Vancouver Canucks

Vancouver Canucks
Název	Vancouver Canucks
Stát	Kanada Kanada
Město	Vancouver
Založen	1970
Soutěž	NHL (Severní divize)
Klubové barvy	královská modrá, zelená a bílá
Stadion
Název	Rogers Arena, Vancouver
Kapacita	18 860 diváků
Vedení
Vlastník	Canucks Sports & Entertainment
Předseda	Francesco Aquilini
Generální manažer	Patrik Allvin
Realizační tým
Trenér	Rick Tocchet
Kapitán	Quinn Hughes
Oficiální webové stránky
Aktuální soupiska

Přehled medailí
Stanley Cup
	1981/1982	Vancouver Canucks
	1993/1994	Vancouver Canucks
	2010/2011	Vancouver Canucks

Vancouver Canucks je profesionální kanadský klub ledního hokeje, který sídlí ve Vancouveru v provincii Britská Kolumbie. Do NHL vstoupil v ročníku 1970/71 a hraje v Pacifické divizi v rámci Západní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale Rogers Arena s kapacitou 18 910 diváků. Klubové barvy jsou královská modrá, zelená a bílá.

Canucks se připojili k lize v roce 1970 společně s Buffalem Sabres. V historii týmu hráli třikrát finále Stanley Cupu, která prohráli (v roce 1982 s New York Islanders, v roce 1994 s New York Rangers a v roce 2011 s Bostonem Bruins). Název týmu se skládá ze dvou slov. Vancouver označuje město původu a slovo canucks je v angličtině slangové označení pro Kanaďany.

Historie

Hokejové začátky ve Vancouveru

Vancouver se stal domovem profesionálního hokejového týmu poprvé v roce 1911, kdy bratři Frank a Lester Patrickovi založili Vancouver Millionaires. Byl to jeden ze tří týmů v nové Pacific Coast Hockey Association. Millionaires hráli pětkrát finále Stanley Cupu, ale vyhráli pouze jednou v roce 1915, kdy porazili Ottawu Senators. Po rozpuštění Millionaires, se ve Vancouveru hráli nižší ligy. Canucks hráli nižší soutěže od roku 1945 až do roku 1970.

1967–1970: Žádost o NHL

Se záměrem o zatraktivnění NHL, se ve Vancouveru začala stavět nová moderní aréna – Pacific Coliseum v roce 1967. V té době hráli, na tu dobu, v malé aréně Vancouver Forum. Mezitím, skupina vedená vlastníkem Canucks a bývalým starostou Vancouveru Fredem Humem, učinila NHL nabídku, aby Canucks se stali jedním ze šesti týmu k připojení k NHL v roce 1967. Tuto nabídku NHL odmítla. Dlouho se spekulovalo, že vstupu zabránil prezident Toronta Maple Leafs Stafford Smythe. Navíc spolu s Montreal Canadiens, se Smythe nechtěl dělit o zisky z televizních práv. O méně než rok později, se do finančních potíží dostal tým Oakland Seals. Dohoda byla na místě. Tým přesunout do Vancouveru, ale vedení NHL nechtělo. Odůvodňovali to tím, že je brzy od předešlé žádosti. Výměnou za vyhnutí se soudu, vedení NHL slíbilo Vancouveru, že se tým přidá k NHL v další expanzi. Další skupina, vedená Minnesotským podnikatelem Tomem Scallenem, udělala novou prezentaci a povolení bylo uděleno za cenu 6 milionů dolarů. Nová skupina, která mezitím koupila Canucks, vstoupila do NHL společně s Buffalem Sabres před sezónou 1970–1971.

1970–1982: Raná léta

K vyplnění soupisky Canucks, pozdržela liga expanzní draft v předchozím létě. Canucks si vybrali obránce Gary Doaka a po něm centra Orlanda Kurtenbacha, kterého jmenovali prvním kapitánem. Kdežto Buffalo Sabres si vybrali budoucího člena síně slávy Gilberta Perreaulta.

Své první utkání Canucks sehráli, 9. října 1970, proti Los Angeles Kings a prohráli 3:1. O dva dny později vyhráli své první utkání, když porazili Toronto Maple Leafs 5:3. Canucks nepostoupili do playoff v prvních čtyřech sezónách.

Před sezónou 1974–75, Scallen a jeho skupina z Minnesoty prodala tým místnímu mediálnímu magnátu Franku Griffithsovi za 9 milionů dolarů. Canucks byli zařazeni do Smytheovy divize. Základní část skončila vítězstvím v divizi a prvním postupem do bojů o Stanley Cup. Svoji první sérii prohráli s Montrealem Canadiens v pěti zápasech. V další sezóně hráli znovu playoff a opět prohráli. Tentokrát s New York Islanders. V dalších dvou sezónách se nedostali do playoff.

Prvním velkým úspěchem týmu Canucks bylo playoff v roce 1982, kdy postoupili do finále Stanley Cupu. V předchozích pěti letech tým nevyhrál ani jednu sérii v playoff. Canucks byli prvním týmem ze západní Kanady, který hrál o Stanley Cup po 56 letech. Naposledy se to povedlo týmu Victoria Cougars v roce 1926. Ve finále se střetli s vítězem dvou předešlých ročníků s týmem New York Islanders. New York Islanders opanovali i toto finále. Pro Canucks to bylo poslední playoff, ve kterém vyhráli sérii. Toto období trvalo až do roku 1992.

1982–94: Pád a vzestup

Po finálové účasti v roce 1982, tým spadl do průměru a po zbytek 80. let postoupili do playoff pouze čtyřikrát. V roce 1987 se generálním manažerem stal Pat Quinn a začal s přestavbou týmu. V roce 1988 draftoval, pozdější ikonu týmu, Trevora Lindena. O rok později si vybral jako 113. hráče Pavla Bureho. V roce 1990 si Pat Quinn přibírá k manažerským povinnostem i trénování. I díky němu se tým opět zvedá. V roce 1992 je Pat Quinn vyhlášen za nejlepšího trenéra a získává Jack Adams Award. V témže roce je za nejlepšího nováčka zvolen Pavel Bure a obdržel Calder Memorial Trophy. V roce 1994, tým opět vyhrává jednu sérii za druhou a dostává se do finále Stanley Cupu. Zde opět narazili na tým z New Yorku. Tentokrát to byli Rangers. Po velmi vyrovnané sérii, vyhrává Stanley Cup New York Rangers. Po prohraném sedmém utkání, propukají v centru Vancouveru nepokoje, které mělo za následek poškození majetku, zranění a zatýkání. Dva dny po nepokojích přišlo 45 tisíc fanoušků poděkovat hráčům za jejich úsilí.

1994–2001: 25. výročí, nová aréna, nový začátek

Před zkrácenou sezónou 1994–95 odstoupil z funkce trenéra Pat Quinn, který se dál věnoval pouze manažerským povinnostem. Byla to také poslední sezóna v jejich hale Pacific Coliseum. V následující sezóně se přestěhovali do nové haly General Motors Place (po přejmenování Rogers Arena), která stojí v centru města a stála 160 milionů dolarů.

Během sezóny 1995–96 byl uskutečněna výměna, kdy z Pittsburghu Penguins přišel Švéd Markus Näslund (pozdější kapitán a lídr týmu).

V roce 1996 nepostoupili do playoff a byla to první ze čtyř sezón, kdy nepostoupili do playoff. V létě 1997 Canucks podepsali smlouvu s jedním z nejlepších hráčů historie, Markem Messierem. Blízko dohody byli i s Waynem Gretzkym. Před sezónou 1997–98 předal Linden kapitánské „céčko“ Messierovi, ale v šatně sílilo napětí a nepřátelství. Brzy nato byl vyhozen Pat Quinn a jako trenér byl jmenován Mike Keenan. Jenže napětí v kabině rostlo, až nakonec Linden odešel do New Yorku Islanders. Úsilí ligy o větší popularitu NHL vyústilo ke dvěma utkáním mezi Canucks a Mighty Ducks of Anaheim v japonském Tokiu. Bylo to vůbec poprvé, kdy týmy NHL hrály soutěžní utkání mimo Severní Ameriku.

