2 Ilustrace Lucie Lučanská, 2021 ISSN 1803-6635 A2 KULTURNÍ ČTRNÁCTIDENÍK 20. 1. 2021 ROČNÍK XVII ADVOJKA.CZ CENA 39 KČ Karate Kid po třiceti letech / Drogové války a (po p)kultura favel nad odkazem Karla Vachka / průkopnice elektronick é hudby alternativní modeling New Aliens Agency tři dekády českého kapitalismu 20 rozhovor a2 – 2/2021 Ani padouch, ani hrdina Jak se v posledních letech změnil tradiční komiksový narativ o boji dobra se zlem a čím je to způsobeno? Proč se v představě superhrdinky vždy odehrává konflikt mezi stereotypizací a inovací narativu a proč je kvůli tomu vždy tak trochu antihrdinkou? I o tom jsme mluvili s doktorandem bamberské univerzity, který zkoumá podoby komiksového antihrdinství. marta martinová zabije zločince, nebo tenhle zločinec zavražCo dělá komiksového antihrdinu dí někoho jiného. U podobného morálního v marvelovském nebo DC problému dobré řešení neexistuje a v sérii univerzu antihrdinou? Začnu tím, co antihrdina není – není opa- Punisher: Vítej zpátky, Franku z let 2000 kem hrdiny a není to ani jednoduše zloduch. a 2001 (česky 2013) to Punisher přímo říká: Antihrdina je naopak určitým typem hrdi- „Pokud nevystřelíš, budeš mít na svědomí ny – ocitl se ale ve společenských podmín- smrt. Smrt, které jsi mohl zabránit. Pokud kách, které mu brání projevit své hrdinství, vystřelíš, jsi vrah.“ nebo být z nějakých důvodů hrdinou odmítá. Zvlášť zajímavý je typ rebelů, či téměř až Nekomplikují toto celkem jednoduché revolucionářů. Typickým případem je V z gra- schéma ženské postavy? fického románu V jako Vendeta (1988, česky Nepochybně. Superhrdina ztělesňuje jakýsi 2005) scenáristy Alana Moorea a kreslíře Davi- ideál společnosti, jejíž status quo brání – tam, da Lloyda z osmdesátých let. Dystopická rea- kde mají navrch heterosexuální bílí muži, ho lita fašistické společnosti, konkrétně Londýn představuje typ Supermana nebo Batmana. ovládaný ultrapravicovou politickou stranou Jenže jak může takový status quo, jehož souNordický oheň, ho nutí, aby se choval jako částí je i to, že muži mají moc a ženy musí padouch, ale čtenář ho tak ani na okamžik o svá práva bojovat, zastupovat superhrdinnevnímá. Naopak, je jakoby jasným hrdinou ka? Superhrdinka je tak pouhou svou existenpříběhu, který navíc inspiruje vznik občan- cí kritikem stavu společnosti, a je tudíž svým ského hnutí. Přitom ale jeho činy, a to platí způsobem vždycky „antihrdinkou“. víc pro předlohu než pro filmovou adaptaci Minimálně přináší do definice hrdinství z roku 2005, jsou vyloženě jednáním teroris- odlišné prvky – třeba se nesnaží kriminálníky ty – zabíjí, mučí, používá bomby. Jenže když jen trestat, ale usiluje o to jejich postoj změje V zjednodušeně interpretován jako symbol nit. Skvělým příkladem je Squirrel Girl. Je sice odporu a je považován za hrdinu, popírá to satirickou postavou, parodií na superhrdinu složitou etickou motivaci jeho činů. podobně jako známější Deadpool, podaří se jí Antihrdina čtenáři nedává přímou odpověď, ale třeba přesvědčit padoucha Galactuse, jedspíš mu představuje úhel pohledu, z nějž nu z nejmocnějších bytostí ve vesmíru, aby musí jednání, které by jinak označil za zlo- nezničil Zemi a prostě odešel někam jinam. činné, uznat jako ospraveditelné. Otřásá naší Zvítězí nad ním tak, že ho ukecá. Samozřejvírou, vyvolává v nás pochyby, zda někdy pře- mě je pak otázka, zda by takový typ hrdinství ce jen není lepší nechat zloducha vyklouznout. mohl fungovat i mimo parodický narativ. Jiná Superhrdinský narativ je založen na dicho- postava, Jessica Jones v sérii Alias (2001–2004, tomii, konfliktu mezi hrdinou a padouchem. česky 2016), sice používá násilí, ale dodává, že Oba typy však slouží témuž účelu – posilu- jen nerada. I narativ je jiný. Je z většiny zalojí a hájí stávající pojetí světa, jeho pravidla žen na dialozích a detektivní práci a násilí je a ideály, jen hrdina reprezentuje a brání dob- omezeno jen na několik málo stránek. ro a padouch zase zlo. Antihrdina dělá přesný Problém s definicí těchto antihrdinských opak: ukáže nám rozpor, aporii, morální pro- postav – jak žen, tak mužů – spočívá i v tom, blém. Například Supermanova definice dob- že se jejich hodnocení snadno změní s perra je v naprostém souladu se společenským spektivou čtenáře. Někteří čtenáři zkrátka řádem, nepochybuje se o ní – superhrdina vnímají zřetelně kontroverzní figuru, jako zkrátka bojuje proti zlu, které většinou při- je V nebo Jessica Jones, klidně jako hrdinu chází odněkud zvnějšku a jehož špatnost je nebo padoucha, a nikoli jako antihrdinu. Takovšem zřejmá. Antihrdina žije ve světě, kte- vé hodnocení je ale pochopitelně zplošťující rý jednoduše hájen být nemůže: jeho zákla- a kategorie antihrdiny k morální komplikody se otřásají a je třeba jej znovu stvořit. Pak vanosti těchto postav sedí lépe. Jessica Jones je téměř nevyhnutelné stát se kontroverzní nechce být hrdinkou, odmítá ale být obětí. postavou. V případě V jako Vendeta složitost Je to alkoholička, a rozhodně tak není bez situace neumožňuje přímou odpověď, čtená- poskvrny, jenže zachraňuje lidi a bojuje se ři je nabídnuta pouze volba – jak si poradit zločinci. Jiným dokladem toho, jak fungus hrdinou, který se dopouští odsouzeníhod- je pohled diváka nebo čtenáře, je film Joker ných nebo přinejmenším morálně diskuta- (2019), jehož hlavní postavou je ikonický bilních činů. záporák. Přesto jsou někteří diváci schopní ho vnímat nejen jako ubohého padoucha, ale V je ikonickým antihrdinou, i jako symbol rebelie nebo hrdinu, kterému ale určitě ne jediným… jeho okolí zkrátka nerozumí. To, že se předJiné starší příklady antihrdinství můžeme vede, jak nahlíží situaci padouch, může svést najít v sériích Sin City (1991–2000, česky diváka na scestí a ten pak vidí Jokera v pozi1999–2005) nebo Strážci (1987, česky 2005), tivním světle. Je to však podobně mylná interkde pro ukončení jaderného konfliktu mezi pretace jako redukovat V na pouhého hrdinu Spojenými státy a Sovětským svazem obětu- a nebrat v potaz složitost a morální nejednoje Adrian Veidt (Ozymandias) životy milio- značnost postavy. nů Newyorčanů… Současnosti bližší případy představují série Občanská válka scenáris- Kdy a v jaké souvislosti se začalo ty Marka Millara a kreslíře Stevea McNive- klasické schéma souboje mezi na z let 2006 a 2007 (česky 2014) nebo e dobrem a zlem v komiksu tříštit? Authority (2000) rovněž od Marka Millara V takzvaném temném věku komiksu – v osma kreslíře Franka Quitelyho. desátých letech a na počátku let devadesáe Authority vypráví o skupině superhr- tých, jejichž atmosféra byla ovlivněna všemi dinů ve stylu Ligy spravedlnosti, ale namís- krizemi hodnot a světonázoru, k nimž došlo to aby tahle parta svět jen chránila, snaží se v předchozích desetiletích: válkou ve Vietjej i změnit; otázka, „co je dobro“, pak těžko namu, aférou Watergate, vraždami Martina může zůstat stranou. V této sérii hrdinové Luthera Kinga a Johna F. Kennedyho a hlavně nebojují jen s padouchy, ale rovněž se zko- koncem studené války. To vše mělo dopad na rumpovanými vládami. V jedné chvíli se pojetí dobra v americké společnosti. Když to doslova ptají: „Copak můžete čekat, že bude- srovnáme s třicátými či čtyřicátými lety, takme chránit lidstvo před hrozbami z vesmíru, zvaným zlatým věkem komiksu, bylo zlem a přitom dělat, že nic nevidíme, když diktá- zřetelně nacistické Německo a stejně zřejtoři páchají genocidy?“ Svrhnout vládu, nebo má byla strana dobra – Spojené státy. Jenže dokonce zabít světového vůdce je ale samo- v době temna přestalo být zlo něco vnějšího, zřejmě vždy ambivalentní rozhodnutí. začalo být vůči společnosti inherentní a defiDalším, extrémním případem je Punisher, novat, kdo zastupuje dobro a kdo je předstakterý řeší přesně taková dilemata – buďto vitel zla, nebylo snadné. Společnost nemůže být od takového zlomu automaticky hájena a namísto toho je třeba definovat, jak vypadá ta, která si bránit zaslouží, a právě v tomto období se objevuje spousta antihrdinů. Dnes jsme svědky něčeho podobného, tentokrát bylo hlavním bodem zlomu 11. září 2001. Aktuální