Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Nick Kyrgios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nick Kyrgios
Nick Kyrgios ve Wimbledonu 2019
Nick Kyrgios ve Wimbledonu 2019
PřezdívkaKing, Kygs[1]
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození27. dubna 1995 (29 let)
Místo narozeníCanberra, Austrálie
BydlištěCanberra, Austrálie
Výška193 cm[2]
Hmotnost85 kg[2]
Profesionál od2013
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek12 478 415 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů184–109
Tituly7 ATP, 4 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění13. místo (24. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2015)
French Open3. kolo (2015, 2016)
Wimbledonfinále (2022)
US Openčtvrtfinále (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů55–52
Tituly4 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění18. místo (22. srpna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2022)
French Open2. kolo (2017)
US Open3. kolo (2016, 2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
Wimbledon2. kolo (2015, 2021)
US Open2. kolo (2015)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2015, 2017)
Hopman Cupvítěz (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221210a10. prosince 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicholas Hilmy „Nick“ Kyrgios (* 27. dubna 1995 Canberra) je australský profesionální tenista řecko-malajsijského původu. Na grandslamu vyhrál mužskou čtyřhru Australian Open 2022 a jako poražený finalista skončil ve dvouhře Wimbledonu 2022.

Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour sedm turnajů ve dvouhře, včetně tří z kategorie ATP Tour 500. K nim přidal čtyři deblové trofeje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2016 na 13. místě a ve čtyřhře v srpnu 2022 na 18. místě.[2] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše klasifikován během ledna 2013, kdy mu patřila 1. příčka. V letech 2013–2014 jej trénoval Simon Rea, mezi roky 2014–2015 Joshua Eagle s Toddem Larkhamem a následně Francouz Sébastien Grosjean (2017) či Američan James Cerretani (2018).

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do finále Wimbledonu 2022, kde nestačil na obhájce titulu Novaka Djokoviće. Ve čtvrtfinále Australian Open 2015 se stal prvním teenagerem od výkonu Federera v sezóně 2001, který postoupil mezi poslední osmičku hráčů na dvou grandslamech.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 varšavskou baráží o účast ve Světové skupině proti Polsku, v níž s Chrisem Guccionem prohráli čtyřhru s párem Fyrstenberg a Matkowski. V nedělním singlu zdolal Przysieznyho, když soupeř v úvodní sadě skrečoval. Australané se zachránili výhrou 4:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 11–5 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[4]

Během kariéry měl opakované problémy se sportovním chováním, za nějž byl penalizován a negativně přijímán. Média či bývalí tenisté včetně Johna McEnroea jej obvinili z urážek, nekonstruktivního diskutování s rozhodčími a úmyslného vypouštění pasáží zápasů.[5] Někteří hráči, například John Lloyd, naopak ocenili jeho jedinečný styl, charakter a talent.[6][7]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Nicholas Hilmy Kyrgios se narodil roku 1995 v australské metropoli Canbeře do rodiny řeckého otce Giorgose (George) Kyrgiose, který je soukromníkem v oblasti malby pokojů a malajsijské matky Norlaily (Nill) Kyrgiosové, počítačové inženýrky.[8][9][10] Narodil se jako třetí ze čtyř sourozenců; bratr Christos je profesí právník a sestra Halimah herečka.[1] Do osmi let navštěvoval základní školu Radford College a dvanáctiletou školní docházku ukončil v roce 2012 na canberrské Daramalan College.[11]

Původně začínal s basketbalem, když v žákovských věkových kategoriích reprezentoval výběr Teritoria hlavního města i australské národní družstvo. Tenis hrál paralelně od šesti roků a rozhodnutí věnovat se jemu učinil ve čtrnácti letech.[12] O dva roky později získal plné stipendium na Australském sportovním institutu, kde trénuje od sezóny 2012.

