Nymfy
Nymfy - (latinsky Nymphae) jsou v řecké mytologii vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné našim pohádkovým vílám nebo rusalkám.
Všechny byly krásné, jejich posláním byl zpěv, tanec, zábava. Vyskytovaly se obvykle ve společnosti jiných přírodních tvorů, jako jsou Siléni, Satyrové, Panové nebo i ve společnosti bohů, často to byl Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis.
Byly obvykle panny, mnohé však měly potomky s bohy nebo lidmi. Dokonce nebyly všechny nesmrtelné. Byly přívětivé k lidem, jenom pohlední mladí muži mohli přijít k nehodě nebo dokonce k záhubě. Příkladem za mnohé je Hylás na výpravě Argonautů, Narkissos, Hermafrodítos.
Řekové i Římané přinášeli nymfám oběti, budovali jim oltáře i svatyně, a to v přírodě i ve městech. Někdy jim byly zasvěcovány také jeskyně. Byly jim prokazovány pocty.
Druhy
Nymfy jsou nejpočetnější skupina polobohyň nebo nižších bohyň přírodních. Dělí se do skupin podle toho, kde žijí:
- Najády - nymfy jezerní, říční, potoční, v horských bystřinách, pramenech a zřídlech
- Oready - nymfy horských údolí i horských velikánů
- Dryády - žily v jeskyních, hájích i jednotlivých stromech
V širším smyslu se k nymfám řadily také mořské nymfy:
Odraz v umění
Umělci všech dob je zobrazovali jako krásné mladé a veselé dívky, obvykle při tanci, prostovlasé a v lehkých řízách. Zobrazovány byly s oblibou na vázových malbách, reliéfech, sochány do kamene. Časté jsou mozaikové výzdoby lázní či fontán. Mořské nymfy byly vítaným námětem výzdoby vývěsních štítů přístavních hospod nebo také zdobily přídě lodí. Obvykle jsou vymalovány ve skupinkách, doplňujících různé bájné výjevy.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky