Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Herbert Marcuse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herbert Marcuse
Narození19. července 1898
Berlín
Úmrtí29. července 1979 (ve věku 81 let)
Starnberg
Příčina úmrtíkrvácení do mozku
Místo pohřbeníDorotheenstädtischer Friedhof
Povolánífilozof, sociolog, politický teoretik, vysokoškolský učitel a politolog
Alma materHarvardova univerzita
Humboldtova univerzita
Kolumbijská univerzita
Freiburská univerzita
Tématafilozofie, sociální teorie a Freudo-Marxism
Významná dílaEros and Civilization
Jednorozměrný člověk
Existentialistische Marx-Interpretation
Counterrevolution and Revolt
Represivní tolerance
Politická příslušnostSociálnědemokratická strana Německa
Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa
Manžel(ka)Sophie Wertheim
Inge Neumann
Erica Sherover-Marcuse
DětiPeter Marcuse[1]
PříbuzníHarold Marcuse (vnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herbert Marcuse (19. července 189829. července 1979)[2] byl německo-americký filosof a sociolog židovského původu, jeden ze zakladatelů Frankfurtské školy. Vystudoval univerzitu ve svém rodném městě Berlíně a dále pokračoval v doktorském studiu na univerzitě ve Freiburgu. Později stál u zrodu Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem, z čehož se stalo působiště Frankfurtské školy a jejich kritické teorie. Jakožto člen této školy se Herbert Marcuse věnoval tématům jako kritika kapitalismu, zábavní kultury a moderních technologií[3].

Mládí a život

[editovat | editovat zdroj]

Herbert Marcuse se narodil 19. července 1898 v Berlíně do zajištěné židovské rodiny. Narodil se Gertrudě Kreslawsky a Carlovi Marcusemu, úspěšnému obchodníkovi. Herbert Marcuse měl během života tři ženy. Poprvé se oženil v roce 1924 se Sophií Wertheimovou [3].

Herbert Marcuse započal svá studia na Gymnáziu Theodora Mommsena a poté přestoupil na Gymnázium Císařovny Augusty v Charlottenburgu, kde studoval do roku 1916. Tentýž rok byl Herbert Marcuse povolán do německé armády, kde se formovaly základy jeho politického myšlení. Z armády byl propuštěn o dva roky později. Na Humboltskou Univerzitu v Berlíně nastoupil roce 1919 a o rok později se začal věnovat německé literatuře, ekonomii, filosofii a politice na Univerzitě ve Freiburgu. Svá studia zakončil v roce 1922 doktorandskou prací v oblasti estetiky a odstěhoval se zpět do Berlína. Do Freiburgu se vrátil v roce 1929, aby napsal disertační práci pod vedením fenomenologa Martina Heideggera. Kvůli převzetí moci nacisty svou práci nemohl dokončit a tentýž rok se přidal k Frankfurtskému institutu pro sociální výzkum[3].

Emigrace do Spojených států amerických

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1933 se část Frankfurtského institutu pro sociální výzkum přesunula do Švýcarska a s ním i Herbert Marcuse. Poté strávil krátkou dobu i v Paříži a v roce 1934 nastálo emigroval do New Yorku. Na Kolumbijskou univerzitu se přesunula i Frankfurtská škola. Americké občanství Herbert Marcuse získal v roce 1940[3]. Po dobu druhé světové války spolupracoval s americkými tajnými službami, kde pomáhal s analýzou nacistického režimu. Sedm let po válce se stal profesorem politické teorie na Kolumbijské univerzitě a na Harvardu. Během jeho působení na těchto univerzitách se často zapojoval do studentských akcí a podporoval Novou levici[4].

Zemřel 29. července 1979 na mrtvici při návštěvě Německa[4].

Myšlenky a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mezi Marcuseho nejznámější práce patří kniha Jednorozměrný člověk (1964), která se stala jedním z manifestů studentského hnutí na sklonku 60. let 20. století. V díle silně kritizuje kapitalistickou společnost a často je chápán jako “otec Nové levice” – toto označení však on sám odmítal[4].

Autor v díle dochází k závěru, že moderní přetechnizovaná společnost je sice společností blahobytu, avšak je v podstatě silně nemocná. Jedinci ve společnosti neprosperují, jsou utiskováni a vykořisťováni, a to pomocí moderní technologie, kterou Herbert Marcuse považuje za zotročující sílu[5].Ve své době tak podává originální kritiku vědy a racionálního myšlení, jejichž pozitivní úloha tehdy zůstávala převážně nezpochybňována. S rostoucím panstvím člověka nad přírodou však roste i panství nad člověkem samotným. V jednorozměrné společnosti je kultura ve smyslu umění, politiky, náboženství a filozofie silně komercializovaná, a tak maskuje způsoby vnější kontroly jedince[5].

Technokratický rozum poukazem na svou úspěšnost nepřipouští žádnou alternativu, žádnou kritiku: člověk se stává jednorozměrným. Hovoří o paralýze kritiky – společnosti bez kritické sebereflexe.

Vliv fenomenologie

[editovat | editovat zdroj]

Herbert Marcuse byl ovlivněn prací filozofa Martina Heideggera. V díle Jednorozměrný člověk (1964) Herbert Marcuse po vzoru Martina Heideggera kritizuje vývoj západní filozofie, a proto se snaží vytvořit filosofii novou, která by se zaměřovala na každodenní život a konkrétní problémy, které obnáší. V těchto myšlenkách navazuje na fenomenologii, kterou obdivoval v pracích Martina Heideggera a Edmunda Husserla[6]

Herberta Marcuseho v jeho dílech ovlivnila i práce filozofa Karla Marxe, který usiloval o ochranu subjektivity před opresivním kapitalismem. Po jeho vzoru se tedy Herbert Marcuse snažil o vzkříšení radikální sociálně-transformativní subjektivity. Pro překonání represivní struktury společnosti byla podle Herberta Marcuse potřeba jakási radikální akce[3].

Seznam nejvýznamnějších děl

[editovat | editovat zdroj]
  • Reason and Revolution – An Introduction to the Dialectical Thinking of Hegel and Marx (1941)
  • Eros and Civilization (1955)
  • An Essay on Liberation (1965)
  • Counterrevolution and Revolt (1972)[7]
  1. Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-07-11].
  2. https://www.iep.utm.edu/frankfur/#SH2a
  3. a b c d e Herbert Marcuse (Stanford Encyclopedia of Philosophy). web.archive.org [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-01. 
  4. a b c Herbert Marcuse Official Website. www.marcuse.org [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  5. a b JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 232 s. ISBN 80-7178-749-3. S. 37. 
  6. MARCUSE, Herbert. One-Dimensional Man. 2.. vyd. [s.l.]: Taylor & Francis Ltd, 2002. 288 s. ISBN 978-0-415-28977-1. S. 8–9. 
  7. Herbert Marcuse Official Website. www.marcuse.org [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]