Ediakara
| eon | éra | perioda | p | d |
|---|---|---|---|---|
| fanerozoikum | kenozoikum | kvartér (čtvrtohory) |
3 | 3 |
| neogén | 23 | 20 | ||
| paleogén | 66 | 43 | ||
| mezozoikum (druhohory) |
křída | 145 | 79 | |
| jura | 201 | 56 | ||
| trias | 252 | 51 | ||
| paleozoikum (prvohory) |
perm | 299 | 47 | |
| karbon | 359 | 60 | ||
| devon | 419 | 60 | ||
| silur | 444 | 24 | ||
| ordovik | 485 | 42 | ||
| kambrium | 539 | 54 | ||
| proterozoikum
(starohory) |
neoproterozoikum | ediakara | 635 | 96 |
| kryogén | 720 | 85 | ||
| tonium | 1000 | 280 | ||
| mezoproterozoikum | 1600 | 600 | ||
| paleoproterozoikum | 2500 | 900 | ||
| archaikum (prahory) | 4031 | 1531 | ||
| hadaikum | 4567 | 536 | ||
Ediakara, někdy též ediakar či ediakaran, je nejmladší perioda/útvar proterozoika (starohor). Mezinárodní komise pro stratigrafii (ICS) se na novém pojmenování shodla v r. 2004[1] a dala mu přednost před konkurenčními názvy vend či vendian, navrženými pro období se stejným svrchním ale hlubším/starším spodním rozhraním. Toto pojmenování se stále používá v některých zdrojích nesprávně i pro periodu/útvar.[2] Tyto zdroje pak někdy názvem ediakara označují pouze svrchní věk/stupeň této periody/útvaru.[2] Období bylo pojmenováno podle Ediakarského hřebene v Austrálii a v něm ležícího naleziště, které objevil v roce 1946 R. C. Sprigg.
Začíná přibližně před 635 miliony lety (kdy končí kryogén) a končí před 542 miliony lety[1] (kdy začíná prvohorní kambrium).
Ediakarský život
[editovat | editovat zdroj]V ediakaru se slova ujímají mnohobuněčné organismy, ale ještě zpravidla nemají pevnou schránku, která je typická pro kambrium. Dochované fosílie pochází především z turbiditních proudů, díky nimž se zachovaly otisky těchto živočichů s měkkými těly[3]. Některé organismy jsou možná příbuzné dnešním houbovcům, ve většině případů se však jedná o separátní vývojovou větev, nepříbuznou se současnými živočichy. Na druhé straně však například Simon Conway, paleontolog Cambridgeské univerzity, identifikoval řadu pozdějších kambrických živočichů jako potomky ediakarské fauny.[3].
- Zástupci
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Geological time gets a new period: http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/3721481.stm
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.peripatus.gen.nz [online]. [cit. 2011-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14.
- ↑ a b GOULD, Jay (ed.). Dějiny planety země. Praha: Columbus, 1998.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ediakara na Wikimedia Commons - (anglicky) Mezinárodní stratigrafická tabulka od Mezinárodní komise pro stratigrafii, aktuální k r. 2009
| proterozoikum | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: kryogén |
635 Ma – 538,8 Ma Ediakara |
Nástupce: kambrium (v paleozoiku) |
