Eren chot
| Eren chot 二连浩特市 ᠡᠷᠢᠶᠡᠡ ᠬᠣᠲᠠ | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°38′51″ s. š., 111°58′36″ v. d. |
| Nadmořská výška | 963 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+08:00 |
| Stát |  Čína |
| provincie | Vnitřní Mongolsko |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4 013,1 km² |
| Počet obyvatel | 75 794 (2020)[1] |
| Hustota zalidnění | 18,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 011100 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eren chot, též Eren (Erén), Erlian (mongolsky „pestré město“, ᠡᠷᠢᠶᠡᠡ ᠬᠣᠲᠠ Eriyen hota, Эрээн хот Erén chot, čínsky v českém přepisu Er-lien-chao-tche, pchin-jinem Èrliánhàotè (znaky), Erenhot (mongolština), znaky zjednodušené 二连浩特) je město a městský okres v ajmagu Šilijn gol v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, které se nachází v poušti Gobi podél čínsko-mongolské hranice, naproti mongolskému městu Zamyn-Üüd. Žije zde 74 197 obyvatel (sčítání lidu 2010) a nadmořská výška je 966 metrů.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Město se nachází v málo zalidněné krajině a význam je spojen s důležitou dopravní spojnicí mezi lidnatou pobřežní Čínou (Pekingem) a hlavním městem Mongolska, potažmo pokračující do Moskvy. V roce 1820 byla zřízena poštovní stanice I-lin (伊林). V roce 1899 tažena telefonní linka z Čang-ťia-kchou do Urgy (Ulánbátar) a zřízena byla i telegrafní stanice Erlian (二连).[2]
Na začátku roku 1956 byla otevřena železniční stanice Eren (Erlian) na transmongolské magistrále.[3] V roce 1957 byla do té doby vesnice Eren povýšena na chošún, korouhev podřízený přímo ajmagu (do názvu přibylo mongolské chot, tj. město) a v roce 1966 na městský chošún. V letech 1969–1980 převedeno z ajmagu Šilijn gol do Uláncabu. Město mělo v 90. letech okolo 10 000 obyvatel a následně se ještě dále rozšířilo až k téměř 100 000 obyvatelům díky nedalekému solnému jezeru.
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]V Eren chotu převažuje chladné pouštní podnebí (podle Köppenovi klasifikace BWk) s dlouhými, velmi suchými zimami a krátkými horkými léty. Měsíční průměrné denní teploty se pohybují od −17,8 °C (0,0 °F) v lednu do 24,0 °C (75,2 °F) v červenci s ročním průměrem 4,61 °C (40,3 °F). Město se těší 3 232 hodinám (asi 73 % z celkového počtu) jasného slunečního svitu ročně a celoročně dominuje jasné, slunečné a suché počasí. S měsíčním procentem možného slunečního svitu v rozmezí od 67 % v červenci do 78 % v únoru je město jedním z nejslunnějších v celé zemi. V důsledku vyprahlosti se denní teplotní kolísání často blíží a přesahuje 15 °C (27 °F). Více než dvě třetiny mizivých 135 mm ročních srážek spadne v období od června do srpna.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Pohraniční město je železničním uzlem a největším centrem přeshraničního obchodu mezi Mongolskem a Čínou.[4] Když úřady v roce 1992 otevřely město mezinárodnímu obchodu, prošel Eren chot transformací, v rámci kterého město vyrostlo z 8 000 lidí na odhadovaných 100 000 lidí včetně migrujících pracovníků.[5]
Koncem 90. let solné jezero Dabusan núr blízko města umožnilo ekonomický rozmach chemického průmyslu.[6] Navíc jezero také poskytlo Eren chotu velký rezervoár vody, potřebný k rozšíření města.
Jako centrum velkoobchodu, hostí město obchodní dům International Trade City. Nákupní centrum postavené v roce 2006 je „blokovým třípodlažním velkoobchodním tržištěm, v kterém provozuje svoje aktivity 527 nájemců, kteří prodávají hedvábné látky, králičí a liščí kožešiny a další komodity.“[5]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Eren chot je železniční stanicí na transmongolské magistrále, což je jeden ze dvou mezinárodních železničních hraničních přechodů ve Vnitřním Mongolsku (druhou je v Mandžúr na čínsko-ruské hranici). Železniční spojení se potýkalo s tlakem rostoucího obchodu s Mongolskem a několik nových železničních tratí se staví, aby zmírnily zátěž.[4]
Mezinárodní vlaky zde mění podvozky kvůli odlišným rozchodům užívaných v Číně a Mongolsku. Čína používá standardní rozchod, zatímco Mongolsko používá ruský rozchod 1520 mm.
Město je také severním terminálem čínské dálnice G208, která vede na jih do Čchang-č', Šan-si (dálnice tvoří část asijské dálnice AH3).
Mezinárodní letiště Erenhot Saiwusu (ELR, otevřeno 2010) se nachází necelých třicet kilometrů jihovýchodně od centra města a má pravidelné lety do Pekingu, Chöch chotu a Tongliao.
Dinosauři
[editovat | editovat zdroj].JPG)
Oblast kolem města, zejména slané jezero na severovýchod od města známé jako Dabusan nuur (vlastně doslova erenské [pestré] solné jezero – z mongolského ereen = barevný, davs = sůl, nuur = jezero), které dalo název souvrství Iren Dabasu je známá objevem mnoha různých fosilií dinosaurů. Ve městě je muzeum dinosaurů a v roce 2006 byl na dálnici na jih postaven velký oblouk v podobě dvou sauropodů. V roce 2007 byla přidána řada menších postav různých druhů.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erenhot na anglické Wikipedii.
- ↑ 中国人口普查分县资料—2020. Peking: China Statistics Press. červenec 2022. ISBN 978-7-5037-9772-9.
- ↑ 历史沿革 [online]. Eren chot: rev. 2020-02-17 [cit. 2020-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-28.
- ↑ Šíma, Jiří. Mongolové v Číně. In Nový Orient, 1990, roč. 45, č. 2, s. 40. ISSN 0029-5302. [1]
- ↑ a b Border railways to end bottleneck on China-Mongolia trade. Xinhua. 2010-06-02.
- ↑ a b LEE, Don. China's global go-getters. Los Angeles Times. 2007-03-12.
- ↑ Erenhot [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eren chot na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Dinosaurs Roam Scenic Boulevard 7. srpna 2007 (China.org.cn)
- Erenhotský cestopis AsiaObscura.com