V roce 1999 odchází do týmu Florida Panthers další výjimečný hráč a to Pavel Bure. Generální manažer Brian Burke se připravoval celou sezónu na draft, aby mohl draftovat Daniela a Henrika Sedinovi. Tyto Švédy si vybral jako dvojku respektive trojku draftu.

Canucks na začátku tisíciletí začali projevovat zlepšení. Z týmu odešel kapitán týmu Mark Messier do New York Rangers a kapitánem byl zvolen Markus Näslund, kterým byl celých osm let.

2001–05: Léta tria „West coast express“

Pod vedením generálního manažera Briana Burka a trenéra Marca Crawforda šel výkon mužstva nahoru. Na jeho vzestupu měla výrazný podíl útočná řada Markus Näslund, Todd Bertuzzi, Brendan Morrison. Od médií dostali přezdívku „West coast express“ podle železnice stejného názvu. Marcus Näslund se zařadil mezi nejlepší hráče ligy. Na konci základní části sezóny 2003–04, získal Todd Bertuzzi značnou pozornost médií po násilném útoku na hráče Colorada Avalanche Steve Moora, kdy ho zezadu praštil hokejkou do hlavy. Jak Moore dopadl na led, tak Bertuzzi přistál na něm. Moore utrpěl tři zlomeniny krčních obratlů, pohmožděniny v obličeji, otřes mozku. Jednalo se o odvetu na Moora, který v předchozím utkání napadl Näslunda. Bertuzzimu byla pozastavena činnost až do začátku sezóny 2005–06 a také čelil žalobě za tento útok u soudu.

2005–10: Období po stávce

Po vyřešení pracovního sporu mezi NHL a NHLPA, byla stanovena nová pravidla, která měla napomoci většímu počtu branek. Hlavní trenér Marc Crawford byl vyměněn Alainem Vigneaultem. Ten odeslal Bertuzziho k týmu Florida Panthers za Roberta Luonga. Tím skončilo trio „West Coast Express“. Näslund a Morrison skončili v týmu o dva roky později. Trenér Vigneault začal stavět tým kolem dvojčat Sedinů. Ve své první sezóně byl Roberto Luongo nominován na Hart Memorial Trophy a Vezina Trophy. Ve stejné sezóně získal Jack Adams Award (nejlepší trenér) Alain Vigneault.

Po sezóně 2007–08 ukončili aktivní kariéru ikony Canucks bývalý kapitáni Trevor Linden a Marcus Näslund. Definitivně začala éra bratrů Sedinů. Kapitánem byl jmenován Roberto Luongo. Byl to první brankař, který byl jmenován kapitánem od roku 1947. Tím byl naposledy Bill Durnan v Montrealu Canadiens.

V roce 2010 získal Henrik Sedin Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy a stal se prvním hráčem Canucks, který tyto vysoce ceněná ocenění získal.

2010–13: 40. výroční sezóna, výluka, konec Vigneaultovy éry

Před sezónou 2010–11 byl Henrik Sedin ustanoven novým kapitánem týmu. Canucks vyhráli západní konferenci poprvé v historii a získali Presidents´ Trophy. Art Ross Trophy získal znovu Sedin, tentokrát Daniel.

Završením výroční sezóny byla účast ve finále Stanley Cupu proti Boston Bruins. Bruins porazili Canucks 4:3 na zápasy. Stejně jako v roce 1994, opět po prohraném finále zavládlo ve městě násilí a rabování v centru Vancouveru.

Během sezóny 2011–12 Canucks předváděli výborný hokej a obhájili Presidents' Trophy. Skvěle rozjetou sezónu jim přeťali „Králové“ z Los Angeles, pozdější vítězové Stanley Cupu.

Před začátkem sezóny 2012–13 zasáhla NHL výluka, která trvala, až do půlky ledna 2013. V tomto roce také Canucks oslavili 100. výročí od založení Vancouver Millionaires. Vancouver dokončil sezónu s pátým po sobě jdoucím vítězstvím v divizi. Ale v playoff vypadli v prvním kole a následně byl propuštěn hlavní trenér Alain Vigneault. Novým trenérem byl ustanoven John Tortorella.

