Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Gęsiniec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gęsiniec
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresStrzelin
GminaStrzelin
Gęsiniec
Gęsiniec
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel783
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gęsiniec (česky Husinec, německy Hussinetz) je ves v okrese Strzelin v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku. Leží cca 2 kilometry jižně od Střelína a 41 kilometrů jihozápadně od hlavního města regionu, Vratislavi. Husinec byl založen roku 1749 českými exulanty na místě bývalých poplužních dvorů. Byl pojmenován podle pravděpodobného rodiště Jana Husa. V listopadu 1749 zde stálo 32 nových českých domů, v září 1752 sto nových domů, 25 dalších bylo rozestavěno a pro stavbu dalších 25 domů chybělo dřevo.[1] Když už kapacita Husince potomkům českých exulantů nestačila, založili si další kolonie – Nové Poděbrady, Penč...[2] V roce 1802 část obyvatel přelidněného Husince odešla do nově zakládaného města Zelov.[3] Ještě v roce 1945 se v Husinci mluvilo česky.

Po skončení 2. světové války muselo Německo přenechat tuto část Slezska Polsku a do Husince přišli dosídlenci z polského východu, kde byla hranice rovněž posunuta ve prospěch Sovětského svazu. Češi museli z Polska odejít. V listopadu 1945, po komplikovaných mezistátních jednáních, proběhl jediný transport Čechů z oblasti Střelína do českého pohraničí. Ostatní lidé, kterým Poláci také zkonfiskovali majetek a oni marně čekali na další transport, utekli průběhem času k příbuzným do Německa nebo do Čech.[4]

Práva menšiny

[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. března 1947 došlo k podepsání polsko-československé smlouvy o „přátelství a vzájemné pomoci“ („przyjazni i pomocy wzajemnej“), kterou se obě strany zavázaly uznávat práva polské menšiny v Československu a české menšiny v Polsku. Dne 31. 07. 1947 bylo komisí uznáno na Střelínsku 741 lidí jako česká menšina a rozhodnutím z července 1948 bylo Čechům vráceno 192 objektů. Po vypálení české modlitebny v roce 1957 zůstalo v obci jen 30 česky hovořících osob.[5]

V centrální části obce se nachází pomník připomínající obyvatele Husince, kteří padli v první světové válce. Na místě původní české modlitebny, která byla vypálena „neznámým pachatelem“ v roce 1957,[5] stojí kostel, zmodernizovaný v 80. letech, který je užíván katolickou a evangelickou reformovanou církví. Při modernizaci tohoto místa byl starý český hřbitov u kostela srovnán se zemí a pokryt dlažbou. V Husinci se nachází „Český dům“, který patří Spolku Slováků v Polsku a slouží jako místo pro setkávání místních protestantů.[6]

Významní rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se zde slezský protestantský teolog Heřman z Tardy.

Kazatelé českého sboru

[editovat | editovat zdroj]

Václav Blanický (od založení–1754),[7] Samuel Figulus (1754–1771), Jiří Daniel Mojžíš (1771–1809), Petr Ssikora (1811–1824), Josef z Tardy (1825–1874), Gustav Chlumský (1874–1910), Heinrich Duvinage (1910–1943), Benno Krause (1944–1946).

Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771) byl vnuk Petra Figula Jablonského a pravnuk Jana Amose Komenského. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl až do své smrti.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KÜHNE, Ditmar - STERIK, Edita (ed.): Wenzeslaus Blanitzky: Geschichte der in Schlesien etablirten Hußiten, Königsberg 1763. Kulmbach 2001.
  • Letopisy památných událostí evang. křesťanské obce v Stroužném. Biblická Jednota Brno, 1930. Knižníce Biblické Jednoty, číslo 8.
  • Marie Lárová a kol.: Návrat – Husinec, Poděbrady, české osady v pruském Dolním Slezsku, 2017. (Knihu prodává pouze obec Tři Sekery.)
  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2. 
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exuantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 86–87. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich ISBN 80-7017-793-4. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a vzpomínek k 50. vyročí reemigrace potomků českých exulantů. [s.l.]: Kalich ISBN 80-7017-018-2. 
  5. a b http://exulant.evangnet.cz/?q=system/files/ex221.pdf (str. 12–15)
  6. Dom nr 1 (Świetlica czeska), ul. Gajowa, Gęsiniec - polska-org.pl. polska-org.pl [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online. 
  7. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantský kazatel : biografická novela o Václavu Blanickém (1720-1774), zakladateli exulantských kolonii v pruském Slezsku. [s.l.]: Kalich ISBN 978-80-7017-063-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]