Druhá bitva o Atlantik

Druhá bitva o Atlantik
	konflikt: Druhá světová válka
	Důstojníci na můstku doprovodného britského torpédoborce vyhlíží nepřátelské ponorky, říjen 1941
Trvání	3. září 1939 – 8. května 1945
Místo	Atlantský oceán, Río de la Plata, Severní moře, Irské moře, Labradorské moře, Záliv svatého Vavřince, Karibské moře, Mexický záliv, Severní ledový oceán
Výsledek	Spojenecké vítězství
Strany
Spojené království; Kanada; USA (od 1941) ; Norsko; Polsko ; Svobodná Francie; Belgie; Brazílie (od 1942) ; Nizozemsko ; Francie (1939–1940)	Německá říše; Italské království (1940–1943); Vichistická Francie (1940–1942)
Velitelé
Dudley Pound; Martin Dunbar-Nasmith; Percy Noble; Max Horton; Frederick Bowhill; Philip de la Ferté; John Slessor; Leonard W. Murray; Royal E. Ingersoll; Jonas H. Ingram	Erich Raeder; Karl Dönitz; H.G. von Friedeburg; Martin Harlinghausen; Günther Lütjens †; Robert Gysae; Angelo Parona; Romolo Polacchini
Ztráty
36 200 mrtvých námořníků; 36 000 námořníků obchodních lodí zabito; 3 500 obchodních plavidel; 175 bojových lodí; 741 pobřežních velitelských letadel RAF ztraceno v protiponorkových úkolech	~30 000 mrtvých námořníků ponorek; 783 ponorek; 47 ostatních bojových lodí; ~500 padlých; 17 ponorek
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá bitva o Atlantik je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní^[7]^[8] druhé světové války. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za jedno z rozhodujících střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku 1940 do půle (resp. konce) roku 1943, kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých ponorek se spojeneckými zásobovacími konvoji.

Průběh

Bitva o Atlantik začala 3. září 1939, kdy německá ponorka U-30 potopila britský parník SS Athenia. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů Focke-Wulf Fw 200 Condor. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci 1941, kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky Mississippi. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu 1942, ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena 8. května 1945.

Zhruba v dubnu a květnu 1943 došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení letounů B-24 Liberator a Short Sunderland, doprovodných letadlových lodí, nových verzí radaru, ASDICu, vrhačů hlubinných náloží a min (zejména typu hedgehog) a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky (H/F D/F) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů XXI a XXIII, protiletadlové ponorky, Schnorchel a vylepšené typy torpéd) nedokázala situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem ENIGMA.

Operace Fork

V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo Spojené království bleskovou operaci „Fork“ a obsadilo do té doby neutrální Island. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Námořní část operací

HMS Repulse
Britský tanker jde ke dnu
Německá loď Admiral Graf Spee se potápí
Kanaďané obsazují německou ponorku U 190, která se vzdala na konci války

Bitva z pohledu pilotů

Americký bombardér Vought SB2U Vindicator doprovází konvoj
Liberator Mk.IIA československé 311. peruti RAF na základně
Německý bombardér Focke-Wulf Fw 200 na okružním letu
Německá ponorka U 848 krátce před potopením americkými bombardéry, jižní Atlantik, 5. listopadu 1943
Německý námořník z potopené ponorky žádá o pomoc

Odkazy

Literatura

JORDAN, Roger W. The World's Merchant Fleets, 1939 The Particulars And Wartime Fates of 6,000 Ships. [s.l.]: Naval Institute Press, 2000. 624 s. ISBN 9781591149590. (anglicky)

Reference

↑ ^a ^b WHITE, David. Bitter Ocean: The Battle of the Atlantic, 1939–1945. New York, United States: Simon & Schuster, 2008. ISBN 978-0-7432-2930-2. S. 2.
↑ ^a ^b BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 301.
↑ Bowyer 1979, s. 158
↑ BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 302.
↑ BRITISH LOSSES & LOSSES INFLICTED ON AXIS NAVIES. National Museum of the Royal Navy. Retrieved Feb. 24, 2018.
↑ Giorgerini 2002, s. 424
↑ Blair 1996a, s. xiii.
↑ Woodman 2004, s. 1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu druhá bitva o Atlantik na Wikimedia Commons
Armoured Carriers: Eric 'Winkle' Brown's Fw200 kills flying the F4F na YouTube (anglicky)
WWII US Bombers: Bombers go to War with German Submarines, Part 1 Background na YouTube (anglicky)
WWII US Bombers: WWII Timeline Kill Maps for Battle of the Atlantic Explained na YouTube (anglicky)
WWII US Bombers: WWII Submarine vs Aircraft Lookouts, who will spot who first? na YouTube (anglicky)
Historigraph: How the Allies won WW2's Longest Battle na YouTube (anglicky)
Real Time History: Why Germany Lost the Battle of the Atlantic (WW2 Documentary) na YouTube (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[White_2008_2-1] WHITE, David. Bitter Ocean: The Battle of the Atlantic, 1939–1945. New York, United States: Simon & Schuster, 2008. ISBN 978-0-7432-2930-2. S. 2.

[Bennett_2007_301-2] BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 301.

[3] Bowyer 1979, s. 158

[4] BENNETT, William J. America: The Last Best Hope, Volume 2: From a World at War to the Triumph of Freedom 1914–1989. United States: Nelson Current, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59555-057-6. S. 302.

[auto-5] BRITISH LOSSES & LOSSES INFLICTED ON AXIS NAVIES. National Museum of the Royal Navy. Retrieved Feb. 24, 2018.

[Giorgerini_2002_424-6] Giorgerini 2002, s. 424

[FOOTNOTEBlair1996axiii-7] Blair 1996a, s. xiii.

[8] Woodman 2004, s. 1

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]