Vůl

Vůl je kastrovaný samec tura domácího (lat. Bos primigenius f. taurus). Kastrát je méně agresivní a je robustnější, se světlejším a křehčím masem než nekastrovaný jedinec – býk. Kastrace masných plemen se provádí u telat pokud možno již při narození, aby ztráty hmotnosti způsobené pozdní kastrací byly minimalizovány (kastrovaní jedinci mají v důsledku ztráty produkce testosteronu rychlejší metabolismus dusíku, a tudíž i rychlejší váhové přírůstky).

Význam volů kromě masa je především jako tažné zvíře v méně rozvinutých oblastech a v historii již od neolitu.

Jiné významy slova

Slovo vůl se v přeneseném významu používá i jako nadávka, zejména při označení pomalu chápajícího nebo hloupého člověka.

Oslovení „vole“ se vyskytuje i v neutrálním, nepejorativním smyslu, často také jako konverzační vsuvka. Již za první republiky toto oslovení zpopularizovali Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří se takto navzájem na jevišti šeptem chválili. Jeho užívání je však ještě starší^{[pozn. 1]} a doklady o něm existují už z 19. století v díle Ignáta Herrmanna.^{[pozn. 2]} Rozšířilo se po druhé světové válce, kdy nahradilo oslovení „člověče“ či „čéče“.^[1]

Poznámky

↑ V časopise „Naše řeč" se v roce 1917 píše: „Každé velkoměsto je plodnou půdou pro různé nadávky, ale nikde se jim nedaří tak dobře, jako v Praze. Pozorujme pětileté hochy, všimněme si hochů desítiletých a patnáctiletých nastávajících jinochů — kdykoli mluví mezi sebou, zahájí rozhovor homérsky prostým a výrazným oslovením »ty vole«. To už vůbec není nadávka, to ztratilo všechen zneucťující význam a nikdo se tím necítí uražen." → Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 1, článek „Z našich časopisů"; dostupné též online
↑ Ignát Herrmann publikoval v červnu 1886 v Národních listech soudničku „Nekáraná chasa", ve které je toto oslovení uvedeno: „... jeden z obžalovaných tvrdil, že zvolal k Vopálenskému, když kněz přešel:»Nevidíš, vole, že to je velebný pán?«“ → Národní listy, roč. 26, č. 159 (9. 6. 1886), s. 7; dostupné též online

Reference

↑ KERLES, Marek. Jazykovědce trápí "volování" [online]. Slovensko-český klub, 2005-09-16 [cit. 2008-06-09]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu vůl na Wikimedia Commons
Téma Vůl ve Wikicitátech
Slovníkové heslo vůl ve Wikislovníku

[1] V časopise „Naše řeč" se v roce 1917 píše: „Každé velkoměsto je plodnou půdou pro různé nadávky, ale nikde se jim nedaří tak dobře, jako v Praze. Pozorujme pětileté hochy, všimněme si hochů desítiletých a patnáctiletých nastávajících jinochů — kdykoli mluví mezi sebou, zahájí rozhovor homérsky prostým a výrazným oslovením »ty vole«. To už vůbec není nadávka, to ztratilo všechen zneucťující význam a nikdo se tím necítí uražen." → Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 1, článek „Z našich časopisů"; dostupné též online

[2] Ignát Herrmann publikoval v červnu 1886 v Národních listech soudničku „Nekáraná chasa", ve které je toto oslovení uvedeno: „... jeden z obžalovaných tvrdil, že zvolal k Vopálenskému, když kněz přešel:»Nevidíš, vole, že to je velebný pán?«“ → Národní listy, roč. 26, č. 159 (9. 6. 1886), s. 7; dostupné též online

[3] KERLES, Marek. Jazykovědce trápí "volování" [online]. Slovensko-český klub, 2005-09-16 [cit. 2008-06-09]. Dostupné online.

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[1]