Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jason Kubler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jason Kubler
Jason Kubler ve Wimbledonu 2022
Jason Kubler ve Wimbledonu 2022
PřezdívkaKubs[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození19. května 1993 (31 let)[2]
Místo narozeníBrisbane, Austrálie[2]
BydlištěBrisbane, Austrálie[2]
Výška178 cm[2]
Hmotnost74 kg[2]
Profesionál od2011
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 348 792 USD
Dvouhra
Poměr zápasů28–34
Tituly0 ATP, 7 challengerů, 12 ITF
Nejvyšší umístění63. místo (24. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023)
French Open2. kolo (2022, 2023)
Wimbledon4. kolo (2022)
US Open2. kolo (2018, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů20–20
Tituly1 ATP, 5 ITF
Nejvyšší umístění27. místo (22. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2023)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2022)
Wimbledon1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231031a31. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jason Kubler (* 19. května 1993 Brisbane) je australský profesionální tenista, v sezóně 2010 juniorská světová jednička. Na grandslamu ovládl čtyřhru Australian Open 2023 s Rinkym Hijikatou a prohrál finále mixu Australian Open 2022 po boku Jaimee Fourlisové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 63. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 27. místě. Trénuje ho Desmond Tyson.[1][2]

Australský tisk jej v rané fázi kariéry označoval za „pravorukou verzi Rafaela Nadala“ pro jeho vypracované tělo, silový herní styl a tvrdý forhend.[4][5][6][7]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1993 v Brisbane do rodiny filipínské matky Lynn Kublerové, profesí zdravotní sestry, a Australana Johna Kublera, který ho v pěti letech přivedl k tenisu. Za další tři roky otec zemřel na nádorové onemocnění. Má staršího bratra Jonathana a mladší sestru Jade.[8][5] Vyrostl na severním brisbanském předměstí Mango Hill.[9][1]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenisu dovedl Austrálii k triumfu na juniorském Davis Cupu 2009, když vyhrál všechny singly i debly.[4] V závěru května 2010 se stal juniorskou světovou jedničkou na kombinovaném žebříčku ITF i díky 35zápasové neporazitelnosti od července 2009 do ledna 2010. Juniorskou dráhu zakončil semifinálovou účastí na juniorce Wimbledonu 2011, kde nestačil na Brita Liama Broadyho.[1][4]

Debut v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenal jako 16letý v mužském singlu Australian Open 2010 po obdržení divoké karty. V úvodním kole však získal jen pět gamů na dvacátého čtvrtého hráče světa Ivana Ljubičiće z Chorvatska. Zároveň se jednalo se o jeho první turnaj na okruhu ATP Tour. Další utkání na melbournském majoru odehrál až v roce 2018, kdy nestačil na desátého nasazeného Pabla Carreña Bustu. První trofej z okruhu ITF vybojoval během října 2011 v alabamském Birminghamu, kde ve finále přehrál Japonce Jošihita Nišioku. První vyhraný zápas na túře ATP si připsal po zvládnuté kvalifikaci na květnovém Düsseldorf Open 2014. Na úvod dvouhry pak vyřadil Itala Alessandra Giannessiho.[1] Na druhé vítězství čekal více než čtyři roky do zisku divoké karty na newyorské US Open 2018, na němž porazil španělskou turnajovou devatenáctku Roberta Bautistu Aguta. Následně však po třetí sadě skrečoval utkání Tayloru Fritzovi.[1][10]

Potíže s koleny způsobily, že se mezi březnem 2012 a květnem 2015 vyhýbal tvrdému povrchu, a všechny turnaje odehrál na antuce. Kvůli bolestem kolen na okruzích opakovaně absentoval a v roce 2016 podstoupil již šestou operaci kolenního kloubu.[11] Debutový triumf na challengerech získal v září 2014 na sibiuské události. Ve finálovém duelu zdolal 172. muže pořadí Moldavana Radu Albota. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 20. srpna 2018, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka po prohraném finále vancouverského challengeru s Danielem Evansem až v tiebreaku rozhodující sady. Z kvalifikace US Open 2019 se odhlásil pro poranění zápěstí.[1][10]

