Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Uhlí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uhlí – antracit
Příklad možného složení uhlí
Další významy jsou uvedeny na stránce Uhlí (rozcestník).

Uhlí (lidově či nářečně též uhel) je hnědá, černá nebo hnědo-černá hořlavá hornina. Získává se dolováním z povrchových nebo hlubinných dolů a používá se jako palivo. Uhlí je složeno především z uhlíku, vodíku a kyslíku, obsahuje však také další chemické prvky, především dusík a síru, a radioaktivní příměsi (uran a thorium). Od doby průmyslové revoluce je uhlí především důležitou energetickou surovinou. Velká část světové výroby elektřiny (36 % v roce 2021[1]) využívá spalování uhlí, které probíhá v klasických uhelných, respektive v tepelných elektrárnách. Uhlí se kromě výroby elektrické energie používá také k vytápění a ohřevu vody (výroba technologického tepla), uhlí je také velmi cennou primární surovinou pro mnoho odvětví chemického průmyslu.

Pro spotřebitele je zajímavá měrná hmotnost sypaného uhlí při dodání, která se pohybuje asi od 720 kg (hnědé uhlí) do 750 kg (černé uhlí) na 1 m3.

Vznik a historie

[editovat | editovat zdroj]

Uhlí vzniklo ze dřeva, které bylo uloženo v anaerobních vodních prostředích, kde nízké hladiny kyslíku bránily jeho kompletnímu rozkladu a oxidaci (hnití). Vznikalo především v době, kdy se formoval kontinent Pangea.[2]

Nejstarší záměrné použití černého uhlí bylo doloženo v Ostravě – Petřkovicích, a to na sídlišti ze starší doby kamenné na vrcholu Landek. Dle radiokarbonového datování spadá lokalita do období 25 000 – 23 000 let př. n. l.[3][4][5]

Systematické použití uhlí lze doložit před 3600 lety.[6]

Uhlí se někdy objevuje na zemském povrchu na svazích, nebo na březích řek. Tímto způsobem jej pravděpodobně objevili Číňané přibližně před 3 000 lety. Vykopávali ho a hloubili tunely do země do uhelných slojí. V dnešní době hledají uhlí geologové.

Typy

[editovat | editovat zdroj]

Uhlí dělíme na několik druhů, podle obsahu uhlíku v něm – čím méně uhlíku, tím nižší kvalita a efektivita.

  • Lignit – také označovaný jako hnědé uhlí, je nejméně kvalitní druh uhlí. Užívá se výhradně pro výrobu elektřiny, nebo výrobu technologického tepla. Leštěné bylo využíváno jako ozdobný kámen od doby železné. Je třetihorního původu, má v sobě přibližně 60 % uhlíku.
  • Hnědé uhlí – používá se k vytápění domácností, nebo k výrobě tepla a elektřiny. Má v sobě přibližně 80 % uhlíku. Těží se především povrchově.
  • Hnědo-černé – jeho vlastnosti spadají mezi hnědé a černé uhlí. Využívá se pro výrobu elektřiny, tepla a chemickou výrobu.
  • Černé uhlí – má vysokou hustotu, jeho barva je obvykle černá až hnědočerná. Uhlí je prvohorního a druhohorního původu. Vzniká rozkladem a prouhelňováním vyhynulých stromových plavuní, které se propadly do bažin (období perm).
  • Antracit – jde o nejkvalitnější uhlí, používá se na vytápění a k výrobě chemikálií. Obsahuje více než 90 % uhlíku.

Využití

[editovat | editovat zdroj]
Elektrárna Dětmarovice spalující černé uhlí

Palivo

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Tepelná elektrárna.

Uhlí je nejčastěji používaný tuhý materiál pro výrobu tepla a elektřiny. Světová spotřeba uhlí v roce 2007 byla 7 192 milionů tun,[7] z toho 75 % je využíváno pro výrobu elektřiny. Čína jako největší spotřebitel spotřebovala 2 893 milionů tun (asi 40 % světové spotřeby).

