém Essenu; zde jej doprovodil orchestr Bochumer Symphoniker.[53] 21. listopadu toho roku vystoupil v operním domě ve švédském Malmö za doprovodu orchestru Malmö Operaorkester.[54] Stejný program naposledy představil za doprovodu orchestru Wordless Music Orchestra po dva večery v lednu 2013 v New Yorku.[55] Celé album přehrál znovu dne 20. prosince 2014 v nejmenší belgické obci Mesen. Písně však byly upraveny do nové podoby, hrálo zde menší množství hudebníků. Doprovázelo jej pět hráčů na smyčcové nástroje, pět na dechové, tři vokalistky a Caleova tříčlenná doprovodná skupina. V nové verzi byly výrazněji použity elektronické prvky.[56]

Seznam skladeb

[editovat | editovat zdroj]

Autorem všech skladeb je John Cale.

Strana 1 (LP)
Pořadí Název Délka
1. Child's Christmas in Wales   3:21
2. Hanky Panky Nohow   2:46
3. The Endless Plain of Fortune   4:13
4. Andalucia   3:54
Strana 2 (LP)
Pořadí Název Délka
5. Macbeth   3:08
6. Paris 1919   4:07
7. Graham Greene   3:00
8. Half Past France   4:20
9. Antarctica Starts Here   2:47
Celková délka:
 31:30
Bonusy na reedici z roku 2006
Pořadí Název Délka
10. Burned Out Affair (outtake) 3:24
11. Child's Christmas in Wales (jiná verze) 3:30
12. Hanky Panky Nohow (drone mix) 2:51
13. The Endless Plain of Fortune (jiná verze) 4:08
14. Andalucia (jiná verze) 4:34
15. Macbeth (jiná verze) 3:34
16. Paris 1919 (smyčcová verze) 4:29
17. Graham Greene (jiná verze) 1:40
18. Half Past France (jiná verze) 4:50
19. Antarctica Starts Here (jiná verze) 2:52
20. Paris 1919 (piano mix) 6:09
21. Macbeth (instrumentální verze) 5:17