Úspěchy

• Vítěz základní části (2×)
  • 2010/11, 2011/12
• Vítěz Campbellovy konference (západní konference) (3×)
  • 1981/82, 1993/94, 2010/11
• Vítěz Smytheovy divize (3×)
  • 1974/75, 1991/92, 1992/93
• Vítěz severozápadní divize (7×)
  • 2003/04, 2006/07, 2008/09, 2009/10, 2010/11, 2011/12, 2012/13
• Vítěz pacifické divize (1×)
  • 2023/24

Individuální trofeje

Zdroj:

Individuální rekordy jednotlivých sezón

Základní část

Zdroj na NHL.com

Ročník 1970/1971 1971/1972 1972/1973 1973/1974 1974/1975 1975/1976 1976/1977 1977/1978 1978/1979 1979/1980 1980/1981 1981/1982 1982/1983 1983/1984 1984/1985 1985/1986 1986/1987 1987/1988 1988/1989 1989/1990 1990/1991 1991/1992 1992/1993 1993/1994 1994/1995 1995/1996 1996/1997 1997/1998 1998/1999 1999/2000 2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013 2013/2014 2014/2015 2015/2016 2016/2017 2017/2018 2018/2019 2019/2020 2020/2021 2021/2022 2022/2023 2023/2024

Góly Rosaire Paiement 34 Andre Boudrias 27 Bobby Schmautz 38 Dennis Ververgaert 26 Don Lever 38 Dennis Ververgaert 37 Rick Blight 28 Mike Walton 29 Ron Sedlbauer 40 Ivan Boldirev 32 Dave Williams 35 Thomas Gradin 37 Darcy Rota 42 Tony Tanti 45 Tony Tanti 39 Tony Tanti 39 Tony Tanti 41 Tony Tanti 40 Trevor Linden 30 Greg Adams 30 Trevor Linden 33 Pavel Bure 34 Pavel Bure 60 Pavel Bure 60 Pavel Bure 20 Alexandr Mogilnyj 55 Martin Gelinas 35 Pavel Bure 51 Markus Näslund 36 Markus Näslund 27 Markus Näslund 41 Markus Näslund 40 Markus Näslund 48 Markus Näslund 35 stávka Anson Carter 33 Daniel Sedin 36 Daniel Sedin 29 Daniel Sedin 31 Alexandre Burrows 35 Daniel Sedin 41 Daniel Sedin 30 Alexandre Burrows 13 Ryan Kesler 25 Radim Vrbata 31 Daniel Sedin 28 Bo Horvat 20 Brock Boeser 29 Elias Pettersson 28 Elias Pettersson 27 Brock Boeser 23 J.T. Miller 32 Elias Pettersson 39 Brock Boeser 40

Asistence Dale Tallon 42 Jocelyn Guevremont 38 Andre Boudrias 40 Andre Boudrias 59 Andre Boudrias 62 Chris Oddleifson 46 Dennis Kearns 55 Dennis Kearns 42 Dennis Kearns 31 Stan Smyl 47 Thomas Gradin 48 Thomas Gradin 49 Thomas Gradin 54 Thomas Gradin 57 Patrik Sundstrom 43 Patrik Sundstrom 48 Barry Pederson 52 Barry Pederson 52 Paul Reinhart 50 Paul Reinhart 40 Trevor Linden 37 Cliff Ronning 47 Cliff Ronning 53 Jeff Brown 52 Russ Courtnall 24 Alexandr Mogilnyj 52 Alexandr Mogilnyj 42 Pavel Bure 39 Mark Messier 35 Andrew Cassels 45 Andrew Cassels 44 Markus Näslund 50 Markus Näslund 56 Markus Näslund 49 stávka Henrik Sedin 57 Henrik Sedin 71 Henrik Sedin 61 Henrik Sedin 60 Henrik Sedin 83 Henrik Sedin 75 Henrik Sedin 67 Henrik Sedin 34 Henrik Sedin 39 Daniel Sedin 56 Henrik Sedin 44 Henrik Sedin 35 Henrik Sedin 47 Elias Pettersson 38 Quinn Hughes 45 Quinn Hughes 38 J.T. Miller 67 Quinn Hughes 69 Quinn Hughes 75