Při výrobě elektřiny se spaluje uhlí v kotli, kde se ohřívá voda na vodní páru, která roztáčí parní turbíny a elektrické generátory respektive alternátory. Při stejné spotřebě by zásoby z roku 2009 vystačily na 119 let.[8] Reálně spotřeba stoupá, jsou ale nalézány také nové zásoby.

V roce 2023 se v uhelných elektrárnách vyráběla skoro polovina elektřiny v Česku.[9][10]

Koksování a použití koksu

[editovat | editovat zdroj]
Koksovna v australském Coalcliff

Koks je pevný uhlíkatý zbytek odvozený z nízkopopelového, nízkosirného černého uhlí, ze kterého jsou odstraněny prchavé složky v peci s omezeným přístupem kyslíku při teplotách kolem 1000 °C. Při tom vzniká také kamenouhelný dehet, amoniak, lehké oleje a svítiplyn. Koks z uhlí je šedý, tvrdý a pórovitý a má výhřevnost 29,6 MJ/kg. Koks se používá jako palivo a jako redukční činidlo, mj. ve vysoké peci. Spotřebu koksu ve vysokopecním procesu lze částečně nahradit injektáží mletého uhlí o velikosti prachových zrn menších než 90 μm, a to pomocí speciálního dávkovacího zařízení a trysek zabudovaných ve výfučnách, jimiž je do pece dmýchán horký vítr.

Zplyňování

[editovat | editovat zdroj]

Vysoké ceny ropy a zemního plynu zvyšují zájem o „BTU konverzi“ – technologie jako zplyňování, zkapalňování a tuhnutí. V minulosti bylo uhlí používáno na výrobu svítiplynu, který byl dopravován ke spotřebitelům potrubím a byl využíván na svícení, vaření i topení. Dnes je svítiplyn nahrazen bezpečnějším zemním plynem. Jižní Afrika stále využívá zplyňování uhlí pro mnoho petrochemických potřeb.

Zkapalnění

[editovat | editovat zdroj]

Uhlí může být zpracováno na kapalná paliva jako benzín nebo nafta několika různými způsoby:

Fischer-Tropschův proces – syntéza kapalných uhlovodíků – byl použit v nacistickém Německu nebo v jižní Africe, protože tyto země byly politicky izolované a neschopné koupit surovou ropu. Uhlí může být zplyňované na syngas (vyvážená čištěná směs CO a H2 plynů) a syngas zkapalněný Fischer-Tropschovou metodou na lehké uhlovodíky, které jsou dále zpracovávány na benzín a naftu. Syngas může být také převedený na methanol, který může být použitý jako palivo nebo přísada do paliva.

Přímé kapalnění Bergiusovým procesem – kapalnění hydrogenací – je také dosažitelné, ale není užívané vně Německa, kde byly oba tyto procesy ovládané během první a druhé světové války.

Dalším způsobem výroby kapalných uhlovodíků je nízkoteplotní karbonizace (LTC). Uhlí je dopované v teplotách mezi 450 a 700 °C ve srovnání s 800 až 1000 °C pro hutnický koks. Tyto teploty jsou optimální pro výrobu kamenouhelných dehtů. Na rozdíl od klasického dehtu obsahuje mnohem více lehkých uhlovodíků. Kamenouhelný dehet je potom dále zpracováván na paliva. Proces byl vyvinut Lewisem Karrickem roku 1920.

Zachytávat oxid uhličitý uvolňovaný těmito procesy je mnohem snazší, než filtrování ze spalin vzniklých spalováním uhlí se vzduchem, kde je smíchaný s dusíkem a dalšími plyny.

Škody způsobované těžbou a spalováním uhlí

[editovat | editovat zdroj]

Škody na lidském zdraví

[editovat | editovat zdroj]

