Kaple
Kaple, zdrobněle kaplička, je malá křesťanská modlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba, tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě (například kostele, hradě, paláci, domě, nemocnici, škole).[1] Kaple, která je samostatnou stavbou, je často vzhledem a funkcí podobná kostelu. Kaple tak označuje velmi odlišné modlitební stavby, prostory a budovy, od otevřených výklenkových kaplí až po velkolepé palácové kaple, a s velmi rozmanitým určením (soukromá kaple, křestní kaple, pohřební kaple, votivní kaple apod.).
Rozlišení mezi kostelem a kaplí není zcela jednoznačné, mnohé stavby jsou souběžně nebo střídavě označovány oběma názvy. Mezi rozlišovací kritéria patří velikost, vlastník a veřejná přístupnost (soukromé, hradní, nemocniční, školní či obecní modlitebny mohou být spíše nazývány kaplemi), funkce (pravidelnost bohoslužeb, přechovávání eucharistie) a často je označení dáno i historicky. Od malých síňových kaplí stavební typy plynule přecházejí k výklenkovým kaplím, které v některých jazycích a zemích už ani mezi kaple počítány nejsou. Podobu výklenkových kaplí často mají i zastavení venkovních křížových cest. U některých malých kaplí může dominovat funkce zvonice, některé zvonice mohou stavebně kaple jen připomínat.
Název
Slovo „kaple“ pochází z latinského ‘‘cappa, capella‘‘ (plášť, baldachýn, stříška) a v různých odvozeninách se rozšířilo do všech evropských jazyků. S významem sakrálního prostoru či modlitebny se poprvé vyskytuje v 7. století a vzniklo patrně, když se v pařížské královské modlitebně uchovával jako říšský klenot merovejské říše (domnělý) legendární plášť římského důstojníka a později biskupa a křesťanského misionáře, svatého Martina z Tours (†397), pozdějšího patrona Francie.[2] Capella se postupně stala označením této modlitebny a dalších palácových kaplí evropských panovníků a odtud i pro další a další druhy kaplí. Kněz, který obstarával bohoslužby v kapli, se nazýval kaplan. Ve vrcholném středověku znamenala capella i hudební a pěvecký soubor kostela, odtud pochází i české „kapela“.
Kaple a kostel
Samostatně stojící kaple se svým vzhledem a funkcí obvykle podobá kostelu, prostorové kritérium k rozlišení kostela od kaple však není jednoznačné a existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. Rozdíl může spočívat i v tom, že kostely patří církvi, konají se v nich pravidelné bohoslužby a jsou veřejně přístupné. V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji nespravovala církev, ale byla součástí světských staveb, například hradu, zámku a podobně, a tedy v majetku různých osob. První zmínka o soukromé palácové kapli se týká Konstantinova paláce v Konstantinopoli. Církevní sněmy v raném středověku možnosti soukromých kaplí omezovaly i zakazovaly, patrně bez velkého účinku. V Anglii se jako chapel označovaly modlitebny nonkonformních náboženských společenství, kdežto výraz church znamená současně i církev, rozumí se většinovou. V římskokatolické církvi se kostel od kaple může odlišovat také tím, že se v něm trvale uchovává eucharistie.[3]
Druhy kaplí
Kaple souvisely s lidovou zbožností často víc než kostely, vznikaly často spontánně, ve volné krajině a z darů věřících, a proto je jich zejména v katolických krajích tak mnoho typů a druhů. Lze je třídit podle velikosti, podle stáří a stavebního slohu, podle funkce atd., jedním ze základních je roztřídění podle typu:
- Výklenková kaple (také otevřená, poklona) je drobná otevřená stavba, nanejvýš oddělená mříží, v níž je umístěna socha nebo obraz, případně stolek s květinami. Věřící do ní nevstupují a modlí se nebo zpívají venku. Výklenkové kaple či poklony byly zvlášť oblíbené v barokní době a v katolických krajích se stavěly ještě počátkem 20. století. Výklenkové kaple v otevřené krajině lemovaly poutní cesty a tvořily zastavení tzv. křížové cesty. V některých zemích se výklenkové kaple označují jinak a mezi kaple se nepočítají.
