672 Archeologické rozhledy LXIX–2017 A K T UA L I T Y XV SYMPOSIUM OF THE ICTM STUDY GROUP ON MUSIC ARCHAEOLOGY Patnácté symposium Studijní skupiny archeologie hudby (SGMA), jež organizačně spadá pod Mezinárodní radu pro tradiční hudbu (ICTM1), se konalo ve dnech 24.–26. 8. 2017 v prostorách Slovinské akademie věd a umění v Lublani. Role spolupořadatele se ujal Německý archeologický institut (DAI) a dosud největší projekt archeologie zvuku a hudby – European Music Archaeology Project (EMAP2). Celkem zaznělo třicet příspěvků věnovaných obecně problematice hudby doby kamenné. Aktivně se setkání účastnili přednášející ze Slovinska, Rakouska, Německa, Itálie, Chorvatska, Malty, Makedonie, ale též ČR, Polska, Švédska, Británie, USA, či Kolumbie, přičemž jejich specializace nebyly vymezeny jen archeologií, ale též muzikologií, organologií či etnografií. Hlavní chronologický záměr setkání mířil na dobu kamennou. Konferenci zahájil hlavní pořadatel Adje Both s příspěvkem Music in the Stone Age, který připomněl nejen celou škálu archeologických dokladů, jež mohou být využity pro studium zvuku a hudby v době kamenné, ale především interpretační rizika vyplývající z apriorních předpokladů a nedůsledného interdisciplinárního studia. První blok byl věnovaný obecným úvahám nad rolí zvuku v rámci evoluce vědomí, myšlení, umění a hudby v paleolitu – Studies on the music of Palaeolithic Europe (Michael Praxmarer), Music in the cave (Simona Petru). Příspěvek Music and consciousness renomovaného Marcela Otteho se nesl ve znamení silného zpochybňování zažitých myšlenek, avšak z velké části zůstalo jen u provokace. Zbývající část dne byla věnována paleolitickým píšťalám a flétnám, přičemž za počáteční identifikaci nejstarších nezpochybňovaných fléten z Německa stála nejen archeozooložka, ale především flétnistka (Wind instruments of the Swabian Jura, Susanne C. Münzel, Anna Friederike Potengowski, Nicholas J. Conard). Zbývající referáty tohoto bloku (Mousterian bone flute from Divje Babe I) se věnovaly již přímo jednomu z nejkontroverznějších nálezů, 1 http://ictmusic.org/group/music-archaeology 2 http://www.emaproject.eu potenciálně nejstaršímu (60 000 let) dokladu akustického/hudebního nástroje – tzv. flétny ze slovinské jeskyně Divje babe I, vyrobené z medvědího femuru. Slovinští badatelé postupně představili okolnosti nálezu, výsledky celé škály různých analýz výrobních stop a opotřebení, analýz akustických vlastností nejen z hlediska vědeckého měření, ale také z hlediska performačních schopností profesionálních hudebníků. Slova se ujal Matija Turk (The state of current research and knowledge), syn Ivana Turka, který nález roku 1995 objevil. Drago Kunej referoval o artefaktu z hlediska akustických experimentů (Early acoustical research and experiments), Boštjan Odar z hlediska srovnání povrchových stop s ostatními osteologickými nálezy (Cuts and holes in bones), Katinka Dimkaroska představila (slovem i hrou) zejména hudební možnosti flétny (Presentation of Ljuben Dimkaroski’s musical research and findings). Praktickou demonstraci způsobu, jakým mohli tvůrci otvory během několika minut vytvořit, zprostředkoval experimentátor Giuliano Bastiani (Practical presentation of how Divje Babe flute could be made) replikami nástrojů nalezených v jeskyni a v regionu, vyrobenými z kostí odpovídajících originálním artefaktům svými rozměry i věkem jedinců. Celý blok připravil půdu pro navazující „kulatý stůl“ k tomuto nálezu. Ukazuje se, že rigorózní studie (slovinských) badatelů, byť snadno dostupné, zůstávají opomíjeny, přestože jejich informační potenciál má k debatě čím přispět (doklady intencionálních výrobních stop, identifikace výrobních nástrojů a technik, unikátní akustický a hudební potenciál; např. Turk 2014 s lit.). Přestože zazněla celá řada velmi odlišných hledisek, posun současné diskuse lze vnímat především v tom, že řada skeptiků začíná otevřeněji zvažovat výsledky vědecké práce. Jednoznačné a konečné interpretační závěry ohledně užívání artefaktu nelze v archeologii očekávat, na druhou stranu některé zarputilé a neopodstatněné názory objevující se stále v odborné literatuře (otvory způsobené náhodně hyenami apod.) již nemají ve vědecké diskusi místo. Během dalších dnů symposia byly představeny doklady odlišných akustických artefaktů, a to především na území (e)neolitické Evropy. Nálezy z celé Aktuality Karpatské kotliny, včetně jejich akustických vlastností, uvedla Beate Maria Pomberger (Basso sounds in the Younger Stone Age), keramické bubny staršího a středního eneolitu z území ČR pak Luboš Chroustovský (Stone Age drums in the heart of Europe). Artefakty chybně zařazené mezi hudební nástroje v muzejní expozici diskutovala Irena Miholić (Sounds of Vučedol culture Museum). Dragan Dautovski demonstroval neuvěřitelný performanční rozsah jednoduché kulovité flétny a dalších keramických aerofonů (Globular clay flute of Macedonia). Juan S. Correa Caceres zvažoval interpretační možnosti lastury nalezené v pohřební výbavě (The conch shell as a musical instrument in Neolithic Malta). Unikátní panel skalního umění zobrazující pravděpodobně kolektivní rituál zahrnující zvuk a tanec představila Paola Budano (Dancers in the Addaura Cave, Sicily). Mimo hlavní téma doby kamenné se vyskytly též příspěvky o (mnohem) mladších dechových nástrojích. Náročnou cestu od nálezu k precizní replice demonstrovala Olga Sutkowska na příkladu unikátní elaborované polymetalické tibie doby římské (Reconstruction of the Poetovio tibia from Slovenia), zkušenosti s využitím trojrozměrného skenování pro rekonstrukce sdílely Aleksandra Gruda a Marta Pakowska (The experimental 3D modelled reconstruction of the baroque flute). Nino Razmadze prezentovala gruzínské nálezy fléten z doby bronzové (Bone flutes in Georgia, 15th–13th century BC). Dobře zachovanou dvoukomorovou flétnu a chřestidlo z extrémně suchých partií převisů střední části USA představil James A. Rees (A survey of soundmaking artifacts from bluff shelter sites in the Ozark Plateau). Zajímavý projekt Arqueodiversidad, zaměřený na mapování sonosféry kolumbijské krajiny a elaborovaných keramických fléten kultury Tuza, demonstrovala ve spojení s moderními možnostmi hudební kompozice Adriana Guzmán (Pre-hispanic aerophones of the Colombian Tuza culture, AD 1250–1550). Srovnání dokladů minulosti se stále živou hudební a rituální tradicí zprostředkovala na příkladu skalního umění Meenakshi Dubey-Pathak (Music and dance in the rock art of Central India) a v případě velkých solitérních litofonů Gretel SchwörerKohl (Presumable Stone Age litophones in Thailand), která svým příspěvkem poskytla určité možnosti srovnání také pro sadu dávných čínských litofonů představených Fang Xueyang (Study of nine chime stones from Eastern Zhou tomb in Hebi, China). V odlišném uměleckém, kreativním a filozofickém duchu se nesla sekce Future melodies zaměřená na reflexi významu mladopaleolitických kostěných fléten v moderním světě, včetně jejich zapojení do 673 současné hudební produkce. Součástí konference byl také workshop věnovaný problematickým archeologickým nálezům doby kamenné. Úvodní přednášky široce přesahující do oblasti experimentu a etnomuzikologie přednesla Cajsa Lund (People and their soundtools in Stone Age Scandinavia: music-archaeological facts and fiction), Annemies Tamboer a Riitta Raino (Interpreting archaeological finds of enigmatic tubular bones as sound instruments). Workshop zahrnoval také praktické ukázky výroby replik a různých technik jejich užívání. Termín konference koreloval s konáním 29. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Noči v Starej Ljubljani, který dodával setkání další hudební rozměr v podvečerních až nočních hodinách. Po dva z celkem tří večerů zazněly také zvuky dávné minulosti doprovázené odbornými komentáři, přičemž obojí zprostředkovali členové projektu EMAP a účastníci konference. Páteční večer se Dvorni trg propadl hluboko do minulosti programem Exploring music in the Stone Age se zvuky flétny z Divje babe. Rozmanitost lublaňského setkání nespočívala pouze v různých formách aktivit (přednášky, diskusní kulaté stoly, ukázky experimentální výroby i akustických a hudebních možností, muzejní multimediální prezentace originálních artefaktů i replik, umělecká vystoupení s odbornými komentáři), ale také v obsahu řešených témat, pramenů, přístupů, metod a interpretací. Značné interdisciplinární přesahy byly zajištěny nejen účastí odborníků z různých disciplín, ale také vlastním charakterem tzv. music archaeology (ve volnějším smyslu) až archaeomusicology. Decentní a akusticky vhodné prostředí Prešernovy dvorany Slovinské akademie věd a umění prospělo nejen mluvenému slovu, ale především ukázkám akustických i hudebních možností studovaných artefaktů, neboť řada prezentujících badatelů je zároveň profesionálními hudebníky. Zatímco v tradiční archeologii mohou být rozmanité zvuky vnímány spíše jako zajímavé rozptýlení, na poli archeomuzikologie je každý potenciální tón podroben vědeckému zájmu a studiu. O to více jsou setkání badatelů, prezentace replik i hudebních možností důležité a nenahraditelné pouhým psaným projevem. Luboš Chroustovský Literatura Turk, I. ed. 2014: Divje babe I. Paleolitsko najdišče mlajšega pleistocena v Sloveniji. 2. del: Arheologija – Upper Pleistocene Palaeolithic site in Slovenia. Part 2: Archaeology. Opera Instituti Archaeologici Sloveniae 29. Ljubljana: Inštitut za arheologijo.