| dbo:abstract
|
- Minhag (hebrejsky מנהג, zvyk či zvyklost; pl. minhagim) je v judaismu akceptovaný zvyk nebo skupina zvyků. Minhag může odkazovat na následující:
* Zvyk, který byl přijat jako závazný do obecné praxe a stává se jedním z pramenů židovského náboženského práva. Příkladem je nošení kipy.
* Místní zvyk (minhag ha-makom) vztahující se a platný pouze v určité lokalitě (země, oblast, obec) platný pouze pro komunitu v dané lokalitě. Tyto druhy minhagů jsou podrobně rozebírány v Mišně a Talmudu. Tyto druhy minhagů jsou zaznamenány ve zvláštních knihách (sifrej minhagim). Typickou ukázkou je např. rozdíl v době, která musí uběhnout mezi požitím masa a mléka nebo zvyky ohledně konzumace rýže a luštěnin během svátku Pesach.
* Minhag může také odkazovat na různé liturgické rity, které se vyvinuly v průběhu dějin tj. minhag Polin, minhag Aškenaz. Tyto minhagim se někdy překrývají s termínem , ale nejsou identické. (cs)
- Minhag (en hebrea: מנהג "kutimo", pl. מנהגים, minhagim) estas akceptita tradicio aŭ grupo de tradicioj en judismo. Rilata koncepto, nome Nusaĥo (נוסח), referencas al la tradicia ordo kaj formo de la preĝoj. La hebrelingva radiko N-H-G (נ-ה-ג) signifas unuarange "konduki" aŭ, per etendo, "konduti". La vorto "minhag" aperas dufoje en la Hebrea Biblio, ambaŭfoje en la sama verso, kaj tradukeble kiel "konduko". La nuntempa uzado de la vorto "minhag" por kutimo eble estis influita de la araba "minhaj", kvankam en la nuntempa islama uzado tiu termino estas uzata por la intelektula metodologio de fakulo aŭ penso-skolo (cf. hebrea "dereĥ") pli ol por la kutimoj de loka aŭ etna komunumo. (eo)
- Minhag (hebräisch מנהג) bedeutet im Judentum Brauch, Brauchtum und ist vom hebräischen Verb נהג nahag: „leiten, führen“ abgeleitet. Das Wort tritt in der Bibel (2 Kön 9,20 ) in der Bedeutung „Fahrweise“ (eines Kriegswagens) auf. Es wurde jedoch von den Rabbinern im Sinne von „Brauch“ verwendet. Im Rahmen dieser Bedeutung gibt es zahlreiche Nuancen. Der Begriff wird angewendet auf: 1.
* Gebräuche, die in der Praxis allgemein angewendet werden und als Halacha bindende Kraft erlangt haben. Ein Beispiel dafür ist das Tragen einer Kippa. 2.
* lokal begrenzte Gebräuche, deren Geltungskraft sich auf ein Land oder eine spezifische Gemeinde beschränkt. Die Frage, ob solche lokale Minhagim auch für Juden gelten, die aus einem anderen Ort stammen, wird im Talmud und in den Gesetzestexten ausführlich behandelt. 3.