Spalování uhlí způsobuje poškození lidského zdraví a předčasná úmrtí.[11] Samotná těžba a zpracování uhlí způsobují znečištění ovzduší a vody.[12] Spalováním uhlí dochází k emisím oxidu uhličitého, oxidů dusíku, oxidu siřičitý, pevných částic (PM10, PM2,5, PM1) a těžkých kovů, které mají nepříznivý vliv na lidské zdraví.[12][13] Mezi nejčastější zdravotní důsledky patří astma, infarkty myokardu, snížení inteligence, ucpávání cév, cévní mozkové příhody, srdeční arytmie, otravy rtutí, ucpávání tepen a rakovina plic.[14][15][16][17] Odhaduje se, že uhlí celosvětově způsobuje 800 000 předčasných úmrtí ročně,[18] především v Indii[19] a Číně.[20][21][22] V Evropě se roční zdravotní náklady způsobené používáním uhlí k výrobě elektřiny odhadují až na 43 miliard eur.[23]

Dýchání uhelného prachu způsobuje u horníků pneumokoniózu – hovorově „černé plíce“ – podle toho že doslova mění barvu plicní tkáně z obvyklé růžové barvy na černou.[24][25]

Minimálně 10 % uhlí tvoří popel.[26] Ročně se tak vyprodukuje obrovské množství uhelného popela a dalšího odpadu, který je toxický pro člověka a další živé organismy.[27] Kromě samotného popílku ze spalování vznikají ve výrobním procesu popílek a kaly z odsíření spalin, které obsahují rtuť, uran, thorium, arsen a další těžké kovy spolu s nekovy, jako je selen.[28]

Kyselé deště

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Kyselý déšť.

Spalování uhlí produkuje oxid uhličitý, spolu s proměnným množstvím oxidu siřičitého, v závislosti na kvalitě uhlí. Oxid siřičitý reaguje s vodou za tvorby kyseliny siřičité. Jestliže se dostane do atmosféry, reaguje s vodní párou a vrací se na zem ve formě kyselých dešťů. Emise z uhelných elektráren představují největší umělý zdroj oxidu uhličitého a tím s velkou pravděpodobností výrazně přispívají ke globálnímu oteplování. Moderní elektrárny využívají (poměrně nákladné) technologie pro omezení škodlivosti odpadních látek a zvýšení účinnosti.

Změna klimatu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Globální oteplování.

Největším a dlouhodobým důsledkem používání uhlí je uvolňování oxidu uhličitého, skleníkového plynu, který způsobuje změnu klimatu. Uhelné elektrárny byly v roce 2018 největším přispěvatelem k nárůstu celosvětových emisí CO2,[29] 40 % celkových emisí z fosilních paliv[30] a více než čtvrtinou celkových emisí.[31] Při těžbě uhlí se navíc často uvolňuje metan, další skleníkový plyn.[32][33]

V roce 2016 činily celosvětové hrubé emise oxidu uhličitého z používání uhlí 14,5 Gt.[34] Na každou vyrobenou megawatthodinu vypustí uhelná elektrárna přibližně tunu oxidu uhličitého, což je dvakrát více než přibližně 500 kg oxidu uhličitého uvolněného elektrárnou na zemní plyn.[35] Z tohoto důvodu již dlouhou dobu znějí od odborníků a OSN hlasy, že většina světových zásob uhlí by měla být ponechána v zemi, aby se zabránilo katastrofálnímu globálnímu oteplování.[36] Aby se globální oteplování udrželo pod 1,5 °C nebo 2 °C, budou muset být stovky, případně tisíce uhelných elektráren předčasně vyřazeny z provozu.[37]

Zelená dohoda pro Evropu počítá s koncem používání uhlí v členských zemích Evropské unie do roku 2033.[38]

Požáry uhlí

[editovat | editovat zdroj]

Ve světě jsou stovky ohňů uhlí, které hoří pod povrchem, a je tedy nemožné je uhasit. Ohně mohou způsobit propadání půdy a vznikající kouřové plyny jsou životu nebezpečné. Mimo to mohou vystupovat prasklinami na povrch a vytvářet povrchové požáry. Uhelné jeskyně se mohou samovznítit, nebo zapálit od důlního ohně, případně povrchového ohně. Uhelné ohně v Číně spálí ročně 120 milionů tun uhlí – z toho vznikne 360 milionů tun CO2, což se rovná 2–3 % z roční celosvětové produkce CO2 z fosilních paliv. Věřilo se, že australská Hořící hora (Burning Mountain) je vulkán, ale později se zjistilo, že jde o uhelný oheň, který hoří už více než 5000 let.

