Alexander Roda Roda
| Alexander Roda Roda | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Alexander Rosenfeld |
| Narození | 13. dubna 1872 Drnovice |
| Úmrtí | 20. srpna 1945 (ve věku 73 let) New York |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Feuerhalle Simmering |
| Povolání | dramatik, prozaik, novinář, herec a spisovatel |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Příbuzní | Gisela Januszewska (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexander Roda Roda (13. dubna 1872 Drnovice[1] – 20. srpna 1945, New York) byl moravsko-německý židovský novinář, spisovatel a dramatik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Alexander Roda se narodil v rodině Leopolda Rosenfelda (1829–1901) a Rosalie rozené Stein (1842–1920). Měl čtyři sourozence: Julia (1867–1943), Giselu Januszewskou (1867–1943), Marii Liebermannovou (1875–1935) a Olgu Retay (1877–1947).[2] V dětství se rodina přestěhovala do chorvatské Slavonie.
Po základní škole v Osijeku navštěvoval od roku 1888 gymnázium v Kroměříži a od roku 1889 gymnázium v Uherském Hradišti. Po maturitě v roce 1890 začal studovat práva na Vídeňské univerzitě. Studia přerušil v roce 1892, kdy sloužil jako roční dobrovolník a rozhodl se pro důstojnickou kariéru. Z tohoto důvodu konvertoval v roce 1894 z judaismu na katolicismus. Když se po nehodě roku 1900 musel vzdát místa instruktora jezdectví v Schloßhofu, přestěhoval se zpátky do Osijeku.[3]
Krátce po jmenování nadporučíkem v roce 1901 byl přeložen do zálohy a působil ve Vídni jako spisovatel a novinář na volné noze. Roku 1904 se přestěhoval do Berlína, kde se prosadil jako lektor převážně vlastních textů v kabaretech. Roku 1906 působil v Mnichově a od roku 1907 působil opět ve Vídni. Vrcholem jeho kariéry byla koncem roku 1909 skandální premiéra komedie Der Feldherrn Hügel, kterou napsal společně s Carlem Rößlerem (1864–1948), v Neue Wiener Bühne. Ve hře karikuje třídní hrdost, slepou poslušnost a lajdáctví v císařské a královské armádě, aniž by se však podíval na hlubší příčiny militarismu ve společnosti. Okamžitý zákaz v Rakousko-Uhersku zvýšil publicitu hry, která byla později několikrát zfilmována.[3]
Během 1. světové války pracoval až do roku 1917 jako válečný zpravodaj, především pro vídeňskou Neue Freie Presse, pro kterou pracoval již během balkánské války v roce 1912. Roku 1917 odcestoval do Bulharska, kde sestavil antologii místních spisovatelů. Od roku 1919 žil opět v Mnichově. Roku 1923 odejel na přednáškové turné do USA. V letech 1926–1928 žil v Paříži, poté v Berlíně, kde stýkal mj. s Erichem Kästnerem, Egonem Erwinem Kischem, Heinrichem Mannem a Kurtem Tucholským.[3]
V letech 1930–1932 se jako autor nebo herec podílel na šesti zvukových filmových produkcích. Kvůli antihitlerovské satiře musel opustit Berlín a přestěhoval se do Grazu. V letech 1937–1938 pobýval v Československu, Maďarsku a Belgii. Před připojením Rakouska k Německu uprchl v roce 1938 do Curychu a od roku 1939 žil v Ženevě. Poté, co nedostal pracovní povolení ve Švýcarsku a neúspěšné žádosti o bulharské občanství, uprchl v listopadu přes Španělsko a Portugalsko do New Yorku. V USA publikoval v časopise Aufbau. Měl mj. kontakty s Albertem Ehrensteinem, Oskarem Marií Grafem, Franzem Molnárem, Somou Morgensternem a Carlem Zuckmayerem.[3]
Používal pseudonym Alexander Roda Roda (roda je chorvatsky čáp) a též jména Friedrich Ladislaus.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Próza
[editovat | editovat zdroj]- Der Gutsherr von Ljublin – 1892
- Jeden den králem – Praha: Přemysl Plaček, 1900
- Der gemütskranke Husar – 1903[4]
- Helenens Ehescheidung – 1904[4]
- Soldaten – 1904[4]
- Adelige Geschichten – 1906[4]
- Eines Esels Kinnbacken – 1906
- Lieber Simplicissimus. Sechste Folge, Hundert Anekdoten – tištěno švabachem. München: Albert Langen, 1908
- Der Schnaps, der Ranchtabak und die verfluchte Liebe – tištěno frakturou. Berlin: Schuster & Co., 1908
- Der Pascha lacht: Morgenländische Schwänke: Eigenes und Echtes – Leipzig: Schuster & Loeffler, 1909
