Alexandra Fjodorovna Ruská
| Alexandra Fjodorovna Ruská | |
|---|---|
| Ruská carevna | |
 carevna Alexandra Fjodorovna (1908) | |
| Doba vlády | 1894–1917 |
| Korunovace | 26. května 1896 |
| Úplné jméno | Alix Viktoria Helena Luise Beatrice |
| Křest | 1. července 1872 |
| Narození | 6. června 1872 Darmstadt, Německé císařství |
| Úmrtí | 17. července 1918 (ve věku 46 let) Jekatěrinburg, RSFSR vražda |
| Pohřbena | Chrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad) |
| Předchůdce | Marie Sofie Dánská |
| Manžel | Mikuláš II. Alexandrovič |
| Potomci | Olga Nikolajevna Taťána Nikolajevna Marie Nikolajevna Anastázie Nikolajevna Alexej Nikolajevič |
| Dynastie | Hesenští |
| Otec | Ludvík IV. Hesensko-Darmstadtský |
| Matka | Alice Sasko-Koburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatá Alexandra Fjodorovna Hesenská (6. června 1872 – 17. července 1918), původním jménem německy Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein (Alix) byla původem princezna hesenská a sňatkem poslední ruská carevna jako manželka cara Mikuláše II. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 byla spolu s manželem a rodinou zavražděna ve vyhnanství.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodila se jako Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen und bei Rhein, jako čtvrtá z pěti dcer (šestá z celkem sedmi dětí) hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie Alice. Když jí bylo šest let, zemřela jí matka, nakazivši se od svých dětí tyfem. Od té chvíle byly hesenské princezny vychovávány na britském královském dvoře u své babičky z matčiny strany, královny Viktorie. Alix náležela k oblíbeným vnučkám Viktorie, jež ji nazývala „Sunny“ (Sluníčko).
Manželství
[editovat | editovat zdroj]Starší sestry se provdaly do britských, německých a ruských panovnických rodin. Jako dvanáctiletá odjela na svatbu své sestry Elly do Ruska a zde se poprvé setkala s šestnáctiletým carevičem Mikulášem, jenž se do ní prý zamiloval na první pohled. Až o deset let později se idylický příběh naplnil jejich sňatkem – Alix, třebaže careviče velmi milovala, dlouho váhala, neboť byla hluboce věřící luteránkou a konverze pro ni představovala velmi závažný krok; všechny neblahé peripetie svého života považovala za trest za tento krok. Ani Mikulášův otec, car Alexandr III., nebyl nakloněn tomuto sňatku a měl pro Mikuláše vyhlédnuté jiné nevěsty, i u nich však vyvstal problém s konverzí, především však byl Mikuláš stran výběru své životní partnerky zcela neústupný. Protože pravoslavné právo přikazovalo, aby carevič v okamžiku přijetí vlády byl ženat (s výjimkou, že by nebyl ještě plnoletý), svolil car v tušení blízké smrti (zemřel 1. listopadu roku 1894) ke svatbě.
Sňatek proběhl v pochmurném prostředí státního smutku – car Alexandr III. zemřel tři týdny před svatbou a čerstvý novomanžel se stal zároveň i novým panovníkem; jejich líbánky proběhly ve znamení tryzen za zemřelého monarchu. Počátek jejich panování byl však poznamenán velkou tragédií: v průběhu korunovace manželského páru 18. dubna roku 1896 vypukla na Chodynském poli panika, v jejímž důsledku zahynulo ušlapáním na 1400 osob, množství dalších bylo zraněno – na počest korunovace bylo vyhlášeno rozdávání almužen a obrovský dav, který se pro ně hrnul, nebylo možno zvládnout. Car a carevna chtěli na výraz smutku zrušit plánovaný program oslav, jejich okolí však mladého cara přesvědčilo program dodržet; veřejnost to ale chápala jako výraz povýšenosti a necitelnosti k utrpení lidu. Celá chodynská tragédie jako by předznamenala průběh Mikulášova panování a byla i jednou z námitek proti jeho kanonizaci v roce 2002.
Prvních deset let vlády a manželství bylo vcelku šťastných a Rusko spělo pomocí reforem k evropským standardům. Svým dílem přispěla ke změnám i mladá carevna, která přes okázalou zbožnost nezapomněla na svou výchovu v liberalizujícím britském prostředí. Také carský rodinný život byl vcelku šťastný, manželé se hluboce (a přes přísnou viktoriánskou výchovu i fyzicky vášnivě) milovali, spojovalo je i souznění povah. Po čtyřech dcerách přišel 12. srpna 1904 na svět vytoužený následník trůnu, carevič Alexej. Štěstí rodičů však bylo zkaleno jak válkou a nastupující revoluční situací v Rusku, tak i dědičnou hesenskou chorobou, hemofilií, kterou dlouho očekávaný syn trpěl.
