Tracks in contemporary art

Univerzita Karlova Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy DIPLOMOVÁ PRÁCE Stopy v současném umění Tracks in contemporary art Bc. Aneta Houšková Vedoucí práce: prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D. Studijní program: Učitelství pro střední školy Studijní obor: N PG-VV 2020 Odevzdáním této diplomové práce na téma Stopy v současném umění potvrzuji, ţe jsem ji vypracovala pod vedením vedoucího práce samostatně za pouţití v práci uvedených pramenů a literatury. Dále potvrzuji, ţe tato práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze, dne 29.4.2020 …………………………… podpis 1 Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce panu prof. PhDr. Ladislavu Danielovi, Ph.D. za jeho laskavý a ochotný přístup, cenné rady a věcné připomínky. Dále bych ráda poděkovala PhDr. Leonoře Kitzbergerové, Ph.D. za vstřícnost při konzultování didaktické části. Velké poděkování patří také Mgr. MgA. Sylvě Francové, Ph.D. za mimořádnou podporu a podnětné připomínky. V neposlední řadě děkuji ţákům gymnázia Nad Štolou a mým úţasným kolegyním Mgr. Ivaně Jirkové a PaedDr. Ireně Hladké, které mi umoţnily realizování didaktické části v jejich hodinách. Také moc děkuji za vstřícnost a ochotu Patrika Proška. Poděkování patří i mé rodině a partnerovi za trpělivost a podporu. 2 ABSTRAKT Diplomová práce se jako celek zabývá tématem stopy v současném výtvarném umění. Je rozdělena na tři části. Část teoretickou, didaktickou a praktickou. V teoretické části nejprve definuji, co pro mě stopa znamená a tuto definici uplatňuji při hledání stop v dílech současných umělců. Součástí teoretické části práce je rozhovor s Patrikem Proškem, umělcem tvořícím některá svá díla ve veřejném prostoru. V didaktickém výtvarném projektu, vytvořeném pro studenty vyššího gymnázia, je na téma stopy nahlíţeno poněkud volněji. Hlavním cílem tematického celku je vést ţáky k přemýšlení o stopách prostřednictvím jejich vlastní umělecké činnosti. Na základě získané zkušenosti by měli být schopni uvaţovat o pomíjivosti stopy, o smyslu našeho odkazu a důsledcích naší existence. Zvláště se zaměřuji na oblasti výtvarného umění související s land artem a street artem či graffiti. Praktická část je výsledkem mého uvaţování nad stopou zanechanou ve veřejném prostoru. Vycházím zde z poznatků získaných v teoretické části. Výsledkem je soubor autorských knih, které dokumentují mé úvahy nad nalezenými nebo vytvořenými stopami. Svou pozornost jsem zaměřila především na touhu člověka zanechat svou stopu ve veřejném prostoru. KLÍČOVÁ SLOVA stopa, veřejný prostor, výtvarné umění, land art, street art, graffiti, fotografie, ekologie 3 ABSTRACT The diploma thesis as a whole deals with the topic of tracks in contemporary art. It is divided into three parts. Theoretical, didactic and practical part. In the theoretical part, I first define what a track means to me and I apply this definition when searching for tracks in the works of contemporary artists. The theoretical part of the work includes an interview with Patrik Proška, an artist creating some of his works in public space. In the didactic art project, created for high school students, the topic of tracks is viewed somewhat more freely. The main goal of the thematic unit is to lead students to think about tracks through their own artistic activity. Based on the experience gained, they should be able to think about the transience of the tracks, the meaning of our legacy and the consequences of our existence. I especially focus on the art area related to land arts and street art or graffiti. The practical part is the result of my reasoning about the tracks left in public space. I established my reasoning on the knowledge gained in the theoretical part. The result is a set of author's books that document my thoughts on the tracks found or created. I focused my attention mainly on the human desire to leave their tracks in the public space. KEY WORDS track, public space, art, land art, street art, graffiti, photography, ecology 4 Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 8 1.1 Definice pojmu stopa .............................................................................................. 8 1.2 Stopa a výtvarné umění ........................................................................................... 9 1.3 Stopa jako název v současném umění................................................................... 10 1.4 Stopy jako téma v současném umění .................................................................... 22 1.4.1 Krajina a město .............................................................................................. 22 1.4.2 Historie a čas ................................................................................................. 32 1.4.3 Otisky a doteky .............................................................................................. 37 1.4.4 Světlo a stín ................................................................................................... 42 1.5 Patrik Proško ......................................................................................................... 45 1.5.1 2 DIDAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 52 2.1 Úvod k didaktické části......................................................................................... 52 2.2 Realizace ............................................................................................................... 53 2.2.1 Výtvarný úkol č. 1: Co jsou to stopy? ........................................................... 54 2.2.2 Výtvarný úkol č. 2: Stopy, které jsem našel. ................................................. 61 2.2.3 Výtvarný úkol č. 3: Otisk jako stopa ............................................................. 68 2.2.4 Výtvarný úkol č. 4: Stopy v současném umění I ........................................... 73 2.2.5 Výtvarný úkol č. 5: Stopy v současném umění II.......................................... 82 2.3 3 Rozhovor s Patrikem Proškem ...................................................................... 46 Reflexe didaktické části ........................................................................................ 92 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................... 93 3.1 Cesta k souboru mých autorských knih ................................................................ 93 3.1.1 Stromy ........................................................................................................... 94 5 3.1.2 Sníh ................................................................................................................ 96 3.1.3 Stěny .............................................................................................................. 97 3.1.4 Skály .............................................................................................................. 98 3.1.5 Spreje ............................................................................................................. 99 4 Závěr .......................................................................................................................... 101 5 Seznam pouţitých informačních zdrojů .................................................................... 102 6 Seznam obrázků......................................................................................................... 107 7 Seznam příloh ............................................................................................................ 113 6 Úvod Stopy jsou všude kolem nás. Kaţdý z nás po sobě nějaké zanechává. Některé vznikají, aniţ si to vůbec uvědomujeme. Pro vznik jiných vynaloţíme značné úsilí, abychom je vytvořili. Ekologicky smýšlející lidé se snaţí ţít tak, aby na naší planetě ţádné škodlivé stopy nezanechali. Snaţí se minimalizovat svou uhlíkovou stopu. Toho lze docílit nejen ţivotem bez obalů, ale i eliminováním spalování paliva a šetřením energie. Abychom se chovali šetrně, je zapotřebí uvaţovat nad tím, jakou stopu po sobě zanecháme a co chceme, aby tu po nás zůstalo. Úvahy nad naším odkazem slouţí i k probuzení tvořivosti a oţivení touhy chtít něco dokázat. Proto mi přijde příznačné téma stopy kombinovat s výtvarným uměním. Umění by mělo být šetrné, nikoliv škodlivé a destruktivní. Donutit ţáky polemizovat nad tímto tématem je cílem mého didaktického celku. Tematická řada vede ţáky k rozlišování stop kolem sebe a uvaţování nad tím, proč vznikly a kdo je vytvořil. Tím se snaţím u ţáků vzbudit zájem o jejich odkaz. Didaktický celek vychází z poznatků získaných v teoretické části práce, kde téma stopy dávám do kontextu s výtvarným uměním. Hledání stop v dílech současných umělců je s ohledem na těţkou uchopitelnost a širokou obecnost pojmu sloţité. Proto nejprve hledám díla pojmenovaná jako stopy a na základě získaných poznatků je kategorizuji do kapitol nazvaných Krajina a město, Historie a čas, Otisky a doteky, Světlo a stín. Vlastní autorská tvorba je reakcí na zásahy člověka do veřejného prostoru. Je tvořena souborem autorských knih pojmenovaných Stopy. Kaţdá z knih má svůj název začínající na písmeno S. Kniha Stromy byla východiskem pro vznik první hodiny mého didaktického celku. Jedinou mou intervenci do veřejného prostoru dokumentuje kniha Sníh, pojmenovaná podle materiálu, ze kterého byl objekt vytvořen. Zbylé tři knihy jsou nejen záznamem mého hledání stop ve veřejném prostoru, ale také vyjádřením mého pohledu na svět. 7 1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Definice pojmu stopa Stopa má v českém jazyce velmi širokou škálu významů. V Příručním slovníku naučném z roku 1967 jich je uvedeno šest, ale výsledný počet se slovník od slovníku liší a nejspíš i tak není zcela úplný. S tímto pojmem se můţeme setkat jak v matematice, fyzice, psychologii či poezii, tak v myslivosti či sportu. V nejobecnější rovině se pojmem stopa většinou označuje „sled, znamení, zůstatek vyvolaný někým nebo něčím.“1 Nelze to ale takto zjednodušit, protoţe stopa označuje kupříkladu i jednotku míry, i kdyţ odvozenou od velikosti otisku lidského chodidla, který lze pokládat za důkaz existence člověka a jeho přítomnosti na daném místě. Jako stopu můţeme totiţ označit i nejmenší jednotku básnického rytmu,2 která určuje pomyslnou cestu, po níţ bude báseň rytmicky stoupat či klesat. Podobný význam můţe mít stopa i pro hudební nahrávku, bez o hledu na typ nosiče, který ji uchovává. Můţe být zaznamenána na gramodesce, kazetě či přímo v počítači. Kdyţ se nad tímto pojmem zamyslíme, většinu z nás asi jako první napadne stopa jakoţto otisk lidského chodidla. Je zvláštní, ţe tomu tak je. Vţdyť právě tato stopa se zdá být nepodstatná ve srovnání například se stopou hudební nahrávky. Co je otisk chodidla ve srovnání s hudbou zachovanou na gramofonové desce? Stopu v podobě otisku můţe zanechat i dítě nebo zvěř. Její vznik není sloţitě komponovaný jako vznik hudebního díla, avšak její zdánlivá primitivnost má velmi podstatný význam. Šlépěje zanecháváme, ať uţ chceme, či nikoliv. Jsou důkazem o naší existenci a našem přirozeném způsobu pohybu, který utváříme většinou nezáměrně, a jen těţko se lze tomuto efektu vyhnout. Stopa lidského chodidla vypovídá něco o nás samotných. Lze z ní odhadovat výšku, váhu, případně i věk. Podle typu obutí můţeme odhadnout pohlaví nebo zaměření osoby, její způsob pohybu nebo případného handicapu. Dle stopy můţeme tedy usuzovat na ţivotní způsob jedince. PROCHÁZKA, Vladimír. Příruční slovník naučný IV. Díl S – Ţ. Praha: Academia, 1967. Stopa. In: Slovník spisovného jazyka českého. [on-line]. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV [cit. 9.3.2020]. Dostupné z: https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=stopa&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no 1 2 8 1.2 Stopa a výtvarné umění V dětském výtvarném projevu můţeme na samém počátku jeho vývoje postřehnout období, které úzce souvisí se zanecháním stopy. Jaromír Uţdil ho nazývá obdobím čáranic. Jedná se o období stop, které nic konkrétního neznázorňují, prostě jen jsou. Dítěti nevadí jejich bezobsaţnost, má jednoduše radost z toho, ţe zanechává nějakou stopu. Vlastně se chová podobně jako šimpanz ve stejné situaci. Oba více naplňuje radost ze vznikající stopy a výsledek je vlastně nezajímá.3 Není pro ně podstatné, jakou stopu zanechají, ale to, ţe mají moţnost ji tu po sobě zanechat. Prvotní výtvarný projev je nejčistší podobou zanechání stopy v rámci výtvarného projevu. Dítě tak začleňuje samo sebe do svého prostředí a uvědomuje si tak svou individualitu. S přibývajícím věkem se snaţíme prostou stopu kultivovat a transformovat v něco, co se bude blíţit podobě zobrazovaného. Tím výsledný artefakt nepřestává být stopou, protoţe veškeré naše konání zanechává stopy. Podstatou její existence ale uţ není jen být, ale i třeba něco napodobovat či sdělovat. Mění se důvod jejího vytváření i obsah sdělení. Tak se stává daleko sloţitější určit, co lze označit za stopu v současném umění, protoţe stopou se stává vše, co uděláme. Kaţdá stopa, ať uţ jako otisk chodidla či vytvořený artefakt, o nás můţe něco vypovídat. To má velkou hodnotu především pro archeology a jiné výzkumníky, kteří na zanechaných stopách mohou stavět své teorie. Je to podobné, jako kdyţ kriminalisté hledají stopy na místě činu. Lze tedy stopu brát jako důkaz, důkaz existence něčeho. Toto slovní spojení by se dalo označit za nejobecnější význam slova stopa. Nicméně zmíněná definice nás přivede na myšlenku, ţe v takovém případě je stopou úplně všechno kolem nás. Takovéto chápání pojmu by mé hledání stop v současném výtvarném umění moc neusnadnilo, protoţe pak bychom mohli jakýkoliv umělecký artefakt povaţovat za stopu výtvarného umění. Mé bádání by tak směřovalo spíše k tomu, co je a co není umění a kde začíná a končí umění současné. Ačkoliv jsou to témata velmi zajímavá a lákavá, nejsou stěţejním předmětem mé diplomové práce. UŢDIL, Jaromír. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1974. ISBN 14-649-74. Str. 15 3 9 Jak tedy nalézt stopy v současném umění? Nejrelevantnější podle mě je drţet se názvu díla. Pokud autor sám cítí potřebu pojmenovat své dílo nebo celý soubor děl názvem Stopy, měla by taková díla v sobě tento pojem více či méně zahrnovat. Proto jsem se nejprve rozhodla najít takto pojmenovaná díla současného umění. Podle nich jsem se pokusila definovat, proč autor cítil potřebu své dílo nazvat Stopou. Na základě těchto poznatků jsem se rozhodla najít společné charakteristiky, pomocí kterých by bylo moţné nalézt stopy v současném umění. 1.3 Stopa jako název v současném umění V této kapitole se zaměřím na umělecká díla a soubory uměleckých děl pojmenovaných názvem Stopy, která vznikla ve světě v posledních letech. Současné umění je obecně velmi sloţitý a dost neohraničitelný pojem, který se snaţila definovat řada teoretiků a historiků umění. Pod titulem What is Contemporary Art byly jejich eseje vydány kniţně. Boris Groys se například domnívá, ţe současné umění se stává místem přepisování historie. Z tohoto bodu pak pohlíţí i na budoucnost. „Ocitáme se tak v neustále se reprodukující současnosti, která jiţ neústí v budoucnost.“4 Jiný přístup mívají umělecké galerie. Za současné umění označují většinou díla, která vznikla v 21. století nebo v posledních letech. Takové časové ohraničení se mi zdá nepřesné. Do současného umění bych řadila díla umělců, kteří stále ţijí, nebo by mohli ţít a jejich tvorba se vztahuje k aktuálnímu dění. Ale i mé vnímání pojmu je nedokonalé, zavání nutností obsahové stránky díla, kterou nevnímám jako podmínku umění. Proto jsem se rozhodla v této kapitole uplatnit přístup galerií a snaţila se pátrat po stopách v co nejuţším časovém horizontu přibliţně 10 let nazpět. V dalších kapitolách rádius rozšiřuji a čerpám hodně z umění 2. poloviny 20. století, jehoţ projevy mohou být i dnes stále aktuální. FABUŠ, Palo, 2011. Současné umění není. Divus. [online]. [cit. 16.2.2020]. Dostupné z: http://divus.cc/london/cs/article/contemporary-art-is-not 4 10 Na přelomu let 2010 a 2011 vytvořil rakouský umělec Nikolaus Gansterer soubor prací nesoucích název Traces of Spaces, coţ můţeme přeloţit jako Stopy prostorů. Jedná se o díla, která vznikala automatickou kresbou, při které ale sám umělec nekreslil. Gansterer nechal kreslit prostředí a podmínky, které ovlivňovaly jeho sestrojené kreslicí nástroje. Jednalo se například o krabici, na jejímţ dně byl podklad kresby, nad kterým bylo zavěšeno pero. Kreslicí nástroj pak reagoval na pohyby krabice, která například jela po hladině řeky, nebo stála u dálnice či ji autor nosil na zádech. V jiném případě upevnil pero na bambusový výhonek a zaznamenával tak biologický proces růstu rostliny.5 Jeho práce v sobě zahrnují fascinaci stopou, nikoliv však pouze stopou kresebnou, jak by se mohlo zdát. Práce propojuje stopy a jejich nespočetnost s prostory, ve kterých vznikaly. Poukazuje nejen na lidské zásahy a ovlivňování prostředí, ale i na naše způsoby bytí.6 2 Nikolaus Gansterer, Traces of Spaces [Stopy prostorů], 2010/11. 1 Nikolaus Gansterer, Traces of Spaces [Stopy prostorů], 2011. GRUVEROVÁ, Natascha. Úvodní text k výstavě: Convergence in Probability. Galerie Stadtpark . In: Nikolaus Gansterer –homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-ofspaces/?n=17 6 BOGAERT, Pieter van. Traces of the other. In: Nikolaus Gansterer –homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-of-spaces/?n=17 5 11 Podobně vypadají výsledná díla chorvatské umělkyně Any Vivody. Princip její tvorby je však trochu odlišný. V projektu nazvaném Traces zkoumá vztah mezi fyzickým prostředím, tiskovou deskou a vlastní vnitřní krajinou. Tyto tisky nejsou výsledkem projektu, ale materiálními dokumenty uměleckého procesu. Na souboru třinácti matric vznikaly v průběhu tří let stopy přidáváním, poškrábáním či jinou změnou předchozích stop. Výsledky na desce jsou tedy proměnlivé. Některé matrice proto byly v průběhu let otištěny vícekrát a nesou v sobě útrţky konkrétního času.7 Tento důraz na proces, místo na výsledek má společný s různými druhy 3 Ana Vivoda, Traces [Stopy], 2011. Foto autorky. umění akce. Dai Guangyu se prosadil v roce 1985 díky hnutí New Wave, kde působil jako vůdčí osobnost. Ve své tvorbě zkoumal moţnosti tradičního čínského média inkoustu s propojením s performančním uměním. Vyuţitím inkoustu při svých performancích trvale zachycuje stopy svých počinů. V roce 2017 se uskutečnila jeho výstava nazvaná Making Traces v Ink Studiu v Číně. Tato výstava mapuje třicet let jeho praxe.8 Mohlo by se zdát, ţe název výstavy je zvolen proto, ţe odkazuje na umělecké artefakty, které jsou chápány jako autorův odkaz. Z části tomu tak jistě je, nicméně jeho tvorba má s tématem stopy i jiné společné vlastnosti. Na této výstavě bylo moţné spatřit dílo z roku 1989 nazvané Marks of Corrosion. Tato práce vznikla rozpouštěním tmavé krychle z blíţe nespecifikovaného materiálu na vrstvu papíru, kde zanechala stopu po svém zmizení. S ohledem na autorův zájem o inkoust se mohlo jednat o kostku ledu obarvenou právě inkoustem. V popisu díla jsem však nenalezla bliţší specifikaci. Tato práce je dokonalým Celebrating Print [online]. © 2015 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: http://www.celebratingprint.com/post/2016/10/19/traces 8 KÓVSKAYA, Maya. Making Traces – Dai Guangyu solo exhibition.In: Ifa gallery. [online]. © 2006 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: http://ifa-gallery.com/making-traces-dai-guangyu-solo-exhibition-ink-studio/ 7 12 příkladem, podtrhující význam stopy, ze které lze odvodit přibliţný tvar jejího původce, tedy krychle. Podle zanechané stopy budou ti, co přijdou po nás, usuzovat, jací jsme byli. Pokud se pokusíme definovat, jaký charakter má stopa v tomto významu, byl by to právě důkaz existence něčeho, co jiţ pominulo. 4 Dai Guangyu, Marks of Corrossion [Stopy koroze], 1989. 5 Dai Guangyu, Landscape, lnk, lce [Krajina, Inkoust, Led], 2004. 13 Podobný charakter stopy má i dílo, ve kterém Guangyu pracuje se skvrnou, nazvané Landscape, lnk, lce z roku 2004. Inkoustová skvrna se zde rozpíjí do zamrzlého jezera a autor dokumentuje její postupné změny. Zaměřuje se zde na pomíjivost stopy a její deformaci v tomto procesu. Můţeme to chápat jako varování, ţe se stopa, kterou tu zanecháme, můţe postupně vlivem všech proměnných změnit v něco úplně jiného. Automatická kresba hraje významnou roli v díle australské autorky Brooke Leigh. Autorka byla dříve známá jako Brooke Carlson. Svá díla vystavovala v roce 2014 přímo pod názvem Traces v Alpha Gallery města Sydney. Brooke Leigh zde zkoumala vztah ruky, kresebného média a papíru pomocí automatické kresby. Ty následně přepracovala pomocí sítotisku a dalších úprav.9 6 Brooke Leigh, Trace VII [Stopa VII], 2014. Jacob Elior Berkowitz je americký umělec, který v roce 2016 vystavoval své práce pod názvem Traces v umělecké galerii St. Louis. Autorskou tvorbu prezentuje na svých webových stránkách, ze kterých je patrné, ţe se jeho tvorba ubírá abstraktním směrem. V souboru prací Traces je zjevný zájem o charakter stopy, která vzniká taţením širokého předmětu, moţná štětce.10 Podobným způsobem pracuje kupříkladu Milan Grygar v souboru prací provedených pomocí širokého štětce s názvem Antifona. Berkowitz na rozdíl od Grygara neopakuje stále dokola jeden a týţ tvar, ale zkouší různé moţnosti deformace stopy, kterou mu umoţnuje změna trasy širokého předmětu. Všechna díla výše zmíněných autorů spojuje důraz spíše na proces tvorby, po kterém zůstanou jako záznamy zachovány výsledné artefakty. LEIGH, Brooke. Brooke Leight – homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: https://brookeleigh.com/portfolios/traces/ 10 BERKOWITZ, Jacob Elior. Jacob Elior Berkowitz - homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.jacobberkowitzstudio.com/new-gallery 9 14 7 Jacob Elior Berkowitz, Traces [Stopy], 2016. 8 Jacob Elior Berkowitz, Traces [Stopy], 2016. Zcela odlišným způsobem k tvorbě přistupuje francouzský umělec Saype, který se k umění dostal přes tvorbu graffiti. Graffiti mají většinou za hlavní cíl světu sdělit, kdo tuto plochu tzv. „zbombil“,11 a to více či méně umělecky ztvárněným podpisem. Kvůli ilegálnosti této činnosti si autoři vymýšlejí různé pseudonymy, pod nimi často tvoří dál, i kdyţ se prosadí v jiné umělecké oblasti. Saype je jedním z nich, stal se průkopníkem sprejováním realistických výjevů na trávu pomocí biologicky odbouratelné barvy. Jeho díla jsou velkých rozměrů, proto si je lze nejlépe prohlédnout z leteckého pohledu. Ta největší, realizovaná v roce 2016 ve švýcarských Alpách, se rozkládá na ploše 10 000 m².12 9 Saype, 6h30, Troyes, 2017. 