orientovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]orientovat impf or pf
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | orientovat, orientovati | Active adjective | orientující |
---|---|---|---|
Verbal noun | orientování | Passive adjective | orientovaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | orientuji, orientuju (coll.) |
orientujeme | — | orientujme |
2nd person | orientuješ | orientujete | orientuj | orientujte |
3rd person | orientuje | orientují, orientujou (coll.) |
— | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive orientovat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | orientoval | orientovali | orientován | orientováni |
masculine inanimate | orientovaly | orientovány | ||
feminine | orientovala | orientována | ||
neuter | orientovalo | orientovala | orientováno | orientována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | orientuje | — |
feminine + neuter singular | orientujíc | — |
plural | orientujíce | — |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- “orientovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “orientovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989