Svébové
Svébové (též Suebové, Svévové, Švábové) byli velká skupina příbuzných germánských kmenů, mezi které patřili Markomani, Kvádové, Hermunduři, Semnoni, Langobardi a další, někdy, včetně podskupin, jednoduše označovaní jako Svébové.[1][2]
Etymologie
editovatEtymologové jako původ pojmenování kmene Svébu uváději protogermánský výraz *swēbaz na základě protogermánského kořene *swē-, který je v reflexivním zájmenu ve třetí osobě, což označuje jako „vlastní lidé“,[3][4] z dřívějšího indoevropského kořene *swe- (polsky swe, swój, swoi, latinsky sui, italsky suo, vždy znamená „svůj“).[5] V nejširším slova smyslu jsou Svébové spojováni s ranou germánskou kmenovou skupinou Herminonů, zmiňovanou klasickými autory. Začátkem 1. století př. n. l. se svébské kmeny přesouvaly jihozápadně od Baltského moře a Labe. přičemž docházelo ke střetům s Římany. Římané také Baltské moře nazývali latinsky Mare Suebicum.
Dějiny
editovatSvébové v Germánii
editovat
Nejprve se o nich zmiňuje Julius Caesar v souvislosti s invazí do Galie pod vedením svébského náčelníka Ariovista během galských válek. Za vlády Augusta Svébové expandovali na jih na úkor galských kmenů a také ustupovali na před Římany na východ, kde se usadili v bezprostředních oblastech severně od Dunaje. V této době markomanský náčelník Marobud založil na území Čech první konfederaci germánských kmenů.[6] Za vlády Marka Aurelia ve 2. století našeho letopočtu napadli Markomani pod tlakem východogermánských kmenů území Itálie.[7]
Postupem času se Svébové přesunuli na jihozápad, do míst dnešního Německa. Zde se silně sblížili s Alamany a často s nimi podnikali válečné výpravy. S krizí třetího století se objevily nové svébské skupiny a Itálie znova čelila invazi, tentokrát Juthungů, zatímco Alamani pustošili Galii a osídlili území Agri Decumates.[8] Alamani dále pokračovali v tlaku na Galii, zatímco alamanský náčelník Chrocus hrál důležitou roli při povýšení Konstantina Velikého na římského císaře.
Na konci 4. století mnoho Svébů pod tlakem Hunů migrovalo na západ. Roku 406 se většina Svébů připojila k Vandalům a Alanům při překračování římské hranice u Mohanu a podnikáni nájezdů do Galie. Svébové, kteří v roce 406 zůstali za hranicemi impéria, splynuli s Alamany, ačkoliv se dodnes oblast v Německu podle nich nazývá Švábsko.
Království dunajských Svébů
editovatV roce 454 bojoval syn svébského krále Hermericha[9] Hunimund společně s Ardarichem proti Hunům v bitvě u Nedao. Poté Hunimund založil krátce trvající království na území Markomanů a Kvádů. Tento král dunajských Svébů v roce 469 společně s germánskými kmeny vedenými Alarichem, Ardarichem a Edekem utrpěl krvavou porážku v bitvě u Bolie[10] proti ostrogótskému králi Theodemirovi[11]. Po této bitvě Ostrogóti ovládli kvádské a skirské území. Hunimud uprchl do pohoří Harz. Svébové odešli do země, která vešla ve známost jako „Suavia“, čímž dali své jméno německému území Švábsko.
Bratrem Hunimunda byl Rechila, král Svébů na území Gallaecie nacházející se na severozápadě Pyrenejského poloostrova, kde se dnes nachází Asturie, provincie León a Galicie. Pravděpodobným Hunimundovým synem byl Agilulf, od nějž svůj původ odvozovala šlechtická rodina Agilolfingové.