10 Saype, 6h41, Delemont, 2017. Slangový výraz pouţívaný mezi sprejery znamenající podepsání či pomalování nějaké plochy. SAYPE - Biographie. In: SAYPE ARTISTE – homepage [online]. Dostupné z: https://www.saypeartiste.com/bio 11 12 15 Se stopami mají tato díla společný především důraz na pomíjivost. Dříve byly pro tvorbu uměleckých artefaktů vyuţívány materiály trvalé. V současném umění a rovněţ i v tvorbě Saypa je trvalé médium vyuţito pouze pro zachování stopy, která by jinak velmi rychle pominula. Pro uchování realizací, které nelze zafixovat a následně přemístit do galerie, je nejčastěji pouţívána fotografie. Právě fotografie mohla mít vliv na akcentaci pomíjivosti v umění. Výsledný artefakt mohl pominout, pokud nám zůstane jiný důkaz o jeho existenci. Velká část graffiti umění by byla poměrně trvalá, kdyby nebyla nelegální. Právě to je totiţ důvod, který ji předurčuje ke krátké existenci, jeţ nadále uchovávají hlavně fotografie. Krátkou ţivotnost má i umění land artu. Důvodem je tvorba z pomíjivých materiálů přírody v kombinaci s povětrnostními podmínkami, kterým bávají díla vystavena. Saypova výstava nazvaná What Traces? byla k vidění v galerii Davida Pluskwa v roce 2017. Jeho série hyperrealistických obrazů zkoumala vztah člověka a reality. Na obrazech jsou zachycena zamlţená okna, na kterých různí lidé zanechali své stopy. Kontrastem k trvalosti zvoleného média je časový rozměr výjevu podpořený ubíhající krajinou za oknem.13 11 Tamuna Sirbiladze , Untitled [Nepojmenované], 2015. 12 Tamuna Sirbiladze, Tits [Prsa], 2014. Malbou se vyjadřuje i gruzínská umělkyně Tamuna Sirbiladze, specializující se především na velkoformátové malby olejem. Její rukopis je svobodný a bezprostřední. Ve 13 What Traces? Saype Art at David Pluskwa. Modern & Contemporary Art Resource. In: Widewalls. [online]. ©2013 [cit. 10.02.2020]. Dostupné z: https://www.widewalls.ch/saype-art-david-pluskwa/ 16 svém dětství zaţila válku, proto její první samostatná výstava nesla název The Sun Will Rise vyvolávající pocit naděje, který lze chápat jako opatření proti pesimismu. V roce 2017 se v curyšské galerii Evy Presenhuber konala autorčina výstava nazvaná Traces od Life. Její obrazy, jak uţ název výstavy napovídá, mají často ţivotopisnou povahu a mohly by slouţit jako určitý druh deníku. Některé z nich se dokonce zakládají na kresbách její dcery Emily. Při pohledu na autorčiny stopy ţivota divák nečte jen její příběh, jak by se mohlo zdát, ale čte sám sebe, vnímá své pocity a asociace, které v něm dílo vyvolává. 14 I v Čechách byly v posledních letech pořádány výstavy, jejichţ název v sobě zahrnoval Sahánkové, hlavně pojem stopy. mladé kresbě, Výstava Dany autorky věnující představuje její se stopy z posledních dvou let. V tomto období se její tvorba značně proměnila. Výstava má i další spojitost s pojmem stopy, její vystavené práce jsou totiţ vytvořeny z popela. Ať uţ shořelo cokoliv, výsledné práce jsou stopou 13 Dana Sahánková, Bez názvu XI.-II, 2017. tohoto procesu. Kurátor výstavy Petr Vaňous Foto Helena Petáková. o výstavě napsal: „Stopy a otisky (předpokladů) jsou momenty světla v temnotě našeho tápání. Jsou těmi momenty, které nás orientují ve světě otázek, jeţ se, nezodpovězeny, rozlétají jako ptáci do všech stran (těmito ptáky mohou být moudré sovy stejně dobře jako hladoví krkavci).“15 Zmíněnými ptáky 14 LEDEBUR, Benedikt. Tamuna Sirbiladze, Traces of Life. Galerie Eva Presenhuber. In: Artsy. [online]. ©2020 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: https://www.artsy.net/show/galerie-eva-presenhuber-tamunasirbiladze-traces-of-life 15 VAŇOUS, Petr. Dana Sahánková: Stopy v popelu In: iUmeni.cz - portál současného umění [online]. 2017 [cit. 17.02.2020]. Dostupné z: https://www.iumeni.cz/clanky-recenze/udalosti/19-7-2017-dana-sahankovastopy-v-popelu/ 17 odkazoval i k archetypům, které ve své nové tvorbě autorka vyuţívá. Výstava Stopy v popelu proběhla v praţské Galerii Vyšehrad v roce 2017.16 V tvorbě dalšího Vladimíra českého Gebauera je autora patrný blízký vztah ke krajině, coţ souvisí s jeho aprobací. Vystudoval na AVU v Praze krajinomalbu v ateliéru Františka Jiroudka. Jeho výstava z roku 2010 v sobě zahrnula kromě stopy další dva pojmy, které s tímto tématem úzce souvisí. Výstava nesla 14 Vladimír Gebauer, Kruhy, 2006. Foto Helena název Stopy – otisky – doteky a Petáková. konala se v praţském Studiu Paměť.17 Název výstavy objasňuje Vladimír Gebauer v rozhovoru s Karlem Oujezdským následovně: Stopy ve své tvorbě chápe jako lidské zásahy v krajině. Její utváření v průběhu staletí, kdy člověk budoval cesty, rybníky a pole a tím formoval ráz krajiny. Otisky mohou být chápány podobně jako otisky v krajině, ale můţe se jednat i o otisky v mysli člověka. Dotyk je to, co je nám nejblíţe, duševně či fyzicky se nás týká, uchvátí nás, jako odlesk světla na hladině rybníka či procházka bosou nohou ve vysoké trávě, ale i věci které si lze vzít do ruky. Právě dotyk nejlépe objasňuje důvody, které vedly Vladimíra Gebauera k tvorbě asambláţí. Tyto fragmenty reality totiţ rád sbíral jiţ od dětství.18 Pravděpodobně nejnovějších z českých výstav pojících se s tématem stopy byla výstava ve zlínské galerii G18 z roku 2019 a nesla název Stopy krajiny. Této výstavy se účastnili umělci, jejichţ tvorba se zaměřuje na proţívání a uţívání krajiny. Romana Veselá v katalogu výstavy vysvětluje, ţe nám autoři nekladou „…otázky o udrţitelnosti a změně VAŇOUS, Petr. Dana Sahánková: Stopy v popelu In: iUmeni.cz - portál současného umění [online]. 2017 [cit. 17.02.2020]. Dostupné z: https://www.iumeni.cz/clanky-recenze/udalosti/19-7-2017-dana-sahankovastopy-v-popelu/ 17 OUJEZDSKÝ, Karel. Stopy, otisky a doteky malíře Vladimíra Gebauera ve Studiu Paměť . In: Český rozhlas Vltava. [online]. 1. 12. 2010 [cit. 17. 2. 2020]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/stopy-otisky-adoteky-malire-vladimira-gebauera-ve-studiu-pamet-5080659 18 Tamtéţ. 16 18 klimatu, ale přejímají danosti konkrétních míst, vytváří a dotváří prostor, jeho tvářnost, rytmiku a temporalitu a podávají výpověď o tom, jaká kaţdá konkrétní krajina skutečně je a jaký je v ní ţivot“.19 Mezi vystavujícími byli například Conrad Armstrong a Viktor Valášek. Tito autoři se v projektu nazvaném Convict zaměřili na společné velkoformátové obrazy, které vznikaly přímo v plenéru. Výsledné obrazy v sobě propojují konkrétní místa se záţitky situací, které se tam odehrály, často vyjádřených pomocí symboliky. Iva Kolorenčová představila díla, která reagují na teplotu. Její tmavé krajiny malované na skle se divákovi odhalí jen za ideálních podmínek, kterými můţe být dotyk nebo dech člověka. Podobně funguje i objekt ve tvaru lavičky. Po dosednutí na jeho povrch na něm vzniká dočasná malba. Dalšími vystavujícími byli Robert Casati, Magda Stanová, Stéphanie Risin a Marie Vránová.20 15 Dana Sahánková, Anfinity, 2018. Foto Pavel Matoušek. 16 Conrad Armstrong a Viktor Valášek, Barandov/Josefov/Všetaty, 2018. Foto autor. Praţské Rudolfinum na přelomu roku 2014 a 2015 hostilo retrospektivní výstavu Any Mendiety s názvem Traces. Název pravděpodobně odkazuje především na všechny artefakty, tedy veškeré umělecké stopy, které tu po sobě autorka za svůj krátký ţivot zanechala. Právě tyto stopy v sobě zahrnují touhu po splynutí s přírodou a návratu ke kořenům. Její láska k přírodě se pojí se steskem po Kubě, odkud jako dítě kvůli politické situaci uprchla. V tvorbě Any Mendiety se odráţí kult ţenství a rituálů. Své ţenské tělo 19 VESELÁ, Romana. Krajina jako veřejné téma. Stopy krajiny [online katalog výstavy]. Zlín: Galerie Fakulty multimediálních komunikací G18, 2019 [cit. 11. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.g18.cz/vystava/vystava-stopy-krajiny/ 20 Tamtéţ. 19 vyuţívá jako symbol a otiskuje jej do materiálu krajiny. Tyto pomíjivé doteky splývání s přírodou realizuje převáţně nahá, aby podtrhla přirozenost těchto událostí. V roce 1974 vznikla fotografie, na které v pokleku stírá rukama rudou barvu z plátna obrazu. Toto dílo nazvané Stopy těla pravděpodobně souvisí s kontroverzní akcí Rape Scene (Znásilnění, 1973). 21 Tento výčet výstav, které v sobě zahrnují pojem stopy, je pravděpodobně jen určitým zlomkem celkového počtu. I tato část nám utváří představu o tom, co je pojmem stopa v současném výtvarném umění chápáno a s čím je tento pojem spojován. Nikolaus Gansterer stopu spojuje s prostředím, které člověk mění svými zásahy, jeho stopy zaznamenávají nějaké dění a změny vlivem okolí. Ana Vivoda dává tyto okolní vlivy do souvislosti s vnitřními proţitky a Brooke Leigh pak vychází hlavně z nich. S otisky vzpomínek na místa a proţitky 17 Ana Mendieta, Body Traks, 1974. v krajině pracuje i Vladimír Gebauer a částečně i Ana Mendieta. Krajina a prostředí, ať uţ ta vnější nebo ta vnitřní, se v současném umění dostává více do popředí. Kromě malování reálných pohledů do krajiny se tak prosazují různé podoby uměleckého proţívání krajiny. Tyto akce vznikající většinou v úzkém kontaktu s přírodou a utvářejí stopy jak kolem nás, tak i přímo v nás. Okolní prostředí nás ovlivňuje, nechává v nás různé pocity, otisky a vzpomínky. Naopak člověk od pradávna ovlivňuje krajinu svými zásahy, mění ji na vesnice, města a obdělávanou půdu. O tomto fenoménu se zmiňuje v úvodu své knihy nazvané Krajiny vnitřní a vnější Václav Cílek. Píše zde o básníkovi Gerardu Manleye Hopkinsnovi, který uţívá pojem „inscape“ pro vnitřní krajinu a „landscape“ pro tu vnější. Vnější krajina se tak otiskne do naší krajiny vnitřní. Dál zmiňuje českého autora Josefa Holečka, který je přesvědčený, ţe krajina vţdy ovlivňuje duši člověka i celého národa. Takový člověk pak krajinu přizpůsobuje k obrazu ČÁPOVÁ, Barbora. Ana Mendieta: Traces. Recenze výstavy ve čtrnáctideníku ATELIER. Č. 23-24, 20.11.2014. 21 20 svému.22 Proto jednu z dalších kapitol budu věnovat stopám člověka ve veřejném prostoru, tedy stopám v Krajině a městě. Dai Gunagyu je autor jehoţ artefakty jsou často důkazem existence něčeho, co jiţ pominulo. Stejně tak Saype uchovává ve svých malbách stopy, které by jinak rychle zanikly. Stopy kreslené prstem na zamlţené sklo v sobě spojují nutkání vyjádřit se ve veřejném prostoru s potřebou pomíjivosti, kterou je nutné uchovat jinak. I kdyţ spíš neţ o potřebě pomíjivosti by se dalo hovořit o jakési uvědomělosti. Přímý kontakt s povrchem pomíjivého média zachycený na jeho malbách v sobě propojuje něco ze znakovosti graffiti a pomíjivosti a citlivosti land artu. Tyto píšící otisky prstů mě dovedly k další kategorii stop, kterou jsem nazvala Otisky a doteky. Do této kategorie by spadala i velká část tvorby Any Mendiety, která se často vyjadřuje pomocí přímých kontaktů s přírodou. Tamuna Sirbiladze mě nejvíce inspirovala k zařazení kategorie Času a historie, jelikoţ její tvorba se obrací zpět k důleţitým momentům, které zaţila. Nicméně časový rozměr v sobě zahrnují i performance Daia Gunagyu nebo díla Nikolause Gansterera. Poslední kategorii částečně ovlivnila výstava Dany Sahánkové. Ta ve své tvorbě vyuţila popel, který je přímou stopou ohně. Dalším vodítkem k vzniku této kategorie byl fakt, ţe většinu pomíjivých děl autoři zachovávají pomocí fotografie. Uvaţováním nad fotografickým médiem mi došlo, ţe fotografie zaznamenává stopu světla, která na ni dopadá. Proto jsem tuto kategorii nazvala Světlo a stín. Moţnosti fotografického záznamu reality dnes vyuţívá téměř kaţdý a velká většina z nás i pro kaţdodenní komunikaci prostřednictvím sociálních sítí. Zanecháváme za sebou tedy velkou spoustu stop právě v podobě fotografií. Nicméně podstata fixace světla a stínu je tu dost neuvědomělá. Stejně tak jako si běţně neuvědomujeme, ţe barvy, které vidíme, jsou jen odrazem světla. Proto se v této kategorii nevěnuji fotografii, ale spíše hledám díla, která zdůrazňují a fixují stín v jiné podobě. 22 CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán, 2010. ISBN 978-80-7363-334-9. Str. 1. 21 1.4 Stopy jako téma v současném umění 1.4.1 Krajina a město V této kapitole se věnuji hlavně českému výtvarnému umění, ale nemohu opomenout zahraniční souvislosti se zrozením uměleckých směrů, které se přímo pojí s prostředím krajiny a města. Při svém hledání jsem se díky tomu dostala daleko více do minulosti neţ v předchozí kapitole. Nejstarší díla, která uvádím, jsou přibliţně z let šedesátých aţ sedmdesátých. V tomto období se u nás objevují první díla umění land artu, která v sobě nesou některé charakteristiky stopy. Land art je umělecký směr, ve kterém umělci upínají svou pozornost k přírodě. Krajina se stává jejich ateliérem i výtvarným prostředkem. Důraz na proţitek v přírodě, ať uţ samotného autora nebo diváka, který se tam na dílo přijde podívat, nás vrací zpět ke kořenům lidstva. Kromě blízkého kontaktu s přírodou v sobě většina instalací zahrnuje i pomíjivý charakter vzniklé stopy. Díla vznikající v Evropě jsou většinou neinvazivního charakteru a jako taková příliš dlouho nevydrţí. Snaha respektovat přírodu a neničit její přirozené prostředí se stává součástí nejen umění land artu. Pod stále větším strachem z globální pohromy, která hrozí lidstvu při současném nerespektování přírody a ničení jejího ekosystému, se aspekty ekologie dostávají i do dalších oblastí umění. Původní umění land artu, které se zrodilo v 60. letech v Americe, bylo daleko monumentálnější, neţ jeho česká varianta. Moţnost realizace natolik rozměrných děl byla umoţněna rázem americké krajiny. Nekonečné pláně amerických pouští umoţňují, ba přímo nabádají k realizacím daleko větších rozměrů, neţ by nám dovolila česká krajina. V pouštích a horách v americkém Utahu, Nevadě, Arizoně či Novém Mexiku ryli umělci za pomoci těţké techniky díry do země nebo naváţeli zeminu do různých obrazců a tvarů. Jedním z nejznámějších děl amerického land artu je Spirála Jetty od Roberta Smithsona. Toto spirálové molo bylo vytvořeno v solném jezeře v Utahu v roce 1970. Stočená spirála zapuštěná do růţové vody jezera je dnes jiţ pod vodou a podléhá přírodním vlivům eroze. V této době vznikají i v evropských podmínkách díla podobného rozsahu, hlavně v okruhu minimalismu. Robert Morris vystavěl svou Observatoř inspirovanou anglickým Stonehenge u holandského Flavolandu. Dennis Oppenheim klade ve své tvorbě větší důraz na pomíjivost. Mezi taková díla patří například Letokruhy vyřezané do ledu, jejichţ existence končí s příchodem oblevy. Podobně pomíjivé práce vznikají pod nohama 22 Richarda Longa. Ten v roce 1967 fotograficky dokumentoval vznikající linii v trávě, kterou utvářel svou vlastní chůzí. Takto vznikající stopy v krajině, později realizoval na různých místech světa.23 První velká díla land artu Roberta Smithsona, Michaela Heizera či Roberta Morrise spojuje pocit starobylosti, který evokují v divákovi. Navazují tak, na tajemné obrazce planiny Nazca a mysticky působící megalitické stavby, jako je Stonehenge. V opozici k takové monumentálnosti jsou tu díla, která staví své principy právě na pomíjivosti. Sem bychom zařadili především umělecké počiny britského umělce Andyho Goldsworthyho. Tyto nepatrné zásahy do přírody mají blízko k principům filosofie zen budhismu. Jejich uchování je tak přímo závislé na fotografické dokumentaci její podoby. Právě technologie fotografického uchování obrazu umoţňuje stále větší důraz na pomíjivost současných děl. „Pokud uvaţujeme o historii umění, celého umění, včetně západního, objevíme, ţe zahrnuje obě směřování: k trvalosti i k pomíjivosti.“24 Nikdy dříve však nebylo umělcům umoţněno svá díla jednoduše během několika sekund zdokumentovat, a uchovat si tak jejich obraz. Tyto fotografie dnes navíc sdílíme s celým online světem a vytváříme tak virtuální galerie, které můţe navštívit daleko větší počet lidí, neţ kdy dříve. Tak se pomíjivé dílo, stojící na špatně přístupném místě někde v americké poušti, dostane do obývacího pokoje obyvatele Londýna, stejně jako obyvatele Tokia. Tak dvě imaginární vzdálené osoby spojuje skutečnost, ţe by jinak takové dílo pravděpodobně nikdy nespatřily. „Na rozdíl od světového umění, v němţ jsou jednotlivé formy akčního umění – happening, performance, body art, land art – od sebe oddělovány a zpracovávány v rámci vlastního vývoje, váţícího se většinou ke specifické skupině umělců, v českém umění se ustálil souhrnný název akční umění…“25 Všechny tyto formy akčního umění propojuje větší zájem o proţitek z procesu tvorby neţ o konečný artefakt. Ten někdy chybí úplně, jindy je RUHRBERG, Karl a Ingo F. WALTHER. Umění 20. století. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2011. ISBN 978-80-7391-572-8. Str. 543–547 24 GRANDE, John K. Dialogy umění a přírody: rozhovory s environmentálními umělci. Přeloţil Petr ŠESTÁK. Praha: Powerprint, 2015. ISBN 978-80-87994-27-6. Str. 17–18 25 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 16 23 23 zachován pouze na fotografii či videu. Časový rozměr a konceptuální přístup tvoří důleţitou část akčního umění.26 Ivan Kafka je jedním z českých umělců, kteří se ve své tvorbě dlouho věnují realizacím v krajině a nejen v ní. Jeho tvorba vznikala v Čechách v době, kdy se o světovém uměleckém směru land artu mnoho nevědělo. Informace k nám za ţeleznou oponu ze západního světa pronikaly jen sporadicky.27 Jeho instalace se velmi často vztahují k prostoru, ve kterém se nacházejí. Respektování genia loci uplatňuje i v opačném případě, kdy má nejprve představu o tom, co chce uskutečnit, a následně pro ni hledá ideální prostřední.28 Minimalistická forma jeho děl a důraz na konceptuální podstatu má se západním land artem společnou. Navíc některá jeho díla nesou charakteristicky českou ironii či sarkastický pohled autora.29 V roce 1984 realizuje dílo, které s ohledem na stále teplejší zimy, uţ pravděpodobně nebude moţné na stejném místě znovu vytvořit. Tato Bílá koule před 18 Ivan Kafka, Větrná Kresba, 1988. letohrádkem Hvězda, tyčící se na rovinaté pláni Bílé hory, je opravdu velkých rozměrů. Výsledný kulovitý tvar je větší neţ dospělý muţ. Pomíjivý objekt se na daném místě dostává do dialogu s perspektivním úţením cest vedoucím ke špičaté střeše letohrádku Hvězda. Setkávají se tak geometrické tvary, které by se jinak nepotkaly. O čtyři roky později nechává pomocí větru rozfoukat hromádku uhelného prachu a dílo nazývá Větrné kresby. Černá barva MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 7 27 HLAVÁČEK, Josef. Příběhy (díla) I. K. Ivan Kafka 1975-2005: [realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80902892-9-0. Str. 41–43 28 KAFKA, Ivan. Ivan Kafka 1975-2005: realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, c2006. ISBN 80-902892-9-0. Str. 44 29 MACHALICKÝ, Jiří. Související horizonty. Ivan Kafka 1975-2005: realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80902892-9-0. Str. 44–48 26 24 uhelného prachu se pomalu usazuje na bílém povrchu sněhové pokrývky, která s příchodem jara roztaje. Toto je dokonalý příklad pomíjivé stopy, jejíţ vznik nechává autor na přírodě a jen jí poskytne vhodné podmínky. S jiným ročním obdobím se pojí jeho Lesní koberce pro náhodné houbaře, které vznikaly vţdy na podzim v letech 1993-1999. Barevného listí vyuţívá ve své tvorbě i Andy Goldsworthy. Ten je velmi často sestavuje do kruhových obrazců nebo jimi kopíruje nepravidelné tvary přírody. Kafkovy instalace barevného listí jsou převáţně tvořeny z trojúhelníků či čtverců. Geometrizace je pro Ivana Kafku typická. Barevné koberce listí postupně vítr navrátil přirozenému chaosu přírodního řádu.30 Mezi jeho první realizace patří soubor stejně velkých krychlí z let 1979-1980. Kaţdá z krychlí byla vytvořena z jiného materiálu, tak aby respektovala danou lokalitu. Stavebním materiálem se stává kamení, led, sníh, sláma, větve, listí, duralové trubky a písek. Některý materiál je jako stvořený pro zachování přesného tvaru krychle, jiný je tak sypký a neforemný, ţe tvar krychle nedokáţe udrţet. Rychlost zániku jednotlivých krychlí je tak dána přímo matriálem, ze kterého je krychle vytvořena, a působením povětrnostních podmínek. Dialog krajiny s kaţdou z krychlí je diváku jen poodkryt jedinou fotografií konkrétního času. Jak krychle odolávaly větru, leskly se ve slunečním světle, jak kolem nich v průběhu dne tančil jejich stín, to vše si můţeme jen představovat.31 Co po nich zůstalo, je nejasné. Je moţné, ţe kamenná krychle tam stále stojí a ţije svým vlastním ţivotem dál. Po většině z nich pravděpodobně zůstaly jen fotografie, prázdné místo, kde stávaly, je moţná dnes zaplněno něčím jiným a vzpomínka autora na proces jejich vzniku jednoho dne také zmizí. Zůstanou představy a úvahy návštěvníků galerií a čtenářů výtvarných katalogů, kteří budou rozjímat nad pomíjivým charakterem krychle a jejím dialogem s krajinou. S pomíjivým charakterem britského land artu pracuje i Jan Krtička. Jeho instalace v krajině jsou často tvořeny z listí, sněhu či ledu. Staví tak stěny z listí mezi stromy nebo MACHALICKÝ, Jiří. Související horizonty. Ivan Kafka 1975-2005: [realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, c2006. ISBN 80902892-9-0. Str. 46 31 KAFKA, Ivan. Ivan Kafka 1975-2005: [realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, c2006. ISBN 80-902892-9-0. Str. 23 30 25 ryje rýhy do ledu.32 Důleţitou součástí díla se stává sám proces tvorby. Proţitek, který získá člověk tvrdou prací v krajině, kdy čelí sám nepříznivým povětrnostním podmínkám, se stává vysokou hodnotou, kterou dnešní člověk nemusí za celý ţivot zaţít. Přitom je tento záţitek důleţitý, aby si člověk získal určitou pokoru před přírodou a váţil si jí. Soustředění pouze na silný záţitek a 19 Jan Krtička, Labyrint, 2001. absenci výsledného díla můţeme najít v tvorbě Miloše Šejna. Takové zaţívání přírody můţeme povaţovat za body art. Autor v přírodě nic nevytváří, nezanechává zde ţádné promyšlené stopy. Přírodu nechává utvářet jeho tělo a duši a příroda tak zanechává stopy v něm samém. V tvorbě Miloše Šejna můţeme najít i díla zařaditelná pod land art. Mezi takové patří Sluneční hora v Domě přírody Litovelského Pomoraví z roku 2014. Ta se svou promyšlenou konstrukcí vrací k „mystickému“ land artu, inspirujícímu se ve starobylých stavbách, jako je Stonehenge. Navazuje tak na díla, jako je Observatoř od Roberta Morrise z roku 1971. Tato zemní stavba nepatří mezi díla pomíjivá, spíše naopak. Jedná se o dílo trvalého charakteru, které bude patrně vyţadovat údrţbu. Tím pro mě ztrácí podstatnou charakteristiku stopy, nebo alespoň stopy současné. Právě v současném umění se stále častěji setkáváme s důrazem na pomíjivost, neţ na tvorbu věčných monumentů, kterými je svět přehlcen. Uchování pomíjivých děl nám většinou umoţňuje jen fotografie. Tento důraz na pomíjivost můţeme sledovat také u současného street artu a graffiti, které trvanlivé nánosy barvy vyměňuje za odbouratelné, ţivotní prostředí nepoškozující. Clean graffiti, nazývané také jako reverse graffiti, můţe být ekologičtější způsob jak pracovat v ulicích města bez pouţití škodlivých aerosolů. Ty stačí jen nahradit za čisticí prostředky, šablony a kartáče. Takové graffiti vzniká zpravidla na nejšpinavějších stěnách, aby pořádně vyniklo. Špinavých stěn je v kaţdém městě více neţ dost. Stačí přes šablonu některou z nich vyčistit a dílo je na světě. Ale ani takové graffiti nevydrţí věčně, časem je SCHMELZOVÁ, Radoslava, Dagmar ŠUBRTOVÁ a Radek MIKULÁŠ. Současná umělecká díla v krajině. Praha: Academia, 2014. Průvodce (Academia). ISBN 978-80-200-2275-2. Str. 67 32 26 zase prach města přikryje. K „nejzelenějším“ způsobům tvorby graffiti patří takzvané mosse graffiti, coţ je graffiti vytvořené z mechu. Na stěnu stačí nanést speciální kašovitou směs, která kromě mechu obsahuje i látky na podporu růstu a zajištění vazby k podkladu. Obě zmíněné metody samozřejmě mohou určitým způsobem taky znehodnotit podklad, na kterém byly vytvořeny, proto mohou být stejně jako klasické graffiti povaţovány za nelegální. Nelze ale popřít jejich větší šetrnost k ţivotnímu prostředí. Pokud se vydáme do města pátrat ve veřejném prostoru po stopách současných umělců, dřív nebo později narazíme na různé pomníky, sochy či architekturu. Jejich charakter je však neměnný, protoţe vznikají za účelem překonání věků a zanechání trvalé stopy. Některé sochy jsou sice instalovány do veřejného prostoru jen na určitý čas, ale potom mohou být umístěny jinam, nebo vystaveny v galerii. Stále zůstávají stopami, ale chybí jim něco z bezprostřednosti a postrádají tak časový rozměr. Ten se na základě rozboru děl pojmenovaných pojmem stopy zdá být poměrně podstatnou charakteristikou současné stopy. Oproti tomu všudypřítomné tagy a graffiti ve městech obě tyto charakteristiky naplňují. Jinou otázkou je, zda se tyto podpisy dají povaţovat za umění. Jisté je, ţe graffiti a street art k sobě mají opravdu blízko. „Existuje mnoţství forem, které se pohybují na hranici mezi graffiti a street artem.