- Schwefel über Gomorrha – erweit. ausg. von eines Esels Kinnbacke. Berlin: Schuster & Loeffler, 1909
- Welthumor in fünf Bänden: Ein Fröhliches Jahrhundert – von Roda Roda und Theodor Etzel. Berlin: Schuster & Loeffler, 1909
- Čertovy knížky: humoreska – přeložil G. R. Opočenský; in: Besedy lidu; r. 1910, s. 285–286, 293–295
- Boty Fricka Langera – přeložil J. Pavlíček; in Besedy lidu; r. 1910, s. 372–374
- Vítězi – přeložil S. R.; in: Národ příloha časopisu „Žďár“, r. 1910, č. 3, s. 4–5
- Královna léta: povídky – přeložila Emma Horká. Praha: Alois Hynek, 1911
- 500 Schwänke – Umschlag von Albert Meisgerber, Karikatur von Frier. Berlin; Leilpzig: Schuster & Loeffler, 1912
- Metta Jägrová – přeložil Karel Hádek; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 53. Praha: J. R. Vilímek, 1913
- Das Rosenland: Bulgarische Gastalter und Gestalten – Hamburg: Gebrüder Enoch, 1918
- Serbisches Tagebuch – Berlin: Ullstein, 1918
- Ihre Gnaden und die Bäuerinnen: kaiserliche Kämmerer Adelige Geschichten – Berlin: Eysler & Co., 1920
- Die verfolgte Unschuld – Bilder von Walter Trier. Berlin: Eysler & Co., 1920
- Von Bienen, Drohnen und Baronen – Wien; Berlin; Leipzig: Ilf, 1921
- Die schöne Hedy Herz – Wien: Europäischer Verlag, 1924
- Slawische Seelen: Neuen Dichtern nacherzählt – München: Drei Masken, 1924
- Roda Rodas Roman – 1925
- Welthumor in sechs Bänden. Band 3., Vier Jahreszeiten: Humor, Satire, Ironie: von Heine bis Wilhelm Busch – Alexander Friedrich Rosenfeld; herausgegeben von Roda Roda und Theodor Etzel. München: Simplicissimus, 1925
- Welthumor in sechs Bänden. Band 2., Die drei Grazien: Humor, Satire, Ironie: von Wieland bis Kopisch – Alexander Friedrich Rosenfeld; herausgegeben von Roda Roda und Theodor Etzel. München: Simplicissimus, 1925
- Der Knabe mit den 13 Vätern: ein humoristischer Roman nach B. G. Nušić – Dresden: Carl Reissner, 1927
- Die Ehegarten und andere Geschichten – Karlbad-Fischern: Urania, 1925
- Der Schlangenbiß: Erzählungen und Schwänke – Leipzig: Philipp Reclam jun., 1930
- Roda Roda und die vierzig Schurken – Wien; Berlin; Leipzig: Paul Zsolnay, 1932
- Krokodiltränen – Berlin: Paul Zsolnay, 1933
- Ausgewählte Werke in drei Bänden. Bd. 3, Schenk ein, Roda!. Aus slavischen Quellen – Berlin: Paul Zsolnay, 1934
- Die Panduren: Roman einer Landschaft – Leipzig: Wien: E. P. Tal, 1935
Drama
[editovat | editovat zdroj]- Jovana: opera – Jaroslav Vogl; libreto Roda Roda
- Der Feldherrnhüge: eine Schnurre in drei Akten – von Roda Roda, Carl Rößler. Berlin: Schuster & Loeffler, 1911
- Die Sklavin aus Rhodus: ein Lustspiel in drei Akten – von Roda Roda und Gustav Meyrink; nach dem EVNVCHVS des Publius Teretius Afer; mit einem Vorwort von Wilhelm Klein; Musik von Eugen d’Albert; Austattung von Olaf Gulbranson. Berlin; Leilpzig: Schuster & Loeffler, 1913
- Dana Petrovičova: činohra ve třech jednáních – přeložil Vilouš Táborský. Praha: Mamert Knapp, 1919
Jiné
[editovat | editovat zdroj]- Der gekitzelte Aeskulap: eine kräftige Dosis der medicynischen Witze und Schnurren von Aerzten, Patienten und lustigen Studenten – verordnet durch Felix Schloemp; unter Accouchement von Roda Roda. München: Georg Müller, 1910
- Crnogorski humor i šala – Mićun M. Pavićević; predgovor napisao Roda Roda. Zagreb: St. Kugli, 1934
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Roda Roda na anglické Wikipedii.
- ↑ Národní archiv. vademecum.nacr.cz [online]. [cit. 2022-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Alexander Roda Roda. MyHeritage [online]. [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (CS)
- ↑ a b c d BIOGRAPHIE, Deutsche. Roda Roda, Alexander - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2022-11-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Roda Roda na Wikimedia Commons 
Osoba Alexander Roda Roda ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexander Roda Roda
- Biografie (německy)
- Přehled knih Archivováno 27. 10. 2019 na Wayback Machine. (německy)