Synova nemoc, Rasputin
[editovat | editovat zdroj]Od propuknutí synovy choroby se carevnin život zcela proměnil, fakticky se zajímala pouze o záchranu malého Alexeje a její zbožnost se stupňovala až k hysterii. Snažila se vyprosit si buď zázrak, nebo zázračného léčitele. Na scéně se objevil ruský mužik Rasputin. Dodnes panují rozpory v jeho hodnocení: šarlatán, pijan, sexuální zvrhlík, nebo zázračný léčitel?[zdroj?] V každém případě dokázal, pravděpodobně díky svým hypnotickým schopnostem, zmírnit jak projevy carevičovy zhoubné choroby, tak i carevninu hysterii.[zdroj?] Jeho působení na carském dvoře jakoby korespondovalo se skvělými výsledky společenského i ekonomického vývoje v Rusku, kde byla revoluce eliminována Stolypinovými reformami.
Konec vlády a smrt
[editovat | editovat zdroj]Roku 1913, při oslavách třístého výročí panování Romanovců, se zdálo, že před carskou rodinou i celým Ruskem leží perspektivní budoucnost. O rok později však přišla první světová válka a během dvou let byla elita ruské armády vybita na bojištích. Události se již hnaly mimo carskou rodinu a v únoru 1917 svrhla únorová revoluce cara a nastolila republiku. Carská rodina byla nejprve internována v Carském Selu a došlo k jednání o jejím odjezdu do Velké Británie, v létě 1917 však odjela do vyhnanství na Sibiř. Ve městě Tobolsku ji zastihl listopadový bolševický převrat, a v dubnu a květnu 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou a potom i jejich děti do uralského města Jekatěrinburgu, kde se stal jejich poručníkem bolševik Jakov Jurovskij. V tomto městě se bývalý panovník stal figurkou ve hře bolševické tajné služby, nechvalně proslulé Čeky. Její provokatér nabídl carské rodině útěk z bolševické internace, když se označil za výrazného člena monarchistického spiknutí. Mikuláš mu uvěřil, a tím byl nad ním i jeho rodinou prakticky podepsán rozsudek smrti.
V úterý 17. července 1918 přišlo popravčí komando, odvedlo carskou rodinu do suterénu domu a zahájilo palbu.[1] První zemřel Mikuláš, kterého odpravil osobně Jurovskij, Alexandra Fjodorovna byla smrtelně zasažená jako druhá. Dne 25. července 1918 osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých legií spolu s Bělogvardějci; legie zde setrvaly zhruba rok.[2]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Z vraždy carské rodiny mrazí. Komornou a šlechtičny dobilo komando bajonety. Reflex [online]. 17. července 2018. Dostupné online.
- ↑ Jekatěrinburg. [s.l.]: Československá obec legionářská Dostupné online. Archivováno 26. 12. 2021 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ERICKSON, Carolly: Alexandra. Domino, Ostrava 2003. ISBN 80-7303-109-4.
- KING, Greg: Poslední carevna: Život a doba poslední carevny Alexandry Fjodorovny. Melantrich, Praha 1997. ISBN 80-7023-259-5.
- HERESCH, Elisabeth: Alexandra: tragédie poslední carevny. Knižní klub, Praha 1995. ISBN 80-7176-147-8.
- SOKOLOV, Nikolaj Aleksejevič. Zavraždění carské rodiny. Překlad Jan Konstantin Kessler. Praha: Josef Šrámek, 1926. 298 s. Dostupné online.
- VEBER Václav: Carevna Alexandra a její "přítel" Rasputin. Historický obzor, 2000, 11(3/4), s. 56-62. ISSN 1210-6097.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandra Fjodorovna Ruská na Wikimedia Commons - Galerie Alexandra Fjodorovna Ruská na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandra Fjodorovna Ruská
- Seznam prací o Alexandře Fjodorovně Ruské v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
| Ruská carevna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Sofie Dánská |
1894–1917 Alexandra Fjodorovna Ruská |
Nástupce: – |
- Hesensko-Darmstadtští
- Romanov-Holstein-Gottorp
- Ruské carevny
- Oběti ruské občanské války
- Oběti komunistického teroru v Sovětském svazu
- Křesťanští mučedníci 20. století
- Ruští svatí
- Pravoslavní svatí
- Narození v roce 1872
- Narození 6. června
- Narození v Darmstadtu
- Úmrtí v roce 1918
- Úmrtí 17. července
- Úmrtí v Jekatěrinburgu
- Popravení zastřelením
- Pohřbení v chrámu sv. Petra a Pavla v Petrohradu