Svébská říše v Galicii
editovat| Království Svébů Regnum Suevorum
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
Svébové, Římané (majorita)
| |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik
|
409 – vznik království v Galaecii
| ||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
.jpg){kind=small}
Zatímco se Vandalové s Alany na čas usadili v Gallaecii na severozápadě Pyrenejského poloostrova, svébské kmeny mířily stejným směrem. Vedené Hermerichem překročily Rýn a krátce na to se dostaly do Hispánie, kde jejich král Hermerich roku 409 založil Svébskou říši (latinsky Regnum Suevorum, Svébské neboli Galicijské království).[12][13]
Během posledních let úpadku západořímské říše byl svébský generál Ricimer de facto jejím vládcem.[14] Langobardi se později usadili v Itálii a založili Langobardské království. Alamani, Bavoři a Durynkové, kteří zůstali v Germánii, dali jména německým regionům Švábsko, Bavorsko a Durynsko.[15] Má se za to, že Svébové zahrnují hornoněmeckou kulturu a dialekty převládající v jižním Německu, Švýcarsku a Rakousku.[16]
Avšak v roce 416 přišli na Pyrenejský poloostrov Vizigóti, přičemž docházelo k příležitostním srážkám mezi Svéby. Svébové si zachovali samostatnost až do roku 585, kdy vizigótský král Leovigild Svéby napadl a porazil v bitvách u Bragy a Oporta.[17] Svébský král Audeka se vzdal až o rok později. Poté jejich království splynulo s vizigótským.
Svébští králové v Galicii
editovatPrvní královská dynastie (409-456)
editovat- Hermerich (409–438)
- Heremigarius - král Lusitánie
- Rechila (438–448)
- Rechiar (448–456)
- Agiulf (456–457)
Království během Svébské občanské války (457-469)
editovatObčanská válka rozdělila království, kdy několik králů vládlo menším oblastem Galicie.
- Maldras (457–460) - po roce 457 v opozici vůči Framtovi
- Framta (457) - v opozici vůči Maldrovi
- Rechimund (457-464) - nástupce Framty
- Frumar (460–464) - nástupce Maldrase
- Remismund (464–469) - následník Frumara, sjednotitel Svébů
Období temna (469–550)
editovatNejisté období během občánské války
- Hermenerich fl. cca 485
- Veremund fl. 535
- Theodemund fl. 6. století
Poslední svébské období (550–585)
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Suebi [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Germanic peoples [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ ROOM, Adrian. Placenames of the world: origins and meanings of the names for 6,600 countries, cities, territories, natural features and historic sites. Jefferson, North Carolina: McFarland, 1997. Dostupné online. ISBN 0786422483. (anglicky)
- ↑ PETERSON, Lena. Swābaharjaz - Lexikon över urnordiska personnamn [online]. a: Institutet för språk och folkminnen, 2007-10-11, rev. 2011-05-18 [cit. 2023-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-18. (švédsky)
- ↑ POKORNÝ, Julius. "Root/Lemma se-". Indogermanisches Etymologisches Wörterbuch. Indo-European Etymological Dictionary. Leiden: Leiden University Dostupné online. S. 882–884. (anglicky)
- ↑ Maroboduus [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Marcomanni [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Alamanni [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Hunimund, king of the Suevi. geni_family_tree [online]. 395 [cit. 2023-10-24]. [www.geni.com/people/Hunimund-King-of-the-Suevi/6000000008019616465 Dostupné online]. (anglicky)
- ↑ WOLFRAM. History of the Goths. [s.l.]: University of California Press, 1. červenec 1992. 580 s. Dostupné online. ISBN 978-0520069831. Kapitola The Ostrogoths, s. 264. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, Thomas. The history of the Germans First book ... the Barbaric period [online]. Bavorská státní knihovna, 1839, rev. 3. září 2009. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spain: Visigothic Spain to c. 500 [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Spain: Pre-Roman, Roman, Germanic, and Muslim periods [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Ricimer [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Swabia [online]. [cit. 2018-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Sveber [online]. Redakce Westrin T. H.. 1918 [cit. 2018-06-22]. (Nordisk familjebok. Edition 2. Volume 27). S. 890. Dostupné online. (Swedish)
- ↑ a b UBIENTO ARTETA, Antonio; REGLÁ CAMPISTOL, Juan. Dějiny Španělska. Praha: Lidové noviny s.r.o., 1999. ISBN 80-7106-117-4. S. 911.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svébové na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Suebi“, jehož autorem je Gloria Lotha.
