Édouard Molinaro

Édouard Molinaro
Édouard Molinaro
	Édouard Molinaro (2009)
Rodné jméno	Eduardo Camille Molinaro
Narození	13. května 1928; Bordeaux
Úmrtí	7. prosince 2013 (ve věku 85 let); 20. pařížský obvod
Povolání	filmový herec, filmový producent, filmový režisér, scenárista a režisér
Ocenění	René Clair Award (1996); rytíř Řádu čestné legie (1996)
Choť	Marie-Hélène Breillat (1972–1981)
Děti	Benjamin Molinaro
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Molinaro (13. května 1928 Bordeaux – 7. prosince 2013, Paříž) byl francouzský filmový režisér, scenárista a herec.

Život

Molinaro byl od dětství fanouškem filmu, jako amatér a později zaměstnanec se pak od mládí pohyboval ve filmařském prostředí, začínal jako asistent režie. Molinaro úspěšně debutoval jako režisér krátkým dokumentárním filmem Les Alchimistes (1957); tento film získal ve své kategorii hlavní cenu na festivalu v Karlových Varech v roce 1958. Jeho prvním celovečerním filmem bylo kriminální drama Le dos au mur (1958) s Jeanne Moreauová. Molinaro patřil k předním tvůrcům komedií, Honba na muže s Françoise Dorléacová a Jean-Claude Brialy, Oskar s Louis de Funès a Můj strýc Benjamin s Jacques Brel a Claude Jadeová. Koncem 70. let dosáhl Molinaro dalšího mimořádného úspěchu opět s filmovou adaptací divadelní hry; film Klec bláznů (La Cage aux folles, 1978), která byla nominována na Oscara.

Zemřel v prosinci 2013 ve svých pětaosmdesáti letech.^[1]

Režie

Odkazy

Reference

↑ MURAT, Pierre. Mort d'Edouard Molinaro, artisan indispensable du cinéma français [online]. telerama.fr, 2013-12-07 [cit. 2013-12-07]. Dostupné online. (francouzsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Édouard Molinaro na Wikimedia Commons
Édouard Molinaro v Internet Movie Database (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] MURAT, Pierre. Mort d'Edouard Molinaro, artisan indispensable du cinéma français [online]. telerama.fr, 2013-12-07 [cit. 2013-12-07]. Dostupné online. (francouzsky)

[1]