Body Andre Boudrias 66 Orland Kurtenbach 61 Bobby Schmautz 71 Andre Boudrias 75 Andre Boudrias 78 Dennis Ververgaert 71 Rick Blight 68 Mike Walton 66 Ron Sedlbauer 56 Stan Smyl 78 Thomas Gradin 69 Thomas Gradin 86 Stan Smyl 88 Patrik Sundstrom 91 Patrik Sundstrom 68 Petri Skriko 78 Tony Tanti 79 Tony Tanti 77 Petri Skriko 66 Dan Quinn 63 Trevor Linden 70 Trevor Linden 75 Pavel Bure 110 Pavel Bure 107 Pavel Bure 43 Alexandr Mogilnyj 107 Alexandr Mogilnyj 73 Pavel Bure 90 Markus Näslund 66 Markus Näslund 65 Markus Näslund 75 Markus Näslund 90 Markus Näslund 104 Markus Näslund 84 stávka Markus Näslund 79 Daniel Sedin 84 Henrik Sedin 76 Henrik Sedin 82 Henrik Sedin 112 Daniel Sedin 104 Henrik Sedin 81 Henrik Sedin 45 Henrik Sedin 50 Daniel Sedin 76 Daniel Sedin 61 Bo Horvat 52 Daniel Sedin 55 Elias Pettersson 66 J.T. Miller 72 Brock Boeser 49 J.T. Miller 99 Elias Pettersson 102 J.T. Miller 103

