Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Václavice (Hrádek nad Nisou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václavice
Václavice - vlevo část hrázděného domu, vpravo stará hasičárna
Václavice - vlevo část hrázděného domu, vpravo stará hasičárna
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHrádek nad Nisou
OkresLiberec
KrajLiberecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel422 (2021)[1]
Katastrální územíVáclavice u Hrádku nad Nisou (15,68 km²)
PSČ463 34
Počet domů129 (2011)[2]
Václavice
Václavice
Další údaje
Kód části obce408425
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václavice (německy Wetzwalde[3]) je vesnice, která je součástí města Hrádek nad Nisou v okrese Liberec. Je dlouhá více než pět kilometrů a leží podél klikaté cesty, kterou lemuje Václavický potok.

Vesnice leží v malebné krajině s horizontem Ještědského hřebenu, Lužických hor a hradu Oybin na saské straně. Hlavní cesta do obce vede z Chrastavy na Chotyň a dále na Hrádek nad Nisou. Další cesta vede přes Bílý Kostel nad Nisou na Pekařku, kde je pár chalup na malém kopci mezi lesem a lány polí končící křižovatkou uprostřed Václavic. Václavice jsou asi pět kilometrů východně od Hrádku nad Nisou a asi osmnáct kilometrů od krajského města Liberec. Václavice leží v katastrálním území Václavice u Hrádku nad Nisou o rozloze 15,68 km².[4] V katastrálním území Václavice u Hrádku nad Nisou leží i Uhelná.

Nejvzácnější zachovalý václavický hrázděný dům, kamenný portál v přízemí nese letopočet 1794. Stojí ve střední části obce u odbočky na Bílý Kostel přes Pekařku.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1326.[5] Vesnice tehdy patřila ke grabštejnskému panství. V dochovaných archivech jsou pouze písemnosti, které se vztahují k místnímu kostelu svatého Jakuba apoštola, který je znám již od roku 1326 (?), od roku 1352 se připomíná jako farní při odvodu papežského desátku.[6] O životě místních lidí v samotných Václavicích, jejich jména, či zajímavé události, které se týkají této doby, se nedochovaly.

Roku 1630 však ve vsi samotné byly dva dvory drobné lenní šlechty. Celé Václavice byly kdysi pomyslně rozděleny na tři části. Vrchní díl při silnici na Chrastavu se nazýval Horní Ves (Oberdorf), oblast okolo kostela a silnice na Pekařku, pak Střední Ves (Mitteldorf), a konečně zbytek při silnici ke Grabštejnu pak Dolní Ves (Niederdorf). První dvůr se nacházel v horní části vsi, z dnešních popisných čísel 47 až 50 a sídlil zde Hans von Nostitz. V dolní vsi byl tzv. Černý nebo též Malý dvůr (dnešní č. p. 99). Na obzvláště těchto panských statcích velmi tvrdě pracovala většina obyvatel této vesnice.

Třicetiletou válku zde údajně připomíná starý smírčí kříž nedaleko brány ke zbořenému kostelu – podle pověsti zde odpočívá švédský generál. Zabíjení, potopy a různé epidemie se obci v této přetěžké době nevyhnuly. V prvé polovině 17. století byla ještě většina zdejších obyvatel protestanty. Po porážce českých stavů na Bílé hoře nařídila grabštejnská šlechta všem obyvatelům obce a také svých držav, aby přijali katolictví a nebo prodej svého majetku a odchod ze země. Spousta obyvatel Václavic zůstala u své víry a odešla za hranice. Prvním, kdo takto učinil, byl luteránský učitel Gabriel Schütz. V letech 1651–1696 následovalo učitele do exilu dalších 100 lidí. Bylo ale mnoho těch, kteří chtěli ve své rodné obci zůstat, proto se usadili hned za hranicemi v Reichenau, ve spřízněném Sasku (dnes Bogatynia v Polsku). Pověst praví, že odcházející protestanti na protest odnesli i velký václavický zvon z věže kostela, který prý poté dlouhá léta visel v kostelní věži jejich nového domova v Sasku.

Prvním rychtářem byl v 17. století pan Christoph Worm. Rychtářský úřad byl pak dlouhá léta až do svého zániku roku 1850 prakticky jen v držení rodů Wormů, Thielů a Pietschů. Roku 1866 za prusko-rakouské války Václavičtí zažili velký hlad a utrpení, jelikož bylo v obci zrekvírováno velké množství potravin pro frontu. V této a další následné době zažili Václavičtí vpád pruského vojska s desítkami kanónů, koňmi a tisíci vojáků, kteří pochodovali na Chrastavu, kteří po své cestě plenili a rabovali.

Václavické muže, kteří padli na bojištích první světové války, připomíná dodnes velký pomník v zadní části hřbitova. Václavičtí muži bojovali i ve druhé světové válce, v řadách wehrmachtu v Rusku. Nikdo z nich se domů nevrátil. Po válce pak došlo k odsunu všech václavických Němců za hranice země. Tzv. „budovatelé pohraničí“ poté napsali: „Celkem jsme rozbourali asi 180 čísel popisných. Jedno číslo popisné někdy představovalo i několik budov: obytné stavení, maštal, stodolu a kůlny. Také jsme rozbourali jeden dům ještě nedostavěný.

Kostel sv. Jakuba byl zbourán v sedmdesátých letech 20. století, fara má nájemce, z bývalé školy je výrobna nití a staré václavické statky mnohdy vypadají opuštěně a zchátrale, nebo byly přestavěny do moderního stylu. Nezměněny zůstaly lány luk, panorama okolních kopců a hor a tajemno spojené s historií této obce. Možná posledním žijícím svědkem minulosti je místní udržovaný hřbitov, kde krom prázdného travnatého obdélníku po zbořeném kostele může pozorný návštěvník najít třeba v roce 2010 přibyvší nápis na rodinné hrobce, ale i v roce 2012 instalovaný dřevěný kříž u jednoho původního, špatně čitelného náhrobku.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 459 1 483 1 486 1 425 1 398 1 343 1 341 702 532 501 426 345 399 441 422
Počet domů 261 283 291 303 303 309 311 285 163 132 114 135 137 129 129

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Václavice (Hrádek nad Nisou) na německé Wikipedii.

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-31. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 440.  Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
  6. KÜHN s. 312
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Klíma, Josef: Václavický kantor vzpomíná, úryvky z rukopisu a časopisu HRÁDECKO.
  • Kühn, Karl Franz: Topographie der historischen und kunstgeschitlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg. Brünn 1934, s. 312–317.
  • Ressel, Anton: Heimatskunde des Reichenberger Bezirks. Reichenberg 1903 – 1905.
  • Scheybal J. V., Scheybalová J.: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách. Ústí nad Labem 1985.
  • Vydra, František: Chrastava: Kapitoly z historie města a jeho okolí. Chrastava 1995.
  • Marek Řeháček a Petr Polda: Hrádecko – kraj skal, pelyňku a větrných mlýnů (1997)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]