“ Nicméně není moţné je mezi sebou zaměňovat. Za graffiti se obecně povaţují více či méně umělecky provedené nápisy, většinou se jedná o přezdívku autora. Graffiti stojí někde mezi tagy a street artem. Tagy jsou tou nejprostší formou značkování území pomocí nápisů. Jde většinou o velmi jednoduché obrazce či psaní stručných přezdívek, umoţňující co nejrychlejší provedení. Stejnou úlohu měly jiţ při vzniku moderního graffiti, kdy si jimi pouliční gangy ve Philadephii či New Yorku vymezovaly svá území. Jejich chování se můţe přehoupnout aţ do vyjadřování vlastních sociálních, kulturních, náboţenských či politických názorů. Pokud má taková tvorba nějaký obsah a uměleckou kvalitu, lze ji označovat jako street art.33 V Čechách proslula Lennonova zeď na Malé Straně v Praze, která se stala místem pro vyjadřování myšlenek, které byly za komunistického reţimu neţádané. Street art je „osobní výpovědí moderního člověka ve formě pouličního umění dostupného kaţdému, kdo HUNTER, Garry. Světový street art. Přeloţila Katarína BELEJOVÁ. Brno: CPress, 2017. ISBN 978-80264-1702-6. Str. 8 33 27 projde okolo.“34 Zmíněná osobní výpověď vzniká většinou v daleko propracovanější obrazové formě a často reaguje přímo na aktuální dění v konkrétní lokalitě. Francouzský street-artový umělec přezdívaný JR například reagoval na nově vzniklou separační bariéru mezi Izraelem a Palestinou. Obě strany této zdi rozdělující jejich území polepil velkými fotografiemi tváří Palestinců i Izraelců.35 Vytváření street-artových děl pomocí papíru lepeného na zdi je jeden z rychlých způsobů umoţňujících dostat do veřejného prostoru dokonale propracovaná díla, která by z důvodů jejich ilegality jinak nemohla vzniknout. Dalším rychlým a hojně vyuţívaným způsobem je sprejování přes šablonu, které uţívají například Banksy, Evol nebo C215. Právě Banksy je jedním z nejznámějších streetartových umělců. Nicméně stopy street-artistů bývají oproti graffiti tvorbě trvalejší. Města bojují s tagy a graffiti různě. Z městských zdí jsou nápisy pravidelně odstraňovány. Některá města volí cestu prevence a dávají k dispozici plochy, kde lze legálně tvořit. Vzhledem k velkému zájmu tu díla také nemají dlouhého trvání a rychle mizí pod nánosem dalších barev. V některých případech se majitelé zdí snaţí malby na stěnách zachovat. Například tvorba Banksyho je natolik cenná, ţe se jeho díla často renovují nebo snímají ze zdí a uchovávají v galeriích.36 Jindy můţe sama malba na zdi fungovat jako prevence proti dalším malbám, a tak si ji majitelé sami objednají. Dalším znakem street artu je, ţe reaguje v kontextu dané lokality a vyuţívá podmínek prostředí, ve kterém se nachází. Často začleňuje do výsledného díla prvky, které jsou běţně součástí města, jako jsou patníky, hydranty, praskliny na zdech nebo rostliny. Tuto promyšlenou práci s veřejným prostorem má street art společnou s land artem. Jiţ zmíněný Banksy do svých děl někdy začleňuje rostliny, tak jako například v díle „throw up“, ve kterém silueta sprejera jakoby zvrací skutečnou kvetoucí rostlinu. Tak jako jsem u land artu hledala díla s pomíjivějším charakterem, i tady jsem se zaměřila na umělce tvořící méně invazivními metodami, neţ jsou barvy. Banksy patří k autorům, kteří občas nějaké reverse graffiti vytvoří, ale rozhodně není těţištěm jeho tvorby. Největším průkopníkem HUNTER, Garry. Světový street art. Přeloţila Katarína BELEJOVÁ. Brno: CPress, 2017. ISBN 978-80264-1702-6. Str. 6–8 35 Tamtéţ. Str. 46 36 MATTANZAOVÁ, Alessandra. Street art: současná městská výtvarná scéna. Přeloţila Runka ŢALUDOVÁ. V Praze: Slovart, 2018. ISBN 978-80-7529-556-9. Str. 36 34 28 reverse graffiti je umělec Benjamin Curtis přezdívaný Moose. Jako náměty rád vyuţívá různé druhy rostlin. Tím zdůrazňuje environmentální poselství, které svými díly předává. Několik realizací vytvořil i pro Greenpeace a právě takové práce ho nejvíce naplňují.37 Anna Garforth umělkyně z Velké Británie tvořící ve veřejném prostoru, vyuţívá různé pomíjivé materiály od mechu a listí, přes upečené těsto, aţ po novinový papír. Ze zmíněných materiálů nejčastěji vytváří typograficky poutavé nápisy, často nesoucí nějaké poselství ekologického charakteru, nebo vyuţívá jiná designová řešení plochy.38 20 Moose, The United Nations Plaza v San Franciscu, 2011. Foto autora. 21 Anna Garforth. Čechách se podařilo propojit graffiti tvorbu a land art originálním způsobem. Umělec tvořící pod pseudonymem Epos 257 vyřezal svou přezdívku do obrovské naváţky hlíny, která zůstala u dálnice na Hradec Králové po jejím dokončení. Tento Landart tag je pomíjivý, ekologický i monumentální a přitom nepostrádá důraz na to, kdo tu po sobě onu stopu zanechal.39 HANSCOM, Greg. Dr. Dirt: Street artist scrubs images into the urban landscape. In: Grist. [online]. © 1999 [cit. 01.03.2020]. Dostupné z: https://grist.org/cities/2011-11-04-dr-dirt-street-artist-scrubs-imagesinto-the-urban-landscape/ 38 Anna Garfotrh. In: Designboom [online]. 26.7.2010 [cit. 17.4.2020]. Dostupné z: https://www.designboom.com/design/anna-garforth/ 39 SCHMELZOVÁ, Radoslava, Dagmar ŠUBRTOVÁ a Radek MIKULÁŠ. Současná umělecká díla v krajině. Praha: Academia, 2014. Průvodce (Academia). ISBN 978-80-200-2275-2. Str. 64 37 29 22 Epos 257, Landart tag, 2007. Právě typický český ráz krajiny ovlivňuje vzájemné prolínání obou uměleckých rovin. Krajina v Čechách postrádá nekonečné prázdné pouště, je tvořena menšími ostrůvky přírody a vzájemně se doplňující zástavbou vesnic a měst. Samotná města jsou prostoupena různě velkými útrţky přírody, často v podobě parků, lesoparků nebo přírodních rezervací. Dílo Srnky od Tomáše Havelky, vytvořené na skalní stěně z mechu, bychom zařadili spíš do land artu. Zvolený obrazový námět i druh podkladu k tomu směřuje. S přihlédnutím k obrazovému vyjádření v ploše, které vyobrazuje konkrétní tvary zvířat, se ale vzdaluje minimalistickému pojetí původního land artu. A právě ke street artu se blíţí i ve volbě místa, kterým je sice přírodní poklad skály, ale stojící v městském prostředí Brna.40 Podobně obtíţně je moţno kategorizovat díla Patrika Proška. Ten v posledních letech proniká svou tvorbou do veřejného prostoru. I kdyţ je to umělec, který má rád město a rád vyhledává společnost dalších lidí, v posledních letech podniká několikatýdenní cesty, kde zůstává sám s novou, cizí krajinou.41 Cestoval například do Itálie, Francie, na Balkán i do Asie. Na svých cestách často pracuje s ekologicky odbouratelnou barvou, kterou postupně smyje déšť. Jeho malby v krajině jsou převáţně abstraktní, zvláštním způsobem citlivě dotvářejí krajinu. Bílá formule je krajinomalba na mramorových kamenech v Itálii SCHMELZOVÁ, Radoslava, Dagmar ŠUBRTOVÁ a Radek MIKULÁŠ. Současná umělecká díla v krajině. Praha: Academia, 2014. Průvodce (Academia). ISBN 978-80-200-2275-2. Str. 65 41 ČERVEŇÁK, Jindřich. Místo činu. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. Str. 3 40 30 v kamenolomu Carrara.42 Vzor, kterým jsou pomalované, nebyl dopředu nijak promýšlen a vznikal intuitivně, podobně jako vzniká automatická kresba. Autor čerpal ze své pozitivní energie, a tak rituální tahy štětce mohou působit poněkud divošsky.43 Kameny pomaloval i na Korsice. Tentokrát ho zaujalo vyschlé koryto řeky vedoucí do Ligurského moře. Právě cesta vody ho dovedla k realizaci krajinomalby, jeţ zvýraznila stopy, které po sobě voda zanechává. Kdyţ prohlíţíme výslednou fotografii díla nazvaného Proudy, máte pocit, ţe tam řeka stále teče, ţe se její voda ţene přes kameny dál. Krajinomalba mrtvé řece navrací její ţivot.44 24 Patrik Proško, Genius loci, 2013. 23 Patrik Proško, Proudy, 2015. Jeho první výjimečná krajinomalba vznikla v roce 2013 pod názvem Genius loci. Bílou odbouratelnou barvu nastříkal přímo na listí leţící v lese. Nástřik imitoval tvar stáčející se silnice s přechodem. V konečném výjevu se tak mísí několik časových vrstev místa. Dílo poukazuje na moţnou budoucnost a má tak jistý ekologický potenciál. Autor ale dílem nebojuje proti stavbě silnic a rozhodně se nepokládá za ekologického aktivistu.45 Pro lepší pochopení jeho tvorby jsem s autorem uskutečnila rozhovor, který je uveden dále v kapitole 1.5.1. Tak autor označuje své malby ekologicky odbouratelnou barvou v krajině. PROŠKO, Patrik. Bílá formule. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. Str. 23 44 PROŠKO, Patrik. Proudy. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. Str. 25 45 PROŠKO, Patrik. Genius loci. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. Str. 5 42 43 31 1.4.2 Historie a čas „Zorka Ságlová vytvořila na přelomu 60. a 70. let několik pozoruhodných akcí, v nichţ je vţdy patrná snaha o interakci s přírodním prostředím.“46 Mezi nejznámější patří Kladení plín u Sudoměře, kde podle pověsti nechali husité nastraţit léčku na křiţácká vojska těţké koňské jízdy. Bahnitou pláň nechali pokrýt bílými plenami, do nichţ se koně, bořící do bahna, 25 Zorka Ságlová, Pocta Gustavu Obermanovi, 1970. Foto Jan Ságl. nohama zamotávali. Na baţinaté louce, která byla svědkem historické události, rozmístila Zorka Ságlová s pomocníky pleny znovu. Reagováním na minulé události vytvořila jakýsi pietní okamţik. To samozřejmě nebylo jediné, co akce přinesla. Bílé pleny na zelené louce utvořily zajímavý vizuální výjev v české krajině. Úzkou spojitost s land artem a minulými událostmi má i akce nazvaná Pocta Gustavu Obermanovi. Gustav Oberman byl švec, který před válkou chodil v okolí Bransoudova u Humpolce plivat oheň, za coţ byl zbit četníky. Na jeho počest Zorka Ságlová se svými blízkými zapálila na sněhové pláni ohnivý kruh tvořený z jednadvaceti bodů. Zvolené místo bývalo nejspíš součástí v jakémsi systému ohňů zdejších kopců. Navíc se traduje, ţe ve 13. století se na tomto místě odehrávaly pohanské obřady. Zapálením ohňů na tamním kopci, vzniklo dílo propojující tento element s místní historií. Jako pomíjivá upomínka události zůstal sněţný útvar vzniklý z kráterů po ohništích.47 Kouř jiţ dodoutnal, sněhové útvary vytvořené plamenem se jiţ dávno rozpustily, ale v paměti účastníků jsou uchovány dodnes. MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 64 47 Tamtéţ. Str. 64 46 32 Historii míst „zviditelňuje pomocí světelných linií z optického vlákna“48 Magdalena Jetelová. Stopy, které jsou uţ těţko rozpoznatelné a uchované spíš v historických záznamech, znovu objevuje a dává je světu v upomínku. Takovou instalaci realizuje v krajině německého regionu Ruhr, která je výrazně zdevastovaná těţbou. Místa, jeţ nechává zářit, bývala vesnicemi nebo kupeckými cestami. V jiné světelné instalaci propojuje chátrající stopy po Atlantickém valu se stopami Paula Virilia. Tento filozof o bunkru napsal knihu, kterou autorka v úryvcích parafrázuje. V Anglii se pomocí laseru dotýká budoucnosti tím, ţe zviditelňuje plánovanou ţelezniční trať.49 Laser je médiem, který nezanechává viditelné stopy a v místech, kde Magdalena Jetelová tvoří, většinou nebývá příliš mnoho návštěvníků. K uchování realizace a předání poselství zdůrazňující změny, které tu člověk utváří, slouţí fotografický záznam události. 26 Magdalena Jetelová, Atlantický val, 1995. Foto Werner J. Hannappe 48 Artlist - databáze současného umění. Doly / Projekt Tagebau . [online]. ©2006 [cit. 28.02.2020]. Dostupné z: https://www.artlist.cz/dila/doly-projekt-tagebau-4197/ 49 Artlist - databáze současného umění. Doly / Projekt Tagebau . [online]. ©2006 [cit. 28.02.2020]. Dostupné z: https://www.artlist.cz/dila/doly-projekt-tagebau-4197/ 33 28 Jiří Šigut, Procházka, 1985. Český fotograf Jiří Šigut uţívá fotografii jako médium, které mu umoţňuje zafixovat průběh ţití. Ve své tvorbě často uplatňuje dlouhou expozici, která mu umoţňuje na jedné fotografii zachytit celou jízdu tramvají, vycházku městem nebo přírodní proces padajícího listí. Čas vrství na sebe, celý jeho průběh zhušťuje do jediné fotografie. 27 Jiří Šigut, 1964/5 – Důl Michal, Kdyţ pak pohlédne na některou z fotografií, můţe 2001. se mu promítnout celý časový úsek jejího vzniku.50 Mnohovrstevnatost uplatňuje ve své tvorbě i Adriena Šimotová. V rozhovoru s Karlem Hvíţďalou hovoří o tom, ţe jí lineární princip řazení času, uţívaný často v komiksech nebo televizních příbězích, připadá hluchý.51 Jiří Šigut svou vizi částečně konstruuje, ale prostor nechává i náhodě. Nejedná se však o vizi estetickou, nýbrţ procesuální. Při důkladném zkoumání vhodného prostředí se vybrané místo autora nakonec zmocňuje. „Dochází k dočasnému dotyku či splynutí figury a rámce ve stanoveném pohybovém poli. Na fotografiích jsou potom zaznamenány pouze jakési stopy či dějové otisky jdoucí za sebou i ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works: 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 9 51 HVÍŢĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové. Praha: Jroslava Jiskrová-Máj a Dokořán, s. r. o. 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. Str. 58–59 50 34 přes sebe.“52 Tato díla sice postrádají popisnost reálného světa, to jim ale neubírá na obsaţnosti.53Autorova první práce vznikla 19. 6. 1985 při jedné procházce, jejíţ celý průběh byl zaznamenán na jediné okénko světlocitlivého negativu. Vše co se po dobu procházky odehrávalo, zanechalo svou stopu ve výsledné fotografii. Po jejím vzniku realizoval ještě řadu podobných akcí.54 Časový rozměr prací je díky dlouhé expozici součástí Šigutovy tvorby obecně. V srpnu roku 2001 se rozhodl uctít památku zesnulých horníků ze zavaleného dolu v Ostravě-Michálkovicích, odkud roku 1964 vynesli pět obětí tohoto neštěstí. Stejně jako Zorka Ságlová zvolil k této pietní události oheň, který je v naší kultuře spojován s uctíváním zesnulých. Na světlocitlivý papír poloţil oděvy havířů, podél nichţ rozmístil stejný počet svíček, kolik let uplynulo od zmíněného závalu.55 Některé výsledné bílé siluety obleků na černém pozadí jen vzdáleně připomínají postavu, kterou dříve odívaly. Tím, jak obleky nedolehly na podklad všude stejně, se díky zvrásnění látky do siluet zakusuje černota způsobená jasem svíček, proniknuvším pod textil. Technika, kdy se nevyuţívá kamery a světlo působí přímo na fotografický film nebo desku, je nazývána fotogramem a uţívána například Manem Rayem.56 Podle něj se dílům, vzniklým touto technikou, říká rayogramy. Šigut to vyuţil jako slovní hříčku a vytvořil soubor děl pojmenovaných Spermagramy. Ty svou podstatou spíš patří do kategorie otisky a doteky, kde uvádím další jeho díla. Zcela jinak propojuje současnost s minulostí americký street artista General Howe. Na minulé události odkazují i plastoví vojáčci rozmístění v prostorách města, kde se odehrály různé bitvy. Jeho realizace se tak stávají dočasnými miniaturními pomníčky historických událostí. Svůj pseudonym si zvolil podle britského velitele, který bojoval v americké válce o nezávislost. 57 ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works: 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 10 53 Tamtéţ. Str. 10 54 Tamtéţ. Str. 49 55 Tamtéţ. Str. 180 56 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník: malířství, sochařství, grafika. Praha: Academia, 1997. ISBN 8020006095. Str. 106 57 HUNTER, Garry. Světový street art. Přeloţila Katarína BELEJOVÁ. Brno: CPress, 2017. ISBN 978-80264-1702-6. Str. 106 52 35 29 General Howe. Foto Jaime Rojo Také Yves Klein pracoval ve své tvorbě s historickými událostmi. K existenciální podstatě některých děl odkazuje názvem díla Hirošima z roku 1961. Dříve obyčejné japonské město, dnes přízvisko pro atomovou katastrofu konce druhé světové války. Na některých místech zůstaly po jaderném bombovém útoku patrné obrácené stopy lidských těl a předmětů. Nejznámější je obrys těla sedícího před bankou. Lidský stín zaznamenaný na kamenných schodech je stopou tragické události.58 Právě tyto děsivé stíny byly Kleinovi inspirací. V jeho tvorbě se tak objevuje technika šablonové rezervy pomocí těla. Takto vzniklá díla připomínají obrysy, které zůstaly po svrţení atomové bomby na Hirošimu. 30 Yves Klein, Hirošima (ANT 79), 1961. 58 KHAN, Tanveer. The Horrors of Hiroshima Bombing: Human Shadow Permanently Etched in Stone. In: STSTW - Stay Intrigued [online]. © 2020 STSTW [cit. 27.02.2020]. Dostupné z: https://www.ststworld.com/shadows-of-hiroshima/ 36 1.4.3 Otisky a doteky Stopy v podobě otisků lidských končetin, můţeme najít napříč celou naší historií. Z období pravěku se nám dochovaly otisky dlaní na stěnách skalních útvarů. Vznikaly buď jako otisky barevně pomalované lidské dlaně, nebo jako negativní šablona, přes kterou se nanášel pigment. Z námětu jeskynních maleb můţeme usuzovat na ţivotní způsob pravěkých lovců, z velikosti a tvaru dlaně lze odhadnout stáří a pohlaví autora. O to se pokusil profesor antropologie Dean Snow z Penn State University.59 Aţ díky jeho bádání je moţné za autora některých děl povaţovat i ţenu. Dříve se s ohledem na lovecké náměty předpokládalo, ţe jeskynní umění je výsadou pouze muţů.60 Kromě pravěkých dlaní na stěnách jeskyní můţeme v historii lidstva zaznamenat několik dalších významných otisků. Některé z nich jsou natolik propojené s významnou událostí, která ovlivnila ţivoty spousty lidí, ţe by se daly zařadit i do předchozí kapitoly nazvané Historie a čas. Většina stop, které zanecháme, obsahují mnoho vrstev a řadu významů. Mezi velmi významné stopy řadící se pod otisky, patří výdutě lidských těl, které zachoval popel při výbuchu Vesuvu v Itálii. Pompeje spolu s dalšími městy zůstaly zachovány zároveň s otisky těl. Tato nešťastná událost 1. století umoţnila lidem od 18. století dozvědět se o antické kultuře více, neţ kdy doufali. Další významný otisk v historii lidstva, bychom nenašli na naší planetě, ale na Měsíci. Tam 20. července 1969 zanechali své stopy Armstrong a Aldrin. Tyto stopy nevznikli na základě uměleckých pohnutek, na takové se zaměřím dále. 31 Yves Klein, Bez názvu atropometrie (ANT 84), 1960. 59 Penn State. Depatrment of Anthropology. [online]. In: PennState - homepage. [cit. 6.2.2020]. Dostupné z: https://anth.la.psu.edu/people/drs17 60 Penn State. Ţeny nechávají své otisky rukou na zdi jeskyně. [online]. In: ScienceDaily . [cit. 6.2.2020]. Dostupné z www.scictedaily.com/releases/2013/10/131015113909.htm 37 Yves Klein byl jeden z prvních, kteří se v umění vrátili k otiskování lidského těla. Začátkem šedesátých let namáčel nahé modelky do modři a obtiskoval je na plátno. 61 Tyto antropometrie, jak je nazýval, měly různou podobu. Někdy těla obtiskoval pravidelně vedle sebe, jindy modelkou po plátně pohyboval. V jeho tvorbě lze rozlišit dva odlišné principy vytváření stopy těla na plátně. Yves Klein vyuţíval, stejně jako pravěcí lidé, jak pozitivní otisk, tak ten negativní. Negativní princip nastříkání pigmentu kolem těla modelky někdy kombinoval i s pozitivním otiskem. Protoţe u šablonového způsobu se nejedná o otisk ve smyslu dotyku, zařadila jsem tato díla do kategorie uvedené dále pod názvem Světlo a stín. Český umělec Rudolf Němec vyuţívá podobné způsoby tvorby. Nejprve uţíval techniku dekalk a obtiskoval své vlastní tělo, nebo těla svých známých. Od Yvese Kleina se lišil nejen pestrou barevností, kterou ve svých obrazech v pozdější tvorbě uplatňoval. Kromě ţivých postav vyuţíval jako šablonu i vystřiţenou lidskou siluetu. 62 Zajímavé kvality materiálu otiskl do svých pláten postavou oblečenou.63 Adriena Šimotová se od 60. let také zaměřuje na figurální tematiku, která se nakonec stane stěţejní v její další tvorbě. Kromě frotáţe postav na papír hojně vyuţívá i přímého kontaktu s papírem. Dotýká se ho a zanechává na něm otisky svých prstů či dlani. „A takto vzniklý otisk se stal obrazem-znamením, symbolizujícím potřebu člověka zanechat zde na zemi viditelnou připomínku své dělnosti, jeţ tak podstatně spolutvoří pojem lidství. A právě proto, ţe je to otisk rukou a jejich „čar ţivota“, je i 32 Adriena Šimotová, Strach, 1984. ZHOŘ, Igor. Proměny soudobého výtvarného umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25555-8. Str. 81 61 62 Němec Rudolf. In: Sophistica gallery [online]. [cit. 17.4.2020]. Dostupné z: https://sophisticagallery.cz/autori/nemec-rudolf 63 Tamtéţ. Str. 81 38 symbolem osudovosti lidského údělu.“64 Právě tyto existenciální úvahy tvoří velkou část podstaty Adrienina díla. Otázky bytí se promítají i do volby materiálu. Papír pro ni není jen podkladem pro vrstvu barvy, ale samotným vyjadřovacím prostředkem. Právě vlastnosti papíru ještě více zdůraznily, jak autorka nazírá na bytí, na přítomnost a nepřítomnost člověka. Poddajnost papíru, moţnost jeho zmuchlání, roztrhání a vrstvení jsou vlastnosti, které ve své tvorbě hojně vyuţívá.65 Velmi ji ovlivnila smrt jejího syna a smrt manţela malíře Jiřího Johna. Ve své tvorbě se prostřednictvím otisků, stále častěji dotýká jakéhosi duchovního poselství, které ji propojuje se vzpomínkami na blízké osoby, jeţ ztratila. Kromě stop fyzických, kterými jsou například předměty, denně uţíváme, tu po sobě necháváme stopy méně patrné, ale o nic méně podstatné. Tyto stopy vzájemně propojují svět ţivých se světem mrtvých a určitým způsobem prodluţují náš čas tady.66 Dotýkání a otisky hrají významnou roli v tvorbě další české autorky Evy Kmentové. „Pro sochařku dotýkání nebylo jen záleţitostí hmatu, ale součástí zření, pronikání pod povrch, pochopení ţivota forem.“67 Neţ ale začala do svých děl zapojovat otisky různých částí svého těla, otiskovala různé materiály, například fragmenty dřeva.68 Jako sochařský materiál pouţívala nejčastěji sádru. Do té doby byla sádra spíše chápána jako materiál vhodný pro přípravné modely, cvičné práce, ale ne pro hotová díla. Eva Kmentová v sádře odhalila kvality, které v ní viděl jen málokdo. Opět se to pojí s větší křehkostí materiálu a moţnou pomíjivostí, kterou v sobě 33 Eva Kmentová, Stopy. ZEMINA, Jaromír. Adrienino „blízké a vzdálené“. In: Adriena Šimotová – O blízkém a vzdáleném. Praha: Trigon, 1994. ISBN: 80-85320-45-2. 65 ŠETLÍK, Jiří. Pokus o portrét Adrieny Šimotové. In: Adriena Šimotová – O blízkém a vzdáleném. Praha: Trigon, 1994. ISBN: 80-85320-45-2. 66 ZEMINA, Jaromír. Adrienino „blízké a vzdálené“. In: Adriena Šimotová – O blízkém a vzdáleném. Praha: Trigon, 1994. ISBN: 80-85320-45-2. 67 KMENTOVÁ, Eva. Eva Kmentová. Ţivotní dílo. Opava: Dům umění města Opavy, 1989. 380008389. 68 KMENTOVÁ, Eva. Eva Kmentová. Ţivotní dílo. Opava: Dům umění města Opavy, 1989. 380008389. 