Vernéřov (zámek)
| Vernéřov | |
|---|---|
 Fragment zdiva v zámeckém areálu | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | po roce 1651 |
| Přestavba | 18. století |
| Zánik | po roce 1986 |
| Stavebník | Vilém Jindřich Schmidtgrabner |
| Další majitelé | Markvartové, Chotkové |
| Poloha | |
| Adresa | Vernéřov, Klášterec nad Ohří,  Česko |
| Souřadnice | 50°24′12,26″ s. š., 13°13′40,56″ v. d. |
  Vernéřov | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vernéřov je zaniklý zámek, který stál ve stejnojmenné zaniklé vesnici v okrese Chomutov. V průběhu dvacátého století zchátral a po roce 1986 byl spolu s vesnicí zbořen. V zámeckém areálu, který se nachází na východním okraji průmyslové zóny u Klášterce nad Ohří, se dochovaly jen nepatrné fragmenty zdí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1605 Vernéřov patřil rytíři Eliášovi Schmidtgrabnerovi z Lustenegu a byl součástí bruského panství. Jeho potomek, Vilém Jindřich Schmidtgrabner, nechal po roce 1651 postavit přízemní barokní zámek.[1] V letech 1684–1700 vesnice patřila rytířskému rodu z Münchenau a v roce 1701 ji získal Václav Arnošt Markvart z Hrádku, který zámek rozšířil o další patro.[2] Václav Arnošt zemřel roku 1739 a v následujícím roce panství koupil hrabě Václav Antonín Chotek.[3]
Mezi lety 1786 a 1804 (nebo 1803[4]) zámek vlastnil hrabě Jan Karel Chotek z Vojnína.[2] Po něm panství za 157 000 zlatých koupil Ludvík Sulzer, a od něj ještě téhož roku pražský obchodník Petr z Ballabene. O tři roky později zámek získal Paul Büttner, v letech 1827–1837 jej vlastnila Josefa Wolfová z Wolfsbergu a po ní Johann Reinwart.[4] V roce 1857 zámek koupil František Karel Korb z Weidenhaimu,[4] který jej okolo roku 1864 naposledy přestavěl a jehož potomkům patřil až do roku 1945.[1]
Baron Hugo Korb z Weidenhaimu koupil rozsáhlé geologické, mineralogické, botanické, numismatické a archeologické sbírky Antona Martiuse a zpřístupnil je v zámeckém muzeu, které bylo nejstarším v chomutovském okrese. Samotný Anton Martius na sklonku života v letech 1872–1876 bydlel na zámku jako správce sbírek. Po jeho smrti muzeum zaniklo a sbírky byly z části rozprodány nebo se ztratily.[5]
Po roce 1945 zámek potom patřil místnímu státnímu statku, který jej převedl na vernéřovské jednotné zemědělské družstvo, v jehož majetku zůstal až do roku 1964, kdy byl převeden na klášterecký státní statek. Od té doby zámek chátral. Existovaly sice plány na zřízení puškařského muzea, ale když padlo rozhodnutí o výstavbě složiště popílku pro prunéřovskou elektrárnu, byl zámek spolu s vesnicí zbořen.[1]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Původní zámek stál na půdorysu ve tvaru písmena L v poplužním dvoře. Středem hlavního křídla vedl průjezd do dvora a po jeho stranách se nacházely valeně zaklenuté místnosti. V kratším křídle, později rozšířeném o malou kapli, bylo schodiště. Chotkové budovu rozšířili o druhé kratší křídlo (zámek tak získal půdorys mělkého písmena U) s místnostmi klenutými plackovou klenbou a stejná klenba byla nově použita v průjezdu brány.[1]
Hlavní budova byla zdobena nízkou atikou a mělkým středovým rizalitem. Nad bránou klenutou stlačeným obloukem byla umístěna kartuše s erbem rodu Korbů nesená okřídlenými lvy. Fasádu členila patrová a hlavní římsa podpíraná pilastry.[2] Během poslední přestavby Františka Korby byla nad západní stranou průjezdu přistavěna věž s hodinami a založen malý anglický park.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav; ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. Kapitola Vernéřov, s. 370–371.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Vernéřov – zámek, s. 507.
- ↑ VACHATA, Zdeněk. Zaniklé obce Chomutovska. Díl VI. V okolí Klášterce nad Ohří. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 44 s. Kapitola Vernéřov, s. 28. Dále jen Vachata (1996).
- ↑ a b c Vachata (1996), s. 31.
- ↑ Vachata (1996), s. 36.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vernéřov na Wikimedia Commons - Fotografie zámeckého průčelí na webu Zaniklé obce a objekty po roce 1945
