Antonov An-124
| An-124 Ruslan | |
|---|---|
 | |
| Určení | transportní letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Antonov Aviastar-SP |
| Konstruktérská skupina | Antonov |
| První let | 24. prosince 1982 |
| Zařazeno | 1986 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Ruské letectvo Volga-Dnepr (10) Antonov Airlines (7) |
| Výroba | 1982–2004 |
| Vyrobeno kusů | 55 ks[1] |
| Cena za kus | 150-200 mil. US$ |
| Další vývoj | Antonov An-225 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonov An-124 Ruslan (v kódu NATO: „Condor“) je velký, strategický čtyřmotorový letoun, navržený v 70.–80. letech 20. století konstrukční kanceláří Antonov v Ukrajinské SSR, která byla tehdy součástí Sovětského svazu. An-124 je 2. nejtěžší vyráběné nákladní letadlo a nejtěžší nákladní letadlo ve službě na světě, za zničeným Antonovem An-225 (zvětšená konstrukce založená na An-124, byl dokončen v jediném exempláři[2]) a Boeingem 747-8. An-124 zůstává největším vojenským dopravním letounem ve službě.[3] Hlavním konstruktérem An-124 (a An-225) byl Viktor Tolmačov.[4]
Během vývoje byl známý jako Izdělije 400 (produkt #400) na domácí půdě a jako An-40 na západě. Poprvé vzlétl v roce 1982, civilní osvědčení bylo vydáno 30. prosince 1992.[5] V červenci 2013 bylo v komerčním provozu 26 An-124 s 10 objednanými.[6]
V srpnu 2014 bylo oznámeno, že plány na obnovení společné výroby Antonov An-124 byly odloženy kvůli přetrvávajícímu politickému napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.[7] Jediným zbývajícím výrobním závodem je ruský Aviastar-SP v Uljanovsku. Různí provozovatelé An-124 jsou v jednání s ohledem na certifikaci o zachování letové způsobilosti jednotlivých letounů An-124. Původní konstruktér An-124 je zodpovědný za řízení certifikačního procesu pro své vlastní produkty, ale rusko-ukrajinské konflikty ztěžují řízení tohoto procesu. V roce 2019 bylo v komerčním provozu 26 An-124.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Roku 1966 Sověti rozhodli o vývoji letounu s parametry podobnými americkému Lockheed C-5 Galaxy (nosnost 122 tun). Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář Antonov se sídlem v Kyjevě. Ta rozpracovala projekt čtyřmotorového letounu An-124 a šestimotorového An-126, přičemž roku 1972 byl upřednostněn ten první. Stavba prototypu však musela být odložena, než pokročí vývoj potřebných technologií.[8]
Práce na prototypu byly zahájeny roku 1979.[9] První prototyp poprvé vzlétl 24. prosince 1982 v Kyjevě. Posádku tvořilo osm osob, přičemž pilotoval zkušební pilot V. Těrskij. Do zkoušek se postupně zapojily celkem tři prototypy. Na tovární zkoušky v letech 1986–1989 navázaly zkoušky státní.[8] Do služby byl vojenský transportní letoun An-124 přijat v lednu 1986.[9] Západní veřejnosti byl letoun poprvé představen roku 1985 na Pařížském aerosalonu. Tehdy byl na zemi vystaven druhý prototyp (CCCP-82002). Za letu byl veřejnosti předveden na stejném aerosalonu roku 1987.[10] Na začátku roku 1986 byla zahájena sériová výroba, která byla rozdělena do dvou závodů: Aviastar-SP v Uljanovsku a výrobní závod společnosti Antonov v Hostomelu u Kyjeva.[8] V roce 1992 proběhla certifikace civilní verze An-124-100.[11] Sériová výroba byla zastavena roku 2004.[12] Aviastar-SP do roku 2003 vyrobil 20 letadel a výrobní závod Antonov do roku 2004 vyrobil dalších 36 letounů.[8]