Výskyt ve světě a těžba

[editovat | editovat zdroj]
Těžba uhlí v Británii, 1942
Američtí horníci končí směnu v uhelném dole ve Virginii, 1974
Těžba uhlí v roce 2005
Související informace naleznete také v článku Těžba uhlí.

Existuje celá řada velmi významných a světově známých uhelných pánví (kupř. Doněcká uhelná pánev). Velká ložiska kvalitního černého uhlí nebyla ještě v některých průmyslově méně rozvinutých zemích prakticky vůbec těžena.

Celkové zásoby

[editovat | editovat zdroj]

V následující tabulce jsou uvedeny zásoby, které mohou být s velkou pravděpodobností využity za současných ekonomických a technologických podmínek. Při současném tempu spotřeby tyto zásoby vydrží[kdy?] na 122 let. Na našem území se nalézá přibližně 200 milionů tun vytěžitelných zásob černého uhlí a přes 850 milionů hnědého, neblokovaného těžebními limity. Se zásobami za limity a rezervami je to 2 150 milionů tun hnědého uhlí. Zásoby se budou vyčerpávat postupně v jednotlivých těžebních lokalitách. Pokud by těžba pokračovala i za územní limity, vydržely by zásoby až do roku 2 100.

Potvrzené objevené uhelné zásoby na konci roku 2008 (v miliónech tun)[39]
Země Černé uhlí Hnědé uhlí Celkově Podíl
Spojené státy americké 108 950 129 358 238 308 28,9
Rusko 49 088 107 922 157 010 19,0
Čína 62 200 52 300 114 500 13,9
Austrálie 36 800 39 400 76 200 9,2
Indie 54 000 4 600 58 600 7,1
Ukrajina 15 351 18 522 33 873 4,1
Kazachstán 28 170 3 130 31 300 3,8
Jihoafrická republika 30 408 – 30 408 3,7
Evropská unie 8 427 21 143 29 570 3,6
Polsko 6 012 1 490 7 502 0,9
Brazílie - 7 059 7 059 0,9
Kolumbie 6 434 380 6 814 0,8
Německo 152 6 556 6 708 0,8
Kanada 3 471 3 107 6 578 0,8
Česko 1 673 2 828 4 501 0,5
Indonésie 1 721 2 607 4 328 0,5
Řecko - 3 900 3 900 0,5
Celosvětově 411 321 414 680 826 001 100,0

Statistika těžby

[editovat | editovat zdroj]
Těžba v roce 2008 (v miliónech tun)[40]
Země Množství Podíl
Čína 2 878 39,2
Spojené státy americké 1 171 16,1
Indie 568 7,8
Austrálie 439 6,0
Rusko 356 4,9
Indonésie 313 4,3
Jihoafrická republika 260 3,6
Německo 214 2,9
Polsko 158 2,2
Kazachstán 120 1,6
Kolumbie 87 1,2
Turecko 84 1,1
Kanada 75 1,0
Řecko 72 1,0
Česko 66 0,9
Ukrajina 66 0,9
Vietnam 44 0,6
Severní Korea 41 0,6
Srbsko 40 0,5
Rumunsko 38 0,5
Bulharsko 32 0,4
ostatní státy <20 <0,3
Celosvětově 7 271 100,0

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]
Rypadlo velkostroje v dole Nástup Tušimice v Mostecké uhelné pánvi

Uhlí se v Česku nachází hlavně v Ostravsko-karvinském regionu (vysoce kvalitní černé uhlí v Ostravsko-karvinské uhelné pánvi), těží se ale již pouze na Karvinsku (těží společnost OKD, patřící NWR). Dále se ve dvou pánvích pod Krušnými horami vyskytuje hnědé uhlí. Jedná se o Mosteckou uhelnou pánev (těží společnost Severočeské doly patřící do Skupiny ČEZ a společnosti Litvínovská a Vršanská, patřící do skupiny Czech Coal[41]) a Sokolovskou uhelnou pánev (těží Sokolovská uhelná). Hnědého uhlí a lignitu se v roce 2008 vytěžilo 47 mil. tun (prakticky všechno se spotřebovalo v Česku), černého uhlí pak 13 mil. tun (čistý export činil 30%).[42]

Zatímco černé uhlí se v Česku těží výhradně hlubinným způsobem, hnědé uhlí se dobývá v rozsáhlých povrchových velkolomech (podrobněji viz Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách).

