Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Prostantera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxProstantera
alternativní popis obrázku chybí
Prostanthera magnifica
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďProstantheroideae
Rodprostantera (Prostanthera)
Labill., 1806
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prostantera (Prostanthera) je rod rostlin z čeledi hluchavkovitých,[1] v níž je řazen do její nejbazálnější podčeledi Prostantheroideae. Zahrnuje zhruba 100 druhů, z nichž všechny jsou endemity Austrálie. Mnohé jsou pěstovány pro okrasu nebo jako zdroj esenciálních olejů a jako koření.

Jedná se obvykle o keře či polokeře, zřídka též stromy. Větévky a letorosty jsou většinou zhruba okrouhlé, někdy též čtyřhranné. Listy a mladé výhony některých zástupců jsou po rozdrcení aromatické. Květy jsou oboupohlavné, vyrůstající v paždích listů nebo v koncovém květenství, jímž může být thyrsus, hrozen nebo lata. Kalich je výrazně dvoupyský, stejně tak koruna, která může být bílé, růžové, světle fialové, purpurové, červené, modrozelené, případně i žluté barvy. Co do morfologie květů a s ní související strategie opylování je rod dělen do dvou sekcí: Květy s mělkou korunní trubkou a velkým spodním pyskem (Prostanthera sect. Prostanthera) jsou opylovány hmyzem, květy s dlouhou a hlubokou korunní trubkou a spodním pyskem menším (Prostanthera sect. Klanderia) jsou opylovány ptactem; pro podrobný popis ekologických vazeb ale dosud chybí dostatečná data.[2] Plodem jsou tvrdky rozpadající se na 4 merikarpia, často jsou uzavřeny ve vytrvalém kalichu přehnutím jeho horního pysku.[3]

Ekologie a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Prostanthera aspalathoides na přirozeném stanovišti

Celý rod je rozšířen pouze v Austrálii a Tasmánii. Jeho zástupci zde rostou v široké škále biotopů: na březích vodních toků nebo v pobřežních křovinách, ve vlhkých deštných lesích stejně jako v suchých tvrdolistých porostech akácií, eukalyptů a přesličníků. Některé druhy (např. P. cuneata) zasahují až po subalpinská vřesoviště a křoviny, jiné rostou na exponovaných skalnatých stanovištích nebo ve vlhkých porostech mezi stromovými kapradinami. Vesměs preferují lehké, propustné, mělké půdy, méně či středně úživné; některé rostou na stanovištích s plným osluněním, jiné spíše ve stínu.[4]

Význam a využití

[editovat | editovat zdroj]

Mnohé druhy jsou pěstovány a šlechtěny pro okrasu; převážná většina z nich však není mrazuvzdorná, v Evropě některé z nich dokáží přezimovat venku pouze na chráněném stanovišti v mírných oceanických podmínkách, například ve Velké Británii.[5] Z České republiky jsou udáváni pouze dva zástupci v Botanické zahradě hlavního města Prahy, z toho jeden (Prostanthera ovalifolia) ve sbírce sukulentů skleníku Fata Morgana.[6]

Vzhledem k obsahu aromatických látek jako menthol, cineol a další jsou využívány jsou jako zdroj esenciálních olejů, jako léčivky proti bolestem hlavy, nachlazení, při zažívacích potížích a jako antibakteriální prostředek, pro přípravu čajů a k inhalacím. Mnohé druhy fungují též jako koření.[7]

  1. Tropicos | Name - Prostanthera Labill.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  2. http://www.asbs.org.au/newsletter/pdf/13-june-155.pdf
  3. Prostanthera Labill. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  4. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2015-12-23 [cit. 2020-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-23. 
  5. Prostanthera - Growing Guide - Burncoose Nurseries. www.burncoose.co.uk [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  6. VÝSLEDKY VYHLEDÁNÍ - Katalog botanických zahrad - katalog Florius. florius.cz [online]. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 
  7. medicinal herbs: MINT BUSH - Prostanthera rotundifolia. www.naturalmedicinalherbs.net [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]