* Das Wort „Minhag“ wird auch für liturgische Riten verwendet, die sich in bestimmten Regionen entwickelt haben. Beispiele: aschkenasischer Minhag, sefardischer Minhag, polnischer Minhag. (de)
- Minhag (Hebrew: מנהג "custom", classical pl. מנהגות, modern pl. מנהגים, minhagim) is an accepted tradition or group of traditions in Judaism. A related concept, Nusach (נוסח), refers to the traditional order and form of the prayers. (en)
- Un minhag (en hébreu : מנהג, plur. minhaggim, מנהגים) est une coutume ou un ensemble de coutumes acceptés par une communauté dans le judaïsme ; le terme est parfois également utilisé pour désigner un noussa'h (נוסח, rite), qui fait référence à l'ensemble des traditions liturgiques d'une communauté. Bien qu'un minhag ne s'appuie ni sur une prescription biblique ni sur une ordonnance rabbinique, mais sur l'adoption d'une coutume propre à une figure spirituelle importante, son importance peut facilement supplanter celles-ci. À titre d'exemple, se couvrir la tête est un minhag devenu si populaire que la kippa est considérée comme un signe distinctif du judaïsme, alors que le port de franges à ses vêtements, d'origine biblique, n'est observé que par les juifs parmi les plus pratiquants. Ces coutumes et pratiques religieuses diffèrent en fonction de l'origine géographique des populations juives, ou du noussa'h. Les minhaggim englobent de nombreux aspects de la vie quotidienne : rites, statut personnel, liturgie, architecture de la synagogue. L'ensemble des coutumes pratiquées dans le judaïsme se répartissent entre les deux grands groupes au sein du peuple juif : les Juifs ashkénazes et les Juifs séfarades. (fr)
- Minhag (bahasa Ibrani: מנהג "kebiasaan" atau "adat", bentuk jamak: minhagim) adalah sebutan untuk kumpulan tradisi kebiasaan yang diterima dan biasa dilakukan dalam Yudaisme. Konsep lain yang terkait, "Nusach" (נוסח), mengacu pada urutan dan bentuk doa tradisional. (in)
- ミンハーグ（מִנהָג minhāgh "Custom", Minhag, pl. minhāghīm）とは、容認された伝統（accepted tradition）とか、伝統の集合体（group of traditions）を示すヘブライ語であり、聖書やラビ文献に起源がなく、地域社会で発生したものも多い。 関連するコンセプトにヌッサフ נֻסַּח Nusach、ノーサフ נֹסַחといったものがあり、これはの形のこと。 例えば、ヨーム・キップールの前夜におけるアシュケナジム系の（、鶏を供える）は聖書における古代の習慣が形を変えて発生したミンハーグの一種である。 ミンハーグはハラーハーの学者から非難を受けた歴史もあった。 (ja)
- Minhag è una parola ebraica difficilmente traducibile, un tipo di rito liturgico, che denota un complesso di liturgie, tradizioni, "attitudini", "modalità", consuetudini, norme specifiche di determinate comunità dell'ebraismo rabbinico della diaspora e, in misura minore, di Israele. Esistono, nelle varie comunità, minhaghim (plurale di minhag) maggiori e minori. Una grande differenziazione è di origine geografica, e risale al rinascimento:
* Minhag Ashkenazita, sviluppato nelle comunità di lingua yiddish dell'Europa occidentale, del Nord e dell'Est (Parte di Francia, Germania, Italia, Polonia, Russia, Romania)
* Minhag Sefardita, sviluppato nella penisola iberica in epoca prespagnola, e migrato nel 1492 in tutto il bacino del Mediterraneo, in particolare in Italia, Grecia e Africa settentrionale, e anche nell'Impero ottomano, nei Paesi Bassi, Inghilterra e America.
* Minhag orientale, sviluppato nelle comunità babilonesi ed estesosi a tutto il Medio oriente fino a Yemen, Iran, Caucaso, Buchara e Afghanistan.
