Krzysztof Zanussi

Krzysztof Zanussi
	Krzysztof Zanussi (2010)
Narození	17. června 1939 (85 let); Varšava
Alma mater	Faculty of Physics of the University of Warsaw (do 1959); Jagellonská univerzita (1959–1962); Státní filmová, televizní a divadelní vysoká škola Leona Schillera v Lodži (1962–1966)
Povolání	scenárista, filmový producent, filmový režisér a spisovatel
Ocenění	Grand Jury Prize of the Venice Film Festival (1982); Zlatý lev (1984); velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1999); honorary doctorate from the European University of Humanities (2001); čestný doktor Katolické univerzity v Lublinu (2004); zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2005); Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy (2009); … více na Wikidatech
Webová stránka	tor.com.pl/blog,31
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krzysztof Pius Zanussi (* 17. června 1939 ve Varšavě) je jeden z nejvýznamnějších polských režisérů a scenáristů.

Biografie

Vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě (1955–1959) a filozofii na Jagellonské univerzitě (1959–1962). Studium režie ukončil v roce 1967 v Lodži.

Angažoval se v amatérském filmovém hnutí, natočil 11 filmů, z nichž 9 bylo oceněno. Od roku 1980 je ředitelem Filmového studia „TOR“. V letech 1971–1983 plnil funkci viceprezidenta Svazu polských filmařů. Přednášel na řadě filmových škol, mj. na PWSTiF v Lodži, National Film School ve Velké Británii, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, na Kalifornské univerzitě v Berkeley, Cambridge a Rice University (Houston). Více než 20 let vede kurzy na Vyšší režisérské škole v Moskvě a více než třicet let je spojen se Slezskou univerzitou. Je rovněž divadelním a operním režisérem. Působí jako režisér mj. v divadlech v Miláně, Římě, Palermu, Syrakusách, Bonnu, Moskvě, Brémách a Basileji.

Filmy Krzysztofa Zanussiho byly oceněny řadou prestižních cen na mezinárodních filmových festivalech, mj. v Cannes, Benátkách a Moskvě. Jejich tvůrce získal mj. vyznamenání Komandérský kříž s hvězdou Řádu znovuzrozeného Polska, Commandeur d’l'Ordre des Arts et des Lettres (Francie), David di Donatello (Itálie), Důstojnický kříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku, Komandérský kříž Řádu za zásluhy o Litvu nebo Řád knížete Jaroslava Moudrého, který mu udělil ukrajinský prezident.

Je autorem řady knih: O montażu w filmie amatorskim (O střihu v amatérském filmu, 1968), Rozmowy o filmie amatorskim (Rozhovory o amatérském filmu, 1978), Scenariusze filmowe (šestidílné Filmové scénáře, vyšly v Itálii, Německu a v Maďarsku), Pora umierać (Čas umírat, 1999) – vyšlo polsky, rusky, bulharsky, italsky a ukrajinsky, Miedzy jarmarkiem a salonem (Mezi jarmarkem a salónem, 1999) – vyšlo polsky a rusky. V letech 1990–94 byl prezidentem Federace evropských filmových režisérů (FERA). Bývalý prezident Asociace EUROVISIONI. Člen Rady evropské filmové akademie, Pontifikační komise pro kulturu ve Vatikánu, Polské akademie umění, PEN-Clubu a Svazu polských spisovatelů. Čestný doktorát moskevského WGIK, „I.L. Caragiale” (Bukurešť), European Humanities University (Minsk), Bulgarian University (Sofie), University of Film and Television (Petrohrad), Lublinské katolické univerzity, Opolské univerzity, Státní univerzity Janka Kupaly v Hrodně, Lodžské univerzity a Pázmány Péter Catholic University (Budapešť), získal prestižní cenu Luky Branjoviće Navarrské univerzity.

Podle údajů uložených v Instytut Pamięci Narodowej byl v letech 1962–1964 registrován jako spolupracovník komunistické tajné policie Służba Bezpieczeństwa s krycí jménem "Aktor". Několikrát se bavil s důstojníky tajné služby, avšak nikdy nefungoval jako tajný spolupracovník. Zanussi o svých kontaktech se SB otevřeně hovoří, avšak popírá, že by komukoliv ublížil. Archivy IPN jeho slova potvrzují.

Filmy celovečerní

1969: Struktura kryształu
1970: Życie rodzinne
1971: Za ścianą
1972: Iluminace (Iluminacja)
1974: Bilans kwartalny
1974: The Catamount Killing
1976: Ochranné zbarvení (Barwy ochronne)
1978: Spirala
1980: Kontrakt
1980: Constans
1981: Z dalekiego kraju
1982: Imperatyw
1984: Rok spokojnego słońca
1985: Paradygmat
1988: Gdzieśkolwiek jest, jeśliś jest…
1989: Stan posiadania
1990: Život za život. Maxmilián Kolbe (Życie za życie. Maksymilian Kolbe)
1992: Dotknięcie ręki
1995: Cwał
1997: Brat naszego Boga
2000: Život jako smrtelná nemoc přenášená pohlavní cestou (Życie jako śmiertelna choroba przenoszona drogą płciową)
2002: Dodatek (Suplement)
2005: Persona non grata
2007: Czarne słońce
2008: Serce na dłoni
2009: Rewizyta

