Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Transmongolská magistrála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Transmongolská magistrála
Vlak projíždějící pouští Gobi
Vlak projíždějící pouští Gobi
Stát RuskoRusko Rusko, MongolskoMongolsko Mongolsko a ČínaČína Čína
Provozovatel dráhy Mongolské železnice
Technické informace
Délka 1 706 km
Rozchod koleje 1 520, 1 435 mm
Napájecí soustava neelektrizovaná trať
Počet kolejí 1
2 (v Číně)
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
z Moskvy
5 647 Ulan-Ude
5 650 do Vladivostoku
Zaudinskij
Sajantun
Selenga
Gansurino
Ubukun
Sulfat
5 769 Zagustaj
Gusinoje Ozero
Selenduma
Džida
Chužir
5 895 Nauški
hranice Rusko - Mongolsko
5 925 Süchbátar
Darchan
Žaryn Gol
Salchit
Erdenet
Züünchará
Tolgoit
Songino
6 304 Ulánbátar
Chonchor
Nalajch
Bagachangaj
Baganúr
Manit
Čojr
Char Airag
Bor Öndör
Sajnšand
Züünbajan
7 013 Zamyn-Úd
hranice Mongolsko - Čína
7 023 Erenhot
Su-ni-te Jou-ťchi
Čcha-cha-er Jou-ji Chou-ťchi
7 316 do Chor-ťchinu
7 356 Ťi-ning
do Pekingu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Transmongolská magistrála je železnice vedoucí z Ulan-Ude v Burjatsku přes Mongolsko do Pekingu v Číně.

Transmongolská magistrála představuje nejkratší železniční spojení mezi Moskvou a Pekingem. Trať začíná v Ulan-Ude, kde se připojuje na Transsibiřskou magistrálu, a končí v městě Ťi-ning ve Vnitřním Mongolsku, kde se napojuje na čínskou železniční síť. Magistrála též spojuje mongolské hlavní město Ulánbátar a Peking, hlavní město Čínské lidové republiky. Na mongolském území má trať důležité odbočky do Erdenetu a Baganúru. Nově jsou budovány i odbočky na území Číny.

Vedle Ulan-Ude, Ulánbátaru a Pekingu jsou dalšími důležitými městy na trati Süchbátar, Darchan, Čojr, Sajnšand, Zamyn-Úd (v Mongolsku) a Erenhot (na hranicích Mongolska a čínského Vnitřního Mongolska, kde se mění rozchod a vagonům se vyměňují podvozky), Ta-tchung a Ťi-ning (v ČLR).

V Mongolsku je magistrála většinou jednokolejná, v Číně dvoukolejná. Rozchod kolejí je v části vedoucí Ruskem a Mongolskem 1 520 mm. Stejný rozchod byl i v čínské části, avšak po přebudování v roce 1965 je nyní standardních 1 435 mm. Tím však magistrála ztratila na významu z hlediska tranzitní dopravy.

Trať je někdy považována za odbočku Transsibiřské magistrály, ze které se odpojuje na km 5 650, a její kilometráž je stále počítána od Moskvy. Její délka k napojení na čínskou železniční síť (původně 1 706 km) se v r. 1995 zkrátila po výstavbě nové čínské Ťi-ningské trati vedoucí do města Chor-ťchin.

Hlavním dopravcem jsou Mongolské železnice [Монголын Төмөр Зам (Mongolyn Tömör Zam)], které na trati přepravují 80 % veškerého zboží a 30 % cestujících.

Objem přepravy zboží po roce 1990 poklesl na polovinu, ale do roku 2005 dosáhl téměř původní úrovně. V roce 2001 bylo přepraveno 4,1 mil. cestujících.

K potahu většiny vlaků se používá dvou lokomotiv.

Rozvoj železnic v Mongolsku začal poměrně pozdě. První byla postavena v r. 1938 trať Ulánbátar – Nalajch, která vedla z hlavního města k černouhelným dolům a měla normální rozchod 1 435 mm. Transmongolská magistrála byla vybudována v letech 19491961 následujícím způsobem:[1]

  • 1949 – podpis smlouvy mezi Mongolskem a Sovětským svazem o vytvoření akciové společnosti Železnice Ulánbátár
  • 1949 – příjezd prvního vlaku
  • 1950 – trať ze severu dostavěna k Ulánbátáru
  • 1952 – podpis trojstranné mezivládní dohody smlouvy mezi Mongolskem, Sovětským svazem a ČLR s cílem vybudovat železniční spojení mezi SSSR a ČLR přes Mongolsko.
  • 1955 – dosažení mongolsko – čínské hranice
  • 1956 – zprovoznění železničního spojení mezi SSSR a ČLR přes Mongolsko
  • 1961 – dokončení nezbytné infrastruktury
  • 1965 – upraven rozchod kolejí v části vedoucí ČLR
  1. MONGOLIA - A Country Study [online]. coutry-data.com, 1989-06 [cit. 2012-07-25]. Kapitola Transportation. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]