Podle vlastního vyjádření je fanouškem zámořské ligy National Basketball Association a týmu Boston Celtics.[13]

V únoru 2022 přiznal, že v minulosti trpěl depresemi, sebepoškozováním, užíval drogy a přemýšlel o sebevraždě.[14]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

2014: Wimbledonským čtvrtfinále do první stovky žebříčku

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu měl otevřít debutovou účastí na lednovém Brisbane International, když do hlavní soutěže obdržel divokou kartu.[15] Před rozehráním události se však odhlásil pro poranění ramena.[16] Dne 8. ledna 2014 obdržel jako nadějný Australan další divokou kartu na melbournský grandslam Australian Open,[17] na kterém si v úvodním klání poradil s německým hráčem Benjaminem Beckerem po čtyřsetovém průběhu.[18] Ve druhém kole byl však nad jeho síly 27. nasazený Francouz Benoît Paire po pětisetovém dramatu, když ztratil vedení 2:0 na sady.[19]

Během 2. kola French Open 2013

Třetí divoká karta roku přišla z U.S. National Indoor Tennis Championships, kde byl v prvním kole nad jeho síly Američan Tim Smyczek ve třech dějstvích.[20] Následně byl nucen pro poranění lokte vzdát účast na událostech okruhu ATP Tour v Delray Beach a mexickém Acapulcu.[21]

Návrat zaznamenal na challengeru Sarasota Open, kde na jeho raketě postupně zůstali Jarmere Jenkins, Rubén Ramírez Hidalgo, Donald Young a Daniel Kosakowski, s nímž otáčel jednosetovou ztrátu. Po finálové výhře nad Filipem Krajinovićem slavil druhý titul na okruhu ATP Challenger Tour.[22] Do finálového duelu opět prošel na navazujícím Savannah Challenger, kde ve vyrovnané bitvě udolal americkou turnajovou dvojku Jacka Socka.

V květnu zavítal na evropský kontinent, kde mu byla udělena divoká karta na antukový French Open. V prvním kole byl však nad jeho síly osmý nasazený Kanaďan Milos Raonic. Čtvrtý kariérní challenger vyhrál na Aegon Nottingham Challenge po finálovém vítězství nad krajanem Samem Grothem díky zvládnutým koncovkám obou sad.

Další divoká karta následovala v červnu na travnatý Wimbledon, kde předvedl nejlepší výkon dosavadní kariéry. Na úvod si poradil s Francouzem Stephanem Robertem, aby poté vyřadil třináctého nasazeného Richarda Gasqueta po zvládnuté koncovce pátého setu v poměru gamů 10–8. V utkání přitom doháněl ztrátu 0:2 na sety a dokázal odvrátil devět mečbolů. Ve třetí fázi přehrál „hvězdu zítřka ATP Tour pro rok 2013“ Jiřího Veselého. V osmifinále se postaral o největší překvapení mužské části turnaje, když vyřadil úřadující světovou jedničku a turnajovou dvojku Rafaela Nadala.[23] Ve čtvrtfinále však podlehl, na grandslamu podruhé v řadě, osmému nasazenému Milosi Raonicovi. Bodový zisk jej ze 144. příčky před turnajem katapultoval poprvé v kariéře do elitní světové stovky žebříčku ATP na 66. pozici.[24]

Další kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Na US Open 2016 dohrál ve 3. kole

Sezónu 2015 rozehrál na lednovém Sydney International, kde nezvládl úvodní duel proti Poláku Jerzymu Janowiczovi ve třech těsných setech.