64 39 neupravená sádra skýtá. To co bylo dříve povaţováno za nedostatek materiálu, vyuţívá jako její přednost vypovídající o naší zranitelnosti. V 60. letech se v její tvorbě objevuje určitá oblost tvaru, která připomíná semínka či vajíčka, můţe být povaţována za symboliku zrodu ţivota. Do takového vajíčka otiskne i své tělo choulící se v prenatální poloze. V 70. letech vystavuje ve Špálově galerii odlitky svých šlépějí. Sádrové stopy procházejí galerií a končí před oknem.69 Můţeme se jako pan Rybka z Čapkovy povídky Šlépěje podivovat nad tím, kam asi zmizel ten, co tu stopy zanechal. Kdo to byl? Byl to snad zloděj, sebevrah, nebo snad anděl? Nebo to bylo gesto umělkyně, která se tak loučila? S uměním, s námi nebo se světem? Propojení s přírodou uplatňuje ve své tvorbě například Miloš Šejn. Ve své práci Kontakty navazoval velmi intimní vztah s přírodou prostřednictvím dotyku s různými jejími elementy. V akci nazvané Skála a tělo z roku 1983 zanechává stopu na skále pomocí dotyku svými dlaněmi obarvenými opakovaně 34 Eva Kmentová, Vejce a já, 1968. v kaolínu. navštívil a Tuto sledoval stopu její postupný zánik působením povětrnostních podmínek. Právě dotykem se skalní stěnou navazuje kontakt nejen s přírodou, ale svým způsobem i s minulostí pravěkých lidí. Na rozdíl od nich netvoří v útrobách jeskyně a záměrně vyuţívá jako barvivo kaolín, který se působením času ze skalní stěny smyje a na skále tak nezanechá ţádné stopy. Uchování jeho stopy umoţňuje fotografie, na které jsou jeho tři obtisky dlaní dokumentovány.70 Podobně rituální charakter měla i akce Milana Kozelky nazvaná Podzim. Nejednalo se pouze o autorovu intimní záleţitost, ale o zapojení více účastníků. Bílý otisk jejich dlaní namočených v latexu ulpěl na některém ze stromů, který si sami vybrali. Jaký význam HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím: příběhy českého výtvarného umění (1900-2015). Ilustroval Jiří FRANTA, ilustroval David BÖHM. V Praze: Labyrint, 2016. Magnus art (Labyrint). ISBN 978-8087260-84-5. Str. 165 70 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 78 69 40 tomuto rituálnímu aktu přikládali, je otázkou kaţdého jednotlivce. O jejich přátelském spojení pomocí dotyku vypovídala stopa, která se postupně vytrácela. 71 Jsou ale i stopy, které nelze spatřit, přesto existují v podobě vzpomínek. Takové stopy v naší paměti mohou také chátrat a postupně se vytrácet a zmizet spolu s námi. Mohou být ale také předány dál. Německý umělec Mario Reis, má ve své tvorbě několik prací pojmenovaných Train – Tracks, coţ jsou skutečné stopy kol vlaků uchované na různém podkladu. Pravděpodobně se jedná o díla starší neţ 10 let72, proto nebyla uvedena v kapitole Stopa jako název v současném umění. Pod otisky a doteky by se dala zařadit i jiná část jeho tvorby. Obrazy Maria Reise se poměrně liší od ostatních děl z této kategorie. Originální je způsob jejich vzniku. Autor umisťuje plátna na dno řeky, která se tak stává spolutvůrkyní výsledného obrazu. Řeka, písek, bahno a přírodní procesy zastávají místo štětce. Volbu lokace a typ řeky si pečlivě vybírá, můţe tak částečně ovlivnit konečný výsledek. 73 35 Mario Reis, Naturaquarelle Kanada Serie [Přírodní akvarely Kanady série], 1994. 36 Mario Reis, Waal, Erlecom, Netherlands [Waal, Erlecom, Nizozemsko], 2009. Tamtéţ. Str. 86 Dataci vzniku těchto děl, bohuţel neuvádí ani na svých webových stránkách. 73 GRANDE, John K. Dialogy umění a přírody: rozhovory s environmentálními umělci. Přeloţil Petr ŠESTÁK. Praha: Powerprint, 2015. ISBN 978-80-87994-27-6. Str. 241–242 71 72 41 Podobným způsobem pracuje jiţ zmíněný Jiří Šigut, jen místo plátna nechává přírodu malovat na světloctilivý papír. Tyto fotogramy vznikaly přímým kontaktem s přírodou po různě dlouhou dobu. Přesné datum expozice a charakter místa u svých děl autor uvádí. Divák tak můţe uvaţovat nad proběhnutým časem a ději, které se udály. Můţe si představovat zanechala krajinu, stopy na jeţ svým té či oné dotykem desce. S přihlédnutím k datu vzniku můţe dokonce najít nějaký významný den, který se v jeho ţivotě udál při vzniku právě toho díla. Autor fotogramy posunul ještě o něco dál, kdyţ bavlněná trička, trenýrky nebo ponoţky natřel fotografickou emulzí, jeţ oděv obarvila, podle míry slunečního světla, která na něj během pobytu venku 37 Jiří Šigut, V lese, 1993. dopadala.74 1.4.4 Světlo a stín Abychom viděli stín, musí být světlo. Stín je světlu protikladem a zároveň důkazem přítomnosti světla. Zároveň ukazuje na přítomnost předmětů, stojících světlu v cestě. Slovník spisovného jazyka českého stín definuje jako „obraz (průmět) vzniklý tím, ţe část plochy za osvětleným tělesem není přímo osvětlena, a jeví se proto jako temnější“.75 Ve výtvarném umění bych sem zařadila díla pracující s jakýmkoliv obrysem, bez podmínky větší temnosti. V převáţné většině se jedná o díla vytvořená negativním šablonovým principem nebo díla pracující se světlocitlivým materiálem. Uţ v předchozích kapitolách jsem se zmínila, ţe Yves Klein vyuţíval tělo nejen k přímé tvorbě obtisků, ale i jako šablonu. Tyto techniky mezi sebou kombinoval a některá díla dotvářel za pomoci ohně. 74 ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works: 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 213– 225 75 Stín. In: Slovník spisovného jazyka českého. [on-line]. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV [cit. 9.3.2020]. Dostupné z:https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=stopa&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no 42 Uwe Poth v díle nazvaném Popis polohy z roku 1980 obkresluje své tělo na podlahu ţlutou barvou. Zaznamenává tak tvar, který jeho tělo na podlaze zakrývá. Ţlutá barva v paprsčitých tazích směrem od těla připomíná kuţel slunečního světla.76 Andy Goldsworthy, jakoţto představitel evropského land artu, nepotřebuje k zaznamenání svého těla ani plátno ani barvu. Stačí mu zem tvořená oblázky a přiměřená míra deště. Svým tělem zakryje kus země a po dešti vyfotografuje suché kameny, jejichţ světlá barva odhaluje místo, kde před chvílí leţel. Za pár minut můţe být zase vše suché nebo i toto místo pokryje déšť. Stín se objevuje v konceptuální tvorbě Milana Maura, který od roku 1983 zaznamenává různé jemné přírodní události. Jedná se o procesy, které 38 Andy Goldsworthy, Rain Shadow, 1984. si uvědomujeme, ale poměrně málo jim věnujeme pozornost. Kromě pohybu stínu sem můţeme zařadit let hmyzu, tání ledu a proudění větru. Výsledkem většinou bývají kresebné záznamy těchto událostí na papíře či skle, doplněné podrobným, upřesňujícím popisem.77 I takovéto počínání lze povaţovat za velmi intimní sbliţování s přírodou, tak jak to činili Šejn či Kozelka. Chybějící kontakt skrze dotyk je zde nahrazen pečlivým pozorováním přírodních dějů. 39 Milan Maur, Kresba stínu 8, 1995. Stopa přímo dokumentuje pohyb či změny sledovaných objektů či dějů. ZHOŘ, Igor. Proměny soudobého výtvarného umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25555-8. Str. 81 77 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 83 76 43 Miroslav Pacner v 70. letech vyjímal konkrétní místa přírody a fixoval je v rámu jako obrazové reliéfy. Tím se dostal do protikladu land artu. Pacner sice pracoval s materií země se stejným zaujetím jako land artisté, ale neopustil galerie, naopak vyjmul kus země a vystavil ji v galerii.78 Tak jako Daniel Spoerri fixuje ve svých asambláţích hrnečky, talíře a jiné nádobí, fixuje Pacner přírodu. Trávu uchovává navţdy zelenou, jakoby ji zrovna teď vydloubl rýčem ze země a 40 Miroslav Pacner, Země lidí 1, 1991. přinesl nám její krásu ukázat do galerie. Zajímá se o struktury různých materiálů. Představuje nám rozličné uspořádání jednoho elementu, jak ho lze najít v přírodě. Později se spíš soustřeďuje na stopy, které člověk zanechává v krajině. Poukazuje na různé důsledky, které naše chování k přírodě můţe mít. „Třebaţe našel cestu jak zůstat ve sféře „galerijního“ s přírodou.“ 79 výtvarného umění, zároveň sděluje závaţnost lidského kontaktu Některá svá díla doplnil stínem lidské figury, která se v různých polohách na zemitém podkladu odráţí. Jako by kromě kusu země zafixoval i odraz člověka. Tak jako fotografie fixuje pomíjivé stopy, uchovává ve svých dílech stín, který je běţně jen odrazem měnící se reality, tady se ale stává stopou konkrétní osoby či okamţiku. Mezi tato díla patří například Země lidí 1 nebo Země lidí 4. Představení autoři nejsou jediní, kteří ve své tvorbě pracují s tématem stopy. Je pravděpodobné, ţe bychom stopy dokázali nalézt ve velké spoustě dalších děl. Nebo bychom mohli přidat jiné kategorie rozšiřující naše pole pátrání. Mým cílem bylo především poukázat na moţnost odlišných úhlů pohledu a zároveň je přehledně kategorizovat na základě určité podobnosti. MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 904149-1-4. Str. 89 79 PACNER, Miroslav. Miroslav Pacner: proměny země: obrazy, přírodní reliéfy, zemní realizace: Okresní muzeum a galerie Jičín, 17. duben - 8. červen 2003, Západočeská galerie v Plzni, 8. červenec - 31. srpen 2003, Galerie výtvarného umění v Mostě, rok 2004: [katalog výstavy]. V Jičíně: Okresní muzeum a galerie, 2003. ISBN 80-86415-20-1. 78 44 1.5 Patrik Proško Patrik Proško je český sochař a vizuální umělec, jehoţ volnou tvorbu lze definovat jako neinvazivní umění ve veřejném prostoru. Narodil se v Českých Budějovicích v roce 1974. Vystudoval Střední umělecko průmyslovou školu v Bechyni, obor výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Na vyšší odborné škole Václava Hollara studoval jeden rok design. Následně nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Václava Šeráka, který vedl obor keramiky a porcelánu, zmíněný obor studoval dva roky. Na stejné škole vystudoval u profesora Vratislava Karla Nováka obor sochařství, kov a šperk.80 Od svého absolutoria v roce 2000 se věnoval především různým zakázkám. Jak jsem zmínila v úvodu, jeho tvorba se dělí do několika proudů. Hyperrealistické sochy, expresivní tvorbu, iluzivní malířství i sochařství a neinvazivní umění ve veřejném prostoru, jak jej autor sám nazývá. Jeho hyperrealistické sochy jsou opravdu velmi detailní, proto není divu, ţe dostal nabídky i od filmařů. Pro film DOOM vytvořil nejen několik rekvizit, ale i figuríny rozervaných mrtvol. Tato zkušenost se mu hodila o šest let později při tvorbě mršiny koně Převalského pro výstavu Giganti. Hyperrealistické sochy tvorů doby ledové jsou v jejich ţivotní velikosti, nejrozměrnější je socha mamuta. V nadţivotní velikosti vytvořil i soubor soch, které vyobrazují tvory jinak velmi malých rozměrů. Sám autor o této výstavě tvrdí, ţe se mu na ní líbí jistý obrácený koncept. Protoţe zvířata, která jsou běţně viditelná jen pod lupou či mikroskopem, se na návštěvníka najednou dívají shora, tedy opačně, neţ je běţné.81 Vzdělávací výstava nazvaná Mikrokosmos, navíc vyobrazuje tvory v kontextu jejich přirozeného místa, coţ vzhledem k jejich velikosti můţe působit groteskně, nebo naopak aţ děsivě. Dalším směrem, kterým se ubírá jeho tvorba, jsou iluzivní malby a 3D iluzivní kompozice. Nejnovější Proškovy práce jsou součástí Illusion Art Musea v Praze na Staroměstském náměstí. Do expresivní tvorby můţeme zařadit některé jeho kresby nebo sochařské práce. Pro Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni vytvořil pamětní desku Karla Kryla, kde zmíněný písničkář a básník studoval PROŠKO, Patrik, 2019. Patrik Proško [online]. [16. 11. 2019] Dostupné z: http://prosko.cz/cv/ ArtZóna. 72. Díl. Osobnost: Patrik Proško. Rozhovor s Patrikem Proškem [epizoda dokumentárního seriálu online].ČT art. 5. 2. 2019. 20:20. Dostupné z:https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12072033166-artzona/219542150100003/obsah/673740osobnost-patrik-prosko 80 81 45 spolu s otcem Patrika Proška.82 Patrik Proško, se věnuje i architektonickým zakázkám, především návrhům a realizacím designových maleb interiérů budov. Vzhledem k tématu mé práce mě ale nejvíce zajímá jeho volná tvorba. Ta se roku 2013 přesunula z ateliérů ven do veřejného prostoru a krajiny. Podobně jako první land artoví umělci vyšli z výstavních galerií do otevřených plání amerických pouští, vydal se i Patrik Proško hledat nový způsob svého osobního vyjádření, který mu umoţnila krajina. 1.5.1 Rozhovor s Patrikem Proškem AH S ohledem na téma mé diplomové práce Stopy v současném umění mě nejvíce zajímá Vaše volná tvorba. V ní se poměrně často objevuje zvýrazňování obrysových linií. Vzpomenete si, jak jste k této koncepci dospěl? PP V mé tvorbě se dají rozlišit tři polohy, hyperrealistická tvorba a iluzivní instalace, jsou to jakoby sochařské principy. Ten hyperreaslismus je imitací reality, tak aby vypadala jako pravá, ţe to má vypadat jako ţivý. Já to uplatňuji hlavně u rekonstrukce zvířat a lidí. Ta iluzivní funguje za určitých okolností, pořád je to nějaká imitace reality, ale na kterou je potřeba určitý abstraktní myšlení, zapojení mozku diváka k tomu, aby se mu spojil obraz v to, co to má být. Takţe je tam samozřejmě cíleně udělán konkrétní portrét nějakého člověka, kterej z určitých stran vypadá jako nesmysl, ale z jednoho místa se spojí v obraz imitující realitu. Tyhle dvě polohy sochařství jsou strašně těţkopádný, a tak jsem se spíš snaţil si od něj poodstoupit. Přijde mi zcela zbytečný dělat nějaký realistický věci ve vlastní tvorbě, protoţe z hlediska umění, uţ mi to přijde jako prostě vyřešený a nějak zvlášť to není ani současný jazyk. Kdyţ tohle vztáhnu k těm liniím, tak vycházím vlastně z nějaký zkušenosti, i vlastně ze studií, kdy nás profesoři učili, ţe pro sochaře je nejzákladnější vizuální prostředek kresba, coţ je vlastně linka. Sochař by měl být schopný tou linií vyjádřit tvar, kterej je pak schopný převést do toho materiálu. Takţe já se vlastně dostal na úplnej začátek toho oboru, kdy linku vyuţívám koncepčně jako sochařskou špachtli. To souvisí s tou realitou, s výběrem toho objektu, v tý realitě. Já k tomu pak PROŠKO, Patrik. Patrik Proško: Hledám stále svoji hodnotu. Denis Postler. Letňanské listy [online]. 2019, [cit. 17. 11. 2019]. Dostupné z: https://www.letnanskelisty.cz/patrik-prosko-hledam-stale-svoji-hodnotu/d3163 82 46 vlastně přistupuju tak, ţe vytáhnu veškerý tvarosloví toho objektu vybranýho směrem ven, vlastně vytahuju jakoby hranosloví, dá se říct, a tím pádem zviditelním věci, kterých si třeba člověk ani nevšimne, a to hlavně u těch přírodnějších věcí. Já vlastně skrze tu linku a skrze tu malbu můţu vytvořit i sochu, pokud si vyberu správný objekt. Tohle je vlastně konceptuální přístup, takhle to beru. Takţe pak mám vlastně sochu vytvořenou skrze malbu. AH Co bylo podle Vás důvodem, ţe jste se začal realizovat právě neinvazivním uměním ve veřejném prostoru? PP Těch důvodů je moţná víc. Nicméně jeden z těch hlavních je, ţe ty předchozí polohy reálného sochařství a i ta iluzivní tvorba jsou spíš zakázky, kdeţto ty práce ve veřejném prostoru jsou čistě volná tvorba. Není to dělaný ze ţádných cílů si na tom prostě vydělat peníze, kdeţto ty předchozí jsou za tím účelem dělaný. Prostě jsem potřeboval nějak definovat sám sebe a najít si vlastní seberealizaci. AH Jak jste dospěl k tomu, ţe budete realizovat neinvazivní umění ve veřejném prostoru? Ve kterých Vašich pracích se to lámalo? PP Lámalo se to asi tím, ţe jsem se vţdycky, nebo spíš nějakou delší dobu, zajímal o to moţná se dá spíš říct, ţe mě překvapovalo - co všechno jsou lidi schopný vymyslet a ještě navrch to zrealizovat. Mám i takovou sbírku různých dokumentárních fotek, kde s překvapením vidím, ţe někdo něco vymyslel a udělal, a mě to třeba někdy přijde absolutně absurdní. Coţ mi přišlo zajímavý sledovat a pak jsem někdy tuhle absurditu nakonec ještě násobil vlastním zásahem. Šlo tedy o to vyhledávat genia loci nebo nějaký místa, který mi napovídají, jak s nimi můţu dál zacházet a navázat na ně, buď teda tématem nebo koncepty, zvizualizovat v nich něco, co já tam vidím a co já tam projektuju na základě nějaký zkušenosti třeba z toho oboru nebo ţivota. AH Které své dílo byste označil za Vaše první neinvazivní dílo ve veřejném prostoru? PP Krajinomalba nazvaná Genius Loci byla úplně první věc, kterou jsem udělal venku, a od ní se odrazily všechny ty ostatní. Ta byla úplně první, tam to začalo 2013. 47 AH V rozhovoru pro ČT art jste se zmínil, ţe nechcete do své volné tvorby tahat peníze, aby Vás to neovlivňovalo. Máte pocit, ţe by Vás podobně mohla ovlivňovat i oblíbenost některých Vašich děl na Facebooku? PP Já vlastně ve výsledku nemám nic jinýho neţ ty fotky. Já vlastně nemám moţnost ukázat tu věc v realitě, kdyţ je támhle někde v Barmě. Jediný, co mám, je dokumentace toho činu. A jediný, jak já to můţu dostat mezi lidi, aby ta práce měla šanci být k něčemu, je, ţe to vystavuju na nějaký výstavě. Nebo třeba i online galerie, coţ beru jako i ten facebook, je určitej výstavní prostor. No, a ţe by mě ovlivňovaly lajky k tomu, ţe budu dělat prostě to, co se lidem líbí, to uţ je na mojí zodpovědnosti. Buď mě to bude deformovat a budu dělat to, co jsem si ověřil, ţe se lidem líbí, nebo ne. AH Která z Vašich prací je u lidí hodně oblíbená? PP Nejvíc best věc, co se lidem asi nejvíc líbí, jsou takový ty malovaný stroje. Mohl bych to teď vlastně dělat pořád a vydělal bych na tom prachy celkem slušný, protoţe vím, ţe to lidi chtějí, traktor je třeba vyprodanej. AH Ale vy jste u toho nezůstal. PP Já se vţdycky snaţím pracovat v nějaký sérii, dostat se přes tu sérii do dalšího levlu, třeba rozvinout to téma dál. Pak s tím většinou skončím, protoţe mi to přijde uzavřený. Tohle byla třeba série konturačního principu, kterej se pak ještě rozvíjel i ve Skandinávii, nebo i v nějakých dalších pracech. Dneska se uţ z toho spíš snaţím vymanit a spíš to nedělat, obrátit se někam dál. A to je třeba ta výstava v Benešově. Takţe ten princip jsem vyuţil opakovaně, ale snaţím se ho pouţít nějak nově, s nějakým novým vhledem. Novej objekt, novej přístup. Snaţím se neopakovat, samozřejmě se tomu nemůţu úplně vyvarovat, nicméně nechci konturovat pořád. AH Uvaţoval jste někdy nad tím udělat nějaké pomíjivé dílo, které byste nevyfotil? Nedal mu trvalost fotografie? Tím by Vaše dílo zůstalo jen procesem a pouze Vaší duchovní hodnotou. PP Jo, to je zajímavá otázka. Tou jsem se zabýval v posledních týdnech, jakoţe dojít do týhletý zen budhistický fáze. Oni vlastně i tak to jsou dost mandaloidní věci, akorát ţe mám k tomu dokumentaci. Já vlastně dokumentuju nejenom nějaký výtvarný počin i v tý 48 fotografii, protoţe tam řeším i ten výjev, prostě aby to všechno hrálo. Je tam řešeno všechno, i kdyţ to můţe vypadat, ţe je to nějaký náhodný, ale není. AH Takţe vlastně řešíte i to, ţe si vybíráte cíleně místo pro fotografii, aby výsledná fotografie nějak vypadala, právě proto, ţe je tím výsledkem. PP No, to tam je. Musím prostě přiznat, ţe jsem v tom jakoby old schoolovej, ţe vlastně pořád to výtvarno nedokáţu od sebe odpárat. Výtvarný nahlíţení, řešení tý věci, výtvarný zpracování. AH Ta moţnost sdílet Vaši tvorbu s ostatními je pro Vás tedy nějak důleţitá? PP Kdyţ se mě někdo zeptá, proč to vlastně dělám, tak já přišel na to, ţe největší kvalitu to přináší do mýho ţivota. To, ţe ty věci vůbec dělám, je to určitá náplň času, která je pro mě zatím ještě pořád přitaţlivá a pomáhá mi růst. Pokud to obohatí ještě někoho jinýho, tak jsem samozřejmě jen rád. Nikdo nejsme na tomhle světě úplně sám, kaţdej jsme napojenej na síť, a teď úplně nemyslím tu sociální, ale spíš spojení všech eg na světě. Do týhle sítě eg, kdyţ něco vysílám, tak ono se mi to pak i vrací, takovou mám alespoň zkušenost. Takţe to nejde úplně odpárat a ty věci nesdílet. AH Opravdu jste neměl potřebu alespoň jednu takovou práci realizovat? Jednu, u které byste si řekl, ţe je jen pro Vás a ţe ji nevyfotíte? PP To jsem teda neměl a asi to budu muset přiřknout egu. Vlastně se moţná dá říct, ţe to, ţe ty věci nemám a mám jen dokumentaci, mi vyvaţuje moji frustraci z toho, co ego po mně chce, aby dostalo. AH V katalogu pro výstavu v galerii UFO uvádíte, ţe Vaše krajinomalba nazvaná Genius Loci neměla jako záměr ekologický apel na společnost, a i tam o sobě píšete, ţe nejste „ţádnej ekologickej aktivista“. Na mě toto dílo působí aktivisticky ze samé podstaty věci a totiţ, ţe namalovaná silnice uprostřed lesa poukazuje na moţnou budoucnost místa, a tím pádem se sama stává ekologickým aktivistou. Jak to s odstupem času vnímáte? Změnilo se něco? PP Ono je takový sloţitější na tohle odpovědět, teda pro mě, protoţe já vím, ţe to v těch věcech někdy obsaţený je i tou pomíjivostí samozřejmě. V týhle práci jsem spíš řešil téma krajinomalby. Kdyţ se řekne krajinomalba, tak si asi většina z nás představí krajinku na 49 plátně, ale tohle je malba v krajině, tedy taky krajinomalba, jen trošičku jiným vnímáním toho pojmu. Ta konfrontace přírodních zákonů, versus těch našich civilizačních, vţdycky má takovejhle nějakej potenciál, oni nejsou vţdycky jakoţe v souladu ty zákonitosti, víceméně kdyţ se dají do té konfrontace, tak jsou vlastně v rozporu velmi často a můţou vypadat, jako ţe chci apelovat na to, abysme nestavěli silnice, ale tak to jsem nechtěl. My ty silnice stejně potřebujeme, je to naše komunikační síť. Nicméně přiznávám, ţe některý věci z cesty po Balkáně nebo z Asie, tam velmi často pracuju s věcma, který tam nacházím, coţ je velmi často bordel, a na jednu stranu mě štve, ţe to tam je a ţe vidím, jak se tam ti lidi chovaj k tý krajině. To my se tady chováme ještě fakt krásně oproti třeba Asii a i oproti Balkánu. Tam jde totiţ o to, ţe dělat ekologický umění je dneska in a má to spoustu lajků. Je to prostě braný, tak ţe je to potřeba dělat. A moţná i je. Určitě je potřeba o tom mluvit. Nevyhnu se tomu nikdy a je to spíš určitá reakce na daný místo, kterým procházím. AH Ale není to prostě tak důleţité. PP Ale jo, vlastně i je. Chci to tam taky říct, protoţe to mě samotnýho štve, zvlášť v tý Asii. Tam byly chráněný oblasti plný smeťáků, který prostě řeší tak, ţe je zapalují, protoţe tam nemají ani spalovny, kde by se to dalo řešit líp. Nemaj ani vozy, je to asi nejtěţší téma k řešení. AH Dalo by se tedy říct, ţe těţištěm Vaší práce není ekologický aktivismus, ale tím, ţe reagujete na určité záţitky ze svých cest, je moţné, ţe se to ve Vašich dílech promítne, aniţ by to byl ten hlavní pud Vaší tvorby. PP Řekl bych, ţe spíš komentuju různý věci, ta témata jdou potom napříč. Nevěnuju se jen jednomu tématu. Je to určitá mapa, jak já jdu po nějaký cestě a komentuju to, co nabízí, co vidím a potkávám, ale je to přece jenom různorodý, není to jen jedno téma. Vím, ţe jsou lidi třeba krajinomalíři, který se tím zabývaj celoţivotně a jdou do hloubky tomu jednomu tématu. Mně to nestačí. I proto mám několik poloh, jsem víc jako takovej experimentátor. AH Co je na Vaší volné tvorbě pro Vás to nejcennější? PP Pro mě je jedna z nejcennějších věcí být někde daleko dlouho sám se sebou a tam proţívat úplně něco jinýho, neţ kdyţ jsem tady v Praze. Chodím tam a pořád skenuju okolí 50 a pak do něj promítám to, co jsem, k jakým zkušenostem jsem v ţivotě došel. Tady v Praze nejsem schopnej dělat volný věci, protoţe tady mě pohlcují jiný, třeba instalace v muzeu, prostě tu mám strašně práce. Snaţím se tu co nejvíc udělat, v co nejkratším čase, abych mohl zase vycestovat. AH V souvislosti s tématem stopy, uvaţoval jste někdy nad tím, co tu po Vás zůstane? Především s ohledem na pomíjivost Vašich děl, která zachycují hlavně fotografie? PP Určitě něco zůstane, ty data zůstanou. Teď jsou v počítači, občas na výstavách. Já jsem si asi trochu naběhl tím konceptem, protoţe ţádné z těch děl jako by vlastně neexistuje, ani ty výstavy v Benešově. To byl třeba měsíc práce, a aţ to tam skončí, celou výstavu zničím. Ono to právě ani přemístit nejde. Prostě jsem si takhle vybral tuhle cestu. Já to beru tak, ţe po mě zůstanou různý věci, třeba sochy v Muzeu iluzí na Staromáku. Vyvaţuju to právě tímhle. Ta soukromá cesta je jiná oproti těm ostatním, více pomíjivá. Je pravda, ţe po mně zůstanou hlavně ty zakázky. Spíš přemýšlím o tom, jestli já můţu udělat něco trvanlivýho. Kdyţ jsem tady nějakým zastáncem a realizuju uţ nějakou dobu tuhle pomíjivou linii? Rozhovor s Patrikem Proškem, měl lépe objasnit různorodost jeho tvorby a důvody které ho k ní vedou. Téma stopy bylo nahlíţeno především v rámci pomíjivosti některých děl. Otázky jsem stavěla na informacích získaných z různých zdrojů. Jednalo se především o katalogy výstav, nebo rozhovory publikované v různých časopisech či zaznamenaných na videu. Vznikl tak soubor otázek, na které jsem jinde nenalezla odpovědi a připadali mi podstatné pro lepší porozumění autorově tvorbě i jemu samotnému. Celý rozhovor byl se souhlasem autora přiměřeně upraven, za cílem lepší čtivosti textu, bez pozměnění významu jeho odpovědí. 