Johann Nepomuk Grün
Johann Nepomuk Grün | |
---|---|
Narození | 12. listopadu 1751 nebo 11. listopadu 1751 Blšany Habsburská monarchie |
Úmrtí | 20. ledna 1816 (ve věku 64 let) Praha Rakouské císařství |
Povolání | duchovní, učitel a teolog |
Funkce | rektor Univerzity Karlovy (1812) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Nepomuk Grün (12. listopadu 1751 Blšany[1] – 20. ledna 1816 Praha) byl katolický duchovní, pedagog a teolog. Zastával funkci opata Strahovského kláštera a děkana Filosofické fakulty Karlovy univerzity. Je autorem řady teologických knih a představitelem české osvícenské vědy.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Grün se narodil v poddanském městě Blšanech na Podbořansku. V matričním zápisu o jeho narození je ale výslovně uvedeno, že jeho rodiče, František Josef Grün a manželka Františka, nejsou poddaní[1]. Základy vyššího vzdělání získal Grün na soukromém gymnáziu v Žatci, provozovaném kněžími premonstrátského kláštera v Praze na Strahově.[2] Později odešel studovat do Prahy a v roce 1769 vstoupil do premonstrátského řádu, kde přijal jméno Milo. Kněžské svěcení mu bylo uděleno roku 1776.[3] Zprvu působil jako opatův tajemník, od roku 1790 se stal farářem v kostele sv. Jakuba v Jihlavě. Zde se zasloužil o založení nemocnice.[4]
V roce 1804 byl Grün ustanoven strahovským opatem. Hned v prvním roce svého působení se mu v klášteře podařilo obnovit teologická studia, která navštěvovali řeholníci i z jiných řádových klášterů. Opat sám zde přednášel etiku a pastorální teologii.[5] V roce 1807 se zasadil, že žatecké gymnázium po třiceti letech opět získalo statut veřejného ústavu. Řeč, kterou Grün v Žatci při té příležitosti pronesl, vyšla tiskem.[6]
Grün si časem získal respekt v pražských vědeckých kruzích. Podpořil německé vydání třídílného historického Lexikonu českých, moravských a slezských umělců, jehož autorem byl jeho řádový bratr Bohumír Jan Dlabač. Grünovo postavení mezi tehdejší pražskou osvícenskou společností se projevilo i v jeho jmenování do akademických funkcí. Od roku 1808 byl děkanem Filosofické fakulty pražské univerzity a roku 1812 byl zvolen jejím rektorem. Ve funkci děkana podporoval Bernarda Bolzana.[7] V roce 1809 mu císař František I. udělil Leopoldův řád.
Podle hesla v Ottově slovníku naučném[8] napsal Grün mj. tyto spisy:
- Kurzgefasste pragmatische Geschichte des Königreichs Böhmen unter Josefs II. Regierung, Vídeň 1783.
- Sätze aus der Moral- und Pastoraltheologie, Praha 1805–1807.
Další Grünovy spisy jsou uložené ve Strahovské knihovně.[9]
Grüna portrétoval Antonín Machek. Obraz je součástí Strahovské obrazárny.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Státní oblastní archiv Litoměřice, římskokatolická farnost Blšany, sign. L5/2, s. 133.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 33.
- ↑ Ottův slovník naučný, dil X. Praha: [s.n.], 1896. S. 537. (Dále jen OSN 10).
- ↑ MATYÁŠ, Jiří a kol. Dějiny žateckého gymnázia. Žatec: Regionální muzeum v Žatci, 2009. 394 s. ISBN 978-80-86971-85-8. S. 48. (Dále jen Matyáš 2009).
- ↑ ČERMÁK, Dominik Karel. Premonstráti v Čechách a na Moravě [online]. Praha: Strahovská kanonie, 1877 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Záznam v databázi Národní knihovny.
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 2, 1957, s. 87.
- ↑ Otto X, s. 537.
- ↑ Katalogizační záznamy Grünových prací Archivováno 9. 9. 2020 na Wayback Machine..
- ↑ Matyáš 2009, s. 48 – zde je obraz reprodukován.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Předchůdce: Josef Rottenberger |
rektor Univerzity Karlovy Jan Nepomuk Grün 1812 |
Nástupce: Josef rytíř z Bretfeldu |