Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sogdština je mrtvý severovýchodoíránský jazyk, kterým se mluvilo v Sogdianě, tedy v dnešním Uzbekistánu a Tádžikistánu, a v obchodních koloniích v čínské střední Asii, od 4. do 8. století. Společně s středoperštinou, baktrijštinou, sačtinou a parthštinou náleží do vývojové fáze íránských jazyků zvané středoíránské a vyniká velkým množstvím zachovaných literárních textů. Jejím moderním následníkem je jaghnóbština, kterou se mluví v severozápadním Tádžikistánu. V rámci sogdijštiny se rozlišují tři varianty v závislosti na tom texty jakého náboženství v ní byly psány: manichejská, buddhistická a křesťanská.[1]
| Sogdsky |
Česky
|
| ēw |
jeden
|
| (ə)δwa |
dva
|
| əθrē, šē |
tři
|
| čətfār |
čtyři
|
| panǰ |
pět
|
| *xušu |
šest
|
| *əβda |
sedm
|
| *əšta |
osm
|
| *nəwa |
devět
|
| δəsa |
deset
|
Obrázky, zvuky či videa k tématu sogdština na Wikimedia Commons 