51 2 DIDAKTICKÁ ČÁST 2.1 Úvod k didaktické části Součástí mé diplomové práce je tematická řada výtvarných úkolů zaměřená na téma stopy. Hlavním cílem úkolů, je přimět ţáky prostřednictvím vlastního vizuálně obrazného vyjádření více přemýšlet nad tím, co to vlastně stopy jsou a jaký je jejich charakter. Téma úzce souvisí se základními otázkami naší existence a smyslem našeho ţivota. S ohledem na problémy současného světa se vynořuje jako velmi aktuální otázka ekologie. Ekologický apel je stále více uplatňován i v současném umění. Bohuţel s natolik velkým zájmem o ekologii mohou z některých uměleckých počinů snadno stát jen dobře prodejné artefakty. Proto jsem se rozhodla nejít s ţáky cestou, která by je přivedla k tvorbě artefaktů z recyklovaných materiálů, v čemţ nespatřuji z ekologického hlediska dostatečně velký smysl. Podle mě je recyklace povinností, ale problém konzumního světa nijak neřeší. Mou snahou v tomto projektu není ţákům nutit ekologické způsoby myšlení. Nechci je v tomto didaktickém projektu nijak zvlášť upozorňovat na závaţnost ekologické problematiky. Obecně ekologii v této tematické řadě nepřikládám aţ takový důraz, jak by si moţná naše planeta zaslouţila. Nicméně věřím, ţe pokud se ţáci naučí vidět stopy kolem sebe, je to první důleţitý krok na cestě k ekologickému myšlení, ale nejen k tomu. Protoţe čím dříve budou ţáci uvědoměle pracovat s myšlenkami na to, co tu po nich zůstane, tím více roste pravděpodobnost, ţe na své cestě uspějí. Problematika souvisí s průřezovými tématy, která jsou v tematické řadě obsaţena. Výtvarná výchova je vhodný předmět k realizaci průřezových témat. Dokonce si myslím, ţe kdyby výtvarná výchova průřezová témata nezahrnovala, chyběla by jí podstatná sloţka, která z estetické nauky dělá právě výtvarnou výchovu. Průřezové téma Osobností a sociální výchovy má přímou vazbu na vzdělávací oblast Umění a kultury, v níţ se uplatňuje zaměření na rozvoj smyslového vnímání, rozvoj kreativního myšlení nebo uvědomování si umění jakoţto dalšího komunikačního prostředku. Některé okruhy mého tematického celku mohli ţáci realizovat ve dvojicích, coţ napomáhá upevňování vztahů mezi ţáky, budování respektu k názorům druhých. Uvědomování si odlišností nebo podobností mezi jednotlivci umocňuje závěrečná reflexe, 52 která také ţáky učí vzájemně si naslouchat a zdokonaluje jejich komunikační schopnosti.83 Jak uţ jsem naznačila výše, naše vstupy do veřejného prostoru umoţňují zařazení i průřezového tématu Environmentální výchovy. Citlivé reagování ţáků na přírodní i městské prostředí jim pomáhá budovat vztah k jejich okolí. Tvořivá činnost v těsném kontaktu s veřejným prostorem přispívá k „vnímání estetických kvalit prostředí.“84 Mediální výchovu zastupuje především práce se znakovým systémem, který ve své tvorbě ţáci uplatňují. U ţáků se rozvíjí vizuálně obrazné myšlení, které se liší od myšlení v jazykovém kódu. Při posuzování cizích děl se u nich buduje kritické myšlení, které jim napomáhá odhalit skryté významy, interpretovat je a kriticky o nich uvaţovat. 85 Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je zařazena především ve výukových celcích věnovaných land artu a street artu, kde si vysvětlujeme sílu vlivu prostředí na umělce tvořících v USA a Evropě.86 2.2 Realizace Tematickou řadu jsem poprvé realizovala na podzim roku 2018, v rámci souvislé oborové praxe. V průběhu její reflexe mě napadaly další moţnosti, jak tematickou řadu vylepšit a jak na ni dál navázat. Proto jsem se rozhodla na základě první zkušenosti tematický celek zrevidovat a znovu ho ověřit v praxi. Tak jsem uskutečnila o rok později, na podzim školního roku 2019/2020. Obě realizace proběhly na praţském gymnáziu Nad Štolou, které disponuje velkou kapacitou ţáků. Jsou zde třídy jak osmiletého, šestiletého, tak čtyřletého gymnázia. Svou tematickou řadu jsem koncipovala pro ţáky vyššího gymnázia. V roce 2018 jsem měla k dispozici ţáky ze sexty. První skupina byla ve 4. ročníku šestiletého gymnázia, druhá skupina byla v 5. ročníku osmiletého. Dále v textu práce budu všechny třídy pro větší přehlednost označovat podle pořadí, ve kterém jsem u nich tematickou řadu realizovala. Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10908 84 Průřezové téma Environmentální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10912 85 Průřezové téma Mediální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10913 86 Průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. In: Metodický portál RVP Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10910 83 53 V roce 2019 jsem měla moţnost uskutečnit svou tematickou řadu jen v jednom ročníku kvinty. Třetí skupina ţáků byla ze 3. ročníku šestiletého gymnázia. V textu práce jsou přiloţeny fotografie, které podle mě nejlépe ilustrují dané výukové celky. V příloze práce je moţné najít veškerou fotografickou dokumentaci, která by se jinak do práce nevešla. 2.2.1 Výtvarný úkol č. 1: Co jsou to stopy? Téma: Stopy Námět: Co jsou to stopy? Klíčová slova: fotografie, stopy, hledání Časová dotace: 1 vyučovací celek 90 minut Vzdělávací program: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Inspirační východiska: dílo Josefa Sudka Pomůcky: fotoaparát nebo telefon s fotoaparátem Výukový (vzdělávací) cíl: Ţák dokáţe vyuţít výrazové prostředky fotografie pro vytvoření vizuálně obrazného vyjádření vystihující tématiku stopy. Ţák dokáţe nad tématem stopy uvaţovat, třídí je podle toho, kdo nebo co ovlivnilo jejich současnou podobu. Ţák si uvědomuje, jak velké mnoţství stop kolem nás je a je schopen uvaţovat nad vším, co výslednou stopu ovlivnilo. Konkretizované očekávané výstupy dle RVP G ve výtvarném úkolu Co jsou to stopy? Ţák v konkrétních příkladech vizuálně Ţák nalézá výrazové prostředky techniky obrazných vyjádření vlastní i umělecké fotografie, a to ve výtvarném projevu tvorby identifikuje pro ně Josefa Sudka, spojeným s vyváţenou kompozicí, charakteristické prostředky. promyšlenou prací světla a stínu, kterou podtrhuje černobílé vyjádření. Ţák objasní roli autora, příjemce a Ţák se seznámí s tvorbou Josefa Sudka a zamyslí interpreta při utváření obsahu a se nad různými moţnostmi výkladu jeho díla, komunikačního účinku vizuálně nejprve svou subjektivní zkušeností, potom obrazného vyjádření. zohlední zkušenost ostatních a následně tuto zkušenost konfrontuje s ţivotem autora. OBRAZOVÉ ZNAKOVÉ Ţák pojmenuje účinky vizuálně Ţák vysvětlí, jak na něj působí výrazové SYSTÉMY obrazných vyjádření na smyslové prostředky díla Josefa Sudka, a ve své práci pak vnímání, vědomě s nimi pracuje. vědomě tyto jednotlivé prostředky vyuţívá. Ţák při vlastní tvorbě uplatňuje osobní Ţák při fotografování čerpá z vlastní zkušenosti proţitky, zkušenosti a znalosti, rozpozná se zanecháváním stop ve svém okolí. jejich vliv a individuální přínos pro tvorbu, interpretaci a přijetí vizuálně obrazných vyjádření. 54 Ţák vyuţívá znalosti aktuálních způsobů Ţák vyuţívá poznatků z tvorby Josefa Sudka, bere vyjadřování a technických moţností v potaz jeho uměleckou kvalitu i výrazové zvoleného média pro vyjádření své prostředky jeho tvorby. Při své vlastní umělecké představy. činnosti zohledňuje moţnosti, které mu fotografie nabízí. Ţák charakterizuje obsahové souvislosti Ţák během své tvorby konfrontuje svou práci vlastních vizuálně obrazných vyjádření s fotografiemi Josefa Sudka a hodnotí, zda jeho a konkrétních uměleckých děl a volba výrazových prostředků splňuje jeho záměr, porovnává výběr a způsob uţití tak jako Sudkova tvorba. prostředků. Ţák na konkrétních příkladech vysvětlí, Ţák nachází tematiku stopy v díle Josefa Sudka a ZNAKOVÉ jak umělecká vizuálně obrazná zamyslí se nad tím, jaký byl postoj autora k této SYSTÉMY vyjádření působí v rovině smyslové, tematice a zkusí definovat ten svůj. VÝTVARNÉHO subjektivní i sociální a jaký vliv má toto UMĚNÍ působení na utváření postojů a hodnot. Ţák si vytváří přehled uměleckých vizuálně obrazných vyjádření podle samostatně zvolených kritérií. Ţák si poznáním tvorby Josefa Sudka utváří širší povědomí o tématu stopy a kategorizuje si principy jeho tvorby. Ţák samostatně experimentuje s různými vizuálně obraznými prostředky, při vlastní tvorbě uplatňuje také umělecké vyjadřovací prostředky 87 současného výtvarného umění. Ţák má moţnost uplatnit ve své tvorbě nejen tradiční, ale i moderní výrazové prostředky při tvorbě fotografie. Kromě inspirace Josefem Sudkem mají moţnost prostudovat několik knih o fotografii nebo čerpat z internetu. VÝTVARNÝ ÚKOL Motivace: Diskuze na téma: Co jsou stopy? Kaţdý ţák nejprve dostane papír, na který zkusí pojem stopy definovat. Na tabuli se sepíší nápady všech, ke kterým se opět vrátíme na konci hodiny. Následuje stručný úvod o historii vzniku fotografie jakoţto nového média, který významně ovlivnil další vývoj umění. Ţivot a dílo Josefa Sudka představuji ţákům pomocí powerpointové prezentace. V následující fázi hodiny ţáci pracují s vytištěnými fotografiemi Josefa Sudka. Kaţdý ţák dostane jednu fotografii a pokusí se k ní napsat, jak pojmenuje stopy, které lze z dané fotografie vyčíst. Následně své poznatky prezentuje celé třídě. Pokud ţák ve fotografii nenalezne ţádnou stopu, případně jich našel podle vyučujícího málo, je moţné nechat zapojit do diskuze spoluţáky, nebo ho navést k odpovědi vhodnými otázkami. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/159 87 55 Úkol: 1. „Rozhlédněte se po třídě a pátrejte po něčem, co podle vás můţe souviset s tématem stopy. Hledejte něco takového, co v sobě pojem zahrnuje. S předměty můţete manipulovat a vytvářet z nich různá zátiší. Nalezené stopy dokumentujte a představte vyučujícímu.“ 2. „Venku pátrejte po stopách tak, jako jste to činili ve třídě. Myslete na připomínky, které jste v debatě s vyučujícím dostali. Vámi nalezené stopy se pokuste výstiţně vyfotografovat. Myslete na kompozici, hru světla a stínu a jaký můţe mít vliv na výslednou fotografii.“ 3. „Vyberte jednu z fotografií a přineste ji do příští hodiny vytištěnou.“ Realizace výtvarného úkolu se dělí na několik částí: 1. Hledání stop v učebně výtvarné výchovy s moţností sestavení vlastního zátiší. 2. Prezentování výsledků vlastní tvorby vyučujícímu. Učitel je otevřen diskuzi nad výsledky práce a případně poradí, jaké jsou další moţnosti uchopení vybraného námětu a na co se dál zaměřit. 3. Hledání stop mimo prostory školy s minimální moţností s fotografovanými předměty jakkoliv manipulovat. 4. Prezentování výsledků vlastní tvorby vyučujícímu a závěrečná reflexe. Způsob hodnocení Reflektivní dialog: Ţáci reflektují svou práci ústně svému vyučujícímu a spoluţákům. Pojmenovávají vyfotografované stopy vhodnými přívlastky „stopa ţivota“ nebo „stopa člověka“, vyučující nad některými z fotografií vyvolává diskuzi o dalších moţnostech interpretace dané stopy. Ţáci jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili různé moţnosti výkladu jednotlivých stop. Někteří z nich by graffiti pojmenoval jako stopu kreativity, jiný jako stopu nějakého rebelantství či špatné výchovy. V úvodu další hodiny se budeme více zabývat přiřazováním pojmů k jednotlivým stopám. Nakonec studenti ostatním vysvětlují svou cestu při pátrání za stopami a objasňují důvody svého počínání. 56 Reflektivní otázky:  Bylo snadné najít kolem vás něco, souvisejícího s tématem stopy?  Přemýšleli jste někdy nad tématem stopy? Pokud ano, v jaké souvislosti?  Přinesl vám tento úkol nějaký nový poznatek?  Jak se vám dařilo fotografování? Má fotografování nějaké výhody, nebo naopak nedostatky oproti jiným výtvarným technikám? Kritéria hodnocení  Ţák je schopen vlastního usuzování nad daným tématem.  Ţák účelně vyuţívá výrazové prostředky fotografie k co nejvýstiţnějšímu sdělení.  Ţák se snaţí o vyváţenou kompozici výsledné fotografie. Literatura a jiné zdroje: SUDEK, Josef. Josef Sudek o sobě. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-147-9. Umělecké směry. In: ARTMUSEUM [online]. © 1999 [cit. 03.11.2019]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/smery.php Srovnání dvou variant realizací Realizace této hodiny probíhala u většiny skupin velmi podobně. V revidované variantě jsem neudělala příliš výrazné změny jako pak u následujících výukových celků. Původní varianta se lišila především v tom, ţe jsem studentům promítala v úvodu hodiny delší prezentaci o vzniku fotografie a jejím vlivu na vývoj umění. Připadalo mi podstatné, aby se ţáci o fotografii dozvěděli co nejvíce, pokud s ní mají v hodině pracovat. Úvodní část mi tak zabrala příliš mnoho času, vzhledem k tomu ţe jsem měla jiné cíle výuky. Proto jsem v revidovaném celku prezentaci o fotografii zkrátila na podstatné minimum. V následující části jsem stručně představila ţivot a dílo Josefa Sudka a Emilie Medkové. Vybrané umělce jsem zvolila s ohledem na téma a techniku. Právě jejich fotografie jsem ţákům promítala a ti měli za úkol najít v nich skryté téma stopy. Pokud se tak stalo, snaţili se najít vhodné přívlastky, které by druh stopy blíţe specifikovali. Díky tomu, ţe jsem 57 tematický celek realizovala ve dvou třídách, měla jsem moţnost si uvědomit, ţe to, co funguje v jedné třídě, nemusí fungovat v té druhé. Coţ bylo hlavním důvodem proč jsem tuto část revidovala. V první skupině vše probíhalo podle mých představ. Při hledání stop na vybraných fotografiích třída pohotově reagovala. Do diskuze se zapojovala většina třídy. Pokud jsem se tázala někoho kdo se příliš nezapojoval, bylo vidět ţe problematice rozumí, jen nepatří mezi studenty, kteří mají potřebu se prosazovat. Druhá skupina byla hodně odlišná. Největším problémem bylo jejich zatvrzelé mlčení. Díky upozornění jejich učitelky na jejich niţší komunikativnost, jsem nebyla zaskočena. Trvalo déle je rozmluvit a nepodařilo se mi zapojit všechny studenty, nicméně nakonec jsem se přece jen nějakých odpovědí dočkala. Kdyţ jsem se snaţila v reflexi zjistit, jaké byly důvody jejich mlčení, moc jsem se toho nedozvěděla. Jeden ze studentů se vyjádřil tak, ţe mu připadalo podezřelé, ţe jsou moje dotazy příliš jednoduché. Proč to alespoň nezkusil, mi nedokázal vysvětlit. Z celkového rozpoloţení této třídy jsem nabyla pocit, ţe se nejvíc stydí mezi sebou, a tak nechtějí říct něco hloupého. Pokud jsem se s nimi bavila v menších skupinkách či jednotlivě, odpovídali o něco vstřícněji, i kdyţ i tak bylo vidět, ţe povahou nejsou příliš průbojní. Zkušenost, kterou jsem tak nabyla, se stala důvodem pro změnu. Výuku jsem přizpůsobila i méně komunikativnímu kolektivu. Změna spočívala ve vynucení aktivity kaţdého jednotlivce, pomocí práce s přidělenou fotografií Josefa Sudka. Ještě před tím jsme si promítli pár fotografií předchozím způsobem, tak aby všichni pochopili princip hledání stop, který po nich vyţaduji. Potom kaţdý ţák dostal jednu fotografii Josefa Sudka a v té se pokusil najít téma stopy, které si poznamenal na papír. Kaţdý tak měl dost času si svou odpověď řádně promyslet. Dalším přínosem bylo zapojení celého kolektivu, nikoli jen těch nejprůbojnějších jedinců. Následně své úvahy vzájemně prezentovali a ostatní k jednotlivým prezentacím fotografií mohli připojit nějaký dotaz či komentář. Podle mého názoru je změna vhodná i do třídy, ve které jsou některé děti příliš dominantní a zbytek třídy se tak málokdy dostane ke slovu. Menší změnou bylo rozhodnutí pracovat pouze s fotografiemi Josefa Sudka. Po důkladném zváţení, jsem se tak rozhodla především z moţnosti další úspory času a znásobení pravděpodobnosti zapamatování si více informací o autorovi. 58 Realizace revidované přípravy hodiny s ţáky třetího ročníku šestiletého gymnázia probíhala podobně jako s první skupinou. Ţáci se v úvodu zapojovali téměř všichni, dokonce oproti předchozím skupinám se v prvotních úvahách nad pojmem stopy dostali mnohem dál. Během prvních dvou realizací tohoto výtvarného projektu na otázku „Co si představíte pod pojmem stopy?“ ţáci ve valné většině odpovídali: stopy lidského chodidla, stopy zvířecích nohou, nebo jiné stopy jejich existence, podle které je můţe někdo vystopovat, či stopy po pachateli nějaké trestné činnosti. V této třídě se ţáci jiţ v úvodu hodiny dopracovali k takovým odpovědím jako například, ţe stopa je i jednotka míry nebo, ţe stopu zanecháváme i na internetu, a zmíněna byla i v současnosti hodně diskutovaná uhlíková stopa. Jeden ze studentů napsal, ţe stopa je „nějaký pozůstatek po něčem (např. otisky, uhlíková stopa, ale také třeba hudební stopa.“ K takovým odpovědím se ale kaţdý nedopracoval hned v úvodu, některým trvalo celou hodinu, neţ se s tématem sţili a začali nad ním pořádně uvaţovat. Nakonec měl kaţdý student za úkol do příští hodiny donést alespoň jednu nejpovedenější fotografii vytištěnou. Reflexe hodiny Cílem hodiny bylo ţáky přimět uvaţovat nad tématem stopy a tím kdo je tvoří, jak a proč vznikají. Ţáci stopy dokumentovali a snaţili se pojmenovat stopu, kterou nalezli. Naplnění značné části stanovených cílů se mi podařilo. Hledání stop za pouţívání fotoaparátu se ukázalo je efektivní, avšak bylo potřeba jejich činnost korigovat. Někteří ze studentů s mnoţstvím přibývajících stop, označovali stopy chybně a bylo potřeba se s nimi pouštět do diskuze a jejich činnost usměrňovat. V závěrečné diskuzi jsme se zaměřili i na umělecké stránky výsledných fotografií a na rozdílné přístupy k práci jednotlivých studentů. Některým nezáleţelo na kvalitě fotografie, tolik jako na celkovém mnoţství nafocených fotografií, jiní se snaţili o vyváţenou kompozici. Pokud se zamyslím nad změnami, které bych v rámci hodiny chtěla provést, napadá mě především moţnost nafocené fotografie ihned vyvolat. V takovém případě, by se o mnoho lépe vedla závěrečná reflexe. 59 41 Stopa času (první skupina, 16 let) Tato fotografie byla dle ţáků první skupiny jedna z nejpovedenějších. Má vydařenou kompozici a výstiţný obsah. Popraskaná omítka jen podtrhuje téma stárnutí a destrukce. Podzimní list má dle autorky naznačovat konec jednoho období, ale i příslib dalšího. 42 Okamžik v okamžiku (druhá skupina, 15 let) Tato fotografie zachycuje moment, kdy si studenti uvědomili, ţe samotná fotografie je stopa. Dle kolektivu autorů je na fotografii tento moment zvěčněn. 43 Stopa kreativity (třetí skupina, 15let) Na fotografii je zachycena část stěny ve výtvarné učebně, kterou zdobí cákance barvy, ty jsou pozůstatkem studentské kreativity. 60 2.2.2 Výtvarný úkol č. 2: Stopy, které jsem našel. Téma: Stopy Námět: Stopy, které jsem našel Klíčová slova: stopy, grafika, kresba uhlem Časová dotace: 1 vyučovací celek - 90 minut Vzdělávací program: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Inspirační východiska: dílo Vladimíra Boudníka Pomůcky: nůţky, lepidlo, čtvrtka A5 aţ A3, lepidlo, uhel, plastická pryţ, tuţka, papír A4 Výukový (vzdělávací) cíl: Ţák dokáţe cíleně vyuţívat omezenou barevnou škálu. Ţák vyuţívá moţností, které mu práce s uhlem nabízí, tak aby pomocí této techniky pochopil princip monotypu. Ţák vyuţívá výrazové prostředky uhlu pro vytvoření vizuálně obrazného vyjádření, které souvisí s konkrétním druhem stopy. Konkretizované očekávané výstupy dle RVP G ve výtvarném úkolu Stopy, které jsem našel. Ţák nalézá výrazové prostředky techniky kresby Ţák v konkrétních příkladech vizuálně uhlem. obrazných vyjádření vlastní i umělecké tvorby identifikuje pro ně charakteristické prostředky. Ţák objasní roli autora, příjemce a Ţák se seznámí s tvorbou Vladimíra Boudníka, interpreta při utváření obsahu a zamyslí se nad různými moţnostmi výkladu komunikačního účinku vizuálně jeho díla. Tyto úvahy nejprve konfrontuje se obrazného vyjádření. svou subjektivní zkušeností, potom zohlední názor ostatních. OBRAZOVÉ Ţák vysvětlí, jak na něho působí výrazové Ţák pojmenuje účinky vizuálně ZNAKOVÉ prostředky díla Vladimíra Boudníka a obrazných vyjádření na smyslové SYSTÉMY Ladislava Čepeláka a ve své práci pak vědomě vnímání, vědomě s nimi pracuje. tyto prostředky vyuţívá. Ţák při tvorbě námětu čerpá ze své zkušenosti Ţák při vlastní tvorbě uplatňuje osobní proţitky, zkušenosti a znalosti, rozpozná asociací a symbolů, tak aby výsledné vizuálně obrazné vyjádření co nejlépe vystihovalo danou jejich vliv a individuální přínos pro kategorii stopy. tvorbu, interpretaci a přijetí vizuálně obrazných vyjádření. Ţák vyuţívá znalosti aktuálních způsobů Při své vlastní umělecké činnosti ţák ZNAKOVÉ zohledňuje moţnosti, které mu uhel a jeho vyjadřování a technických moţností SYSTÉMY omezená barevná škála nabízí. zvoleného média pro vyjádření své VÝTVARNÉHO představy. UMĚNÍ 61 Ţák si vytváří přehled uměleckých vizuálně obrazných vyjádření podle 88 samostatně zvolených kritérií. Ţák si poznáním tvorby Vladimíra Boudníka utváří širší povědomí o moţnostech vizuálního zobrazení, které se vzdaluje od přesného popisu reality. VÝTVARNÝ ÚKOL Motivace: Úvod je věnován krátké projekci ukázky z filmu Něţný barbar o Vladimíru Boudníkovi. Jedná se o část, ve které je vidět, jakým způsobem vznikala jeho grafika. Zhlédneme celý proces od vytvoření matrice, přes tisk aţ k výslednému dílu. Projekci částí filmu zařazuji především z důvodu, ţe ţáci nemusí mít dostatečné znalosti grafických technik. Ţáci bez potřebných zkušeností a znalostí si pak daleko hůře uvědomí, co vše jim technika nabízí a jaké má tedy moţnosti. Další část z filmu přibliţuje Boudníkův směr explosionalismus. Ţáci tak lépe pochopí tvorbu Vladimíra Boudníka. Díky tomu si ţáci mohou uvědomit, ţe kaţdý v jejich díle můţe nelézt různé významy a to i za předpokladu, ţe se posunou dál od přesného popisu reality. Úkol: 1. „Podívejte se na všechny fotografie, které jste nafotili. Pokuste se vymyslet kategorie, podle kterých je moţné jejich třídění. Jednotlivým kategoriím vymyslete název a vše nalepte na čtvrtku.“ 2. „Vyberte si jednu z kategorií, tak aby všechny byly někým vyuţité. Zamyslete se, co dalšího by mohlo být vyfoceno, aby to bylo zařaditelné do této kategorie. Svou představu popište spoluţákům. Pokud na nic nepřijdete, spoluţáci se pokusí něco poradit.“ 3. „Na základě souboru fotografií a dalších nápadů vytvořte uhlem vizuálně obrazné vyjádření, které by vystihovalo kategorii, jiţ jste si zvolili. Uhlem nejprve ztmavujte místa, která chcete mít nejtmavší, ta, jeţ chcete mít nejsvětlejší, můţete potom vybrat plastickou pryţí.