Na melbournském Australian Open 2015 prošel do čtvrtfinále, když na jeho raketě postupně zůstali Federico Delbonis v pěti setech, 23. nasazený Ivo Karlović, Tunisan Malek Džazírí a opět po pětisetové bitvě Ital Andreas Seppi. Následně nestačil na skotskou turnajovou šestku Andyho Murrayho. Stal se tak prvním teenagerem ve čtvrtfinále Australian Open od roku 1990, kdy se do této fáze probojoval sovětský hráč Andrej Čerkasov a také prvním Australanem v poslední osmičce od stejného výkonu Lleytona Hewitta v roce 2005.[25] Kyrgios se navíc stal prvním teenagerem, jenž postoupil do dvou čtvrtfinále grandslamových turnajů od sezóny 2001, kdy se takový výsledek podařil Rogeru Federerovi.[26]

Ve 27 letech postoupil do prvního singlového finále na grandslamu, které odehrál ve Wimbledonu 2022. Ve třetím kole porazil řeckou světovou pětku Stefanose Tsitsipase, ve čtvrtfinále pak Chilana Cristiana Garína. Před semifinále s Nadalem odstoupil Španěl z turnaje kvůli trhlině v jednom z břišních svalů. Stal se tak prvním australským mužem v semifinále grandslamu od Lleytona Hewitta na US Open 2005, prvním takovým finalistou od Hewittovy účasti v závěrečném duelu Australian Open 2005, prvním nenasazeným semifinalistou Wimbledonu od Marata Safina a Rainera Schüttlera v roce 2008, prvním nenasazeným finalistou grandslamu od Jo-Wilfrieda Tsongy na Australian Open 2008 a prvním nenasazeným finalistou Wimbledonu od krajana Marka Philippoussise v roce 2003.[27][28] V boji o titul podlehl srbské světové trojce a trojnásobnému obhájci trofeje Novaku Djokovićovi, přestože získal úvodní sadu. Vzhledem k nepřidělení bodů do žebříčku ze strany ATP po skončení klesl ze 40. místa o pět příček.[29]

Z washingtonského Citi Open 2022 si odvezl double v podobě singlového i deblového titulu. Dvouhru v americké metropoli vyhrál již v roce 2019. Poprvé v kariéře tak získal na jediném turnaji druhý triumf. Na prahu vyřazení se ocitl ve čtvrtfinále, v němž odvrátil pět mečbolů Tiafoeovi. Jako první hráč v historii turnaje přitom prošel soutěží bez ztráty podání, když v 64 servírovacích gamech odvrátil všech deset brejkbolů.[30][31]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2022 Wimbledon tráva Srbsko Novak Djoković 6–4, 3–6, 4–6, 6–7(3–7)

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2022 Australian Open tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell 		7–5, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D, 1–0 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (4–1 D; 1–0 Č)
ATP Tour 250 (3–1 D; 2–0 Č)

Dvouhra: 11 (7–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 3. května 2015 Estoril, Portugalsko antuka Francie Richard Gasquet 3–6, 2–6
Vítěz 1. 21. února 2016 Marseille, Francie tvrdý (h) Chorvatsko Marin Čilić 6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 2. 7. srpna 2016 Atlanta, Spojené státy tvrdý USA John Isner 7–6(7–3), 7–6(7–4)
Vítěz 3. 9. října 2016 Tokio, Japonsko tvrdý Belgie David Goffin 4–6, 6–3, 7–5
Finalista 2. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojné státy tvrdý Bulharsko Grigor Dimitrov 3–6, 5–7
Finalista 3. 8. října 2017 Peking, Čína tvrdý Španělsko Rafael Nadal 2–6, 1–6
Vítěz 4. 7. ledna 2018 Brisbane, Austrálie tvrdý USA Ryan Harrison 6–4, 6–2
Vítěz 5. 3. března 2019 Acapulco, Mexiko tvrdý Německo Alexander Zverev 6–3, 6–4
Vítěz 6. 4. srpna 2019 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Rusko Daniil Medveděv 7–6(8–6), 7–6(7–4)
Finalista 4. 10. července 2022 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Srbsko Novak Djoković 6–4, 3–6, 4–6, 6–7(3–7)
Vítěz 7. 7. srpna 2022 Washington, D.C., Spojené státy (2) tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 6–4, 6–3

