čepice

Možná hledáte čepíce.

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃɛpɪt͡sɛ]

dělení

• če-pi-ce

varianty

• (nářečně) čepica, čapica, čepjice

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	čepice	čepice
genitiv	čepice	čepic
dativ	čepici	čepicím
akuzativ	čepici	čepice
vokativ	čepice	čepice
lokál	čepici	čepicích
instrumentál	čepicí	čepicemi

význam

1. pokrývka hlavy, která většinou kryje uši, nedrží svůj vlastní, nýbrž přizpůsobuje se tvaru hlavy
   • Nic na to neodpověděl, narazil si čepici až do očí a chvatně odešel.
   • [Rakouské vojsko] snilo o »veselé procházce na Berlín« a přeceňovalo se nesmírně. To přešlo také do lidu a tak vznikl posměšný humbug, že »čepicemi a mokrými hadry Prusy z Čech vytlučeme, jestli sem vtrhnou.«
   • Chlapci se u kostela houfují, do řady staví jako vojáci a bosí, s ohrnutými nohavicemi, s kšandami i bez kšand, s mlíčny v zadu, s čepicemi furiantsky sraženými v týl, hlavy napřed, nohy v zad, rázem dvanácté vyrazí od kostelní vížky dědinou a hrkačky v zadu, tragače před sebou po dědině táhnou
2. zpěněná horní vrstva v nalité sklenici piva
   • Láhvové pivo vytváří bohatou, sametovou čepici pěny.
   • Letmo však zkontrolujeme pěnu, zda je stejnoměrně hustá, bílá a nepřetékající přes okraj sklenice; podíváme se, zda na vrcholu pivní čepice najdeme malou prohlubeň od poslední kapky piva.

překlady

1. pokrývka hlavy

   • angličtina: cap
   • francouzština: casquette ž, bonnet m
   • hornolužická srbština: čapka ž
   • maďarština: sapka ž
   • němčina: Mütze ž
   • polština: czapka ž
   • ruština: колпак m, шапка ž
2. —

synonyma

1. čapka
2. pěna

související

• čepička
• čepičář

fráze a idiomy

• mít pod čepicí
• utlouci někoho čepicí

externí odkazy

• Článek Čepice ve Wikipedii