“ 88 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/159 62 Reflexe: Nejprve se všechny práce poloţí na stůl, tak aby na ně všichni viděli. Postupně se ţáci vyjadřují k tomu, co v jednotlivých pracích vidí. Společně se pokoušejí nalézt nějakou stopu a tu zařadit do nějaké kategorie. Potom mají sami autoři moţnost vyjádřit se k dílům, případně se můţe dotazovat vyučující. Reflektivní otázky: Jste spokojeni s výsledkem vaší práce? Jak těţký se vám úkol zdál? Zvolili byste po této zkušenosti jiný postup při tvorbě? Zvolili byste si jinou kategorii? Myslíte si, ţe vaše práce jasně vystihuje vámi zvolenou kategorii, nebo význam spíše skrytý? Literatura a jiné zdroje: Umělecké směry. In: ARTMUSEUM [online]. Copyright © 1999 [cit. 04.11.2019]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/smery.php Grafické techniky. Sdruţení českých umělců grafiků HOLLAR Praha. Galerie české grafiky s tradicí od roku 1917. In: Hollar. [online]. © Hollar 2019. [cit. 04.11.2019]. Dostupné z: http://hollar.cz/o-grafice/graficketechniky/ Artlist [online]. ©2006 [cit. 04.11.2019]. Dostupné z: https://www.artlist.cz/ Srovnání variant realizací Vývoj vzniku druhého vyučovacího celku byl sloţitější neţ prvního. V kaţdé skupině jsem ho realizovala trochu jinak. V původní koncepci jsem ţákům prvních dvou skupin nepromítala ukázky z filmu Něţný Barbar o Vladimíru Boudníkovi. Část s projekcí jsem zařadila aţ potom, co jsem si uvědomila, ţe všichni ţáci nemají zkušenosti s tiskem. Zmínění ţáci pak pouze z fotografií zcela neporozuměli principům tisku. Proto jsem vybrala z filmu okamţiky, kde Vladimír Boudník vytváří matrici a následně ji otiskne. Úvodní část s tříděním fotografií zůstala téměř stejná u všech skupin. Bohuţel třetí skupina, ve které jsem projekt uskutečnila, donesla fotografií nejméně, to ale vynahradili pílí, kterou vynaloţili ve zbytku hodiny. 63 V kaţdé ze skupin jsem realizovala odlišnou techniku tisku. V první skupině jsem se rozhodla pro vytvoření matrice tisku z výšky, za vyuţití čtvrtek vrstvených a lepených na sebe. Proto v této dvouhodinovce ţáci jen vytvářeli tuţkou jednoduchý návrh a vyráběli svou matrici. Samotný tisk byl realizován aţ v hodině následující. U druhé skupiny jsem se pokusila celý proces trochu zjednodušit a vyuţila jsem tisku keramickou hlínou. Studenti si vţdy vytvořili placku z hlíny, do které svůj vzor vyryli, a takto vzniklou matrici obtiskli na čtvrtku. I kdyţ mi tento způsob připadal o mnoho zdařilejší, měl své nedostatky. Velká část studentů neměla zkušenosti s tvorbou rovné placky z keramické hlíny, musela jsem dopodrobna vysvětlovat postup a ţákům s tím hodně pomáhat. Potom, co se jim tisk jednou podařil, nechtělo se jim placku znovu vyrábět, aby udělali tisk další. Neochota tvorby další matice se stala hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla postup ještě trochu obměnit. V poslední skupině jsem zvolila techniku monotypu na skle. Na skleněnou desku ţáci nanášeli vodou ředitelnou tiskařskou barvu, ze které špejlí či štětcem odebírali barvu. Aby si uvědomili, ţe vyryté části barvy zůstanou bílé, rozhodla jsem se s nimi zrealizovat předstupeň této hodiny za pomoci uhlu a plastické pryţe. Je to technika velmi blízká právě tisku z hlíny, ale nemuseli jsme s ţáky řešit problém výroby rovné placky, coţ zabíralo příliš mnoho času. Reflexe hodiny Poslední realizovaná varianta nejlépe naplňovala cíle, které jsem si stanovila. S ohledem na důleţitost dobře promyšleného výsledného vizuálně obrazné vyjádření, bylo správné zvolit cestu, kdy navrhování trvalo déle neţ samotná realizace. Ţáci tak měli moţnost si uvědomit, jak dlouhá cesta můţe předcházet poměrně jednoduchému, časově nenáročnému řešení. Důraz na konceptuální podstatu vzniklé stopy jsem zvolila s ohledem na následující výukové celky, které tento obsahový prvek také zdůrazňují. Cílem hodiny nebylo intuitivní a pudové hledání stop, ale promyšlené a kultivované vytvoření stop nových. 64 44 Stopy dětí (druhá skupina, 15 let) Ţáci vytvořili soubor fotografií, které definovali jako stopy dětské činnosti, hry nebo jejich kreativity. Původně se rozmýšleli nad jejich zařazením do kategorie stopy ţivota či lidské existence, ale nakonec se rozhodli vytvořit samostatnou kategorii, která je typická pro dětský věk. 45 Stopy studentů (první skupina, 16 let) Podobně uvaţovali i studenti z první skupiny. Fotografie kresbiček měly být součástí stop kreativity, kam měly patřit i boty pověšené na stromě. Po dlouhé debatě tyto fotografie zařadili do stop studentů, protoţe jsou specifické pro tento věk. 65 46 Stopy kreativity (třetí skupina, 15 let) První z fotografií byla do této kategorie zařazena hned. Jedná se o pozůstatek kreativní činnosti na stěně výtvarné učebny, kterou nevědomky po sobě zanechali akcí pohlcení studenti. Druhá z fotografií byla řazena do mnoha různých kategorií. Někdo ji chtěl dát pod stopu vandalismu, jiný jako stopu nudy či ještě obecněji jako stopu civilizace. Nakonec se shodli, ţe tato forma poškozování veřejného majetku má sobě nějaký prvek kreativity, a zařadili ji sem. 47 Stopy civilizace (třetí skupina, 15 let) Návrh uhlem jednoho ze studentů na téma stopy civilizace vyobrazuje městskou panelákovou zástavbu se smogem, jakoţto stopou tohoto způsobu ţivota. 66 48 Stopa života (třetí skupina, 15 let) Autorka pomocí symboliky vyjádřila základní princip ţivota pomocí dvou stádií květenství. Její minimalistické pojetí naznačuje cyklický proces zrodu a zániku, aniţ by musela detailně vykreslovat celý tento proces. 49 Stopa času (třetí skupina, 15 let) Autoři těchto dvou návrhů se rozhodli spojit síly a vytvořit návrh na stopu času. Kdo je pozorný, jistě si všiml ciferníku, který se mění na vlny, točící se okolo ostrova, na kterém leţí oko, jeţ vše sleduje. 67 2.2.3 Výtvarný úkol č. 3: Otisk jako stopa Téma: Stopy Námět: Otisk jako stopa Klíčová slova: grafika, monotyp, stopy Časová dotace: 1 vyučovací celek 90 minut Cílová skupina: 1. a 2. ročník čtyřletého gymnázia, 3. a 4. ročník šestiletého gymnázia, kvinta a sexta osmiletého gymnázia Vzdělávací program: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Inspirační východiska: Vladimír Boudník a vlastní tvorba z minulé hodiny Pomůcky: skleněné desky, vodou ředitelná tiskařská barva, gumový váleček na tisk, papíry různého formátu, špejle, štětce, hadry Výukový (vzdělávací) cíl: Ţák zvládne vyuţít výrazové prostředky monotypu pro vytvoření vizuálně obrazného vyjádření vystihujícího příslušnou kategorii stopy. Ţák dokáţe zhodnotit svou práci a udělat případné úpravy pro její vylepšení. Konkretizované očekávané výstupy dle RVP G ve výtvarném úkolu Otisk jako stopa. Žák rozpoznává specifičnosti různých Ţák chápe, jaké výrazové prostředky má vizuálně obrazných znakových systémů k dispozici, a uvědomuje si, jaké má moţnosti a zároveň vědomě uplatňuje jejich tvorby při práci s technikou monotypu. prostředky k vytváření obsahu při vlastní tvorbě a interpretaci. Ţák v konkrétních příkladech vizuálně Ţák si uvědomuje, jaké výrazové prostředky má obrazných vyjádření vlastní i umělecké technika monotypu a dokáţe je pojmenovat. tvorby identifikuje pro ně charakteristické prostředky. OBRAZOVÉ ZNAKOVÉ SYSTÉMY Ţák objasní roli autora, příjemce a interpreta při utváření obsahu a komunikačního účinku vizuálně obrazného vyjádření. Ţák pojmenuje účinky vizuálně obrazných vyjádření na smyslové vnímání, vědomě s nimi pracuje. Ţák dokáţe vysvětlit, jaký byl zamýšlený obsah jeho díla, a je schopen pochopit odlišnosti interpretace jeho spoluţáků. Žák na příkladech objasní vliv procesu komunikace na přijetí a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření; aktivně vstupuje do procesu komunikace a respektuje jeho pluralitu. Ţák se zapojuje do závěrečné reflexe a je ochotný přijmout i jiný pohled na své dílo. 68 Ţák vysvětlí, jak si interpretuje některá vizuálně obrazná vyjádření a jak toho vyuţívá ve své vlastní tvorbě. Ţák vyuţívá znalosti aktuálních způsobů Ţák vyuţívá poznatků z tvorby Vladimíra Boudníka ve své vlastní návrhové činnosti. vyjadřování a technických moţností Tyto znalosti uplatňuje při své tvorbě, aby zvoleného média pro vyjádření své dosáhl účinku, který zamýšlel. představy. Ţák své aktivní kontakty a získané poznatky z výtvarného umění uvádí do vztahů jak s aktuálními i historickými uměleckými výtvarnými projevy, tak s ostatními vizuálně obraznými vyjádřeními, uplatňovanými v běţné komunikaci. ZNAKOVÉ SYSTÉMY VÝTVARNÉHO Ţák na konkrétních příkladech vysvětlí, UMĚNÍ jak umělecká vizuálně obrazná vyjádření působí v rovině smyslové, subjektivní i sociální a jaký vliv má toto působení na utváření postojů a hodnot. Ţák si utváří vlastní názor na tvorbu Vladimíra Boudníka. Dokáţe vysvětlit svůj postoj k jeho tvorbě. Ţák nachází tematiku stopy v díle Vladimíra Boudníka a zamyslí se nad tím, jaký byl postoj autora k této tematice, a zkusí definovat ten svůj. Ţák na příkladech uvádí příčiny vzniku Ţák dokáţe uvést důvody, které vedly a proměn uměleckých směrů a objasní Vladimíra Boudníka ke změně vyjadřovacích širší společenské a filozofické okolnosti prostředků. 89 vzniku uměleckých děl. VÝTVARNÝ ÚKOL Motivace: Výtvarný úkol č. 3 přímo navazuje na předchozí vyučovací hodinu. Proto si nejprve aktualizujme, jak probíhala minulá hodina, a co jsme si v ní ověřili, nebo se dozvěděli. Několik dobrovolníků představí svou tvorbu od výběru kategorie stopy po výsledek zpracovaný uhlem. Následuje přiblíţení techniky monotypu a ukázky uměleckých děl Vladimíra Boudníka, vzniklých obdobnou technikou. Snaţíme se přijít na důvody, které vedou umělce k uţití zmíněné techniky. Úkol: „Pomocí techniky monotypu zpracuj znovu téma z minulé hodiny. Po prvním vytištění zhodnoť svou práci a uvaţuj o moţných změnách, které by tvou práci zdokonalily. Zaměř se na experimentování s moţnostmi techniky, zdokonal kompozici nebo úplně změň námět, tak aby lépe vystihoval, co měl.“ Reflexe: Na konci hodiny ţáci písemně odpovědí na několik otázek, aby si v hlavě utřídili myšlenky a měli dost prostoru a času na odpověď. Vyučující se na otázky potom zeptá Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/159 89 69 hromadně, tak aby většina studentů měla moţnost svůj utvořený názor na otázky prodiskutovat se spoluţáky. Reflektivní otázky:  Jak se vám pracovalo touto technikou?  Má podle vás tato technika nějaké výhody či nevýhody? Jaké?  Jak jste spokojeni s výsledkem vaší práce?  Bylo potřeba váš první tisk upravit a vytisknout znovu? Proč ano? Proč ne?  Hodí se podle vás tato technika pro téma Stopy, nebo byste zvolili pro toto téma nějakou jinou? Případně jakou? 50 Stopy života (druhá skupina, 15 let) List čtyřlístku vyrytý do hlíny a obtisknutý na čtvrtku. 70 51 Stopy vandalismu (první skupina, 16 let) Ţákovská práce vzniklá tiskem papírové šablony. Grafika vyobrazuje lavičku u posprejované zdi a rozbitého vysypaného odpadkového koše. Spojením těchto prvků studentka vytvořila atmosféru místa, kam by si jen málokdo skutečně sedl na lavičku a kochal se krásou okolí. 52 Stopy civilizace (třetí skupina, 15 let) Realizace návrhu z obrázku 7 prostřednictvím techniky monotypu. Autor chtěl poukázat na vysokou produkci uhlíkové stopy, která často souvisí s moderním pohodlným způsobem ţivota. 71 53 Stopy civilizace (třetí skupina, 15 let) Soubor prací - z leva od původního návrhu provedeného uhlem, aţ po poslední verzi tisku monotypu. Autor pracoval s motivem kola, jakoţto symbolem technického pokroku lidstva. V práci lze najít různé druhy ozubených kol nebo kolo od automobilu, ale ústředním motivem je tzv. Vysoké kolo. Vysoké kolo svou velikostí a paprsčitým výpletem na sebe strhává pozornost a zbylé prvky slouţí k vyváţení kompozice, kterou se ţák snaţil vyladit. V posledním tisku je patrný posun v rozvolnění kompozice, která opouští formát papíru. Reflexe hodiny Realizaci poslední varianty technikou monotypu hodnotím jako nejzdařilejší. Díky tomu, ţe měli ţáci moţnost si vytvořit návrh technikou vyuţívající stejný princip odebírání barvy jako monotyp, byli si ve svém počínání o mnoho jistější neţ v předchozích skupinách. Myslím si, ţe výsledky ţáků jsou o mnoho zdařilejší a obměněný proces tvorby nutil ţáky k větší uváţlivosti. Ţákům technika umoţnila opravit nedostatky prvního tisku, v čemţ spatřuji velký přínos. 72 2.2.4 Výtvarný úkol č. 4: Stopy v současném umění I Téma: Stopy Námět: Stopy v současném umění I Klíčová slova: Land art, environmentální tvorba, krajina Časová dotace: 1 vyučovací celek 90 minut Cílová skupina: 1. a 2. ročník čtyřletého gymnázia, 3. a 4. ročník šestiletého gymnázia, kvinta a sexta osmiletého gymnázia Vzdělávací program: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Inspirační východiska: Dennis Oppenheim, Robert Smithson, Richard Long, Christo a Jeanne Claude, Andy Goldsworthy, Ivan Kafka, Robert Morris, Zorka Ságlová Pomůcky: štětce, kýbl, rukavice, hrábě Výukový (vzdělávací) cíl: Ţák vytvoří land artové dílo v krajině z přírodního materiálu. Ţák si uvědomí působení času a přírodních procesů na věci kolem nás. Ţák dokáţe pracovat s geniem loci daného místa. Konkretizované očekávané výstupy dle RVP G ve výtvarném úkolu Stopy v současném umění I. Ţák chápe, jaké výrazové prostředky má Ţák rozpoznává specifičnosti různých vizuálně obrazných znakových systémů k dispozici a uvědomuje si moţnosti tvorby, kterou mu krajina Letenské pláně poskytuje. a zároveň vědomě uplatňuje jejich prostředky k vytváření obsahu při vlastní tvorbě a interpretaci. Ţák v konkrétních příkladech vizuálně Ţák si uvědomuje, jaké výrazové prostředky obrazných vyjádření vlastní i umělecké vyuţil a dokáţe o vlastní tvorbě hovořit. tvorby identifikuje pro ně charakteristické prostředky. OBRAZOVÉ ZNAKOVÉ SYSTÉMY Ţák při vlastní tvorbě uplatňuje osobní proţitky, zkušenosti a znalosti, rozpozná jejich vliv a individuální přínos pro tvorbu, interpretaci a přijetí vizuálně obrazných vyjádření Ţák dokáţe porozumět a vysvětlit své osobní zkušenosti a proţitky z tvorby. Pokud chce, má moţnost se o ně podělit se zbytkem třídy, coţ je velkým přínosem. Ţák objasní roli autora, příjemce a interpreta při utváření obsahu a komunikačního účinku vizuálně obrazného vyjádření. Ţák dokáţe vysvětlit, jaký byl autorský záměr jeho díla. Chápe, proč je moţné, ţe si jeho dílo mohou ostatní interpretovat odlišně. Ţák pojmenuje účinky vizuálně obrazných vyjádření na smyslové vnímání, vědomě s nimi pracuje. Ţák vysvětlí, jak si interpretuje některá vizuálně obrazná vyjádření land artových umělců a jak toho vyuţívá ve své vlastní tvorbě. 73 Ţák na příkladech objasní vliv procesu komunikace na přijetí a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření; aktivně vstupuje do procesu komunikace a respektuje jeho pluralitu. Ţák pracující ve dvojici objasní význam komunikace mezi autory jedné práce. Dokáţe vysvětlit záměr své tvorby. Je ochoten přijmout různé moţnosti interpretace své tvorby ostatními spoluţáky a chápe, proč tomu tak je. Ţák nalézá, vybírá a uplatňuje odpovídající prostředky pro uskutečňování svých projektů Ţák nachází v krajině takové výrazové prostředky, kterými je schopný vyjádřit svůj záměr. Ţák vyuţívá znalosti aktuálních způsobů Ţák experimentuje s moţnostmi, které mu vyjadřování a technických moţností krajina poskytuje. Snaţí se vyuţít její potenciál zvoleného média pro vyjádření své a přitom ji nepoškodit. představy. Ţák své aktivní kontakty a získané poznatky z výtvarného umění uvádí do vztahů jak s aktuálními i historickými uměleckými výtvarnými projevy, tak s ZNAKOVÉ ostatními vizuálně obraznými SYSTÉMY vyjádřeními, uplatňovanými v běţné VÝTVARNÉHO komunikaci. UMĚNÍ Ţák na konkrétních příkladech vysvětlí, jak umělecká vizuálně obrazná vyjádření působí v rovině smyslové, subjektivní i sociální a jaký vliv má toto působení na utváření postojů a hodnot. Ţák si utváří prostřednictvím inspiračních děl a vlastní tvorby vztah k umělecké tvorbě v krajině. Ţák vysvětlí, jak na něj působí tvorba land artových umělců, co mu říká a jak ho ovlivňuje. Ţák rozlišuje umělecké slohy a umělecké Ţák dokáţe poznat umění land artu. směry (s důrazem na umění od konce 19. Uvědomuje si, jaký má land art výrazové prostředky a čím se liší od soch umístěných století do současnosti), z hlediska v krajině. podstatných proměn vidění a stavby uměleckých děl a dalších vizuálně 90 obrazných vyjádření. VÝTVARNÝ ÚKOL Motivace: V úvodu hodiny je ţákům promítnuta powerpointová prezentace, která představuje počátky land artu v Americe, s důrazem na monumentálnost a zároveň minimalistické provedení děl. Další část poukazuje na odlišný přístup evropského land artu, především v tvorbě Andyho Goldsworthyho. Mezi vyzdviţené charakteristiky evropského land artu patří práce v menším měřítku, pomíjivost děl závislá na fotografii a stále vyšší ekologický aspekt v umění. V poslední části prezentace jsou ţáci seznámeni s tvorbou významného českého výtvarníka Ivana Kafky. Z jeho tvorby se zaměřujeme Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/159 90 74 především na soubor jeho Lesních koberců pro náhodné houbaře, který vznikl v roce 1986. V souvislosti s pojmem genius loci, který je pro umění land artu důleţitý, je ţákům představeno dílo Zorky Ságlové Kladení plen u Sudoměře. Úkol: 1. „Ve dvojicích aţ čtveřicích zkuste vymyslet svůj vlastní koncept land artového díla. Pracujte s minimalistickými prvky a jejich symbolikou. Uvaţujte nad tím, jak a kde by se vaše dílo dalo zrealizovat a proč by mělo vzniknout právě tam. Můţete si vybrat místo, na kterém by nebyl problém vybrané dílo zrealizovat, ale můţete pracovat i s konceptem, který by pravděpodobně nebylo moţné jen tak uskutečnit. Vaše nápady si na konci první hodiny vzájemně představíme.“ 2. „Své prvotní koncepty přizpůsobte realizaci na Letenské pláni, uvaţujte nad moţnostmi lokace, nad jejím prostorem i historií. 3. „Na základě vašich návrhů, zkuste venku na Letenské pláni zrealizovat svá díla. Myslete na šetrnost k přírodě, abyste ji nijak nepoškodily a vše se působením přírodních sil po určité době zase vrátilo do původního stavu.“ Způsob hodnocení Reflexe: 1. Ţáci na konci první hodiny představují své koncepty realizací land artových děl a obhajují svá stanoviska, která v nich zpracovali. Objasňují svou volbu výběru výtvarných prostředků. 2. Po skončení realizace zařazujeme některé z reflektivních otázek. Reflektivní otázky:  Jaký byl váš záměr práce a podařilo se ho naplnit?  Máte pocit, ţe jste pracovali s geniem loci vybraného místa?  Nastaly při tvorbě nějaké komplikace? Případně jak se jim příště vyvarovat?  Souvisí nějak land art s tématem stopy? Zkuste své stanovisko objasnit. 75 Kritéria hodnocení  Ţák je schopen uvaţovat nad souvislostí místa a uměleckého díla.  Ţák dokáţe pracovat s neobvyklým výtvarným materiálem, který mu krajina nabízí.  Ţák dokáţe spolupracovat se svými spoluţáky, tak aby společně dosáhli co nejlepšího výsledku. Literatura a jiné zdroje: SCHMELZOVÁ, Radoslava. Současná umělecká díla v krajině. RUHRBERG, Karl a Ingo F. WALTHER. Umění 20. století. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2011. ISBN 978-80-7391-572-8. ŠAMŠULA, Pavel a Jarmila HIRSCHOVÁ. Průvodce výtvarným uměním IV. 3. vyd. Úvaly: Albra, 2006. Pomocné knihy pro učitele a ţáky (Albra). ISBN 80-7361-005-1. 54 Čtverce v písku (třetí skupina, 15 let) Kresba v písku provedená obkreslováním malého čtverce větším posunutým o 45° a tak stále dokola. 76 55 Kruh v listí (třetí skupina 15 let) Podle původního návrhu jednoho studenta. Měly být do spadaného listí kolem stromu vyhrabány linie, které by napodobovaly kořenový systém. Kdyţ na tom studenti začali pracovat, usoudili, ţe by to bylo nevýrazné a od záměru odstoupili. Další jejich počínání tak byla kolektivní improvizace, na které se domluvili. 56 Hradba listí (třetí skupina, 15 let) Kruhový val vytvořený z opadaného listí okolo stromu doplněný o čáry ze ţlutého listí, které val spojují s kmenem stromu. 77 57 Květ (třetí skupina, 15 let) Autorka si na Letenské pláni nasbírala poslední zbytky barevného listí a při tvorbě obrazce zcela improvizovala. Kladla je zkrátka tak, jak se jí to líbilo. Bohuţel na písečné pláni brzy na to zafoukal vítr a ještě zcela nedokončené dílo začal ničit. 78 58 Mrtvé listí (třetí skupina, 15 let) Studentky obkreslovaly opadané listí křídou, podobně jako policista na místě činu. Mrtvé 59 Pijící kolibřík (třetí skupina, 15 let) Malý návrh na kolibříka, který je inspirovaný obrazci na planině Nazca. Návrh je provedený klackem v písku, skupina 5 ţáků si na něm vyměřovala vzdálenosti. 79 60 Pijící kolibřík (třetí skupina, 15 let) Realizace Pijícího kolibříka na Letenské pláni pomocí hrábí. Kresba byla nakonec opravdu velkých rozměrů a my neměli moţnost, jak ji vyfotografovat dostatečně svrchu. Původní tvůrci těchto ornamentů si je pravděpodobně také nemohli prohlédnout v celé své kráse a tak ani nám to nevadilo. 61 Pijící kolibřík (třetí skupina, 15 let) Vyobrazený kolibřík není pouhou kopií originálu z pláně Nazca. Je parafrází ţáků, kteří námět doplnili o nádobu s nápojem, ze které kolibřík pije. 80 Reflexe hodiny Realizace výtvarného úkolu v krajině se ukázala být platná v úvahách o pomíjivosti stop. Mnohým ţákům se jejich realizace destruovala přímo pod rukama. Jiní tušili, ţe to nebude dlouho trvat a jejich dílo opět splyne s krajinou, jako by tam nikdy ani nebylo. Většina ţáků v procesu tvorby vyuţila spontánnost a intuici. Jen skupinka tvořící Pijícího kolibříka měla přesně promyšlený koncept, kterého se drţela. Obě varianty se ukázaly jako fungující. Většina třídy se shodla na tom, ţe se volba přístupu k práci odvíjí od charakteru člověka. Někdo jedná víc promyšleně a plánovitě a jiný dokáţe pracovat za pochodu bez předem naplánované strategie. S ohledem k tomu, ţe jsem se při plánu této hodiny nezaměřovala na zdůrazňování individuálních odlišností, mě reakce ţáků velmi potěšila. Bylo to tak velkým přínosem i pro mě. Díky tomuto skrytému obsahu výuky vidím nové moţnosti, jak lze na jednom výukovém celku realizovat několik cílů. 81 2.2.5 Výtvarný úkol č. 5: Stopy v současném umění II. Téma: Stopy Námět: Stopy v současném umění II. Klíčová slova: tagy, graffiti, street art Časová dotace: tři 90 minutové vyučovací celky rozděleny na: výtvarný úkol I a výtvarný úkol IIA a IIB Cílová skupina: 1. ročník čtyřletého gymnázia nebo 3. ročník šestiletého gymnázia, kvinta osmiletého gymnázia Vzdělávací program: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Inspirační východiska: Banksy, C215, EVOL, Epos 257, Jan Kaláb, MOOSE Pomůcky: černobílá fotografie budovy či stěny, fixy, tuţky, lepidlo, pastelky, čtvrtky, lepenka, barvy ve spreji, barvy v rozprašovači Výukový (vzdělávací) cíl: Ţák si uvědomuje rozdíl mezi graffiti a street artem. Ţák pracuje s kontextem místa a snaţí se do svého díla promítnout sociální či ekologický apel. Ţák dokáţe přizpůsobit svůj návrh technice nanášení barvy přes šablonu. Očekávané výstupy z RVP: Samostatně experimentuje s různými vizuálně obraznými prostředky, při vlastní tvorbě uplatňuje umělecké vyjadřovací prostředky současného výtvarného umění. Konkretizované očekávané výstupy dle RVP G ve výtvarném úkolu Otisk jako stopa. Ţák rozpoznává specifičnosti různých Ţák si uvědomuje, jaké výrazové prostředky mu vizuálně obrazných znakových systémů umoţňuje technika sprejování přes šablonu. a zároveň vědomě uplatňuje jejich Chápe moţnosti i omezení, které mu tato prostředky k vytváření obsahu při technika přináší, a promyšleně je vyuţívá. vlastní tvorbě a interpretaci. Ţák objasní roli autora, příjemce a Ţák vysvětlí, jakou roli hraje v umělecké interpreta při utváření obsahu a výpovědi jeho pohled a pohled příjemce. komunikačního účinku vizuálně Dokáţe vystihnout obsahovou podstatu díla. obrazného vyjádření. Rozumí odlišnostem při interpretaci tvorby druhými. OBRAZOVÉ Ţák na příkladech vizuálně obrazných Ţák dokáţe objasnit, z kterých zdrojů inspirace ZNAKOVÉ vyjádření uvede, rozliší a porovná čerpal a do jaké míry ho ovlivnila společnost. SYSTÉMY osobní a společenské zdroje tvorby, identifikuje je při vlastní tvorbě. 