Don

Don
	Don ve Voroněžské oblasti
Základní informace
Délka toku	1 870 km
Plocha povodí	422 000 km²
Průměrný průtok	cca 700 -750 m³/s
Světadíl	Evropa, Asie
Pramen
	Středoruská vysočina, Novomoskovsk; 54°0′43,92″ s. š., 38°16′40,08″ v. d.
Ústí
	Taranrogský záliv Azovského moře; 47°5′11,04″ s. š., 39°14′18,96″ v. d.; 100 m n. m.
Protéká
	Rusko (Tulská, Lipecká, Voroněžská, Volgogradská, Rostovská oblast)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Černé moře, Azovské moře, Povodí Donu (Rusko 87,23%, Ukrajina 12,76 %)
	; mapa povodí
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Don (rusky Дон, starořecky Tanaïs) je řeka v Tulské, v Lipecké, ve Voroněžské, ve Volgogradské a v Rostovské oblasti v Rusku. Je dlouhá 1870 km. Povodí řeky činí 422 000 km². Jde o pátou nejdelší evropskou řeku a současně nejdelší přítok Azovského moře. Název řeky je zmíněn ve druhé sloce písně, z níž se stala ukrajinská hymna.

Průběh toku

Pramení ve městě Novomoskovsku v Tulské oblasti na východních svazích Středoruské vysočiny. Na horním toku nad ústím Tiché Sosny teče v relativně úzké dolině. Pravý břeh je vysoký místy až 90 m a silně zbrázděn stržemi, zatímco levý břeh je pozvolný. Koryto je členité a je v něm mnoho peřejí.

Na středním toku pod městem Kalač na Donu se údolí znatelně rozšiřuje a dolina řeky dosahuje u Serafimovičů šířky až 6 km. Pravý břeh se i zde vyznačuje větší výškou. Střední tok zakončuje rozsáhlá Cimljanská přehrada jež zvedla hladinu řeky o 26 m a umožnila stavbu Volžsko-donské vodní cesty.

Pod přehradou teče řeka v údolí široké 20 až 30 km. Hloubka dosahuje místy až 20 m. Pod Rostovem na Donu začíná delta, jež má rozlohu 340 km² a ústí do Taganrožského zálivu Azovského moře.

horní tok

zleva – Voroněž
zprava – Něprjadva, Krasivaja Meča, Sosna

střední tok

zleva – Bitjug, Chopjor, Medvědica, Ilovlja
zprava – Tichá Sosna, Černá Kalitva

dolní tok

zleva – Sal, Manyč
zprava – Severní Doněc

Vodní režim

Zdrojem vody jsou převážně sněhové srážky. 70 % ročního odtoku připadá na měsíce březen, duben a květen. Povodí Donu neoplývá velkým množstvím vody. Celkový odtok bez započtení vody na zavlažování představoval 29,5 km³, což odpovídalo průměrnému průtoku 935 m³/s. Ten se po postavení Cimljanské přehrady a vybudování zavlažovacích systémů na dolních přítocích zmenšil o cca 200–250 m³/s. Na horním toku řeka zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v polovině dubna. Na dolním toku zamrzá v první třetině prosince a rozmrzá v poslední třetině března. Běžně se však ledy lámou i několikrát během zimy. Každý rok řeka odnese až 14 Mt pevných částic a 6,2 Mt rozpuštěných minerálních látek. Nízký sklon na dolním toku je příčinou velmi pomalého toku, což dalo za vznik pojmenování „Tichý Don“.

Využití

Vodní doprava je možná od ústí k městu Liski v délce 1355 km a na jaře až do vesnice Chlevnoje ještě dalších 235 km. Důležitými přístavy jsou Liski, Kalač na Donu, Volgodonsk (na Cimljanské přehradě), Rostov na Donu, Azov. S Volhou je řeka spojena Volžsko-donským kanálem, který je dlouhý 105 km a díky němu je řeka spojena s Baltským, Bílým a Kaspickým mořem.

Cimljanská vodní elektrárna o stanoveném výkonu 212 MW poskytuje Rostovské oblasti ročně přes 500 milionu kWh.

Po řece se převáží

proti proudu — obilí, uhlí, kovy, cement, ropné produkty, průmyslové a obchodní zboží, stavební materiály,
po proudu — stavební materiály, sůl, vsázka, ruda, hnojiva, průmyslové a obchodní zboží,
směrem na Volhu — uhlí, obilí, stavební materiály,
směrem od Volhy — dřevo, sůl, kovová vsázka, ruda, hnojiva.

Na řece je rozvinuté rybářství. Průmyslově se zpracovávají candáti, cejni, kapři, ostruchy, placky, jeseter ruský a hvězdnatý (především na dolním toku a v ústí).

Historie

Už v 1. tisíciletí př. n. l. byla řeka důležitou dopravní cestou mezi centrálními oblastmi současného Ruska včetně Povolží a pobřežím Azovské moře. Ve 4. až 3. století př. n. l. vznikla v ústí řeky řecká kolonie Tanaïs. Po řece probíhal obchod s antickými koloniemi na Krymu a na Tamanském poloostrově. Na začátku 1. tisíciletí územím dolního toku procházela cesta kudy pronikaly hordy Hunů a Bulharů, po jejichž ústupu bylo území osídleno Východními Slovany. V 7. až 9. století obydleli dolní a střední tok Chazarové. Nájezdy Maďarů a Pečeněgů vytlačily slovanské obyvatelstvo z povodí horního toku. V 11. století dolní tok obývali kočovní Polovci a od 13. století byl pod vládou mongolsko-tatarské Zlaté Hordy a pustnul. Ve 14. až 16. století se řeka stává tržní cestou mezi Ruskem a janovskými koloniemi na Krymu, přičemž v ústí řeky se nacházela kolonie Tana. V 15. století na řece začínají vznikat sídla svobodných lidí – kozáků a o století později vzniká Donské kozácké vojsko. V 17. století byla řeka opěrnou základnou rolnického povstání pod vedením Stěnky Razina a v letech 1708–09 došlo k velkému povstání kozáků Kondrata Bulavina. V 18. století prudce stoupla hustota osídlení v souvislosti s přechodem kozáků k zemědělství a přílivem rolníků. S rozvojem kapitalismu vznikla průmyslová oblast Donbas. V povodí Donu probíhaly velmi těžké boje v letech jak 1918–1920 v rámci občanské války v Rusku, tak i v letech 1941–1945 v rámci velké vlastenecké války. Zdejší historii od kozáků až po první světovou válku obšírně popsal spisovatel Michail Šolochov ve čtyřdílném románu Tichý Don.

Poznámky

↑ Dolní tok pod soutokem s Manyčem tvoří hranici kontinentů. Jedná se o nejzápadnější část Kumo-manyčské propadliny
↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě , Don

Literatura

(rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, т. 2, Л., 1955)
(rusky) Kama, Volha, Don, průvodce Perm 1967, (Кама, Волга, Дон. Путеводитель, Пермь, 1967)
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Дон“.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Don na Wikimedia Commons

[1] Dolní tok pod soutokem s Manyčem tvoří hranici kontinentů. Jedná se o nejzápadnější část Kumo-manyčské propadliny

[2] Mezinárodní povodí řek v Evropě , Don

[1]

[2]