V září 2004 vlády Ruska a Ukrajiny oznámily plány na obnovenou výrobu modernizované verze An-124-100M. Do roku 2020 měly obě továrny společně dodat až 80 letounů.[9] Dne 25. dubna 2007 byla Mezistátním leteckým výborem certifikována modernizovaná verze letounu, označená An-124-150. Verze vznikla s rusko-ukrajinské spolupráci na základě požadavků společností Antonov Airlines a Voga-Dnepr. Letouny jsou vybaveny tzv. skleněným kokpitem a moderní avionikou, umožňující zmenšení jejich posádky z šesti na čtyři osoby. Dále mají na vybraných místech zesílený drak a inovované pohonné jednotky D-18T 4. série. Modernizovaný letoun přepraví 150 tun nákladu na vzdálenost 5000 km, což je o 30 tun více, než jeho starší verze. Snadnější je také jeho údržba.[13]
Roku 2008 Antonov a jeho ruský partner United Aircraft Corporation (UAC) oznámily záměr obnovení výroby An-124. Důvodem byl silný a rostoucí zájem o jím nabízené přepravní schopnosti.[14] Dohodu o obnově výroby letounu roku 2008 podepsaly také vlády Ruska a Ukrajiny.[9] UAC později spolupráci zrušil, ale později přípravy znovu obnovil, údajně na rozkaz prezidenta Medveděva. Přípravy znovu přerušila anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014, po které ruští dodavatelé s Antonovem (součást ukrajinského koncernu Ukroboronprom) přerušili spolupráci. Společnost Antonov plánuje samostatnou výrobu letounu, pro kterou musí nahradit původně ruské díly.[12] Naopak Rusko údajně plánuje An-124 nahradit nově vyvinutým domácím letounem Il-106.[15]
An-124 a NATO
[editovat | editovat zdroj]Od 23. března 2006 jsou letouny An-124 společností Antonov Airlines a Volga-Dnepr pronajímány v rámci programu Severoatlantické aliance (NATO) pro strategickou přepravu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution).[11][16] Šest těchto letadel, podle nových zdrojů deset letadel, má základnu na letišti Lipsko/Halle (Flughafen Leipzig/Halle) v Německu. Doposud nebylo možno tyto letouny nahradit, např. stroji typu Airbus A400M. Letadla využívala hlavně Bundeswehr, např. pro dopravu vojáků do Afghánistánu a zpět nebo pro pomoc Kurdům. Využívají je také Kanada, Česko a další členské státy NATO.[16][17]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]An-124 je hornokřídlý čtyřmotorový letoun s klasickými ocasními plochami. Křídlo má superkritický profil. Má mnohokolový podvozek příďového typu, který mu umožňuje operace i z méně kvalitních vzletových a přistávacích ploch. Trup je hermetizovaný. Ve své přední části je rozdělený na dvě paluby. Na horní palubě je umístěn zejména kokpit a prostory posádky. Spodní paluba slouží pro uložení nákladu. Manipulaci s nákladem usnadňuje příďová a záďová nakládací rampa.[11] Vnitřní manipulační systém umožňuje nakládku bez potřeby dalšího pozemního vybavení.[9] V konstrukci letounu jsou široce uplatněny kompozitní materiály, což proti hliníku snížilo hmotnost o více než šest tun.[8] Nákladní prostor má délku 36,5 m, šířku 6,4 m a výšku 4,4 m, objem převyšuje 1000 m³, nosnost 120 tun.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Vojenští
[editovat | editovat zdroj]
Rusko
- Ruské letectvo – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z toho údajně čtyři letuschopné).[15]
Civilní
[editovat | editovat zdroj]
- Rusko
- Volga-Dnepr
- Polet Airlines – společnost provozovala osm An-124.[9]
Spojené arabské emiráty
- Maximus Air Cargo – pro společnost byl na Ukrajině roku 2004 vyroben jeden An-124.[9]
Ukrajina
- Antonov Airlines – k roku 2012 provozovala 7 letounů An-124.[11]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- An-124 – vojenská transportní verze
- An-124-100 – civilní dopravní verze
- An-124-100M – modernizace An-124-100 – nová avionika umožňující snížení členů osádky z 6 na 4, zvýšení bezpečnosti a zlepšení navigace
- An-124A – úprava pro provoz z letišť s horším povrchem