82 Ţák při vlastní tvorbě uplatňuje osobní proţitky, zkušenosti a znalosti, rozpozná jejich vliv a individuální přínos pro tvorbu, interpretaci a přijetí vizuálně obrazných vyjádření. Ţák při tvorbě vychází nejen ze svých znalostí a zkušeností, ale i svých osobních proţitků. Dokáţe vysvětlit proč to, co je pro něj důleţité, pro někoho být nemusí. Uvědomuje si odlišnou zkušenost a proţitky druhých. Ţák vyuţívá znalosti aktuálních způsobů Ţák se inspiruje při tvorbě šablony v moţnostech, které viděl v tvorbě street vyjadřování a technických moţností artových umělců. Tyto zkušenosti uplatňuje při zvoleného média pro vyjádření své své tvorbě, aby dokázal vyjádřit svou představy. představu. Ţák své aktivní kontakty a získané poznatky z výtvarného umění uvádí do vztahů jak s aktuálními i historickými uměleckými výtvarnými projevy, tak s ostatními vizuálně obraznými vyjádřeními, uplatňovanými v běţné komunikaci. ZNAKOVÉ SYSTÉMY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Ţák si buduje vztah k výtvarným projevům graffiti a street artu. Sám se zamýšlí nad svým postojem. Svůj utvořený názor na danou problematiku dokáţe rozumně vysvětlit. Ţák na konkrétních příkladech vysvětlí, Ţák vysvětlí, jak street art nebo graffiti působí jak umělecká vizuálně obrazná na utváření postojů a hodnot. vyjádření působí v rovině smyslové, subjektivní i sociální a jaký vliv má toto působení na utváření postojů a hodnot. Ţák rozlišuje umělecké slohy a umělecké Ţák pozná rozdíl mezi graffiti a street artem. směry (s důrazem na umění od konce 19. Dokáţe vysvětlit základní charakteristiky street století do současnosti), z hlediska artu oproti graffiti. podstatných proměn vidění a stavby uměleckých děl a dalších vizuálně obrazných vyjádření. Ţák na příkladech uvádí příčiny vzniku Ţák dokáţe vysvětlit změny, kterými prošel a proměn uměleckých směrů a objasní street art. Chápe důvody, které street art tlačí širší společenské a filozofické okolnosti k ekologičtějšímu způsobu vyjadřování. 91 vzniku uměleckých děl VÝTVARNÝ ÚKOL I Motivace: Na začátku vyučovací hodiny je ţákům promítnuta powerpointová prezentace, která představuje postupný vývoj od tagů ke graffiti aţ po street art. Počátky se opět pojí především s Amerikou. Ţákům je přiblíţen příběh TAKIho 183, který stál u zrodu tagů a graffiti v Americe. V prezentaci jsou díla zahraničních umělců jako je Banksy, C215, EVOL, z české scény pak díla Jana Kalába a Epose 257, na kterých ukazuji jejich postupný vývoj od writerů graffiti, aţ po umělce tvořící ve veřejném prostoru rozsáhlá díla a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. http://www.nuv.cz/file/159 91 83 instalace. Na konci je část věnovaná ekologickým aspektům tohoto pouličního umění. Představuji graffiti vzniklé z mechu (mose graffiti) nebo vyčištěním špinavé zdi (clean graffiti). Úkol: 1. „Vymyslete si svou graffiti přezdívku a v omezeném čase, který vám budu stopovat, se pokuste tvz.„zbombit“ stěnu ze čtvrtek, která je tu nachystaná.“ 2. „Z vybrané přezdívky vytvořte vlastní graffiti nápis, který zpracujte na čistý bílý papír formátu A4. Inspirujte se v dílech writerů a vymyslete svůj vlastní styl, který by měl všechny ohromit. Vystřihnutý nápis umístěte na papír potištěný texturou zdi.“ 3. „Vzpomeňte si, co jsme si říkali o rozdílnostech graffiti a street artu. Vaše poznatky vyuţijte ve vlastní street artové tvorbě. Nejprve uvaţujte nad tím, co chcete světu vzkázat. Potom si v mysli vyberte konkrétní vhodné místo, na kterém by tvůj vzkaz měl smysl. Myslete na kontext místa se svým vzkazem. Vytvořte návrh svého street artového díla, můţete pracovat i ve dvojicích. Své práce pak budete představovat zbytku třídy a obhajovat své stanovisko.“ Realizace výtvarného úkolu se dělí na několik částí: 1. Vymýšlení graffiti přezdívky. 2. „Zbombení“ papírové stěny ze čtvrtek v omezeném čase, který stopuje ţákům vyučující. 3. Krátký reflektivní dialog k proběhnuté části výuky. 4. Návrh vlastního graffiti nápisu a jeho aplikace na vytištěnou papírovou stěnu. 5. Návrh vlastního street artového díla. 6. Závěrečný reflektivní dialog. Způsob hodnocení Reflexe: Na konci hodiny studenti vystaví svá díla a ostatní mají moţnost si je pořádně prohlédnout a zamyslet se nad jejich významem. Vzniklé graffiti komentují, hodnotí 84 přezdívky i výtvarné zpracování, diskutují o jejich umístění. Následuje řízená diskuze o odlišnosti graffiti a street artu a zda se všem podařilo tento rozdíl ve své práci postihnout. Reflektivní otázky:  Vadilo ti umístění některých graffiti? Připadala ti některá díla nevkusná nebo naopak tě něčím zaujala?  Proč myslíte, ţe vznikají takováto díla ve veřejném prostoru? Liší se význam mezi graffiti a street artem?  Souvisí nějak street art nebo graffiti s tématem stopy? Zkuste své stanovisko objasnit.  Máte pocit, ţe jste pracovali s geniem loci vybraného místa? Kritéria hodnocení  Ţák vnímá rozdíl mezi graffiti a street artem.  Ţák je schopen uvaţovat nad souvislostí místa a uměleckého díla.  Ţák pomocí výtvarných vyjadřovacích prostředků zpracoval některé sociální či ekologické téma. 62 Tagy celé třídy (třetí skupina, 15 let) Takto studenti „zbombili“ papírovou zeď ve třídě. Aby to nebylo tak jednoduché, měli na to omezený limit. Tento pocit časové tísně zaţívají i lidé, kteří se takto realizují v prostorách města. 85 63 SARH (třetí skupina, 15 let) Studentka odvodila graffiti pseudonym ze svého jména. VÝTVARNÝ ÚKOL IIA Motivace: Na začátku vyučovací hodiny je ţákům promítnuta PowerPointová prezentace, která je zkrácenou verzí z minulé hodiny. Pomocí ní se v úvodu dotazuji na odlišnost mezi graffiti, tagy a street artem a zkoumám, co si ţáci zapamatovali, a případné mezery ve znalostech si opět připomínáme. Abychom mohli navázat na předchozí hodinu, poţaduji po ţácích, aby mi zkusili vysvětlit, co se dělo v minulé hodině, co bylo jejich úkolem, proč a jak to realizovali. Výpovědi doplním svým stručným komentářem, který shrne úkoly minulé hodiny. Úkol: 1. „Vezmi si svůj návrh z minulé hodiny a promysli případné úpravy. Vymysli, jak by bylo moţné tvůj návrh zrealizovat pomocí šablony s omezeným počtem barev.“ 2. „Návrh šablony konzultuj s vyučujícím, zda je realizovatelný po technické stránce. Bude-li návrh schválen, můţeš vytvořit na libovolný formát čtvrtky šablonu.“ 3. „Šablonu si vyzkoušej pomocí barvy v rozprašovači na čtvrtce. Případně svou šablonu oprav.“ 86 Realizace výtvarného úkolu se dělí na několik částí: 1. Úprava návrhů z minulé hodiny pro potřeby šablonového sprejování. 2. Výroba šablony. 3. Ověřování šablony za pomocí barev v rozprašovači. 4. Závěrečná reflexe. Způsob hodnocení Reflexe: Na konci hodiny ţáci prezentují svá díla ostatním. Vysvětlují, zda se jejich výsledek nějak liší od původního návrhu. Objasňují případné důvody změn, které museli udělat. Reflektivní otázky:  Jaké má výhody technika šablonového sprejování?  Má i nějaké nevýhody? Jaké? Kritéria hodnocení  Ţák vnímá rozdíl mezi graffiti a street artem.  Ţák je schopen efektivně vyuţívat techniku šablony.  Ţák pomocí výtvarných vyjadřovacích prostředků zpracoval některé sociální či ekologické téma. 64 LIE LIE LAND (třetí skupina, 15 let) Studentky ve spolupráci vytvořily nápis dokumentující jejich „pohled na dnešní dobu a chování lidí“. Nápis vznikl z názvu populárního filmu LA LA LAND pozměněním úvodního popěvku la la na anglický výraz pro leţ. 87 65 Sledované WC (třetí skupina, 15 let) Studenti reagovali na stále více kamer umisťovaných do veřejného prostoru, které nám odebírají naše soukromí. VÝTVARNÝ ÚKOL IIB – sprejování na legální ploše Motivace: Se studenty si připomínáme, co jsme realizovali v poslední hodině, abychom na ni dokázali navázat. Shrnujeme si pravidla sprejování na legální stěnu a moţné způsoby realizace. Kvůli velké časové tísni všem rozdávám papír s úkoly. Některé z nich musí splnit během výuky, jiné mohou vyplnit aţ doma. Úkol: 1. „Přečtěte si všechny otázky, ať víte, co máte dělat, pokud budete čekat na sprej. Během výuky vyplňte alespoň úkol, který souvisí s graffiti, které je tu na stěnách.“ 2. „Za pouţití šablony nastříkejte své street artové dílo na vhodné místo. Vyuţijte nápisů a obrazců, které uţ tu jsou.“ 88 Realizace výtvarného úkolu se dělí na několik částí: 1. Stanovení pravidel tvorby na legální ploše a zadání úkolu. 2. Rozdání papíru s úkoly a jeho případné vyplnění. 3. Realizace street artového díla na legální plochu za vyuţití šablony. 4. Reflexe. Způsob hodnocení Reflexe: Na konci hodiny studenti vyplní papír s úkoly, který obsahuje některé reflektivní otázky. S ohledem k časové tísni je mohou vyplnit i doma a reflexe hodiny je tak částečně realizována i v úvodu další hodiny, kde je více prostoru a času se bavit o tom, co zaţili. Reflektivní otázky:  Jaké výhody a nevýhody má sprejování pře šablonu?  Popiš, co bylo inspirací pro vaši tvorbu a co vaše dílo představuje?  Jaký byl rozdíl pracovat se sprejem ve škole a venku na zdi?  Jaký vidíš rozdíl mezi graffiti a street artem? Kritéria hodnocení  Ţák vnímá rozdíl mezi graffiti a street artem.  Ţák je schopen efektivně vyuţívat techniku šablony.  Ţák pomocí výtvarných vyjadřovacích prostředků zpracoval některé sociální či ekologické téma. Literatura a jiné zdroje: HUNTER, Garry. Světový street art. MATTANZAOVÁ, Alessandra. Street art: současná městská výtvarná scéna. Přeloţila Runka ŢALUDOVÁ. V Praze: Slovart, 2018. ISBN 978-80-7529-556-9. 89 Reflexe hodiny Realizace poslední části tematického celku ţáky přivedla k uvaţování nad velkou řadou otázek. Jaké má člověk důvody ničit cizí stopy, aby vynikly ty jeho? Proč někomu tato forma komunikace stojí za poškozování veřejného majetku? Jaký můţe mít smysl vyjádřit svůj názor v prostorách města? Je street artista vandal, nebo umělec? Všechny otázky vyvstaly v průběhu hodiny a my se jimi v různé míře zabývali v řízené diskuzi. Vedla jsem ţáky k pohledu majitelů domů, výloh obchodů a dopravních prostředků. Jak by vám bylo, kdyby vám někdo vyškrábal na obal telefonu svůj podpis? Líbilo by se vám víc, kdyby tam vyryl smysluplný obsaţný obraz, nebo i tak by vám vadilo? Ţáci se více méně shodli, ţe i zanechání stopy má své hranice a omezení. Je potřeba uvaţovat nad tím, co chceme, aby tu po nás zůstalo. K tomu poměrně účinně slouţí otázky typu: Co by po mě zůstalo, kdybych dnes odešel? 66 Sledované WC (třetí skupina, 15 let) Realizace přímo na legální ploše vyţadovala změnu barevnosti kvůli převaţujícímu tmavému podkladu. 90 67 FREE HONG KONG (třetí skupina, 15 let) Studentky se inspirovaly „vítězem soutěţe v počítačové hře, který v přímém přenosu čínské televize prohlásil „Svobodu pro Hong Kong“ a následně byl připraven o výhru a umístění v soutěţi. Naše dílo má poukazovat na čínskou nespravedlnost a cenzuru.“ 68 Rozervaná Země (třetí skupina, 15 let) Studenti chtěli poukázat na ekologické i sociální problémy naší planety, tím ţe Zemi rozervali v půli. 91 69 SK8 (třetí skupina, 15 let) Někteří studenti si během realizace street artových prací, neodpustili graffiti reakce na cizí díla. Objasňovali to jako vnitřní puzení, které je nutí na dílo nějak reagovat. 2.3 Reflexe didaktické části Pokud se zpětně ohlédnu za celým tematickým celkem stopy, musím jej hodnotit velmi pozitivně. Nemohu se však vyvarovat i dalších úvah nad tím, co vše se dalo udělat lépe. Jsem velmi ráda, ţe mi bylo umoţněno úvodní část realizovat ve více třídách. Tato zkušenost mi pomohla si uvědomit, ţe dělat totéţ v různých třídách nemusí mít vţdy stejné výsledky. Všechny výukové celky je potřeba přizpůsobovat kolektivu, ve kterém budou realizovány. Jak jsem si sama ověřila, jsou třídy, které mají o dané problematice větší povědomí neţli jiné. S ohledem k tomu se dá jít více do hloubky nebo se naopak drţet jen nejpodstatnějších elementů, které by si ţáci měli osvojit. Myslím, ţe cíl mého tematického celku se mi podařilo naplnit. K úvahám nad zanechanou stopou jsem ţáky vedla nejen v reflektivní dialogu, ale i zvolenými úkoly. Nicméně teď s odstupem vidím i jiné moţnosti, kterými jsem mohla svůj tematický celek směřovat. Bylo by jistě přínosné ţáky seznámit s tvorbou Adrieny Šimotové či Evy Kmentové a věnovat hodiny zkoumání výrazových prostředků papíru či sádry a stopám, které v nich lze zanechat. Těţko říct, zda by zkoumání existenciálních potřeb člověka, nedovedlo studenty aţ k environmentálnímu uvaţování nad světem. Moţná by to byla vhodná cesta, kterou se ubírat ještě před realizací výtvarného úkolu č. 4 a č. 5 nazvaném Stopy v současném umění I a II. 92 3 PRAKTICKÁ ČÁST 3.1 Cesta k souboru mých autorských knih Inspirační zdroj pro mojí autorskou tvorbu se jen těţko definuje, skládá se z několika podnětů, které aţ svým spojením utvořily celistvý obraz mojí vize. Při prvních úvahách nad tématem mě ovlivnila výuka MgA. Jana Pfeiffera o mentálních mapách, díky němuţ jsem si uvědomila, jak moc mě zajímají lidské zásahy do veřejného prostoru. Určitý vliv na mou tvorbu měla i Mgr. MgA. Sylva Francová, Ph.D. a její semináře o fotografii a autorských knihách, která se následně stala konzultantkou praktické části. Protoţe jsem vycházela z poznatků načerpaných při psaní teoretické části, můţe být patrný i vliv Adrieny Šimotové nebo některých aspektů tvorby Patrika Prošky. Soubor autorských knih má své počátky v areálu letohrádku Hvězda, kde mě zaujaly rytiny v kůře zdejších buků. Při jejich pozorování mi došlo, ţe podobný výjev znám z pískovcových skal. Nerozumím tomu, proč by někdo ničil tak krásné přírodní útvary. Snad proto, jak nevinné se rytí do skal zdá. Moţná autory ţene touha po zanechání co nejtrvalejší značky, jaká je obvyklá pro tagy a graffiti tvorbu, spojené s přírodním médiem umění land artu. Šetrnost land artu však nahrazuje necitlivost k okolnímu prostředí, jeho znevaţování vede k daleko trvalejším a nenávratným změnám. Nánosy spreje se dají v různé míře odstranit či přemalovat, coţ s těmito zásahy udělat nelze. Jejich trvání je tak podřízeno přírodním vlivům. Rytiny v kůře rostou dál spolu se stromem. Jejich tvar se mění a postupně ztrácí na čitelnosti. Ţivotnost nápisu je propojená s ţivotem stromu. Bohuţel právě podobný necitlivý zásah můţe existenci stromu značně zkrátit. U rytin ve skalách je tomu trochu jinak, jejich trvání je spíše závislé na povětrnostních podmínkách. Mělčí rytiny postupně oprší déšť a promění je tak v písek pod skalami. Veškeré zmíněné úvahy mě dovedly k finální podobě mých autorských knih. Kaţdá z nich představuje soubor zásahů do veřejného prostoru, jeţ kategorizuji podle materiálu, do kterého byly provedeny nebo z něhoţ jsou utvořeny. Pro zdůraznění spojitosti jednotlivých stop jsem zvolila u všech knih stejný rozměr. Teprve po jejich otevření čtenář zjistí, ţe některé mají jiný formát, a můţe být překvapen výslednou velikostí. Díky jednotnému formátu při jejich uzavření máme moţnost uloţit je do pouzdra, kterému dominuje název souboru autorských knih Stopy. Jednotlivé knihy jsou navíc pojmenovány tak, aby je 93 propojovalo počáteční písmeno S. Jednotlivé knihy nesou názvy: Stromy, Skály, Stěny, Spreje a Sníh. 3.1.1 Stromy Námětem autorské knihy jsou stopy vyřezané do hladké kůry bukových stromů v areálu letohrádku Hvězda. Tradice rytí do kůry stromů je pravděpodobně velmi stará. Těţko lze odhadovat, kdy započala, jelikoţ podklad sám je pomíjivý. Nejstarší značku v kůře stromu na našem území objevil paleobiolog Radek Mikuláš. Její přibliţný vznik se datuje do let 600 aţ 800 našeho letopočtu. Do kmene byla vyryta hvězdice o velikosti asi 10 cm. O tom, ţe se nejedná o ojedinělý jev, značí výzkum Pavla Wunsche, který dokumentoval rytiny v oblasti brdských lesů. Psaní a kreslení do kůry stromů je často spojováno s romantickým zvěčněním iniciálu zamilované dvojice a právě takové můţeme najít i zde. Protoţe brdské lesy slouţily jako vojenská oblast, nese téměř 31 % rytin vojenskou tematiku.92 Armádní náměty najdeme i na stromech v americkém státě Maryland. Místní stromy byly dříve součástí lékařského střediska pro veterány, neţ se z něj stal park Perryville.93 Na území Kalifornie, Nevady a Oregonu po sobě zanechali baskičtí přistěhovalci řezby, které jsou dnes předmětem studia profesora Joxe Mallea-Olaetxe. Baskové se v těchto oblastech ţivili pasením ovcí, coţ jim poskytuje mnoţství volného času, a tak během pobytu v lesích zanechávali vyryté obrazy v kůře zdejších stromů. Velmi častým námětem jsou postavy ţeny nebo muţe.94 Veškeré pozoruhodné informace i samy stopy v kůře stromů na mě velmi zapůsobily. Především deformování vyrytého motivu růstovými procesy stromu. Přírodní proces růstu stromu se tak stává spolutvůrcem. Nicméně i přes mé zaujetí, které ve mně tyto rytiny vzbuzovaly, jsem se nemohla zbavit dojmu, ţe rytí do stromu sám strom znehodnocuje. Proto jsem se rozhodla, alespoň symbolicky, osvobodit stromy od nápisů. Rytiny jsem 92 WUNSCH, Pavel. Rytiny do skal a stromů. In: Brdské listy [online]. [cit.14.3.2020]. Dostupné z: http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/psane-stromy.html 93 PATOWARY, Kaushik. The Curious Tree Engravings by Psychiatric Patients at Perryville. In: Amusing Planet [online]. [cit.14.3.2020]. Dostupné z: https://www.amusingplanet.com/2017/05/the-curious-tree-engravingsby.html 94 MESSENGER, Steven. Archeologists Study the World's Oldest Tree Carvings. In: Treehugger [online]. [cit.14.3.2020]. Dostupné z: https://www.treehugger.com/culture/archeologists-study-the-worlds-oldest-treecarvings.html 94 nechala vyniknout na čistě bílé stránce. Právě odstranění podkladu nechá prostor deformovanému nápisu dokonale vyznít. Teprve kdyţ se divák dostane do poloviny knihy, nalezne pravdu. Spatří fotografie bez jakýchkoliv úprav. Čtenář se můţe nejprve podivovat nad zvláštními slovy, zdeformovanými nápisy, obdivovat rozmanitost, aţ nakonec spatří realitu v surovém stavu. Jaký názor si na rytiny udělá, zůstává na něm samém. Vznik knihy a hledání stop ve veřejném prostoru mě inspiroval k realizaci první části tematického celku Stopy kolem nás. Ţáci v něm hledají stopy ve svém okolí, tak jak jsem to zpočátku dělala i já. Aţ na podkladě snímků nálezů se rodí jejich výtvarné stopy. 70 Aneta Houšková, autorská kniha Stromy, 2020. Foto autorky. 71 Aneta Houšková, autorská kniha Stromy, 2020. Foto autorky. 95 3.1.2 Sníh Autorská kniha je výpovědí o mé jediné intervenci do veřejného prostoru, kterou jsem v rámci diplomové práce realizovala. Objekt vzniklý na Petříně v sobě spojoval hned několik významů. Byl nejen výrazem prosté radosti ze sněhové nadílky, který je s ohledem na stále teplejší zimy v Praze vzácnější a vzácnější. Zároveň v sobě zahrnoval i daleko váţnější témata. Stal se dočasným pomníkem všech stavěných zdí a bariér v historii lidstva. Aktuální v době jeho vzniku byla výstavba zdi v Mexiku proti uprchlíkům nebo podobný hraniční plot vybudovaný v Maďarsku. Pohraniční bezpečnostní bariéru bychom našli třeba i v Izraeli. Dlouhé a vysoké zdi vznikají uţ od pradávna po celém světě, některé z nich stojí dodnes, jiné byly nakonec strţeny a zůstaly po nich jen fragmenty. Zbytky Berlínské zdi jsou připomínkou studené války mezi východem a západem. Velká čínská zeď slouţila k ochraně Číny před mongolskými nájezdníky. Přišlo mi proto příhodné postavit objekt v podobě stěny právě tady, kousek od Hladové zdi. Sněhovou zeď jsme s přítelem vystavěli mezi dvěma stromy, mezi dvěma ţivoty. Coţ je další význam, který pro mě proces tvorby měl. Sám akt stavby byl dialogem mezi mnou a mým partnerem. Sníh se nám pod rukama občas prolamoval a bylo třeba spolupráce, abychom pukliny zacelili a celá stavba se nám nezbortila. V určitém okamţiku se proces zdál být ekvivalentem budování vztahu. Kdyţ byla zeď v dostatečně vysoká a my se za ni mohli schovat a navzájem se tak neviděli, došlo nám, ţe po dlouhých letech budování vztahu se tato spojnice můţe proměnit v nepropustnou bariéru. Instinktivně jsme tak do ní začali hloubit díry. Aby celá zeď nespadla, museli jsme opět spolupracovat a vrtat na stejném místě z obou stran. Společným úsilím nakonec vznikla pevná, ale propustná stěna s otvory. Tak jak jsme instinktivně začali, tak jsme i skončili. Změna počasí na sebe nenechala dlouho čekat a stěna velmi brzy roztála. Při zpracování fotografií do autorské knihy jsem se inspirovala svými vzpomínkami z dětství. Abych zdůraznila tento inspirační zdroj, vyuţila jsem průhledů objektu jako okének ve své staré kníţce o Cvrčkovi a mravencích, kterou napsal J. Z. Novák a ilustroval Vojtěch Kubašta. Tajemství, které skýtaly další stránky, v sobě ukrývají něco mystického, stejně jako zdi, u kterých nevíme, co se za nimi skrývá. 96 72 Aneta Houšková, ukázka z autorské knihy Sníh, 2020. Foto autorky. 73 Aneta Houšková, výřez z autorské knihy Stěny, 2020. Foto autorky. 3.1.3 Stěny Autorská kniha velmi úzce souvisí s předchozí knihou nazvanou Sníh. Jak uţ jsem zmínila výše, inspiračním zdrojem byla Hladová zeď. Z mého pohledu pro mě zastupovala všechny vystavěné hranice a bariéry, které mají „chránit“ lidi uvnitř. V této knize pohlíţím na zeď z jiného úhlu pohledu. Dívám se na ni očima těch, kteří i přes vystavěné bariéry chtějí komunikovat. Zaháním myšlenky na způsobené škody v omítce a vandalismus nechávám stranou. Místo toho hledám romantického ducha lidí, kteří si řekli, ţe Hladová zeď je správné místo na zvěčnění jejich přítomnosti tady. Svým podpisem tak stvrdili okamţik, který tu spolu strávili. Pomocí jednotlivých fotografií buduji zeď, tak jako dřív lidé vršili kameny, aby vystavěli památku, která tu dnes stojí. Kaţdá z fotografií zachycuje jedinečný čas, světlo a barevnost různých denních dob a počasí. Velký rozměr knihy má simulovat rozměrnou plochu popsané stěny. I tato kníţka se dá sloţit do tvaru jediné cihly, korespondující s tvarem a velikostí ostatních knih. 97 74 Aneta Houšková, autorská kniha Stěny, 2020. Foto autorky. 3.1.4 Skály Inspiračním zdrojem v knize Skály, byla především tvorba Adrieny Šimotové. Její frotáţe uchovávají dotyk s člověkem, jsou dokladem úzkého kontaktu s bytostí různě se choulící pod papírem. Nutnost dotyku a přímého kontaktu jsem cítila i já při pohledu na četné rytiny ve skalách na praţském Petříně. Fotografie dokonale zachytí vizuální vjem, ale kdyţ se jich dotkneme, zjistíme, ţe něco chybí. Světlo dokumentované a přenesené na papír nemá hmatové kvality. Proto jsem se rozhodla fotografie doplnit otiskem sejmutým přímo z povrchu skály. Frotáţe skalních nápisů uchovají můj kontakt s jejich povrchem. Kolik toho vypoví otisk a kolik fotografie, je uţ na čtenářích samých. Obě tyto varianty se v kníţce doplňují. 75 Aneta Houšková, úvodní strana autorské knihy Skály, 2020. Foto autorky. 98 76 Aneta Houšková, ukázka pouţité frotáţe v autorské knize Skály, 2020. Foto autorky. 77 Aneta Houšková, ukázka pouţité fotografie v autorské knize Skály, 2020. Foto autorky. 3.1.5 Spreje Graffiti se stalo běţnou součástí města ve všech koutech světa. Na nápisy fixem nebo sprejem můţeme narazit v hromadné dopravě, na zastávkách či zdech domů. Pokud jsme velmi všímaví, můţeme dokonce vysledovat teritorium některých sprejerů. Značnou část západní Prahy mají podepsanou autoři jako je SYT, GR nebo DC6. Je tajuplné pozorovat, kde všude vytvořili své nápisy. Přestoţe neschvaluji některá místa, která si pro své nápisy vybrali, především jedná-li se o historické centrum Prahy, nalezení podpisu některého z autorů v prostorách města mě vţdy zvláštně potěšilo. Mapování tagů a graffiti jednotlivých autorů ve mně probouzí pocit, ţe jsem něčeho součástí. Sounáleţitost je moţná jeden z důvodů, proč sprejují a poškození majetku nepřikládají patřičnou váhu. Sprejer s přezdívkou SYT kromě podpisu často doplňuje své graffiti obrazem měsíce. Někteří autoři podpis vůbec neuvádí a vyjadřují se jen pomocí obrazového znaku. I kdyţ je tato forma o něco blíţe street artu, většinou nereaguje na dané místo či události, ale nápis slouţí podobně jako graffiti k vyznačení teritoria. Obrazového graffiti jsem potkávala podstatně méně, coţ byl další důvod, proč jsem se chtěla zaměřit právě na ně. V mé autorské knize se sesbírané graffiti obrazy vzájemně doplňují i překrývají tak, jak se to někdy děje na skutečné zdi. Opět je moţné rozměrnou knihu sloţit do formátu ostatních knih. Podle toho, kterou stranu zvolím za svrchní, bude jí 99 vţdy vévodit jeden obrazový výjev. Uspořádání jednotlivých graffiti je záměrné. Díky tomu je moţné prohlédnout si jednotlivé graffiti samostatně i v kontextu ostatních děl. 78 Aneta Houšková, ukázka autorské knihy Spreje, 2020. Foto autorky. 100 4 Závěr Teoretická část diplomové práce nastínila moţnosti uchopení tématu stopy v současném umění. Představeni byli autoři, jejichţ díla nebo výstavy nesou název stopy. Na základě těchto poznatků vznikla koncepce, podle které je moţné stopy v současném umění hledat i bez názvu, pouze na základě jejich podstatných znaků a charakteristik. Pro lepší přehlednost jsou rozděleny dle podstaty do oblastí nazvaných Krajina a město, Historie a čas, Otisky a doteky, Světlo a stín. Z práce vyplývá, ţe se jednotlivé kategorie překrývají a jejich roztřídění tu má především funkci praktickou kvůli lepší přehlednosti. Je také jasné, ţe soubor děl je jen úzkým výběrem a jistě existují další díla splňující podstatné charakteristiky výběru. Podstatou teoretické části nebylo vytvořit kompletní seznam děl, ale spíše najít různé přístupy ke zvolenému tématu. Tak, jak jsme kaţdý jiný, máme i různé způsoby a názory na zanechávání stop. Aby práce nebyla jen mým pohledem na danou problematiku, i kdyţ viděnou v dílech druhých, obohatila jsem ji o rozhovor s českým umělcem Patrikem Proškem. Upravený dialog představuje jeho tvorbu a různé proudy, které se v ní mísí. Zdůvodňuje odlišné přístupy a jeho důvody vedoucí ke vniku neinvazivního umění ve veřejném prostoru. Umělec se vyjadřuje k pomíjivosti svých děl, která úzce souvisí s pojmem stopy. Didaktická část diplomové práce obsahuje upravenou tematickou řadu, dělící se do pěti výtvarných úkolů. Ţáci byli vedeni k uvaţování nad stopami, které tu po sobě zanecháváme. Na problematiku nahlíţeli prostřednictvím své vlastní tvorby. Realizována byla témata, jako je fotografie, tisk a grafika, land art, street art a jeho odlišnost od graffiti. Vlastní autorská tvorba v praktické části diplomové práce reaguje na poznatky získané v části teoretické. Soubor pěti autorských knih je odrazem myšlenek mého uvaţováním nad stopami vznikajících ve veřejném prostoru. 101 5 Seznam pouţitých informačních zdrojů Literatura BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník: malířství, sochařství, grafika. Praha: Academia, 1997. ISBN 8020006095. CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější. Praha: Dokořán, 2010. ISBN 978-80-7363-334-9. ČÁPOVÁ, Barbora. Ana Mendieta: Traces. Recenze výstavy ve čtrnáctideníku ATELIER. č. 23-24, 20.11.2014. ČERVEŇÁK, Jindřich. Místo činu. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. GRANDE, John K. Dialogy umění a přírody: rozhovory s environmentálními umělci. Přeloţil Petr ŠESTÁK. Praha: Powerprint, 2015. ISBN 978-80-87994-27-6. HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím: příběhy českého výtvarného umění (19002015). Ilustroval Jiří FRANTA, ilustroval David BÖHM. V Praze: Labyrint, 2016. Magnus art (Labyrint). ISBN 978-80-87260-84-5. HUNTER, Garry. Světový street art. Přeloţila Katarína BELEJOVÁ. Brno: CPress, 2017. ISBN 978-80-264-1702-6. HVÍŢĎALA, Karel. Stopy Adrieny Šimotové. Praha: Jaroslava Jiskrová-Máj a Dokořán, s. r. o. 2011. ISBN 978-80-7363-379-0. HLAVÁČEK, Josef. Příběhy (díla) I. K. In: Ivan Kafka 1975-2005: [realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80-902892-9-0. KAFKA, Ivan. Ivan Kafka 1975-2005: [realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80-902892-9-0. KMENTOVÁ, Eva. Eva Kmentová. Ţivotní dílo. Opava: Dům umění města Opavy, 1989. 380008389. MACHALICKÝ, Jiří. Související horizonty. Ivan Kafka 1975-2005: realizace pro krajinu, prostor a město = Realisationen für Landschaft, Raum und Stadt. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80-902892-9-0. MATTANZAOVÁ, Alessandra. Street art: současná městská výtvarná scéna. Přeloţila Runka ŢALUDOVÁ. V Praze: Slovart, 2018. ISBN 978-80-7529-556-9. MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. doplněné vydání. Olomouc: J. Vacl, 2009. ISBN 978-80-9 -904149-1-4 102 PACNER, Miroslav. Miroslav Pacner: proměny země: obrazy, přírodní reliéfy, zemní realizace: Okresní muzeum a galerie Jičín, 17. duben - 8. červen 2003, Západočeská galerie v Plzni, 8. červenec - 31. srpen 2003, Galerie výtvarného umění v Mostě, rok 2004: [katalog výstavy]. V Jičíně: Okresní muzeum a galerie, 2003. ISBN 80-86415-20-1. PROCHÁZKA, Vladimír. Příruční slovník naučný IV. Díl S – Ţ. Praha: Academia, 1967. PROŠKO, Patrik. Bílá formule. In: Místo činu. [katalog výstavy] Trutnov: Galerie UFFO, 2016. RUHRBERG, Karl a Ingo F. WALTHER. Umění 20. století. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2011. ISBN 978-80-7391-572-8. SCHMELZOVÁ, Radoslava, Dagmar ŠUBRTOVÁ a Radek MIKULÁŠ. Současná umělecká díla v krajině. Praha: Academia, 2014. Průvodce (Academia). ISBN 978-80-2002275-2. ŠAMŠULA, Pavel a Jarmila HIRSCHOVÁ. Průvodce výtvarným uměním IV. 3. vyd. Úvaly: Albra, 2006. Pomocné knihy pro učitele a ţáky (Albra). ISBN 80-7361-005-1. ŠETLÍK, Jiří. Pokus o portrét Adrieny Šimotové. In: Adriena Šimotová – O blízkém a vzdáleném. Praha: Trigon, 1994. ISBN: 80-85320-45-2. ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = work : 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 97880-7437-253-7. UŢDIL, Jaromír. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1974. ISBN 14-649-74. ZEMINA, Jaromír. Adrienino „blízké a vzdálené“. In: Adriena Šimotová – O blízkém a vzdáleném. Praha: Trigon, 1994. ISBN: 80-85320-45-2. ZHOŘ, Igor. Proměny soudobého výtvarného umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25555-8. Jiné zdroje Rozhovor s Patrikem PROŠKEM, Praha: 24. 11. 2019 103 Internetové zdroje Anna Garfotrh. In: Designboom [online]. 26.7.2010 [cit. 17.4.2020]. Dostupné z: https://www.designboom.com/design/anna-garforth/ Artlist - databáze současného umění. Doly / Projekt Tagebau . [online]. ©2006 [cit. 28.02.2020]. Dostupné z: https://www.artlist.cz/dila/doly-projekt-tagebau-4197/ BERKOWITZ, Jacob Elior. Jacob Elior Berkowitz - homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.jacobberkowitzstudio.com/new-gallery BOGAERT, Pieter van. Traces of the other. In: Nikolaus Gansterer –homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-of-spaces/?n=17 Celebrating Print [online]. ©2015 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: http://www.celebratingprint.com/post/2016/10/19/traces FABUŠ, Palo. Současné umění není. In: Divus. [online]. [cit. 16.2.2020]. Dostupné z: http://divus.cc/london/cs/article/contemporary-art-is-not HANSCOM, Greg. Dr. Dirt: Street artist scrubs images into the urban landscape. In: Grist. [online]. ©1999 [cit. 01.03.2020]. Dostupné z: https://grist.org/cities/2011-11-04-dr-dirtstreet-artist-scrubs-images-into-the-urban-landscape/ KHAN, Tanveer. The Horrors of Hiroshima Bombing: Human Shadow Permanently Etched in Stone. In: STSTW - Stay Intrigued [online]. © 2020 STSTW [cit. 27.2.2020]. Dostupné z: https://www.ststworld.com/shadows-of-hiroshima/ Penn State. Ţeny nechávají své otisky rukou na zdi jeskyně. [online]. In: ScienceDaily. [cit. 6.2.2020]. Dostupné z: www.scictedaily.com/releases/2013/10/131015113909.htm Penn State. Depatrment of Anthropology. [online]. In: PennState - homepage. [cit. 6.2.2020]. Dostupné z: https://anth.la.psu.edu/people/drs17 GRUVEROVÁ, Natascha. Úvodní text k výstavě: Convergence in Probability. Galerie Stadtpark . In: Nikolaus Gansterer –homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-of-spaces/?n=17 KÓVSKAYA, Maya. Making Traces – Dai Guangyu solo exhibition.In: Ifa gallery. [online]. ©2006 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: http://ifa-gallery.com/making-traces-daiguangyu-solo-exhibition-ink-studio/ 104 LEDEBUR, Benedikt. Tamuna Sirbiladze, Traces of Life. Galerie Eva Presenhuber. In: Artsy. [online]. ©2020 [cit. 11.02.2020]. Dostupné z: https://www.artsy.net/show/galerie-eva-presenhuber-tamuna-sirbiladze-traces-of-life LEIGH, Brooke. Brooke Leight – homepage [online]. [cit. 10.2.2020]. Dostupné z: https://brookeleigh.com/portfolios/traces/ Němec Rudolf. In: Sophistica gallery [online]. [cit. 17.4.2020]. Dostupné z: https://sophisticagallery.cz/autori/nemec-rudolf OUJEZDSKÝ, Karel. Stopy, otisky a doteky malíře Vladimíra Gebauera ve Studiu Paměť. In: Český rozhlas Vltava. [online]. 1. 12. 2010 [cit. 17.2.2020]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/stopy-otisky-a-doteky-malire-vladimira-gebauera-ve-studiupamet-5080659 Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10908 Průřezové téma Environmentální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10912 Průřezové téma Mediální výchova. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10913 Průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. In: Metodický portál RVP - Digifolio [online]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10910 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007 [cit. 17.3.2020]. ISBN 978-80-87000-11-3. http://www.nuv.cz/file/159 SAYPE - Biographie. In: SAYPE ARTISTE - homepage[online]. Dostupné z: https://www.saype-artiste.com/bio Stopa. In: Slovník spisovného jazyka českého. [on-line]. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV [cit. 9.3.2020]. Dostupné z: https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=stopa&sti=EMPTY&where=hes la&hsubstr=no 105 Stín. In: Slovník spisovného jazyka českého. [on-line]. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV [cit. 9.3.2020]. Dostupné z:https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=stopa&sti=EMPTY&where=hesl a&hsubstr=no VAŇOUS, Petr. Dana Sahánková: Stopy v popelu In: iUmeni.cz - portál současného umění [online]. 2017 [cit. 17.02.2020]. Dostupné z: https://www.iumeni.cz/clankyrecenze/udalosti/19-7-2017-dana-sahankova-stopy-v-popelu/ VESELÁ, Romana. Krajina jako veřejné téma. Stopy krajiny [online katalog výstavy]. Zlín: Galerie Fakulty multimediálních komunikací G18, 2019 [cit. 11. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.g18.cz/vystava/vystava-stopy-krajiny/ What Traces? Saype Art at David Pluskwa. Modern & Contemporary Art Resource. In: Widewalls. [online]. ©2013 [cit. 10.02.2020]. Dostupné z: https://www.widewalls.ch/saype-art-david-pluskwa/ 106 6 Seznam obrázků 1. GANSTERER, Nikolaus. Traces of Spaces [Stopy prostorů], 2011. In: Nikolaus Gansterer [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-ofspaces/?n=15 2. GANSTERER, Nikolaus. Traces of Spaces [Stopy prostorů], 2010/11. In: Nikolaus Gansterer [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.gansterer.org/traces-ofspaces/?n=11 3. VIVODA, Ana. Traces [Stopy], 2011. Foto: Ana Vivoda. In: CELEBRATING PRINT [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: .http://www.celebratingprint.com/post/2016/10/19/traces 4. GUANGYU, Dai. Marks of Corrossion [Stopy koroze], 1989. In: Artsy [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.artsy.net/artwork/dai-guangyu-dai-guang-yumarks-of-corrosion-shi-hen 5. GUANGYU, Dai. Landscape, lnk, lce [Krajina, Inkoust, Led], 2004. In: Artsy [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.artsy.net/artwork/dai-guangyu-dai-guang-yulandscape-lnk-lce-shan-shui-mo-shui-bing-shui 6. LEIGH, Brooke. Trace VII [Stopa VII], 2014. In: Brooke Leigh [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://brookeleigh.com/portfolios/traces/ 7. BERKOWITZ, Jacob Elior. Traces [Stopy], 2016. In: Jacob Elior Berkowitz [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.jacobberkowitzstudio.com/newgallery/i9vivtmfo6kkucmcgn59g3f70099u1 8. BERKOWITZ, Jacob Elior. Traces [Stopy], 2016. In: Jacob Elior Berkowitz [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.jacobberkowitzstudio.com/newgallery/z5ngejmdmgqv7wsuv792h281uw2hbc 9. SAYPE. 6h30, Troyes, 2017. In: Widewalls [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.widewalls.ch/saype-art-david-pluskwa/ 10. SAYPE. 6h41, Delemont, 2017. In: Widewalls [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.widewalls.ch/saype-art-david-pluskwa/ 107 11. SIRBILADZE, Tamuna. Untitled [Nepojmenované], 2015. In: GaleriesNow [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.galleriesnow.net/shows/tamuna-sirbiladze-tracesof-life/#images-1 12. SIRBILADZE, Tamuna. Tits [Prsa], 2014. In: GaleriesNow [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.galleriesnow.net/shows/tamuna-sirbiladze-traces-of-life/#images5 13. SAHÁNKOVÁ, Dana. Bez názvu XI-II, 2017 In: Dana Sahánková [online]. [Cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.sahankova.com/hlavy_p.html 14. GEBAUER, Vladimír. Kruhy 2006. Foto: Helena Petáková. In: Český rozhlas Vltava [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/stopy-otisky-adoteky-malire-vladimira-gebauera-ve-studiu-pamet-5080659 15. KOLORENČOVÁ, Iva. Anfinity, 2018. Foto: Pavel Matoušek. In: Stopy Krajiny [online katalog]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.g18.cz/wpcontent/uploads/2019/09/Stopy-krajiny.pdf Str. 158 –159 16. ARMSTRONG, Conrad a VALÁŠEK, Viktor. Barandov/Josefov/Všetaty, 2018. Foto: archiv autora. In: Stopy Krajiny [online katalog]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.g18.cz/wp-content/uploads/2019/09/Stopy-krajiny.pdf Str. 162 –163 17. MENDIETA, Ana. Bez názvu (Body traks), 1974. In: Brooklyn rail. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://brooklynrail.org/2004/09/art/ana-mendieta-earth-bodysculpture-and-pe 18. KAFKA, Ivan. Větrná Kresba, 1988. In: Ivan Kafka 1975-2005: realizace pro krajinu, prostor a město. Praha: Art D - Grafický ateliér Černý, 2006. ISBN 80-902892-90. Str. 34–35 19. KRTIČKA, Labyrint, 2001. In: Jan Krtička. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.jankrticka.com/index.php/gallery-category/2001/#2001labyrint 20. MOOSE. 2011. In: Grist. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://grist.org/cities/2011-11-04-dr-dirt-street-artist-scrubs-images-into-the-urbanlandscape/ 21. GARFORTH, Anna. In: Fubiz. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://www.fubiz.net/2014/10/03/artworks-by-anna-garforth/artworks-by-anna-garforth-17/ 108 22. EPOS 257. Landart tag, 2007. In: Epos 257. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: https://www.epos257.cz/?lng=en&s=works&t=/landarttag 23. PROŠKO, Patrik. Proudy, 2015. In: Patrik Proško. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://prosko.cz/works/?proj=12.%20Proudy&page=sitespecific 24. PROŠKO, Patrik. Genius loci, 2013. In: Patrik Proško. [online]. [cit. 7.3.2020]. Dostupné z: http://prosko.cz/works/?proj=1.%20Genius%20loci&page=sitespecific 25. SÁGLOVÁ, Zorka. Pocta Gustavu Obermanovi, 1970. Foto: Jan Ságl. In: ProMuSOblastní galerie vysočiny v Jihlavě. [online]. [Cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://promus.ogv.cz/index.php?page=catalogue&table=0&params=80|6;2;|&IdC_IE=6566 &connection_field=IdC_IE 26. JETELOVÁ, Magdalena. Atlantiský val, 1995. Foto: Werner J. Hannappe [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://jetelova.de/artworks/atlantic_wall.htm 27. Šigut, Jiří. 1964/5 – Důl Michal, 2001. In: ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works : 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 185 28. Šigut, Jiří. Procházka, 1985. In: ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works : 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 65 29. HOWE, General. Foto: Jaime Rojo. In: Huffpost [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: https://www.huffpost.com/entry/war-on-apathy-street-arti_b_662837 30. KLEIN, Yves. Hirošima (ANT 79), 1961. Autor: Yves Klein In: Yves Klein [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://www.yvesklein.com/fr/oeuvres/view/593/hiroshima/ 31. KLEIN, Yves. Bez názvu atropometrie (ANT 84), 1960. Autor: Yves Klein In: Yves Klein [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://www.yvesklein.com/fr/oeuvres/view/1/anthropometries/596/anthropometrie-sanstitre/?of=7 32. ŠIMOTOVÁ, Adriena. Strach, 1984. In: Sanquis [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: https://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=txt370 109 33. KMENTOVÁ, Eva. Vejce a já, 1968. In: Moravská galerie v Brně [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vystavy-aprogram/aktualni-vystavy/2007/eva-kmentova-denik-dila.aspx 34. KMENTOVÁ, Eva. Stopy. In: GHMP [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://ghmp.cz/karafiaty-a-samet-umeni-a-revoluce-v-portugalsku-a-ceskoslovensku-19681974-1989/ 35. REIS, Mario. Naturaquarelle Kanada. [Přírodní akvarely Kanada], 1994. In: Artist24 [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: https://www.artists24.net/173645-marioreis:naturaquarelle-kanada-serie 36. REIS, Mario. Waal, Erlecom, Netherlands [Waal, Erlecom, Nizozemsko], 2009. In: Artist24 [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: https://www.artists24.net/173645-marioreis:naturaquarelle-kanada-serie 37. Šigut, Jiří. V lese, 1993. In: ŠIGUT, Jiří, Jakub GUZIUR, Martin KLIMEŠ, Jiří VALOCH a Petr VAŇOUS. Jiří Šigut: práce = works : 1985-2018. Přeloţil Stephan von POHL. V Praze: Kant, 2018. ISBN 978-80-7437-253-7. Str. 239 38. GOLDSWORTHY, Andy. Rain Shadow, 1984. Adam memory [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://adammemory.blogspot.com/p/andy-goldsworthy.html 39. MAUR, Milan. Kresba stínu 8, 1995. In: Milan Maur [online]. [cit. 8.3.2020]. Dostupné z: http://www.milan-maur.cz/stranky/svetlo-a-stin.html 40. PACNER, Miroslav. Země lidí 1, 1991. In: PACNER, Miroslav. Miroslav Pacner: proměny země: obrazy, přírodní reliéfy, zemní realizace: Okresní muzeum a galerie Jičín, 17. duben - 8. červen 2003, Západočeská galerie v Plzni, 8. červenec - 31. srpen 2003. 41. Výběr ze série ţákovských prací: Stopa času, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 16 let. Vlastní fotografie. 42. Výběr ze série ţákovských prací: Okamţik v okamţiku, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 43. Výběr ze série ţákovských prací: Stopa kreativity, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 44. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy dětí, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 110 45. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy studentů, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 16 let. Vlastní fotografie. 46. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy kreativity, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 47. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy civilizace, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 48. Výběr ze série ţákovských prací: Stopa ţivota, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 49. Výběr ze série ţákovských prací: Stopa času, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 50. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy ţivota, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 51. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy vandalismu, 2018. Gymnázium Nad Štolou, 16 let. Vlastní fotografie. 52. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy civilizace, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 53. Výběr ze série ţákovských prací: Stopy civilizace, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 54. Výběr ze série ţákovských prací: Čtverce v písku, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 55. Výběr ze série ţákovských prací: Kruh v listí, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 56. Výběr ze série ţákovských prací: Hradba listí, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 57. Výběr ze série ţákovských prací: Květ, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 58. Výběr ze série ţákovských prací: pijící kolibřík, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 59. Výběr ze série ţákovských prací: Pijící kolibřík, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 60. Výběr ze série ţákovských prací: Pijící kolibřík, 2019. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 61. Výběr ze série ţákovských prací: Pijící kolibřík, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 111 62. Výběr ze série ţákovských prací: Tagy celé třídy, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 63. Výběr ze série ţákovských prací: SARH, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 64. Výběr ze série ţákovských prací: LIE LIE LAND, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 65. Výběr ze série ţákovských prací: Sledované WC, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 66. Výběr ze série ţákovských prací: Sledované WC, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 67. Výběr ze série ţákovských prací: FREE HONG KONG, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 68. Výběr ze série ţákovských prací: Rozervaná Země, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 69. Výběr ze série ţákovských prací: SK8, 2020. Gymnázium Nad Štolou, 15 let. Vlastní fotografie. 70 HOUŠKOVÁ, Aneta. Autorská kniha Stromy, 2020. Vlastní fotografie. 71 HOUŠKOVÁ, Aneta. Autorská kniha Stromy, 2020. Vlastní fotografie. 72 HOUŠKOVÁ, Aneta. Ukázka z autorské knihy Sníh, 2020. Vlastní fotografie. 73 HOUŠKOVÁ, Aneta. Výřez z autorské knihy Stěny, 2020. Vlastní fotografie. 74 HOUŠKOVÁ, Aneta. Autorská kniha Stěny, 2020. Vlastní fotografie. 75 HOUŠKOVÁ, Aneta. Úvodní strana autorské knihy Skály, 2020. Vlastní fotografie. 76 HOUŠKOVÁ, Aneta. Ukázka pouţité frotáţe v autorské knize Skály, 2020. Vlastní fotografie. 77 HOUŠKOVÁ, Aneta. Ukázka pouţité fotografie v autorské knize Skály, 2020. Vlastní fotografie. 78 HOUŠKOVÁ, Aneta. Ukázka autorské knihy Spreje, 2020. Vlastní fotografie. 112 7 Seznam příloh Příloha 1 – informovaný souhlas Příloha 2 – fotografická dokumentace prací ţáků Příloha 3 – fotografická dokumentace autorských knih Přílohy jsou dostupné v elektronické podobě na přiloţeném CD disku. 113