Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Nábytek novověku

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: úvod dle WP:VAS, odstranit odkazy na rozcestníky, formát
Nábytek

Novověk, to jest období po roce 1492, přináší mnoho změn v kultuře, ale také v umění. Změny nenastaly ve všech částech světa naráz, ale postupně se rozvíjely a vyvíjely po 400 let. V architektuře (včetně nábytkové) se tyto změny nejprve projevují jako renesanční sloh, který vychází z antických prvků. Po renesanci nastupuje baroko, které působí velmi dramaticky, bohatě a honosně. Rokoko či sloh Ludvíka XV. je nápadný zdobností a oblibou zakřivených linií nábytku. A posledním slohovým útvarem je klasicismus, jehož stavby i nábytek mají klasické, střízlivé a pravidelné tvary.[1]

Renesance

Gotiku vystřídala renesance, s čím souvisí, že šlechta opouštěla málo pohodlné hrady a stavěla si zámky, které si zařizovala v novém slohu.

Nábytek

Nábytek zůstal v podstatě stejný jako v gotice, ale býval honosnější a více zdobený. Jako ozdobný prvek užívají obloukové arkády. Truhly byly zdobené štukem se zlacenými detaily a objevuje se na nich zvířecí či lidská maska, tzv. maskaron, kdy truhly mají nohy provedené ve tvaru zvířecích, a to většinou lvích tlap.[2]

Sedací nábytek

Skládací židle "danteska".

Renesance dávala přednost masivnímu sedacímu nábytku povrchově upraveného pouze mořením a voskováním. Z Itálie se rozšířila tzv. lombardská židle, což je konstrukce z rovných hranolů spojených plochými širokými příčkami, tvořící podstavu, sedák i opěradlo. Dalším typem byla kombinace truhly a lavice, s pevným plným opěrákem. Nebo lavice s opěrákem, který bylo možno převracet na obě strany.[3]

Tvar a ornamentika

Hojně byla využívaná technika mramorové mozaiky a inkrustace. Byly využívány při výplní dveří v sakristiích či světských nábytkových předmětů. Začal se uplatňovat způsob obarvování plátků dřeva namáčením v různých olejích. Na plochách nábytku byly sestavovány i figurální motivy, zátiší, veduty a náročné ornamenty. Zdobení nábytku obohatila technika "benátská mozaika", což byla jemná práce s perletí. Byla doplňována ušlechtilými kovy a intarzií.[4]

Baroko

Široké lomené římsy

V baroku, především ve Francii, se celá společnost řídila podle krále, což se odráželo ve stavbě a zařizování zámků. Technické možnosti a kvalita stavebních prací se výrazně zdokonalila. Kvůli třicetileté válce ]]Evropa]] velmi zchudla. Šlechta, vysocí představitelé církve a kláštery se stali nejdůležitějšími zadavateli stavebních prací.[5]

Nábytek

Barokní nábytek je mnohem dynamičtější než v renesanci. Znovu se objevila římsa, sokl, pilastr. Využívání techniky pozlacování, inkrustace, malby. Nejdůležitějším kusem nábytku byla skříň, která byla velmi vysoká s dvoukřídlými dveřmi. Byla zdobena sloupy a pilastry. Tyto skříně byly hlavně rozšířené v německých zemích.[6]

Sedací nábytek

Sedací nábytek měl zcela rámcovou konstrukci. Později byly konstruované nové typy sedacího nábytku, především pro intimní rozhovory a milostná setkání.

  • Chaise longue - pro odpočinek pololežmo
  • Vis á vis - pro intimní rozhovory dvojic
  • Indiscret - s třemi stranově obrácenými sedadly
  • Confidente - pohovka s připojenými sedadly na bocích[7]

Výraznou novinkou bylo "á la reine", což je barokní křeslo s mírně zakloněným zvlněným opěradlem a prohnutýma nohama. Dále taburet, což je nízké čalouněné sedátko bez opěradla. Postele byly bohatě zdobené a pozlacené. Objevila se nová technika, tzv. Boulleova technika. Což je technika, kdy jsou tenké destičky vyřezávany z jednotlivých materiálů do budoucího tvaru ornamentu, skládány a přilepovány na povrch nábytku.[8] U dražších kusů byl potah gobelínový či vyšívaný, přičemž všechny potahy měly často vzor květinový a s arabeskami. Vyvinula se pilastrová, nahoře i dole zúžená vyřezávaná noha, která se používala i u stolů a jiného podstavového nábytku. Byla charakteristická pro styl Ludvíka XIV.[9]