* Minhag Italiano, sviluppato in parte dell'Italia All'interno di questi minhaghim (plurale di minhag) si sono sviluppate liturgie specifiche, che hanno preso elementi delle grandi correnti. Il Minhag italiano, che si fa risalire alle comunità ebraiche della Roma imperiale, ha oggi assorbito anche alcune caratteristiche dei minhaghim askenazita e sefardita, a causa dell'influenza che le comunità ebraiche provenienti dall'Europa del nord e dalla Spagna hanno avuto nella realtà cosmopolita italiana. (it)
- Minhag (hebraico: מנהג, "costume", pl. minhagim) é uma tradição aceita ou o conjunto de tradições do judaísmo. (pt)
|
| rdfs:comment
|
- Minhag (Hebrew: מנהג "custom", classical pl. מנהגות, modern pl. מנהגים, minhagim) is an accepted tradition or group of traditions in Judaism. A related concept, Nusach (נוסח), refers to the traditional order and form of the prayers. (en)
- Minhag (bahasa Ibrani: מנהג "kebiasaan" atau "adat", bentuk jamak: minhagim) adalah sebutan untuk kumpulan tradisi kebiasaan yang diterima dan biasa dilakukan dalam Yudaisme. Konsep lain yang terkait, "Nusach" (נוסח), mengacu pada urutan dan bentuk doa tradisional. (in)
- ミンハーグ（מִנהָג minhāgh "Custom", Minhag, pl. minhāghīm）とは、容認された伝統（accepted tradition）とか、伝統の集合体（group of traditions）を示すヘブライ語であり、聖書やラビ文献に起源がなく、地域社会で発生したものも多い。 関連するコンセプトにヌッサフ נֻסַּח Nusach、ノーサフ נֹסַחといったものがあり、これはの形のこと。 例えば、ヨーム・キップールの前夜におけるアシュケナジム系の（、鶏を供える）は聖書における古代の習慣が形を変えて発生したミンハーグの一種である。 ミンハーグはハラーハーの学者から非難を受けた歴史もあった。 (ja)
- Minhag (hebraico: מנהג, "costume", pl. minhagim) é uma tradição aceita ou o conjunto de tradições do judaísmo. (pt)
- Minhag (hebrejsky מנהג, zvyk či zvyklost; pl. minhagim) je v judaismu akceptovaný zvyk nebo skupina zvyků. Minhag může odkazovat na následující:
* Zvyk, který byl přijat jako závazný do obecné praxe a stává se jedním z pramenů židovského náboženského práva. Příkladem je nošení kipy.
* Místní zvyk (minhag ha-makom) vztahující se a platný pouze v určité lokalitě (země, oblast, obec) platný pouze pro komunitu v dané lokalitě. Tyto druhy minhagů jsou podrobně rozebírány v Mišně a Talmudu. Tyto druhy minhagů jsou zaznamenány ve zvláštních knihách (sifrej minhagim). Typickou ukázkou je např. rozdíl v době, která musí uběhnout mezi požitím masa a mléka nebo zvyky ohledně konzumace rýže a luštěnin během svátku Pesach.
* Minhag může také odkazovat na různé liturgické rity, které se vyvinuly v p (cs)
- Minhag (hebräisch מנהג) bedeutet im Judentum Brauch, Brauchtum und ist vom hebräischen Verb נהג nahag: „leiten, führen“ abgeleitet. Das Wort tritt in der Bibel (2 Kön 9,20 ) in der Bedeutung „Fahrweise“ (eines Kriegswagens) auf. Es wurde jedoch von den Rabbinern im Sinne von „Brauch“ verwendet. Im Rahmen dieser Bedeutung gibt es zahlreiche Nuancen. Der Begriff wird angewendet auf: (de)
- Minhag (en hebrea: מנהג "kutimo", pl. מנהגים, minhagim) estas akceptita tradicio aŭ grupo de tradicioj en judismo. Rilata koncepto, nome Nusaĥo (נוסח), referencas al la tradicia ordo kaj formo de la preĝoj. La hebrelingva radiko N-H-G (נ-ה-ג) signifas unuarange "konduki" aŭ, per etendo, "konduti". La vorto "minhag" aperas dufoje en la Hebrea Biblio, ambaŭfoje en la sama verso, kaj tradukeble kiel "konduko". (eo)
- Un minhag (en hébreu : מנהג, plur. minhaggim, מנהגים) est une coutume ou un ensemble de coutumes acceptés par une communauté dans le judaïsme ; le terme est parfois également utilisé pour désigner un noussa'h (נוסח, rite), qui fait référence à l'ensemble des traditions liturgiques d'une communauté. Ces coutumes et pratiques religieuses diffèrent en fonction de l'origine géographique des populations juives, ou du noussa'h. Les minhaggim englobent de nombreux aspects de la vie quotidienne : rites, statut personnel, liturgie, architecture de la synagogue. (fr)
- Minhag è una parola ebraica difficilmente traducibile, un tipo di rito liturgico, che denota un complesso di liturgie, tradizioni, "attitudini", "modalità", consuetudini, norme specifiche di determinate comunità dell'ebraismo rabbinico della diaspora e, in misura minore, di Israele. Esistono, nelle varie comunità, minhaghim (plurale di minhag) maggiori e minori. Una grande differenziazione è di origine geografica, e risale al rinascimento: (it)
|