Do smíšené čtyřhry Australian Open 2022 mu s krajankou Jaimee Fourlisovou udělili pořadatelé divokou kartu. Na prahu vyřazení se ocitli již v úvodním kole, kdy porazili Stojanovićovou s Pavićem osmým proměměným mečbolem v dlouhém supertiebreaku 17–15, v němž čelili dvěma mečbolovým hrozbám soupeřů. Další čtyři mečboly odvrátili ve druhé fázi krajanům Stosurové a Ebdenovi a postoupili po zvládnutém supertiebreaku 11–9. Následně zdolali Mirzaovou s Ramem a v semifinále Češku Hradeckou s Ekvádorcem Escobarem. Až v přímém boji o titul podlehli chorvatsko-francouzskému páru Ivan Dodig a Kristina Mladenovicová.[12][13]

Na Australian Open 2023 nejdříve vyřadil Argentince Sebastiána Báeze, než jej ve druhé fázi zastavil dvacátý hráč světa a pozdější semifinalista Karen Chačanov.[14] V mužské čtyřhře melbournského grandslamu, druhé deblové soutěži na turnajích velké čtyřky, triumfoval s krajanem Rinkym Hijikatou. Hijikata jako 277. a Kubler 163. deblista světa mohli nastoupit až po udělení divoké karty. Cestou do finále zdolali tři nasazené páry, ve druhém kole turnajové šestky Glasspoola s Heliövaarou, ve čtvrtfinále druhý světový pár Koolhofa s Nealem Skupskim a v semifinále Granollerse se Zeballosem.[15] Ve třetím kole přitom odvrátili mečbol Brkićovi s Escobarem.[16] V boji o titul zdolali monacko-polský pár Hugo Nys a Jan Zieliński. Stali se tak pátou nenasazenou dvojicí, a první na divokou kartu v otevřené éře, která vyhrála Australian Open. Bodový zisk jej po skončení premiérově posunul do elitní světové stovky i padesátky, na 35. místo deblového žebříčku.[17][18]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2023 Australian Open tvrdý Austrálie Rinky Hijikata Monako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński 		6–4, 7–6(7–4)

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Finalista 2022 Australian Open tvrdý Austrálie Jaimee Fourlisová Francie Kristina Mladenovicová
Chorvatsko Ivan Dodig		 3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 Č)

Čtyřhra: 3 (1–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 31. července 2022 Atlanta, Spojené státy tvrdý Austrálie John Peers Austrálie Thanasi Kokkinakis
Austrálie Nick Kyrgios 		6–7(4–7), 5–7
Finalista 2. 25. září 2022 San Diego, Spojené státy tvrdý Austrálie Luke Saville USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow 		6–7(5–7), 2–6
Vítěz 1. 28. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Austrálie Rinky Hijikata Monako Hugo Nys
Monako Jan Zieliński 		6–4, 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (7 D; 0 Č)
ITF (12 D; 5 Č)

Dvouhra (19 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2011 Birmingham, Spojené státy antuka Japonsko Jošihito Nišioka 6–3, 6–2
2. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„listopad“.0101a listopad 2011 Niceville, Spojené státy antuka Česko Roman Vögeli 6–2, 6–4
3. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2012 Palm Coast, Spojené státy antuka USA Rhyne Williams 6–2, 6–3
4. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„duben“.0101a duben 2012 Bundaberg, Austrálie antuka Austrálie John Millman 6–4, 1–6, 6–1
5. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„duben“.0101a duben 2013 Padova, Itálie antuka Španělsko Jordi Samper-Montaña 6–1, 6–4
6. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„listopad“.0101a listopad 2013 Madrid, Španělsko antuka Německo Jean-Marc Werner 7–6(7–5), 6–0
7. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„prosinec“.0101a prosinec 2013 Šarm aš-Šajch, Egypt antuka Egypt Sherif Sabry 7–5, 6–3
8. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2014 Paguera, Španělsko antuka Německo Peter Heller 6–4, 6–4
9. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červen 2014 Breda, Nizozemsko antuka Belgie Kimmer Coppejans 6–3, 6–7(8–6), 6–3
10. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2014 Fano, Itálie antuka Itálie Daniele Giorgini 6–1, 5–7, 6–3
1. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„z“.0101a září 2014 Sibiu, Rumunsko antuka Moldavsko Radu Albot 6–4, 6–1
2. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2017 Traralgon, Austrálie tvrdý Austrálie Alex Bolt 2–6, 7–6(8–6), 7–6(7–3)
3. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„leden“.0101a leden 2018 Playford, Austrálie tvrdý Kanada Brayden Schnur 6–4, 6–2
4. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2018 Winnipeg, Kanada tvrdý Rakousko Lucas Miedler 6–1, 6–1
5. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2019 Gatineau, Kanada tvrdý Francie Enzo Couacaud 6–4, 6–4
6. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „č“0101a červenec 2021 Lexington, Spojené státy tvrdý Chile Alejandro Tabilo 7–5, 6–7(2–7), 7–5
11. březen 2022 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Tristan Schoolkate 7–6(7–3), 6–1
12. duben 2022 Canberra, Austrálie antuka Austrálie Omar Jasika 1–6, 6–3, 7–6(7–4)
7. červen 2022 Little Rock, Spojené státy tvrdý Čínská Tchaj-pej Wu Tchun-lin 6–0, 6–2