Obsazení

[editovat | editovat zdroj]
Lowell George (1977)
Hudebníci
Technická podpora

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Cale se později vyjádřil, že album Paris 1919 je dobré, ale sám nechce celý život dělat alba ve stylu kapely Procol Harum.[8]
  2. ↑ Zajímavostí je, že „The Hall of Mirrors in the Palace at Versailles“ z alba Church of Anthrax odkazuje na tutéž konferenci.[13]
  3. ↑ V pozdějších letech John Cale zhudebnil několik básní Dylana Thomase.[23]
  4. ↑ „see ya“ je zkrácená verze výrazu „see you“, což v angličtině znamená „uvidíme se“ či „na viděnou“.
  5. ↑ Na albu se podílel ještě další kytarista, kterého Cale najal poté, co Lowella George vyhodil. Jeho jméno však Cale nikdy nezveřejnil.[58]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ANKENY, Jason. Paris 1919 [online]. Allmusic [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMPSON, Dave. John Cale, Paris 1919 [online]. The Guardian, 2006-06-23 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b CHRISTGAU, Robert. John Cale [online]. Robert Christgau [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c MURPHY, Matthew. John Cale: Paris 1919 [online]. Pitchfork Media, 2006-09-01 [cit. 2014-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b DEUSNER, Stephen. John Cale: I wince at each Velvet Underground reissue [online]. Salon, 2012-10-11 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DIEHL, Matt. At his best [online]. Los Angeles Times, 2010-09-29 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f John Cale: Paris 1919 [online]. Head Heritage, 2002-02-04 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GOLD, Mick. John Cale: Caged Heat. Melody Maker. 27. červenec 1974. Dostupné online. ISSN 0025-9012. (anglicky) 
  9. ↑ a b CALE, John; BOCKRIS, Victor. What's Welsh for Zen. Ilustrace Dave McKean. London: Bloomsbury, 1999. 272 s. ISBN 0-7475-3668-6. S. 140. (anglicky) Dále jen „Cale & Bockris“. 
  10. ↑ a b ZILLA, Bob. LAist Interview: John Cale [online]. LAist, 2010-09-25 [cit. 2014-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-05. (anglicky) 
  11. ↑ a b MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-11326. S. 84. (anglicky) Dále jen „Mitchell“. 
  12. ↑ Mitchell, s. 87.
  13. ↑ a b Mitchell, s. 85.
  14. ↑ Cale & Bockris, s. 141.
  15. ↑ JOVANOVIC, Rob. Velvet Underground pod slupkou. Překlad Jiří Kleňha. Praha: Pragma, 2012. 303 s. ISBN 978-80-7349-335-6. S. 212. 
  16. ↑ a b RUFFILLI, Bruno. John Cale: ecco perché litigai con Lou Reed [online]. La Stampa Spettacoli, 2010-09-12 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. (italsky) 
  17. ↑ UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 321. 
  18. ↑ a b c TAYLOR, Gray. Classic Welsh Albums: Paris 1919 by John Cale [online]. Wales Arts Review [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. (anglicky) 
  19. ↑ Various – Appetizers [online]. Discogs [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ John Cale – Paris 1919 [online]. Discogs [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b 1001 Songs You Must Hear Before You Die. London: Octopus Publishing Group, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-84403-684-4. Kapitola Child's Christmas in Wales. (anglicky) 
  22. ↑ The 50 greatest Welsh songs of all time [online]. Wales Online, 2014-06-05 [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ UTTON, Dominic. Dylan Thomas: hail the rock ‘n’ roll poet [online]. The Daily Telegraph, 2014-05-01 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ THOMPSON, Dave. John Cale: Child's Christmas in Wales [online]. Allmusic [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ CASHMERE, Tim. John Cale – Paris 1919 [online]. undercover, 2010-10-27 [cit. 2014-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  26. ↑ VIGLIONE, Joe. John Cale: Paris 1919 [online]. Allmusic [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ LITTLE, Michael H. Graded on a Curve: John Cale, Paris 1919 [online]. The Vinyl District, 2015-02-05 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Drone-rock legend Robert Hampson returns with new album on Mego; rejoins Godflesh [online]. FACT, 2012-04-17 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ KOCÁBEK, Tonda. John Cale – Paris 1919 [online]. musiczone.cz, 2006-10-31 [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. 
  30. ↑ AGUILAR, Angel. Overlooked Albums #28: John Cale - Paris 1919 [online]. No Ripcord, 2012-10-31 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ HOLDEN, Stephen. John Cale: Paris 1919 [online]. Rolling Stone, 1973-05-10 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-10. (anglicky) 
  32. ↑ John Cale: Paris 1919. Billboard. 17. březen 1973, roč. LXXIX, s. 58. (anglicky) 
  33. ↑ When Past & Future Collide: Paris 1919 Live [online]. Ruhrtriennale [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14. (anglicky) 