Čtyřhra: 4 (4–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 26. května 2018 Lyon, Francie antuka USA Jack Sock Česko Roman Jebavý
Nizozemsko Matwé Middelkoop 		7–5, 2–6, [11–9]
Vítěz 2. 29. ledna 2022 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis Austrálie Matthew Ebden
Austrálie Max Purcell 		7–5, 6–4
Vítěz 3. 31. července 2022 Atlanta, Spojené státy tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis Austrálie Jason Kubler
Austrálie John Peers 		7–6(7–4), 7–5
Vítěz 4. 7. srpna 2022 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý USA Jack Sock Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek 		7–5, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4–0 D; 0–1 Č)
Futures (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 6 (5–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 20130303a3. března 2013 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Matt Reid 6–3, 6–2
Finalista 2. 20130415a15. dubna 2013 Čcheng-tu, ČLR tvrdý Čína Wu Ti 3–6, 3–6
Vítěz 3. 20130422a22. dubna 2013 Jü-si, ČLR tvrdý Nizozemsko Boy Westerhof 7–5, 6–1
Vítěz 4. 20140420a20. dubna 2014 Sarasota, Spojené státy antuka Srbsko Filip Krajinović 7–6(12–10), 6–4
Vítěz 5. 20140427a27. dubna 2014 Savannah, Spojené státy antuka USA Jack Sock 2–6, 7–6(7–4), 6–4
Vítěz 6. 20140614a14. června 2014 Nottingham, Spojené království tráva Austrálie Samuel Groth 7-6(7–3), 7–6(9–7)

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 1. 17. února 2012 Melbourne, Austrálie tvrdý Austrálie Alex Bolt Austrálie Ryan Agar
Rakousko Sebastian Bader 		7–6(8–6), 6–4
Finalista 1. 3. března 2012 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Alex Bolt Austrálie Brydan Klein
Austrálie Dane Propoggia 		4–6, 6–4, [9–11]

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráčka Soupeři Výsledek
Vítěz 1. 9. ledna 2016 Hopman Cup
Perth, Austrálie 		tvrdý (h) Austrálie Darja Gavrilovová Ukrajina Elina Svitolinová
Ukrajina Alexandr Dolgopolov 		2–0

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 2013 Australian Open tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis 7–6(7–4), 6–3

Čtyřhra: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 2012 French Open antuka Austrálie Andrew Harris Česko Adam Pavlásek
Česko Václav Šafránek 		6–4, 2–6, 10–7
Vítěz 2012 Wimbledon tráva Austrálie Andrew Harris Itálie Matteo Donati
Itálie Pietro Licciardi 		6–2, 6–4
Finalista 2012 US Open tvrdý Austrálie Jordan Thompson Spojené království Kyle Edmund
Portugalsko Frederico Ferreira Silva 		7–5, 4–6, 6–10
Vítěz 2013 Wimbledon tráva Austrálie Thanasi Kokkinakis Francie Enzo Couacaud
Itálie Stefano Napolitano 		6–2, 6–3