- Boční kaple velkých kostelů a bazilik jsou menší kryté prostory, otevřené do kostelní lodi, často s oltářem a od hlavního prostoru oddělené mřížkou. V katolické liturgii slouží jako eucharistické pro soukromou pobožnost, jako křestní, zpovědní, pohřební nebo votivní, v historii bývaly také místem bohoslužeb různých cechovních a modlitebních bratrstev. Ve středověku se řadily do věnce kolem závěru za hlavním oltářem, v příčné lodi a pak i podél bočních lodí, jako je to například v pařížské nebo pražské katedrále. V renesanci a v baroku úplně nahradily boční lodi, což výrazně sjednotilo vnitřní prostor kostela.
- Kryté a více méně samostatné síňové kaple (také interiérové nebo prostorové), do nichž se vstupuje, byly pravidelně součástí klášterů, hradů, paláců i nemocnic, kde sloužily řeholníkům i řeholnicím, zaměstnancům i pacientům. V Rakousko-Uhersku až do jeho rozpadu 1918 byly samozřejmou součástí veřejných škol, kde dnes slouží jako slavnostní auly pro různá celoškolní shromáždění. Zasedací síň české vlády v prvním patře Strakovy akademie byla původně kaplí pro ubytované studenty, v Zrcadlové kapli Klementina se pořádají koncerty a výstavy. Zvláštní kapitolu tvoří kaple židovské, islámské, buddhistické atd., podobně jako mezikonfesijní či ekumenické modlitební kaple na letištích, v nemocnicích nebo u dálnic.
- Samostatně stojící kaple (například hřbitovní) jako vedlejší bohoslužebné prostory často s nepravidelnými bohoslužbami se používají také jako koncertní a výstavní místnosti, což i katolické církevní právo připouští. Na velkých poutních místech bývá řada samostatných kaplí spojených ambity (například Svatá Hora u Příbrami, Bílá Hora, Křtiny u Brna), které umožňovaly, aby jednotlivé (zpravidla farní) skupiny poutníků mohly mít samostatné bohoslužby. Podle katolického církevního práva lze mši sloužit pouze v kapli řádně vysvěcené.[4]
Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, nicméně se do něho vstupuje jen pro údržbu nebo výzdobu. V době osvícenství nařídil Ohňový patent, aby v každém venkovském sídle typu vesnice byla z protipožárních důvodů zvonice. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice.
Bohatství spirituálních podnětů je patrné i v návrzích a realizacích kaplí od současných architektů (např. polní kaple Bratra Klause u městečka Mechernich-Wachendorf od švýcarského architekta Petera Zumthora).
Galerie
-
King's College Chapel, Cambridge (1448) -
Hradní kaple P. Marie, Křivoklát (15. stol.) -
Hvězda u Police nad Metují -
Kaple sv. Borise a Gleba, Zabroddzi, Bělorusko -
-
-
Kaplička pod památnými lipami; u vesnice Mžany -
-
-
Gotická kaple z 15. století, Police (Polsko) -
-
-
Kaple sv. Anny postavená nad pramenem vody v roce 1831 z milodarů po epidemii cholery; Anenské údolí u Skutče
_-_exteri=25C3=25A9r.JPG)
.jpg)
,_kapliczka_-_20.09.2009_r..JPG)
,_CZ130518-001.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 1.. Praha: Diderot, 1999. 8 svazků. ISBN 80-902555-2-3. S. 45.
- ↑ Catholic Encyclopedia, heslo Chapel.
- ↑ Osnova přednášky „Drobné památky“ Archivováno 11. 8. 2014 na Wayback Machine., FSV ČVUT
- ↑ KOTRBA, Jiří Marek. Zasvěcení kostela a oltáře. Olomouc, 2011 [cit. 2016-09-06]. 73 s. Diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo kaple ve Wikislovníku- Barokní kaple ve Žďáře nad Sázavou, sloužící k profánním účelům.
- Fotogalerie Božích muk, křížků a kapliček v krajině Archivováno 25. 7. 2014 na Wayback Machine.
- Fotogalerie Božích muk a výklenkových kapliček