Umístění v jednotlivých sezonách

USA / Kanada (1970 –)
Sezóny	Liga	Úroveň	Z	V	VP	R	PP	P	VG	OG	+/-	B	Pozice	Play-off
1970/71	NHL (Východní divize)	1	78	24	–	8	–	46	229	296	-67	56	6.	Ne
1971/72	NHL (Východní divize)	1	78	20	–	8	–	50	203	297	-94	48	7.	Ne
1972/73	NHL (Východní divize)	1	78	22	–	9	–	47	233	339	-106	53	7.	Ne
1973/74	NHL (Východní divize)	1	78	24	–	11	–	43	224	296	-72	59	7.	Ne
1974/75	NHL (Smytheova divize)	1	80	38	–	10	–	32	271	254	+17	86	1.	Čtvrtfinále
1975/76	NHL (Smytheova divize)	1	80	33	–	15	–	32	271	272	-1	81	2.	Předkolo
1976/77	NHL (Smytheova divize)	1	80	25	–	13	–	42	236	294	-58	63	4.	Ne
1977/78	NHL (Smytheova divize)	1	80	20	–	17	–	43	239	320	-81	57	3.	Ne
1978/79	NHL (Smytheova divize)	1	80	25	–	13	–	42	217	291	-74	63	2.	Předkolo
1979/80	NHL (Smytheova divize)	1	80	27	–	16	–	37	256	281	-25	70	3.	Osmifinále
1980/81	NHL (Smytheova divize)	1	80	28	–	20	–	32	289	301	-12	76	2.	Osmifinále
1981/82	NHL (Smytheova divize)	1	80	30	–	17	–	33	290	286	+4	77	2.	Finále SC
1982/83	NHL (Smytheova divize)	1	80	30	–	15	–	35	303	309	-6	75	3.	Čtvrtfinále CK
1983/84	NHL (Smytheova divize)	1	80	32	–	9	–	39	306	328	-22	73	3.	Čtvrtfinále CK
1984/85	NHL (Smytheova divize)	1	80	25	–	9	–	46	284	401	-117	59	5.	Ne
1985/86	NHL (Smytheova divize)	1	80	23	–	13	–	44	282	333	-51	74	4.	Čtvrtfinále CK
1986/87	NHL (Smytheova divize)	1	80	29	–	8	–	43	282	314	-32	66	5.	Ne
1987/88	NHL (Smytheova divize)	1	80	25	–	9	–	46	272	320	-48	59	5.	Ne
1988/89	NHL (Smytheova divize)	1	80	33	–	8	–	39	251	253	-2	74	4.	Čtvrtfinále CK
1989/90	NHL (Smytheova divize)	1	80	25	–	14	–	31	245	306	-61	64	5.	Ne
1990/91	NHL (Smytheova divize)	1	80	28	–	9	–	43	243	315	-72	65	4.	Čtvrtfinále CK
1991/92	NHL (Smytheova divize)	1	80	42	–	12	–	26	285	350	+35	96	1.	Semifinále CK
1992/93	NHL (Smytheova divize)	1	84	46	–	9	–	29	346	278	+68	101	1.	Semifinále CK
1993/94	NHL (Pacifická divize)	1	84	41	–	3	–	40	279	276	+3	85	2.	Finále SC
1994/95	NHL (Pacifická divize)	1	48	18	–	18	–	12	153	148	+5	48	2.	Semifinále ZK
1995/96	NHL (Pacifická divize)	1	82	32	–	15	–	35	278	278	0	79	3.	Čtvrtfinále ZK
1996/97	NHL (Pacifická divize)	1	82	35	–	7	–	40	257	273	-16	77	4.	Ne
1997/98	NHL (Pacifická divize)	1	82	25	–	14	–	43	224	273	-49	64	7.	Ne
1998/99	NHL (Severozápadní divize)	1	82	23	–	12	–	47	192	258	-66	58	4.	Ne
1999/00	NHL (Severozápadní divize)	1	82	30	–	15	8	29	227	237	-10	83	3.	Ne
2000/01	NHL (Severozápadní divize)	1	82	36	–	11	7	28	239	238	+1	90	3.	Čtvrtfinále ZK
2001/02	NHL (Severozápadní divize)	1	82	42	–	7	3	30	254	211	+43	94	2.	Čtvrtfinále ZK
2002/03	NHL (Severozápadní divize)	1	82	45	–	13	1	23	264	208	+56	104	2.	Semifinále ZK
2003/04	NHL (Severozápadní divize)	1	82	43	–	10	5	24	235	194	+41	101	1.	Čtvrtfinále ZK
2004/05	NHL (Severozápadní divize)	1	Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06	NHL (Severozápadní divize)	1	82	42	–	–	8	32	256	255	+1	92	4.	Ne
2006/07	NHL (Severozápadní divize)	1	82	49	–	–	7	26	222	201	+21	105	1.	Semifinále ZK
2007/08	NHL (Severozápadní divize)	1	82	39	–	–	10	33	213	215	-2	88	5.	Ne
2008/09	NHL (Severozápadní divize)	1	82	45	–	–	10	27	246	220	+26	100	1.	Semifinále ZK
2009/10	NHL (Severozápadní divize)	1	82	49	–	–	5	28	272	222	+50	103	1.	Semifinále ZK
2010/11	NHL (Severozápadní divize)	1	82	54	–	–	9	19	262	185	+77	117	1.	Finále SC
2011/12	NHL (Severozápadní divize)	1	82	51	–	–	9	22	249	198	+51	111	1.	Čtvrtfinále ZK
2012/13	NHL (Severozápadní divize)	1	48	26	–	–	7	15	127	121	+6	59	1.	Čtvrtfinále ZK
2013/14	NHL (Pacifická divize)	1	82	36	–	–	11	35	196	223	-52	83	5.	Ne
2014/15	NHL (Pacifická divize)	1	82	48	–	–	5	29	242	222	+20	101	2.	Čtvrtfinále ZK
2015/16	NHL (Pacifická divize)	1	82	31	–	–	13	38	191	243	-52	75	6.	Ne
2016/17	NHL (Pacifická divize)	1	82	19	11	–	9	43	182	243	-61	69	7.	Ne
2017/18	NHL (Pacifická divize)	1	82	25	6	–	11	40	218	264	-46	73	7.	Ne
2018/19	NHL (Pacifická divize)	1	82	22	13	–	11	36	225	254	-29	81	5.	Ne
2019/20	NHL (Pacifická divize)	1	69	27	9	–	6	27	228	217	+11	78	4.	Semifinále ZK
2020/21	NHL (Západní divize)	1	56	17	6	–	4	29	151	188	-37	50	7.	Ne
2021/22	NHL (Pacifická divize)	1	82	32	8	–	12	30	249	236	+13	92	5.	Ne
2022/23	NHL (Pacifická divize)	1	82	24	14	–	7	37	276	298	-22	83	6.	Ne
2023/24	NHL (Pacifická divize)	1	82	44	6	–	9	23	279	223	+56	109	1.
Zdroj na NHL.com

