věstit

See also: vestit, věštit, vēstīt, and veštiť

Czech

Alternative forms

• věštit

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛscɪt]

Verb

věstit impf (perfective vyvěstit)

1. to forbode, to presage, to predigt

Conjugation

Conjugation

Infinitive	věstit, věstiti	Active adjective	věstící
Verbal noun	věštění	Passive adjective	věštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	věstím	věstíme	—	věsťme, věstěme
2nd person	věstíš	věstíte	věsť, věsti	věsťte, věstěte
3rd person	věstí	věstí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive věstit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	věstil	věstili	věštěn	věštěni
masculine inanimate		věstily		věštěny
feminine	věstila		věštěna
neuter	věstilo	věstila	věštěno	věštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	věstě	—
feminine + neuter singular	věstíc	—
plural	věstíce	—

Related terms

• věrozvěst m
• věstitel m
• věstívat
• vyvěstit
• zvěstit
• zvěstovat

 

Further reading

• “věstiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “věstiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989