Antologie z oper/Elektra

Antologie z oper Alois Tvrdek
Salome	Elektra	Růžový kavalír

Údaje o textu
Titulek:	Elektra
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 216–217 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Elektra (Strauss)

Elektra. Tragedie o 1 dějství. Napsal H. v. Hofmannsthal. Český překlad upravil K. Kovařovic.

Osoby:

Klytaimnestra… mezzosoprán
Elektra… soprán a Chrysothenis… soprán, její dcery
Aigisth… tenor
Orestes… baryton
Orestův vychovatel… bas
Důvěrnice… soprán
Nosička vlečky… soprán
Mladý sluha… tenor
Starý sluha… bas
Dozorkyně… soprán

Místo děje : Mykeny. — První provozování v Drážďanech r. 1909; v Nár. divadle 25. 1. 1910.

Obsah.

Vnitřek dvora, ohraničený zadní částí paláce v Mykenách. — Služky u studnice si vypravují, jak kdysi krásná a něžná Elektra, dcera krále Agamemnona, zavražděného Aigisthem a Klytaimniestrou, sténá nyní v zákoutí paláce, vyje jako divá šelma, a promluví-li s ní některé z děvčat, obořuje se na ně. Pouze nejmladší služka ujímá se královské dcery, začež se jí od dozorkyně dostává bití. Vystupuje bolem pološílená Elektra, vzpomíná hrozné vraždy svého otce, ubitého v koupeli Klytaimnestrou a vyvlečeného za nohy Aigisthem a volá o pomoc stín Agamemnonův, aby mohla provésti pomstu pomocí sestry Chrysothemidy a bratra Oresta; nad mrtvolami ztrestaných vrahů hodlá vítězoslavně zatančiti. Chrysothemis oznamuje tajemně sestře, že se krvelačná matka chce zbaviti zlého svědomí svého — Elektry — uvrhnouc ji do tmavé věže a domlouvá jí, aby zapomněla své msty; pak by též Chrysothemis požívala opět bývalé volnosti a mohla by se státi matkou, po kterémžto údělu ženy touží mladé, krásné tělo její; raději chce umříti, než živa být a nežíti. Radí pak sestře, by se schovala, ježto matka dnes opět hrozně běsní po strašném snu, ve kterém se jí zdálo, že rdousí ji Orestes. Ale Elektra si umiňuje vyčkati Klytaimnestry, naříkající pro hrozné sny ji pronásledující. Těch musí býti zproštěna novou krví; vždyť každý démon nechá nás, jakmile krev jest prolita. Proto chce vražditi dále a dotazuje se Elektry, kdo musí padnouti. »Toť žena!« odpovídá Elektra, majíc na mysli matku — vražednici samu, a na otázku, kdo vraždu má provésti dí: »Toť muž,« míníc tím bratra Oresta; prosí pak, aby se mohl vrátiti z vyhnanství, kde se s ním na rozkaz Klytaimnestřin jedná hůře než se psem. Když královna hrozbami doléhá na dceru, koho mínila svými odpověďmi, Elektra v divokém rozvášnění vyličuje jí skon, který ji čeká za spáchaný zločin. Přestrašené Klytaimnestře oznamuje vtom rychlý posel radostnou zprávu, že mrtev jest obávaný mstitel — syn; přinesli ji dva cizinci — stařec a mladík — všemu služebnictvu, jak sestře hlásí Chrysothemis, a chtějí ji osobně opakovati královně i Aigisthovi. Elektra sice nevěří, ale nicméně dotírá na silnou sestru by pomohla jí — nepřijde-li Orestes skutečně — usmrtiti matku i jejího svůdce, slibujíc jí za to oddanou lásku sesterskou, ba otrockou. Když Chrysothemis odporuje, proklíná ji a odhodlává se vykonati sama děsný čin. Vtom však vstupuje mladý cizinec — Orestes sám — dává se sestře, nyní tak zchátralé, poznati a přivítán byv starým vychovatelem spěchá vykonat pomstu nejprve na matce jejíž ječivý křik po chvíli doléhá k Elektře, a poté na Aigisthovi, který byv oklalmán Elektrou vešel do manželčiny komnaty a marně pak se dovolával pomoci svého služebnictva, pobitého průvodci Orestovými. Na místech hrůzy vzniká radost sluhů věrných Agamemnovi z podařeného díla pomsty. Vítězoslavná Elektra vztyčí vysoko ruce a s pohyby nevyslovitelného tance kráčí vpřed, učiní jakoby v největším triumfu několik krokův a skácí se pak k zemi. Nad ní zni zoufalý hlas Chrysothemidy, volající Oresta.