obhájce

obhájce (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	obhájce	obhájci obhájcové
Genitiv	obhájce	obhájců
Dativ	obhájci obhájcovi	obhájcům
Akkusativ	obhájce	obhájce
Vokativ	obhájce	obhájci obhájcové
Lokativ	obhájci obhájcovi	obhájcích
Instrumental	obhájcem	obhájci

Aussprache:

IPA: [ˈɔbɦaːjt͡sɛ]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die etwas/jemanden verteidigt; Verteidiger, Anwalt

Synonyme:

[1] advokát, obránce, ochránce, zastánce

Weibliche Wortformen:

[1] obhájkyně

Beispiele:

[1] Má právo se bránit, proto má obhájce, který ho určitě brzy dostane ven a očistí ho.

Er hat das Recht, sich zu verteidigen, weshalb er einen Verteidiger hat, der ihn sicher bald herausbekommt und ihn rehabilitiert.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] obhájce titulu — Titelverteidiger

Wortfamilie:

obhájit, obhájkyně

Übersetzungen

 [1] Person, die etwas/jemanden verteidigt

Deutsch: Verteidiger m, Anwalt m Englisch: advocate → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obhájce“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „obhájce“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „obhájce“

[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „obhájce“