Viskózová vlákna
Viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CV) jsou výrobky z regenerované celulózy.[1]
Chemické složení
[editovat | editovat zdroj]
Celulóza, jako základní surovina pro výrobu viskózy, je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. Viskóza se získává regenerací celulózy.[2]
Historický vývoj
[editovat | editovat zdroj]V roce 1855 objevil Švýcar Audemars nitrocelulozu, ze které Hilaire de Chardonnet v roce 1884 poprvé vyrobil textilní vlákno. Na technologii obdržel francouzský patent a začal vlákno průmyslově vyrábět.
Ve 20. století bylo vyvinuto několik druhů modifikovaných viskózových vláken:
- polynozické (1951 Japonsko)[3]
- vlákno s vysokou pevností za mokra (HWM) 1960[4]
- vlákno Tencel (zvlákňování v rozpouštědle) 1992[5]
Spotřeba viskózových vláken byla celosvětově poprvé zaznamenána v roce 1930 s cca 240 000 tunami, v roce 1960 se odhadovala na 2 miliony tun a v roce 1973 na 4 miliony tun.[6] V roce 2014 dosáhla spotřeba 6 milionů tun, na jejich výrobě se podílelo asi 30 firem[7] Jednou z největších je rakouská firma Lenzing AG (17% podíl), ke které patří také závod v moravskoslezském Paskově (258 000 tun celulózy).[7] V roce 2021 dosáhly celosvětové výnosy z prodeje viskózových vláken 15 miliard USD.[8]
Výroba
[editovat | editovat zdroj]
Surovina k výrobě viskózového vlákna je celulóza vyrobená síranovou technologií z bukového (v Evropě) nebo smrkového a eukalyptového dřeva (v Asii).[9][10]
Z celulózy se rozpuštěním v hydroxidu sodném v přítomnosti sirouhlíku CS2 tvoří xanthogenát, ze kterého po průchodu tryskou v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého vzniká nepřetržitě textilní vlákno. Vlákno se potom zjemňuje dloužením, chemicky upravuje a případně stříhá na délku podle podmínek dalšího použití.
Vedle základního typu vlákna se (zpravidla s pomocí chemické úpravy zvlákňovací lázně) vyrábějí modifikované druhy, např. lyocell, vysoce pevná, polynozická, vlákna se sníženou hořlavostí (FR) aj.[11]
Na jednu tunu viskózových vláken se spotřebují asi tři tuny dřeva.[12]
Vlákna se vyrábějí v jemnostech 0,9 – 28 dtex, filamenty od 6,7 tex f18 až do 200 tex f700.[11]
Většina vláken se stříhá na délku 20–60 (hlavně ke zpracování na bavlnářské příze), [5] na začátku 21. století se asi 10 % zpracovává na netkané textilie[13] a 15 % vláken se vyrábí ve formě filamentu.[5]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Viskózová vlákna všech druhů mají specifickou hmotnost 1,52 cN/cm³ a vysokou navlhavost (26–28 %). Standardní vlákna mají nízkou pevnost a vysokou tažnost za mokra, jsou srážlivá při vyšších teplotách a hořlavá. Snadno se barví a bělí, po vyprání mají jen nízký sklon ke třepení a žmolkování.[11]
Průměrná cena viskózových vláken dosahovala ve druhé dekádě 21. století cca 2 USD/kg.[9]
Srovnání fyzikálně mechanických vlastností některých druhů viskózových vláken s bavlnou:[11]
| Druh vlákna | standardní | HWM (pevnost za mokra) |
polynozická | tencel | vysoce pevná (kordový filament) |
bavlna |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Pevnost za sucha (cN/tex) | 12–18 | 30–35 | 30–50 | 40–44 | 42–70 | 20–40 |
| Tažnost za sucha (%) | 15–30 | 15–30 | 8–18 | 14–16 | 7–15 | 7–9 |
| Pevnost za mokra (% suché pev.) | 55–65 | 70–80 | 70–80 | 85 | 70–80 | 110–120 |
| Tažnost za mokra (%) | 110–130 | 120–150 | 120–150 | 110–10 | 150–200 | 7–11 |
Použití
[editovat | editovat zdroj]
- Staplové příze z viskózové stříže se vyrábějí převážně ze směsi s přírodními a umělými vlákny v jemnostech asi do 10 tex.[14]
- Tkaniny a pleteniny z nich se používají na svrchní ošacení, spodní prádlo, bytové a dekorační textilie a ručně pletací příze
- Filamentové příze se zpracovávají tkaním (asi 80 %) nebo pletením s použitím především na podšívkovinu, pneumatikové kordy
- Netkané textilie z viskózových vláken jsou známé hlavně ze zdravotnických potřeb[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kiessling/Matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400-401
- ↑ Untersuchung zur Regeneration [online]. Academia, 2016 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Polynosic fiber [online]. CAMEO, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Manufacturing Process of Rayon [online]. Textile Exchange, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-15. (anglicky)
- ↑ a b c Sinclair: Textiles and Fashion, Elsevier 2014, ISBN 9780857095619, str. 81-89
- ↑ Polyester & Cotton: Uneequal Competitors [online]. CAMEO, 2016-10-06 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. (anglicky)
- ↑ a b Die eigentliche Baumwolle [online]. proHolz, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ In 2021, the global viscose fiber revenue was about US $15150 million [online]. chowder, 2022 [cit. 2022-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-08. (anglicky)
- ↑ a b Fokus Mehrwert [online]. Lenzing, 2014 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (německy)
- ↑ Manufacturing [online]. Linkedin Corporation, 2017 [cit. 2017-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 164-172
- ↑ Medienübergreifende Umweltkontrolle [online]. Umweltbundesamt (Rakousko), 2004 [cit. 2017-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-29. (německy)
- ↑ Jirsák/Kalinová: Netkané textilie, TU Liberec 2003, ISBN 80-7083-746-2
- ↑ The Development of Viscose Industry [online]. Lenzinger Berichte, 1997 [cit. 2017-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-02. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
- T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 361
- Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str. 177-180
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viskózová vlákna na Wikimedia Commons