Rokoko

Vyřezávané rokojové kartuše

Ceremoniál, dodržovaný za vlády Ludvíka XIV., se začal vymaňovat z předimenzované okázalosti a byl vystřídán střízlivější noblesou. Přechod z baroka k rokoku bylo odlehčení života šlechty a vysoce postavených, což se odrazilo i v tvorbě interiéru. Objemné skříně, křesla, židle byly vystřídány nábytkem menších měřítek a ladnějších tvarů. Brokáty a samety vystřídalo lehké hedvábí. Na lesku přidávaly krémové, sněhobílé a bělostně zářící barvy.[10]

Nábytek

Používány řezby na motivy mušlí a rokají, listů a květů. Začal se používat polychrom, tzv. dobarvování řezeb, bílé slonové laky. Novým objevem je vitrína.[11]

Intarzovaný nábytek

Všechny viditelné části jsou dýhovány, přičemž dýha se řezala ručně, a proto jsou velké listy a plochy tak vzácné. Na dýhu se užívají vzácná dřeva, např. palisandr, eben, růžové dřevo. Nábytek je zdoben kováním z mosazí nebo bronze.[12]

Typy nábytku

Nejdůležitějším nábytkem byla komoda se dvěma nebo třemi zásuvkami. Novým typem je psací stolek, označovaný jako bureau a také křehké konzolové závěsné stolky se dvěma nohami. Nejoblíbenějším nábytkem je křeslo, tzv. "bergére", krásně čalouněné.

Nábytkářští mistři

Nejznámější jsou královští dodavatelé nábytku, mezi které patří Charles Cressent, Jean Francois Oeben a Jean Henri Riesener.[13]

Klasicismus, Empír

Muzeum hudby v Praze

Evropský klasicismus se vyznačoval, u sedacího nábytku, hlavně užíváním hranatých sloupkových konstrukcí s povrchovými úpravami černého moření. Zmizela přemíra kovového kování, ozdob a omezila se pouze na zámkové štítky lisované z tenkého mosazného plechu.[14]

Nábytek

Kontury nábytku byly znovu rovné a vzpřímené, zdobené páskovými ornamenty. Vedle leštěných povrchů byl oblíben broušený bílý lak nebo také černě mořený dub, kombinovaný zlacenými detaily.

Nové typy nábytku

Zhotovovaly se stoly pro nejrůznější účely, např. šicí, toaletní, odkládací, hrací, atd. Oblíbené byly malé psací stolky, které byly určené pro psaní deníků a dopisů.

Konstrukce a tvarování

Upřednostňovány byly hladké, klidné plochy. Jediným zdobným prvkem byla živá kresba dýhových obrazců. Povrchy nábytku byly opatřovány lesklými politurami, v jednodušších případech se voskovaly.

Nábytkoví tvůrci

Vývoj nábytku byl silně ovlivněn anglickými tvůrci, mezi které patří George Hepplewhite a Thomas Sheraton. Oba dva se pokoušeli o čisté viditelné konstrukce.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ NĚMEC, Václav; GERNEŠOVÁ, Hana. [cit. 2016-02-21]. Kapitola Úvod do novověku. Dostupné online. 
  2. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Renesance, s. 73,76. 
  3. ↑ LOSOS, Ludvík. Historický nábytek. Praha: Grada Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-247-3546-7. Kapitola Renesance, s. 102,103. 
  4. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění. Praha: Grada Publishing, 2000. 309 s. ISBN 80-7169-655-2. Kapitola Kapitola z historie nábytkového umění renesance, s. 71,72. 
  5. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Barok, s. 81, 82. 
  6. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Barok, s. 84, 85. 
  7. ↑ LOSOS, Ludvík. Historický nábytek. Praha: Grada Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-247-3546-7. Kapitola Barok a rokoko, s. 10$. 
  8. ↑ Baroko a nábytek baroka. s. 19,24. Dostupné online.
  9. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Baroko, s. 85. 
  10. ↑ DLABAL, Stanislav titul = Nábytkové umění. Praha: Grada Publishing, 2000. 309 s. ISBN 80-7169-655-2. Kapitola Kapitola o nábytkovém umění rokoka, s. 113, 114. 
  11. ↑ Historický nábytek [online]. [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Rokoko (pozdní barok), s. 91. 
  13. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Rokoko (pozdní barok), s. 95, 96. 
  14. ↑ LOSOS, Ludvík. Historický nábytek. Praha: Grada Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-247-3546-7. Kapitola Sedací nábytek, Klasicismus, s. 106. 
  15. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku, Klasicismus, s. 100, 103, 106, 113. 

Literatura

  • WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha : Grada Publishing, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2034-0. Kapitola V. Kultury novověku.
  • LOSOS, Ludvík. Historický nábytek. Praha : Grada Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-247-3546-7. Kapitola Renesance.
  • DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění. Praha : Grada Publishing, 2000. 309 s. ISBN 80-7169-655-2. Kapitola Kapitola z historie nábytkového umění renesance.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nábytek_novověku&oldid=14054952“