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách

Sezóna	Kapitán	Hlavní trenér
1970/1971	Orland Kurtenbach	Hal Laycoe
1971/1972	Orland Kurtenbach	Hal Laycoe
1972/1973	Orland Kurtenbach	Vic Stasiuk
1973/1974	Orland Kurtenbach	Phil Maloney
1974/1975	bez kapitána	Phil Maloney
1975/1976	André Boudrias	Phil Maloney
1976/1977	Chris Oddleifson	Orland Kurtenbach
1977/1978	Don Lever	Orland Kurtenbach
1978/1979	Don Lever	Harry Neale
1979/1980	Kevin McCarthy	Harry Neale
1980/1981	Kevin McCarthy	Harry Neale
1981/1982	Kevin McCarthy	Roger Neilson
1982/1983	Stan Smyl	Roger Neilson
1983/1984	Stan Smyl	Roger Neilson
1984/1985	Stan Smyl	Bill LaForge
1985/1986	Stan Smyl	Tom Watt
1986/1987	Stan Smyl	Tom Watt
1987/1988	Stan Smyl	Bob McCammon
1988/1989	Stan Smyl	Bob McCammon
1989/1990	Stan Smyl	Bob McCammon
1990/1991	Trevor Linden	Bob McCammon
1991/1992	Trevor Linden	Pat Quinn
1992/1993	Trevor Linden	Pat Quinn
1993/1994	Trevor Linden	Pat Quinn
1994/1995	Trevor Linden	Rick Ley
1995/1996	Trevor Linden	Rick Ley
1996/1997	Trevor Linden	Tom Renney
1997/1998	Mark Messier	Mike Keenan
1998/1999	Mark Messier	Marc Crawford
1999/2000	Mark Messier	Marc Crawford

Sezóna	Kapitán	Hlavní trenér
2000/2001	Markus Näslund	Marc Crawford
2001/2002	Markus Näslund	Marc Crawford
2002/2003	Markus Näslund	Marc Crawford
2003/2004	Markus Näslund	Marc Crawford
2004/2005	Sezóna zrušena
2005/2006	Markus Näslund	Marc Crawford
2006/2007	Markus Näslund	Alain Vigneault
2007/2008	Markus Näslund	Alain Vigneault
2008/2009	Roberto Luongo	Alain Vigneault
2009/2010	Roberto Luongo	Alain Vigneault
2010/2011	Henrik Sedin	Alain Vigneault
2011/2012	Henrik Sedin	Alain Vigneault
2012/2013	Henrik Sedin	Alain Vigneault
2013/2014	Henrik Sedin	John Tortorella
2014/2015	Henrik Sedin	Willie Desjardins
2015/2016	Henrik Sedin	Willie Desjardins
2016/2017	Henrik Sedin	Willie Desjardins
2017/2018	Henrik Sedin	Travis Green
2018/2019	bez kapitána	Travis Green
2019/2020	Bo Horvat	Travis Green
2020/2021	Bo Horvat	Travis Green
2021/2022	Bo Horvat	Bruce Boudreau
2022/2023	Bo Horvat	Bruce Boudreau
2023/2024	Quinn Hughes	Rick Tocchet

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vancouver Canucks na Wikimedia Commons
• Vancouver Canucks na eliteprospects.com
• Oficiální stránky (anglicky)

Autoritní data	LCCN: n88155122 VIAF: 122125433

Portály: Lední hokej | Kanada