  34. ↑ MULVEY, John. 200 Greatest Albums of All Time. Uncut. Únor 2016, s. 42. ISSN 1368-0722. (anglicky) 
  35. ↑ Radio Wales Music Day: Manic Street Preachers - World Exclusive [online]. BBC [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ KATZENBACH, Wolcott. Superchunk: "Child's Christmas In Wales" (John Cale Cover) [online]. Prefix, 2010-12-01 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. (anglicky) 
  37. ↑ GERSTENZANG, Peter. John Cale's Paris 1919 celebrates 40 years [online]. clclt.com, 2013-03-01 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ BUSH, Nathan. Yo La Tengo: Genius + Love = Yo La Tengo [online]. Allmusic [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ VIGLIONE, Joe. John Cale: Andalucia [online]. Allmusic [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ MARSZALEK, Julian. "You Can't Escape Your Influence" - Mark Lanegan's Favourite Albums [online]. The Quietus, 2012-01-26 [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Mark Lanegan: lista 13 ulubionych albumów [online]. Heavy Rock, 2014-11-28 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (polsky) 
  42. ↑ MULVEY, John. Pet Sounds. Uncut. Květen 2005. (anglicky) 
  43. ↑ PORTILLO, Rocco. Entrevista: Peter Hook [online]. Sabotage Magazine, 2014-10-20 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (španělsky) [nedostupný zdroj]
  44. ↑ Mitchell, s. 89.
  45. ↑ Victoria Bond, Dan Levitan, Randall Woolf, Chad Cannon [online]. Kyo-Shin-An Arts, 2011 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. (anglicky) 
  46. ↑ ALLEN, Gavin. Music review: John Cale, Cardiff’s Coal Exchange [online]. Wales Online, 2009-11-23 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ LYNSKEY, Dorian. John Cale and the Heritage Orchestra [online]. The Guardian, 2010-03-07 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ LOIRE, Matthieu. John Cale joue "Paris 1919" à Paris (Salle Pleyel, 05/09/2010) [online]. Culturo Poing, 2010-09-10 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. (francouzsky) 
  49. ↑ TURNER, Gustavo. Live Review: John Cale Performs "Paris 1919" at Royce Hall [online]. LA Weekly, 2010-10-01 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-29. (anglicky) 
  50. ↑ WOOD, Mikael. Live review: John Cale at UCLA's Royce Hall [online]. Los Angeles Times, 2010-10-01 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ CASHMERE, Tim. John Cale - Paris 1919 Live, State Theatre, Melbourne, Australia, October 16, 2010 [online]. Undercover, 2010-10-17 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-01. (anglicky) 
  52. ↑ PHILLIPS, Ann; FITZMAURICE, Larry. Primavera Sound Festival 2011 [online]. Pitchfork Media, 2011-05-30 [cit. 2014-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-14. (anglicky) 
  53. ↑ Wohldosierte Verschrobenheit [online]. Essen: nrwjazz.net, 2011-10-07 [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. (německy) 
  54. ↑ ERIKSSON, Magnus. Operaorkester ger John Cale extra tyngd [online]. SvD, 2011-11-22 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (švédsky) 
  55. ↑ PARELES, Jon. Droning, Rocking, Leading and Paying Tribute to a Dead Collaborator [online]. The New York Times, 2013-01-20 [cit. 2014-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ VANTYGHEM, Peter. John Cale bijna onherkenbaar [online]. De Standaard, 2014-12-21 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  57. ↑ a b c d e f g h i j k l SPECKTOR, Matthew. John Cale – Paris 1919 (booklet). [s.l.]: Reprise Records / Rhino Records, 2006. (anglicky) 
  58. ↑ CANINO, Gary. John Cale by Gary Canino [online]. BOMB Magazine, 2013-02-05 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ a b WERKSMAN, Hans. Paris 1919 [online]. Fear is a man's best friend [cit. 2015-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
John Cale
Studiová alba
Vintage Violence (1970) • The Academy in Peril (1972) • Paris 1919 (1973) • Fear (1974) • Slow Dazzle (1975) • Helen of Troy (1975) • Honi Soit (1981) • Music for a New Society (1982) • Caribbean Sunset (1984) • Artificial Intelligence (1985) • Words for the Dying (1989) • Walking on Locusts (1996) • HoboSapiens (2003) • Black Acetate (2005) • Shifty Adventures in Nookie Wood (2012) • M:FANS (2016) • Mercy (2023) • POPtical Illusion (2024)
EP
Animal Justice (1977) • 5 Tracks (2003) • Extra Playful (2011)
Koncertní alba
Kompilační alba
Soundtracky
Kolaborační alba
Church of Anthrax (1971) • June 1, 1974 (1974) • Songs for Drella (1990) • Wrong Way Up (1990) • Last Day on Earth (1994) • Le Bataclan '72 (2004)
Ostatní díla
Outdoor Pieces for Robin Page (1962) • Plant Piece (1963) • Police Car (1966) • Iphigenia in Tauris (1991) • Life Underwater (1994) • Mata Hari (1995) • Nico (1997) • What's Welsh for Zen (1999) • Dyddiau Du/Dark Days (2009)
Koncertní série, turné a koncerty
Příbuzná témata

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paris_1919&oldid=23872957“