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Kyrgios na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Nick Kyrgios | Player Bio / Personal [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Nick Kyrgios na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220905a5. září 2022
  3. ↑ Nick Kyrgios na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220905a5. září 2022
  4. ↑ Nick Kyrgios na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220708a8. července 2022
  5. ↑ Wimbledon 2016: John McEnroe criticises Nick Kyrgios after Andy Murray loss. BBC. 4-7-2016. Dostupné online [cit. 18-12-2016]. 
  6. ↑ Wimbledon 2015: Nick Kyrgios beats Milos Raonic in round three. BBC Sport. 2015-07-03. Dostupné online [cit. 2018-01-21]. (anglicky) 
  7. ↑ PEARCE, Linda. The changing public perception of Nick Kyrgios: still no angel but nor a lost cause | Linda Pearce [online]. 2018-01-19 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ LEO SCHLINK. Rod Laver says Nick Kyrgios can put pressure on Rafael Nadal at Wimbledon tonight. www.couriermail.com.au. 1 July 2014. Dostupné online [cit. 2 July 2014]. 
  9. ↑ Adam Harvey. Australian tennis hopeful Nick Kyrgios might be 'the one' but first he needs to play Rafael Nadal. www.abc.net.au. Wed 2 Jul 2014. Dostupné online [cit. 2 July 2014]. 
  10. ↑ JACQUELIN MAGNAY. Nick Kyrgios now feels the Grand Slam pressure. www.theaustralian.com.au. JUNE 27, 2014. Dostupné online [cit. 2 July 2014]. 
  11. ↑ DUTTON, Chris. Kyrgios has sights on Open season. Canberra Times. 15 December 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ PEARCE, Linda. Newly crowned No.1 reaps reward of choosing right court. Sydney Morning Herald. 25 January 2013. Dostupné online [cit. 25 January 2013]. 
  13. ↑ Loving The Clay - nickkyrgios.org. nickkyrgios.org [online]. [cit. 02-07-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-11-2014. 
  14. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Kyrgios přiznal, že v minulosti bojoval se sebevražednými myšlenkami. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Kyrgios and Nishikori to start 2014 in Brisbane [online]. Brisbane International [cit. 2014-01-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nick Kyrgios shouldered aside from Brisbane International debut in setback for young gun. www.news.com.au. News.com.au, 30 December 2013. Dostupné online [cit. 19 January 2014]. 
  17. ↑ Eight Australians handed final wildcard entries into Australian Open main draw [online]. ABC News [cit. 2014-01-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ Nick Kyrgios bucks trend as Matosevic, Duckworth bow out. www.theaustralian.com.au. The Australian, 14 January 2014. Dostupné online [cit. 19 January 2014]. 
  19. ↑ Rising star Nick Kyrgios falls short in epic five-set battle. www.smh.com.au. The Sydney Morning Herald. Dostupné online [cit. January 2014]. 
  20. ↑ Marinko Matosevic and Nick Kyrgios lose first round at the US National Indoor Championships in Memphis. www.abc.net.au. ABC News. Dostupné online [cit. 20 April 2014]. 
  21. ↑ Kyrgios withdraws from Delray Beach and Acapulco. acelandtennis.com.au. ACELAND Tennis. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  22. ↑ Canberra tennis ace Nick Kyrgios wins Sarasota Open in injury comeback. www.portstephensexaminer.com.au. Port Stephens Examiner. Dostupné online [cit. 21 April 2014]. 
  23. ↑ Nick Kyrgios hits 'shot of the year' v Nadal - Wimbledon 2014 [online]. The All England Lawn Tennis Club [cit. 2014-07-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ Nick Kyrgios beats Rafa Nadal and says ‘It still hasn’t hit me what I’ve done’ [online]. 1 July 2014 [cit. 2014-07-02]. Dostupné online. 
  25. ↑ KYRGIOS INTO AUSTRALIAN OPEN QUARTERFINALS [online]. Tennis Australia, 25 January 2015 [cit. 2015-01-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ Marc McGowan. Kyrgios: Australian Open last-eight run tops Wimbledon [online]. acelandtennis.com.au, 25 January 2015 [cit. 2015-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  27. ↑ THURSTON, Emma. Wimbledon: Cameron Norrie faces Novak Djokovic in semi-final, Nick Kyrgios receives walkover to final. Sky Sports [online]. 2022-07-07 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ PAGLIARO, Richard. Kyrgios Sweeps into First Grand Slam Semifinal at Wimbledon. Tennis Now [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ WEST, Andy. Novak Djokovic Defeats Nick Kyrgios For Wimbledon Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-07-10 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ The Stats Behind Nick Kyrgios' Untouchable Serving Week In Washington | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-08-08 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ 'Transformed' Nick Kyrgios Claims 2nd Washington Title | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-08-07 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nick_Kyrgios&oldid=22599362“