Filmy televizní

1967: Twarzą w twarz
1968: Zaliczenie
1970: Góry o zmierzchu
1971: Die Rolle
1971: Za ścianą
1972: Hipoteza
1975: Nachtdienst
1977: Anatomie Stunde
1977: Haus der Frauen
1979: Wege in der Nacht
1981: Versuchung
1982: Unerreichbare
1983: Blaubart
1987: Erloschene Zeiten
1990: Das lange Gespräch mit dem Vogel

Filmy dokumentární

1996: Damski interes
1996: Słaba wiara
1996: Urok wszeteczny
1996: Niepisane prawa
1997: Dusza śpiewa
1997: Ostatni krąg
1997: Linia opóźniająca
2000: Skarby ukryte

Divadelní představení

1979: Lot nad kukułczym gniazdem, (One Flew Over The Cookoo's Nest), Ken Kessey, Teatr Stary, Kraków
1980: Król umiera (The King Is Dying), Eugene Lonesco, Neue Schaübühne, Monachium
1983: Rzeźnia (Slaughterhouse), Sławomir Mrożek, Mediolan
1983: Dzień i noc (Day And Night): Tom stoppard, Stadt Theatre, Bonn
1983: Duet na jeden głos (Duo for One), Tom Kępiński, Standt Theatre, Bonn
1984: Hiob, Karol Wojtyła, San Miniato
1984: Wszyscy moi synowie (All My Sons), Arthur Miller, Monachium
1985: Dawne czasy (Old Times), Harold Pinter, Monachium (TV Bayerische Rundfunk)
1986: Julius Caesar, William Shakespeare, (Werona 1985) Rzym
1986: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Theatre des Nations (Odeon) Paris
1986: Zdrada (Betrayal), Harold Pinter, Monachium
1987: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Praga
1989: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Theatre des Nations (Odeon) Paris
1990: Królowa i powstańcy (The Queen and the Insurgents), Ugo Betti, Krzysztof Zanussi i Tadeusz Bradecki, Rzym
1991: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, MCHAT, Moskwa
1992: Prezydent (President), Rocco Familiari, Florencja
1993: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Ariel Dorfman, Teatr Nowy Poznań
1993: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Berlin
1997: Król- rybak (Re Pescatore), J. Green, San Miniato
1998: L'uomo che vide Francesco, Joseph Delteil, San Miniato
1998: Heriodas le Salomé, Rocco Familiari, Rzym
2000: Zdaniem Amy (Amys Welt), Essen
2002: Dowód (Der Beweis), Essen
2002: Straszni rodzicie (Les parents terribles), Jean, Cocteau, Theatre Elysee, Rzym
2005: Małe zbrodnie małżeńskie, Partners in Crime, Erich Emmanuel Schmitt, Berlin
2007: Małe zbrodnie małżeńskie, Partners in Crime, Erich Emmanuel Schmitt, Kijów
2008: Duet, Guo, Otto Eskin, Nowosybirsk
2009: Medea, Eurypides, Syrakuzy
2010: Rabbit Hole, David Lindsay – Abaire, Amberg
2010: Dowód (Der Beweis), David Auburn, Moskwa
2010: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Ariel Dorffman, Mińska
2010: Wszyscy moi synowie (All my Sons), Arthur Miller, Jekaterynburg
2011: Zapach (L'odore, The Scent), Rocco Familiari, Perm
2012: Król umiera (Exit the King) Eugene Lonesco, Jekaterynburg, Moskwa
2012: Edukacja Rity (Educating Rita), Willy Russell, Jekaterynburg, Moskwa
2013: Donne allo Specchio, Rocco Familiari, Teatro Don Bosco, Pordenone
2013: 37 pocztówek (37 postcards), Michael McKeever, Moskwa
2014: Gry kobiet (Woman's Games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Baku

Opery

1989: Dominique Probst, Maksymilian Kolbe. Text: Eugene Ionesco (współreżyseria z Tadeuszem Bradeckim), Rimini, 1988; St. Etienne
1989: Alexander von Zemlinsky, Narodziny Infantki, Tragedia Florencka. Text: Oscar Wilde, Opern Theater, Bazylea
1992: Karol Szymanowski, Król Roger. Text: Jarosław Iwaszkiewicz, Karol Szymanowski, Stadt Theather, Brema, 1986; Teatro Massimo, Palermo
1992: Arthur Honegger, Antygona. Text: Sofokles w przekładzie Jeana Cocteau
1993: Igor Stavinsky, Król Edyp. Text: Jean Cocteau, Teatro Massimo, Palermo
2011: Francis Poulenc, La Voix Humaine, Aubade, La Dame de Monte-Carlo, text: Jean Cocteau, Warszawska Opera Kameralna

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Krzysztof Zanussi na Wikimedia Commons
Osoba Krzysztof Zanussi ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Krzysztof Zanussi

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.