- An-124-200 – verze s americkými motory General Electric CF6-80C2
- An-124-210 – verze s britskými motory Rolls-Royce RB211-524H-T
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 4–6 (pilot, kopilot, navigátor, hl. letový inženýr (+letový inženýr, radista) + 2 obsluhující náklad)
- Rozpětí: 73,3 m
- Délka: 69,1 m
- Výška: 20,8 m
- Nosná plocha: 628 m²
- Hmotnosti:
- prázdná: 175 000 kg
- vzletová: 405 000 kg
- Max. užit. zatížení: 150 000 kg
- Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Progress D-18T
- Výkon pohonné jednotky: 4× 229,5 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 865 km/h
- Cestovní rychlost: 800–850 km/h
- Dolet: 5 200 km
- Dolet s max. zátěží: 4500 km
- Dostup: 12 000 m
- Plošné zatížení: 645 kg/m²
- Poměr tah/hmotnost: 0,23
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ An-124 Production List [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ TRIMBLE, Steven. An-225 revival proposed in new Antonov-China pact [online]. 31 August 2016 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online.
- ↑ NOVICHKOV, Nikolai. Russia completes initial An-124 upgrade programme [online]. 2 December 2014 [cit. 2015-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2015.
- ↑ Volga-Dnepr Group Celebrates 80th Birthday of Legendary Chief Designer of the An-124 and An-225 Transport Aircraft [online]. Volga-dnepr.com, 24 December 1982. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2018.
- ↑ E. Gordon, Antonov's Heavy Transports, Midland Publishing.
- ↑ "World Airliner Census". Flight International, 16–22 August 2013
- ↑ UPDATE: Time called on An-124 production re-start IHS Jane's Defence Industry. Retrieved 5 May 2015.
- ↑ a b c d e MUSIL, Lukáš. 35 let od prvního vzletu Antonovu An-124 Ruslan [online]. Czechairliners.net, 2019-09-27 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g An-124 Ruslan (Condor) Large Cargo Aircraft [online]. Airforce-technology.com/ [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČECH, Jan. Paříž 1987. Letectví + kosmonautika. 1987, čís. 19, s. 738. ISSN 0024-1156.
- ↑ a b c d AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-28. (anglicky)
- ↑ a b Antonov obnoví výrobu obřího letounu Ruslan. Bez ruských dílů [online]. E15 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online.
- ↑ HUŇÁČEK, Petr. Modernizovaný Ruslan. Letectví + kosmonautika. 2009, roč. 85, čís. 1, s. 57. ISSN 0024-1156.
- ↑ ČECH, Jan. Výroba Ruslanů bude obnovena. Letectví + kosmonautika. 2008, roč. 84, čís. 5, s. 6. ISSN 0024-1156.
- ↑ a b Strategický transportní letoun An-124 Ruslan má nakonec v ruském letectvu nahradit Iljušin Il-106 [online]. Securitymagazin.cz [cit. 2020-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Bundeswehr fliegt mit russisch-ukrainischer Maschine [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-15.
- ↑ Sven Siebert. Waffen für die Kurden starten in Sachsen [online]. 2014-09-04. Dostupné online.
- ↑ Libye – konec křehké rovnováhy. ATM. 2011, roč. 43, čís. 4, s. 14. ISSN 1802-4823.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRSKOVSKÝ, Jan. Ruslan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 16–18.
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 15.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 364.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Antonov An-124, s. 21.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonov An-124 na Wikimedia Commons - Galerie Antonov An-124 na Wikimedia Commons
- AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-28. (anglicky)