hodnotový otřes odrážející se v komiksu se však netýká jen konceptu terorismu, ale třeba i migrační krize, situace, v níž jsou nuceny koexistovat nejrůznější kultury. Opět se ukazuje, že jednoduše říct, co je dobré, nejde. Ani v nejmenším to však není špatně – po pravdě je daleko nebezpečnější právě to, když je definice dobra jasná a nezpochybnitelná. Je pak totiž mnohem snazší poukázat na „zlo“ ve společnosti, jímž jsou samozřejmě většinou ti „druzí“, „jiní“, „cizí“. Teprve když máme pochybnosti o podstatě našeho pohledu na svět, můžeme se upřímně pokusit porozumět tomu, co „druhé“, „jiné“ vůbec znamená. Polaritu dobra a zla tedy antihrdina neruší, jen ji komplikuje? Odpovím příkladem. Občanská válka, což je narativ zcela přiznaně spojený s reálnými událostmi 11. září a podepsáním Patriot Act, nám jako čtenářům dává na výběr mezi hodnotou svobody a hodnotou bezpečí. Ve vyhrocených formách nemohou koexistovat, nebo lépe řečeno popírají se navzájem. V Občanské válce se nesetkáváme s žádným skutečným hrdinou, namísto toho se příběh obrací na čtenáře s přímou otázkou: „Na čí straně jsi?“ Nutí ho vybrat si a tím se postavit výslovně proti možnosti druhé – proti bezpečí, nebo proti osobní svobodě. Zvolit stranu absolutní svobody pro lidi se superschopnostmi znamená souhlasit s tím, že to omezí bezpečí obyčejných lidí. Příběh tak čtenáře či diváky vede k tomu, aby se ptali, co je důležité právě pro ně, nespokojili se s příliš snadnou odpovědí na morální problém a zachovali si otevřenou mysl. Nemůže být tato problematizace manichejského souboje ale i následkem proměny komiksového publika? Současní čtenáři grafických románů budou určitě vypadat jinak než ti, kteří komiksové příběhy hltali ve čtyřicátých letech. To bezpochyby. Narativ začíná mít v osmdesátých letech čím dál realističtější kulisy a komplexnější postavy, a přináší to i jiné druhy čtenářů – především už to nejsou jen muži, komiksové publikum pochází ze všech koutů světa, a je tu tedy čím dál zřejmější snaha oslovit různé druhy čtenářů, lišící se věkem, kulturním pozadím či třeba sexuální orientací. Například nová Ms. Marvel je muslimka pákistánsko-amerického původu a ani její autorka G. Willow Wilson zrovna neodpovídá tradici bílého scenáristy. Takže určitě dochází k pozitivní změně i v tom, kdo komiksy píše. Ms. Marvel, občanským jménem Kamala Khan, také oslovuje jiný druh publika. Pokud nabídnete odlišný pohled, přestože zachováte základní prvky superhrdinského narativu, pochopitelně získáte i nové publikum. Lze dnes sledovat pozitivní změnu i v odvěké hypersexualizaci hrdinek? Když to řeknu jemně, i ta asi ženám bránila, aby si komiksy oblíbily. Pořád musí superhrdinky při soubojích balancovat na podpatcích? Boty s vysokými podpatky ilustrují tenhle problém velmi přesně – protože co je méně logické než vyrazit bojovat s lumpy v takových botách? Hodí se připomenout, co psala o ženském oblečení už Simone de Beauvoir v Druhém pohlaví, a sice že zabraňuje ženám jednat. Ženy mají nosit boty, v nichž se nedá chodit, nebo mít šaty z látky, kterou je snadné roztrhnout, nepraktické oblečení, které rozhovor a2 – 2/2021 21 S Marcem Favarem o antihrdinství v komiksu už nejde o sexuální nevázanost, ale svobodu. Poison Ivy získává od tvůrců složitější povahu a není jednoduše zločinná – někdy je antihrdinkou a jednou dokonce obětuje vlastní život, aby zachránila Gotham, což je bezpochyby hrdinský čin. Sexualita už není to, co dělá z hrdinky zločince, už to není nic nebezpečného a záludného. Když jsme mluvili o kostýmech – proč je vůbec maska tak důležitým prvkem identity každého superhrdiny? Tendence zakrývat občanskou identitu provází superhrdinský komiks a jeho filmové adaptace celou historii. Tony Stark se maskuje za Iron Mana; Peter Parker musí mít při akci vždycky svou masku Spider-Mana. Jenže v komiksovém příběhu Občanská válka a ve filmech jako Iron Man (2008) a Spider-Man: Daleko od domova (2019) se oba hrdinové odhalí. A z batmanovských komiksů posledních tří let se zdá, že úplně