Lignitové doly se nacházejí na Břeclavsku a Českobudějovicku (Mydlovary). Malé černouhelné pánve – kdysi hojně využívané a dnes již fakticky opuštěné – se nachází jihozápadně od Brna (Rosice, Oslavany), dále mezi Kladnem a Rakovníkem či Plzní, malé ložisko černého uhlí se též nachází v Podkrkonoší u Žacléře. Uhelné sloje malých mocností lze nalézt na mnoha jiných místech Česka (třeba na Lounsku, Litoměřicku a Mělnicku a jinde), tyto malé sloje se ale prozatím pro těžbu vůbec nehodí především z ekonomických důvodů (zde jsou předpokládané neúměrně vysoké investiční a provozní náklady na jejich těžbu).

Povrchový uhelný důl v Garzweileru, Německo
Povrchový uhelný důl v Garzweileru, Německo

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku coal na anglické Wikipedii.

  1. ↑ bp Statistical Review of World Energy 2022 [online]. London: BP, 2022 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Coal formation linked to assembly of supercontinent Pangea. phys.org [online]. Stanford University [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Koblov a Petřkovice. www.archeologickyatlas.cz [online]. [cit. 2024-05-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ SVOBODA, Jiří. Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu [online]. Brno: NADACE UNIVERSITAS AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, 2009 [cit. 2024-05-12]. S. 258 – 259. Dostupné online. 
  5. ↑ KLÍMA, Bohuslav. Coal in the Ice Age: The Excavation of a Palaeolithic Settlement at Ostrava-Petřkovice in Silesia. S. 98 – 101. Antiquity [online]. Cambridge University Press, 1956-06-01 [cit. 2024-05-12]. Roč. Volume 30, čís. Issue 118, s. 98 – 101. Dostupné online. 
  6. ↑ Systematic use of coal as a fuel source found at Bronze Age dig site. phys.org [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Energy Information Administration – World Coal Consumption, Most Recent Annual Estimates, 1980–2007
  8. ↑ BP Statistical Review of World Energy. www.bp.com [online]. [cit. 03-07-2010]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 03-07-2010. 
  9. ↑ Elektřina z uhlí se Česku přestává vyplácet, Síkela slibuje řízený odchod. iDNES.cz [online]. 2024-03-14. Dostupné online. 
  10. ↑ Jak to bude s elektřinou? ČR ji stále vyváží, po útlumu uhlí se to ale změní. Deník.cz [online]. 2024-03-05. Dostupné online. 
  11. ↑ Toxic air: the case for cleaning up coal-fired power plants. American Lung Association [online]. American Lung Association, 2011 [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-26. 
  12. ↑ a b HENDRYX, Michael; ZULLIG, Keith J.; LUO, Juhua. Impacts of Coal Use on Health. Annual Review of Public Health. 2020-04-02, roč. 41, čís. 1, s. 397–415. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. ISSN 0163-7525. DOI 10.1146/annurev-publhealth-040119-094104. (anglicky) 
  13. ↑ Global SO2 emission hotspot database [online]. Greenpeace, 2019 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  14. ↑ COAL’S ASSAULT ON HUMAN HEALTH [online]. Physicians for Social Responsibility [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ BURT, Erica et. al. Scientific Evidence of Health Effects from Coal Use in Energy Generation [online]. Chicago: University of Illinois at Chicago School of Public Health, 2013-04 [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-26. 
  16. ↑ KŘIVOHLAVÁ, L. Zdravotní dopady spalování uhlí. Health effects of coal combustion.. 2020-11, roč. 100, čís. 6, s. 267–269. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. 
  17. ↑ RUBEŠOVÁ, Jitka. Problematika znečištění ovzduší z hlediska zdravotních rizik, monitorování chemických látek v ovzduší ČR, možnosti prevence [online]. Praha: Univerzita Karlova, 2008 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ End Coal | Health. End Coal [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-22. (anglicky) 
  19. ↑ India shows how hard it is to move beyond fossil fuels. The Economist. 2018-08-02. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. ISSN 0013-0613. 
