Ču Su
| Ču Su | |
|---|---|
| kníže z Čou | |
| Doba vlády | 1378–1425 |
| Posmrtné jméno | kníže Ting z Čou (周定王) |
| Tituly | kníže z Wu (吴王, 1370–1378) kníže z Čou (周王, od 1378) |
| Narození | 9. srpna 1361 Nanking |
| Úmrtí | 2. září 1425 |
| Předchůdce | – |
| Nástupce | Ču Jou-tun |
| Manželka | paní Feng |
| Potomci | Ču Jou-tun Ču Jou-sün Ču Jou-ťüe a 12 dalších synů a 11 dcer |
| Dynastie | Ming |
| Otec | Chung-wu |
| Matka | císařovna Ma |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ču Su (čínsky pchin-jinem Zhū Sù, znaky 朱橚, 9. srpna 1361 – 2. září 1425) byl čínský princ a vojevůdce, pátý syn Chung-wua, prvního císaře a zakladatele říše Ming. Roku 1370 obdržel titul kníže z Wu, roku 1378 se stal knížetem z Čou, od roku 1381 sídlil v Kchaj-fengu.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Ču Su obdržel posmrtné jméno Ting (čínsky pchin-jinem Dìng, znaky 定), jeho plný posmrtný titul byl kníže Ting z Čou (čínsky v českém přepisu Čou Ting-wang, pchin-jinem Zhōu Dìngwáng, znaky 周定王).
Život
[editovat | editovat zdroj]Ču Su se narodil 9. srpna 1361 jako pátý syn Ču Jüan-čanga, jeho matkou byla podle oficiálních záznamů paní Ma, první z Čuových manželek.[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (王, wang), Ču Su se stal knížetem z Wu (吴王). Císař roku 1374 zamítl jeho usídlení v Chang-čou s tím, že příjmy z oblasti Wu (Ťiang-nan) jsou pro ústřední vládu velmi důležité a musí být pod její přímou kontrolou.[1]
Ču Su se sblížil s o patnáct měsíců starším bratrem Ču Tim a přes odlišné povahy se stali nejlepšími přáteli.[2] Roku 1376 přesídlil do Feng-jangu ve střední Číně, kde s dalšími princi trávil čas vojenským výcvikem. Roku 1378 císařský otec změnil jeho titul na kníže z Čou (周王) a současně ho oženil s dcerou generála Feng Šenga, tehdy vojenského velitele v Kchaj-fengu, hlavnímu městu provincie Che-nan. Po dosažení dospělosti roku 1381 přesídlil do Kchaj-fengu a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky mu dávala nemalou moc. Společně se svým tchánem dozíral na vojska rozmístěná v provincii.[1]
Roku 1389 Ču Su bez vědomí císaře odejel z Kchaj-fengu do Feng-jangu, pravděpodobně navštívit Feng Šenga,[3] kterého tam vypověděl císař za přestupky spáchané roku 1387 při úspěšném tažení proti Mongolům.[4] Ču Su byl za to vypovězen do Jün-nanu na vzdáleném jihozápadě říše, fakticky však zadržován u císařského dvora v Nankingu; správu jeho domácnosti v Kchaj-fengu zatím převzal jeho nejstarší syn Ču Jou-tun, na jaře 1391 oficiálně jmenovaný Ču Suovým následníkem. Svolení k návratu do Kchaj-fengu se Ču Su dočkal až na přelomu let 1391 a 1392.[5]
Po nástupu císaře Ťien-wena nová vláda zahájila „politiku omezování knížat“. Ču Su se stal první obětí nových pořádků,[6] na podzim 1398 ho jeho druhý syn Ču Jou-sün obvinil z přípravy vzpoury,[5] načež byl Ču Su uvězněn, zbaven hodností a vypovězen do Jün-nanu.[6] Po porážce Ťien-wena v občanské válce (kampani ťing-nan) a nástupu Ču Tiho na trůn jako císaře Jung-le se Ču Su vrátil do Nankingu (1402) a pak Kchaj-fengu (1403) ve starém postavení.[5]
Přestože mu Ču Ti přidělil dvojnásobek běžné knížecí renty, převedl na něj výnosy obchodních daní z Kchaj-fengu a věnoval vysoké dary,[7] držel ho dále od politiky; Ču Su se proto obrátil k vědě.[8] Věnoval se studiu botaniky a medicíny. Roku 1406 vydal botanickou monografii Ťiou-chuang pen-cchao (救荒 本草, doslova Herbář k zabránění hladomoru), popisující 414 jedlých divokých rostlin.[9] Většina z nich (276)[8] nebyla uváděna ve starších herbářích orientovaných na léčivé byliny. Cílem knihy bylo informování čtenářů o jedlých rostlinách použitelných v případě neúrody a hladomoru.[9] Vydal i Pchu-č’-fang (Recepty pro všechny), soubor 61 739 lékařských předpisů.[10] Byl nejen talentovaným spisovatelem, ale i dovedným kaligrafem.[11]
Roku 1420 byl povolán do Nankingu kvůli obvinění z přípravy povstání; přiznal se ke svým prohřeškům, císař mu udělil milost, omezil však jeho osobní gardu na minimum.[12]
Ču Su zemřel 2. září 1425.[1] Novým knížetem z Čou se stal jeho nejstarší syn Ču Jou-tun, plodný dramatik, který napsal více než třicet divadelních her žánru ca-ťü.[13] Celkem měl Ču Su patnáct synů a jedenáct dcer. Jeho potomci drželi titul knížete z Čou do poloviny 17. století.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču Su na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. Heslo Chu Su, s. 350. (anglicky)
- ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 23. (anglicky)
- ↑ IDEMA, Wilt L. The Dramatic Oeuvre of Chu Yu-Tun: 1379 - 1439. Leiden: Brill, 1985. 283 s. ISBN 9004072918, ISBN 9789004072916. S. 7. (anglicky) [Dále jen Idema (1985)].
- ↑ DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 141–142. (anglicky)
- ↑ a b c Idema (1985), s. 3.
- ↑ a b CHAN, Hok-lam. Legitimating Usurpation: Historical revisions under the Ming Yongle Emperor (r. 1402–1424). In: LEUNG, Philip Yuen-sang. The Legitimation of New Orders: Case Studies in World History. Hongkong: The Chinese University of Hong Kong, 2007. [Dále jen Chan (2007)]. ISBN 962-996-239-X. S. 75–158, na str. 86. (anglicky)
- ↑ Idema (1985), s. 10.
- ↑ a b DES FORGES, Roger. Cultural Centrality and Political Change in Chinese History: Northeast Henan in the Fall of the Ming. Stanford: Stanford University Press, 2003. 422 s. ISBN 0804740445, ISBN 9780804740449. S. 16. (anglicky)
- ↑ a b HO, Peng Yoke. Explorations in Daoism: Medicine And Alchemy in Literature. [s.l.]: Taylor & Francis e-Library, 2007. 221 s. ISBN 0415404606, ISBN 9780415404600. S. 28. (anglicky)
- ↑ HO, Peng Yoke; LISOWSKI, F. Peter. A Brief History of Chinese Medicine. 2. vyd. Singapore: World Scientific, 1997. 103 s. Dostupné online. ISBN 9810228031, ISBN 9789810228033. S. 38. (anglicky)
- ↑ Idema (1985), s. 16.
- ↑ Idema (1985), s. 11.
- ↑ IDEMA, W. L. Zhu Youdun's Dramatic Prefaces and Traditional Fiction. Ming Studies. 1980, čís. 10, Spring, s. 17–22 (6). (anglicky)