všichni vědí, že za Batmanem se skrývá Bruce Wayne. Sice pořád nosí masku, jeho dvě identity už ale fakticky oddělené nejsou. Dnešní superhrdinové si zkrátka sundávají masky a tradiční rozdělení na individuální a kolektivní identitu mizí. Je to složité téma – jednak je tu hrdina, který si sundává masku a jeho kostým se stává spíš uniformou a on sám jakýmsi supervojákem. V prvních knihách Ultimates z roku 2002 od Marka Millara, autora Občanské války, Avengers nosí vojenské uniformy a jsou vysíláni do cizích států válčit jako vojáci. Pokud si ale ve chvíli zrušení dvojí identity superhrdina zvolí maskování před společností, stává se antihrdinou, až rebelem – jako Captain America. Hrdina, který dá přednost masce před lidskou identitou, volí své vlastní etické hodnoty i za cenu toho, že stane v naprostém protikladu ke společnosti. Marco Favaro. Foto z osobního archivu popírá osobní svobodu, liberté individuelle. A v superhrdinském narativu je tohle obzvlášť paradoxní – protože hrdina má především jednat. Je to samozřejmě směšné a absurdní, ale vypovídá to i něco důležitého o naší kultuře – proč je hrdinka zobrazena s botami na podpatcích jako symbolem sexuálního vykořisťování? Proč je tu přítomna ona hypersexualizace, která popírá hrdinskost superhrdinky? Odpověď je nasnadě: protože tyto mocné ženy jsou vnímány jako hrozba, vždyť se chovají jako hrdinové! Proto je třeba je ukázat taky jako objekty, tedy konkrétně objekty sexuální touhy, a tímto způsobem je vlastně oslabit. Lillian S. Robinson, marxistická teoretička a odbornice na dílo Simone de Beauvoir, ve své knize Wonder Women. Feminisms and superheroes (Zázračné ženy. Feminismy a superhrdinové) z roku 2004 říká, že v superhrdinkách se potkává stereotypizace s inovativností. Hrdinka musí jednat v paradoxní situaci, kdy potvrzuje stereotypy společnosti, kterou brání, a zároveň je kvůli svému ženství kritikem stavu téže společnosti. Myslím, že to je nejlépe zachyceno v grafickém románu Wonder Woman: Spirit of truth (Wonder Woman: Duch pravdy, 2001) Paula Diniho a Alexe Rosse. Zde je jasné, že Wonder Woman nemůže stvrzovat klasické americké hodnoty jako její kolegové Batman a Superman. Navíc je cizinkou, je z emyskyry, ostrova, jemuž vládnou Amazonky žijící v matriarchátu. Samozřejmě je situace ženských hrdinek čím dál lepší – máme Jessicu Jones, Squirrel Girl, Batgirl a Batwoman a všechny ty hrdinky už si nechávají boty na podpatku na doma a do soubojů nosí zbroj nebo alespoň praktičtější úbor. Ms. Marvel má teď kostým vycházející z burkin, oblečením se tedy odkazuje i na jinou kulturu. Zatím je to ale stále spíš jen pozitivní signál než pravidlo. Přinejmenším ale tedy lze sledovat posun v tom smyslu, že ženy hrají v narativu kladnější roli? Stávají se ze zlobivých holek hodné? Tenhle proces dokládá třeba Harley Queen, ale u ní vždycky záleží na tom, kdo o ní píše a jak ji zachycuje. Zrodila se jako padouch, ale například v aktuálním televizním seriálu je spíš antihrdinkou. Postava, která se však v průběhu času změnila zcela zásadně, je Poison Ivy. Původně jde o hypersexualizovanou kriminálnici, která používá sexualitu jako zbraň, a právě její nevázaná sexualita je podstatou její špatnosti. A navíc je šílená, což vzbuzuje podobné otázky jako superhrdinky v bikinách a na podpatcích – proč je vykreslena jako šílená a proč si trest odpykává v Arkhamském blázinci, a nikoli ve věz- Marco Favaro (nar. 1990) je doktorand na nici Blackgate? Ta nálepka bláznivky, kterou Univerzitě Otto-Friedricha v Bambergu, kde nejde brát vážně, ji totiž zase oslabuje, poni- pracuje na svém disertačním výzkumu na žuje. Ve filmu Birds of Prey (2020) a na konci téma antihrdinství a masky v komiksu od druhé sezóny seriálu Harley Queen se mezi osmdesátých let do současnosti. Studoval protagonistkou a Poison Ivy rozvine roman- na římské univerzitě Tor Vergata, na ce – a jen z toho je zřejmé, že došlo k pro- Svobodné univerzitě Berlín a Ruprechtoměně hodnocení sexuality ženských hrdinek: -Karlově univerzitě v Heidelbergu.