  20. ↑ PRÜSS-ÜSTÜN, Annette; WOLF, Jennyfer; CORVALÁN, Carlos. Preventing Disease Through Healthy Environments: A Global Assessment of the Burden of Disease from Environmental Risks. [s.l.]: World Health Organization 173 s. Dostupné online. ISBN 978-92-4-156519-6. (anglicky) Google-Books-ID: HQ8LDgAAQBAJ. 
  21. ↑ ORGANIZATION, World Health. Global Health Risks : Mortality and Burden of Disease Attributable to Selected Major Risks.. Geneva: World Health Organization 1 online resource (70 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-92-4-068420-1, ISBN 92-4-068420-4. OCLC 609852928 
  22. ↑ Ambient (outdoor) air pollution. www.who.int [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Health and Environment Alliance [online]. 2013-03-07 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ BARTH, Peter S. The Tragedy of Black L agedy of Black Lung: Federal Compensation for al Compensation for Occupational Disease [online]. University of Connecticut, 1987 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ FENCLOVÁ, Z.; URBAN, P.; PELCLOVÁ, D. Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2019. Occupational diseases reported in the Czech Republic in 2019.. 2020-05, roč. 100, čís. 3, s. 118–125. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. 
  26. ↑ ZAPLETALOVÁ, Lucie. XRF analysis of coal combustion products. hdl.handle.net [online]. 2008-02-19 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  27. ↑ GOEMANN, Ethan. Surveying the Threat of Groundwater Contamination from Coal Ash Ponds. Duke Environmental Law & Policy Forum. 2014-2015, roč. 25, s. 427. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. 
  28. ↑ CHADWICK, M. J.; HIGHTON, N. H.; LINDMAN, N. Environmental Impacts of Coal Mining & Utilization: A Complete Revision of Environmental Implications of Expanded Coal Utilization. [s.l.]: Elsevier 359 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4832-8630-3. (anglicky) Google-Books-ID: qZ3IAgAAQBAJ. 
  29. ↑ Blog o meteorologii, hydrologii a kvalitě ovzduší [online]. 2020-03-23 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  30. ↑ China's unbridled export of coal power imperils climate goals. phys.org [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ CO2 emissions by fuel. Our World in Data [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  32. ↑ SENGUPTA, Somini. China’s Coal Plants Haven’t Cut Methane Emissions as Required, Study Finds. The New York Times. 2019-01-29. Dostupné online [cit. 2021-06-17]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  33. ↑ Coal mines emit more methane than oil-and-gas sector, study finds. Carbon Brief [online]. 2020-03-24 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ CO2 Emissions | Global Carbon Atlas. www.globalcarbonatlas.org [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  35. ↑ Frequently Asked Questions (FAQs) - U.S. Energy Information Administration (EIA). www.eia.gov [online]. [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ Leave coal in the ground to avoid climate catastrophe, UN tells industry. the Guardian [online]. 2013-11-18 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ We have too many fossil-fuel power plants to meet climate change goals. Environment [online]. 2019-07-01 [cit. 2021-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Konec uhlí 2033 pořád platí, proud půjde i dovážet, plánuje Síkela. Seznam Zprávy [online]. 2023-10-11. Dostupné online. 
  39. ↑ BP Statistical review of world energy 2009 [online]. [cit. 2009-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-31. 
  40. ↑ Energy Information Administration – Total Primary Coal Production (Thousand Short Tons). tonto.eia.doe.gov [online]. [cit. 2010-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-25. 
  41. ↑ Coal Services a.s. | Sev.en Energy. www.7energy.com [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. 
  42. ↑ ČSÚ. www.czso.cz [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-08. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Fosilní paliva
uhlí
uhelné produkty
ropa
konvenční ropa
nekonvenční ropa
ropné produkty
zemní plyn

stlačený (CNG) • zkapalněný (LNG) • methan

přírodní vývěry
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Uhlí&oldid=24302426“