zmocnit

Czech

Etymology

From z- +‎ mocnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzmot͡sɲɪt]

Verb

zmocnit pf (imperfective zmocňovat)

1. (reflexive with se) to seize

   Zmocnil se mě strach. ― I was overcome with fear.

2. to empower

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zmocnit, zmocniti	Active adjective	zmocnivší
Verbal noun	zmocnění	Passive adjective	zmocněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zmocním	zmocníme	—	zmocněme
2nd person	zmocníš	zmocníte	zmocni	zmocněte
3rd person	zmocní	zmocní	—	—

The verb zmocnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zmocnil	zmocnili	zmocněn	zmocněni
masculine inanimate		zmocnily		zmocněny
feminine	zmocnila		zmocněna
neuter	zmocnilo	zmocnila	zmocněno	zmocněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zmocniv
feminine + neuter singular	—	zmocnivši
plural	—	zmocnivše

Derived terms

• zmocněnec m

 

Related terms

• zplnomocnit

 

Further reading

• “zmocniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “zmocniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zmocnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)