Złoty Potok
| Złoty Potok | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°0′44″ s. š., 15°22′15″ v. d. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Dolnoslezské |
| Okres | Lubáň |
| Gmina | Leśna |
  Złoty Potok | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 71 (2021)[1] |
| Správa | |
| Označení vozidel | DLB |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Złoty Potok (německy Goldbach) je vesnice na jihozápadě Polska v Dolnoslezském vojvodství, v okrese Lubáň. Leží přibližně 8 kilometrů východně od města Leśna a 3 km jihovýchodně od města Lubáň. Nedaleko se nachází Złotnická přehradní nádrž.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vesnici založili pobělohorší exulanti v druhé polovině 17. století. V historickém, nejvýchodnějším hornolužickém výběžku byly v té době založeny exulanty z příhraničích oblastí Čech a Slezska desítky nových vesnic – mezi ně patřil i Goldbach.[2] V roce 1825 stálo v Goldbachu 40 domů a ani v roce 1840 se počet domů nezměnil.
Po skončení 2. světové války muselo Německo tuto část Lužice přenechat Polsku, které tyto získané vesnice přejmenovávalo, slučoválo a pálilo staré dokumenty připomínající historii těchto míst. Místní obyvatelé (potomci exulantů) – pokud se nechtěli stát Poláky – museli své usedlostí opustit a Złoty Potok (stejně jako jiné vsi, např. Pobiedna) zchátral. V roce 1988 počet zdejších zemědělských usedlostí klesl na patnáct. V 90. letech došlo k určitému oživení, některé domy se proměnily v letoviska a bylo tu zřízeno nákupní a jezdecké centrum.
Turistika
[editovat | editovat zdroj]Po vybudování přehrady Talsperre Goldentraum (Jezioro Złotnickie) se toto místo stalo turisticky zajímavé. Proto obcí Złoty Potok prochází Stezka dřevěné architektury (Slezské vojvodství), jejíž součástí je zdejší poslední vodní mlýn.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Złoty Potok na polské Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-03].
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 76.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-022-0.