Čtyřhra (5 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ř“0101a říjen 2013 El Prat de Llobregat, Španělsko antuka Španělsko Pol Toledo Bagué Venezuela Jordi Muñoz Abreu
Nizozemsko Mark Vervoort 		6–2, 4–6, [10–6]
2. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„prosinec“.0101a prosinec 2013 Šarm aš-Šajch, Egypt antuka Německo Jean-Marc Werner Ukrajina Dmytro Badanov
Rusko Jan Sabanin 		7–6(7–2), 7–6(8–6)
3. Chyba ve výrazu: Nerozpoznaný interpunkční znak „ú“0101a únor 2014 Peguera, Španělsko antuka Španělsko Pol Toledo Bagué Španělsko Oriol Roca Batalla
Německo Jean-Marc Werner 		6–1, 6–3
4. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„b“.0101a březen 2014 Reus, Španělsko antuka Španělsko Pol Toledo Bagué Španělsko Ivan Gómez Mantilla
Portugalsko Gonçalo Oliveira 		6–4, 6–1
5. Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„kv“.0101a květen 2017 Frascati, Itálie antuka Austrálie Alex Bolt Itálie Federico Maccari
Itálie Andrea Vavassori 		6–1, 7–6(8–6)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jason Kubler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Jason Kubler | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Jason Kubler na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  3. ↑ Jason Kubler na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  4. ↑ a b c Jason Kubler [online]. Tennis Australia [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b PEARCE, Linda. Tennis protege Jason Kubler rises from the red dust. The Sydney Morning Herald [online]. 2014-09-28 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SPITS, Scott. Meet Jason Kubler, the tennis pro whose career went off script. The Sydney Morning Herald [online]. 2018-12-29 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ TIERNAN, Eamonn. ACT Claycourt International marks comeback for Jason Kubler. Canberra Times. 2017-03-23. Dostupné online [cit. 2017-07-17]. (anglicky) 
  8. ↑ PEARCE, Linda. Balancing on the baseline. The Sydney Morning Herald [online]. 2009-12-11 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MALONE, Paul. Persistent Kubler earns his cut. The Courier Mail [online]. 2018-10-08 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Jason Kubler | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ PACKMAN, David. Kubler returns in Canberra. Tennis Australia [online]. 2017-03-21 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Mladenovic wins second Australian Open mixed doubles crown. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Mladenovic and Dodig cruise to Australian Open mixed doubles title. Reuters [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-28. (anglicky) 
  14. ↑ Jason Kubler and Karen Khachanov share stunning 70-shot rally. Tennis365 [online]. 2023-01-18 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Rinky Hijikata and Jason Kubler storm into Australian Open doubles final. the Guardian [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Australian Open pozná nové šampiony. Do finále čtyřhry postoupili páry Hijikata/Kubler a Nys/Zieliňski. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-26 [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ Rinky Hijikata and Jason Kubler Capture Australian Open Crown | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jason_Kubler&oldid=23335634“