Mithra
Mithra, staropersky Miša, je zarathuštrický bůh – jazata, smluv a závazků, stád a patron válečníků. Je mu zasvěcena podzimní rovnodennost Mithrakana a měsíc říjen – mihr. Jméno tohoto božstva lze přeložit jako „smlouva“ či „svazek“ a odpovídá védskému Mitrovi. Mithrás uctíváný v pozdně antickém Římě je nepochybně božstvem íránského původu, ale pravděpodobně vychází z tradice odlišné od zarathuštrické.[2][3]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Na základě komparace s védským Mitrou lze předpokládat, že Mithra je starým íránským božstvem smluv a práva. Jelikož v gáthách, nejstarších částech Avesty napsané nejspíše samotným Zarathuštrou, se neobjevuje, předpokládá se, že byl během náboženské reformy nahrazen abstraktním Vohu Mahanem, „Dobrým smýšlením“. Vohu Mahan i Mithra jsou taktéž spojováni s dobytkem. Poté, co se do zarathuštrovského panteonu navrátila stará íránská božstva, objevil se Mithra opět pod svým původním jménem, a vzhledem k tomu, že Ahura Mazda se stal vzdálenou a strnulou postavou, získal i některé jeho funkce. Kromě ochrany lidských usedlostí a smluv je také vybaven sítí vyzvědačů a trestá křivopřísežníky, stejně jako védský Varuna, zároveň také získal funkce démonizovaného Indary, protějšku védského Indry, a stal se bohem válečníků třímajícím hromoklín a nositelem deště. Mithra je někdy uváděn společně s Ahura Mazdou, analogicky k védskému dvandvovému páru Mitra-Varuna. Příklad je avestánské Mithra-Varuna, Hérodotem zmíněné Mesoromasdés – staropersky nejspíše *Miša-Auramazdáh, nebo středoperské Mihrhormuz.[1][4]
V jaštech, souboru hymnů mladších než jsou gáthy, je Mithrovi věnován desátý jašt – Mihr jašt. Je zde označován jako „uctíváníhodný“, „obdařený hojností“, „zabírající vše mezi zemí a nebesy“, „bdělý a nikdy nespící“ a „velmi milostivý“. Zároveň trestá křivopřísežníky a narušitele smluv, je válečníkem jedoucím na voze a je ozbrojen kyjem, a je vlastníkem širých pastvin. V hymnu jsou mu též přisuzováni společníci Sraoša, „poslušnost, kázeň“ a Rašnu, „spravedlnost“, ve středoperštině tato trojice vystupuje jako Mihr, Sroš a Rašn. Společně soudí duše mrtvých u mostu Činvat. V jiných jaštech je spojován s Apam Napátem „Potomkem vod“, Átarem „Ohněm“ a Verethragnou, bohem války.[1][5]
Přestože je Mithra spojován se sluncem, není s ním totožný, bohem slunce je Hvar Chšaéta, je však prvním bohem, který před úsvitem stoupá na posvátnou horu Hará. Ztotožnění Mithry a Slunce se objevuje v řeckých textech o achaimenovské říši, není však jasné, nakolik odráží skutečný stav, k splývání snad mohlo dojít pod vlivem příkladu mezopotámského Šamaše, který je bohem slunce i práva.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d GRENET, Frantz. Encyclopædia Iranica - Mitra: Icongraphy in Iran and Central Asia [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHMIDT, Hanns-Peter. Encyclopædia Iranica - Mitra in Old Indian and Mitra in Old Iranian [online]. [cit. 2019-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CURTISOVÁ, Vesta Sarkosh. Perské mýty. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-415-0. S. 14.
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 122–123.
- ↑ DRESDEN, M. J. Mytologie starého Íránu. In: KRAMER, Samuel Noah. Mytologie starověku. Praha: Orbis, 1977. S. 291–293.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mithra na Wikimedia Commons - Encyclopædia Iranica - Mitra in Old Indian and Mitra in Old Iranian
