Iturea

Iturea byla v době kolem počátku letopočtu krajina v dnešní Sýrii, na severovýchod od Galilea|Galileje a asi 50 km západně od Damašku.

Sahala od pohoří Libanon až po Antilibanon v dnešní Sýrii a jejím centrem byla Chalcis.

Historie

Iturejci, polokočovný kmen, většinou badatelů řazený mezi Araby, vstoupil do politických dějin koncem 2. století př. n. l., když upadla moc Seleukovců. Ovládli velkou část pozdější Sýrie a jejich moc sahala až do Galileje. Roku 105 př. n. l. vtrhl do Itureje hasmoneovský král Aristobulos I., dobyl velkou část jejího území a připojil ji - spolu s Galileou - k Hasmoneovskému království. Flavius Iosephus se zmiňuje o tom, že Aristobulos získal nejen zemi, ale také Iturejce, které symbolicky připoutal k Izraeli obřízkou.

Po iturejském králi Ptolemaiovi, který panoval v letech 85-40 př. n. l., nastoupil jeho syn Lysanias a roku 23 př. n. l. se země zmocnil jakýsi náčelník jménem Zenodorus. Když o tři roky později zemřel, věnoval Augustus Itureu judskému králi Herodovi, který ji svěřil svému synu Filipovi. Roku 38 věnoval císař Caligula Itureu jakémusi Soemovi, podle Tacita “králi Iturejců”, a když roku 49 zemřel, stala se Iturea částí provincie Syrie. Iturejci pak často vstupovali do římské armády a tvořili tam zvláštní iturejské oddíly.

O Itureji a Iturejcích se jednou zmiňuje Nový zákon (L 3, 1 (Kral, ČEP)) a řada římských autorů, nejpodrobněji Flavius Iosephus (asi 38 až 100). Podle něho pokládali Římané Iturejce za statečné válečníky a cenili si jejich lukostřelecké dovednosti.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iturea na anglické Wikipedii.

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Iturea. Sv. 12, str. 951